Josef Gočár: Porovnání verzí
→Dílo: Přidány některé stavby v Hradci Králové. značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 45: | Řádek 45: | ||
| strany = 108-112 |
| strany = 108-112 |
||
| isbn = |
| isbn = |
||
}}</ref> Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně. |
|||
}}</ref> |
|||
Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro [[Mezinárodní výstava moderní uměleckoprůmyslové výroby|mezinárodní výstavu]] v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské [[Řád čestné legie|Čestné legie]].<ref name=":1" /> |
Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro [[Mezinárodní výstava moderní uměleckoprůmyslové výroby|mezinárodní výstavu]] v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské [[Řád čestné legie|Čestné legie]].<ref name=":1" /> |
Verze z 13. 5. 2020, 20:06
Josef Gočár | |
---|---|
Narození | 13. březen 1880 Semín Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. září 1945 (ve věku 65 let) Jičín Československo |
Místo pohřbení | Slavín (hrobka) |
Vzdělání | AVU |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | architekt, vysokoškolský pedagog |
Hnutí | kubismus, funkcionalismus |
Významná díla | Dům U Černé Matky Boží, Lázeňský dům v Bohdanči, Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové, Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích |
Ovlivněný | Jan Kotěra |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Gočár (13. března 1880, Semín[1] – 10. září 1945, Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic.
Život
Narodil se v roce 1880 v Semíně v rodině pivovarského sládka Aloise Gočára[p 1] a manželky Anny, rozené Hüttlové.[1] V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v roce 1902 pak na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy.
V období 1916–1919 sloužil v armádě.
Byl ženat s Marií Chladovou (1899–??), dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta.[2][3]
V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939.[4] Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně.
Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie.[5]
Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně.
Tvorba
Rané období
Od roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908–1909).[6] V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.
V letech 1909–1910 vznikla rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky.[5] Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.
Kubismus
V následujících letech vytvořil nejvýznamnější díla své kubistické epochy: Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům-Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.
Podílel se rovněž na tvorbě interiérů, vytvořil řadu bytových návrhů, nábytku (např. vnitřní zařízení pražské kavárny Hladovka).[4]
Ve dvacátých letech začalo období tzv. rondokubismu a v této době vznikly další významné stavby. V letech 1921–1923 byla realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladiánská architektura s gutfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.
-
Budova Automatických mlýnů v Pardubicích, 1909–1925
-
Dům U Černé Matky Boží v Praze, 1911–1912
-
Lázeňský pavilon v Bohdanči, 1912–1913
-
Legiobanka v rondokubistickém slohu, 1921–1923
Urbanismus v Hradci Králové
Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.
-
Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925-1927)
-
Ulrichovo náměstí s budovou ředitelství ČSD (1927-1932)
Funkcionalismus
V letech 1927–1928 probíhaly práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.
Na konci dvacátých let začalo období konstruktivismu a Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927–1932 byla stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.
Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931–1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.
Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927–1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami – opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna na obchodní centrum.
Dílo
- Červená vila Josefa Binka, Krucemburk (1908–1909)
- Jaruškův dům, Brno (1909–1910)
- Wenkeův obchodní dům, Jaroměř (1909–1911)
- Winternitzovy mlýny, Pardubice (1909–1925)
- Dům U Černé Matky Boží, Celetná ul. čp. 569 Praha, (1911–1912)
- Bauerova vila, Libodřice u Kolína (1912–1914)s
- Lázeňský dům v Bohdanči (1912–1913)
- Hlavní pošta (Užhorod)
- Budova Legiobanky (Palác Archa), Praha, Na Poříčí (1921–1939)
- Masarykovo náměstí, Hradec Králové (1922)[7]
- Koželužská škola, Hradec Králové (1923–1924)[8]
- Moderní přestavba (novostavba s ponecháním původního průčelí) (1923–25) pravého křídla Sweerts-Sporckova paláce, Praha 1 – Nové Město, čp. 1034, 1036, Hybernská Hybernská 3–5
- Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925–1927)[9]
- Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží, Hradec Králové (1926–1928)[10]
- Ambrožův sbor církve československé husitské, Hradec Králové (1926–1929)[11]
- Mateřská škola na Tylově nábřeží, Hradci Králové (1926–1928)[12]
- Strnadův rodinný dům, čp. 608, Na Marně 5, Praha 6 – Bubeneč (1926–1927, dům nevhodně přestavěn 1958–1964)[13][14]
- Menšinová škola občanská a obecná, Ústí nad Labem (1926–1930)[15]
- Ředitelství ČSD v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí (192–1932)[16]
- Několik domů v rámci Osady Baba v Praze 6 - Dejvicích
- Gočárovy domky - původně tři objekty byly první odbavovací halou na letišti ve Kbelích, při úpravách letiště dva dochované přeneseny do ZOO Praha.
Sepulkrální architektura
- 1908–1909 hrobka JUDr. Josefa Kaizla, kovová plastika: Objetí lásky a smrti, Bohumil Kafka 1906–1907, Praha, Vinohradský hřbitov, arkády, hrob číslo 14-38
- 1920 Náhrobek Růženky Pollertové (Reizl Pollertová, +1918), Praha, Nový židovský hřbitov na Olšanech, před náhrobkem pamětní deska Antonie a Josefa Pickových.
- asi 1922 úprava hrobky Josefa Mánesa, Quido Mánesa a Amalie Mánesové, medailon Josefa Mánesa z roku 1856 od Hanse Gassera, současná kopie od Tomáše Rafla z roku 2008.
- 1925–1926 hrobka rodiny Pilcovy, plastika Jakuba Obrovského, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 28
- 1926 náhrobek Františka Drtiny, Olšanské hřbitovy, Praha, 1. obecní hřbitov, hrob V - 95, na náhrobku byla původně plastika Otakara Španiela, v roce 1975 nahrazena nápisovou deskou
- 1927 náhrobek JUDr. Františka Fiedlera, busta Otakar Španiel, Praha, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 21[17]
Galerie
-
Vodojem v Bohdanči
-
Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
-
Wenkeův obchodní dům (nyní Městské muzeum) v Jaroměři
-
Menšinová škola občanská a obecná v Ústí nad Labem
Odkazy
Poznámky
- ↑ Rodina otce pocházela dle matričního zápisu ze Slovenska.
Reference
- ↑ a b Matrika narozených Semín, 1856–1897, snímek 191, záznam o narození a křtu
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Gočár Josef
- ↑ Architektura na severu Čech: Jiří Gočár
- ↑ a b CODR, Milan; BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 13. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Josef Gočár, s. 108-112.
- ↑ a b http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=91
- ↑ Jan Sedlák (ed.) a kol., Slavné vily kraje Vysočina, FOIBOS, Praha 2008
- ↑ Archiweb - Masarykovo náměstí v Hradci Králové. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Josef Gočár. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Gymnázium J. K. Tyla. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Ambrožův sbor církve československé husitské. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Mateřská škola na Tylově nábřeží. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 253–254.
- ↑ VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 1.. vyd. Praha: Foibos : Národní technické muzeum, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7037-128-5.
- ↑ Základní škola Palachova [online]. Ústí Aussig – architektura na severu Čech [cit. 2008-11-22]. Kapitola Karta stavby. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Ředitelství ČSD v Hradci Králové. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ BŘEZINOVÁ, Drahomíra; RŮŽIČKOVÁ, Jana; DUDÍKOVÁ SHULMANNOVÁ, Barbora. Pražská sepulkrální architektura Josefa Gočára v kontextu doby. Za starou Prahu : Věstník Klubu za Starou Prahu. 2012, roč. LII (XIII), čís. 2, s. 38-43. Dostupné online [cit. 2015-12-31]. ISSN 1213-4228.
Literatura
- Josef Gočár/Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
- LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel; KARASOVÁ, Daniela, KOTALÍK, Jiří T.. Josef Gočár. Ilustrace Ester Havlová, Štěpán Bartoš, Pavel Frič. Praha: Titanic, 2010. 450 s. (Architekt). ISBN 978-80-86652-44-3.
- BENEŠOVÁ, Marie. Josef Gočár. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 52 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gočár na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Gočár ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gočár
- Martina Bílá: Některé Gočárovy projekty zůstaly jen sny a vizemi, Český rozhlas
- ArchiWeb – Josef Gočár
- Zhýralé Pardubice – G. S. – Pardubická architektura Gočára, Janáka a Machoně
- Josef Gočár – architekt, který zajistil klid v centru Hradce
- Jiří Hůla, Výročí 2010: Josef Gočár (130 let od narození)
- Hradec Králové a architektura Josefa Gočára
- ZOO Praha: Gočárovy domy.
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Otakar Novotný |
1932-1937 Josef Gočár |
Nástupce: Václav Špála |
- Josef Gočár
- Pedagogové vysokých škol v Česku
- Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
- Čeští urbanisté
- Čeští architekti
- Stavitelé Prahy
- Výtvarní pedagogové
- Rektoři Akademie výtvarných umění
- Nositelé Řádu čestné legie
- Předsedové SVU Mánes
- Pohřbení na Slavíně
- Narození 13. března
- Narození 1880
- Úmrtí 10. září
- Úmrtí 1945
- Studenti Jana Kotěry
- Úmrtí v Jičíně
- Kubističtí architekti
- Narození v Semíně
- Funkcionalističtí architekti