Přeskočit na obsah

Wikipedie:WikiProjekt Knihovna umění/Pískoviště 3

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Nepraš
Profesor Karel Nepraš v ateliéru
Profesor Karel Nepraš v ateliéru
Narození2. dubna 1932
Praha
Úmrtí5. dubna 2002 (ve věku 70 let)
Praha
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, kreslíř, grafik, pedagog AVU
PříbuzníNaděžda Plíšková (manželka), Karolína Neprašová-Kračková (dcera)
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň, in memoriam (2002)

Karel Nepraš (2. dubna 1932, Praha – 5. dubna 2002, Praha) byl český sochař, kreslíř, grafik, profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Z ateliéru Socha 1 (Školy Karla Nepraše) vzešla řada výrazných osobností - např. sochařky Paulina Skavová, Martina Hozová a Klára Klose nebo sochař Zdeněk Šmíd a malíř MICL.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Nepraš se narodil v rodině bankovního úředníka. V letech 1948-1951 absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Praze, kde studoval také Bedřich Dlouhý. Roku 1952 byl přijat na Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru prof. Jana Laudy, kde roku 1958 absolvoval jako akademický sochař.[1]

Prostřednictvím Bedřicha Dlouhého se seznámil s tvorbou Saula Steinberga a společně si vyměňovali žertovné kresbičky, ze kterých se později vyvinuly Neprašovy kreslené vtipy. Rudolf Komorous ve své korespondenci začal užívat pojem divnost jako estetický princip a oba se s ním ztotožnili.[1]

Šmidrové[editovat | editovat zdroj]

V tíživé atmosféře komunistického režimu 50. let, všeobecného špiclování a důrazu na výuku marxismu a socialistického realismu na Akademii byla osobní přátelství a soukromá setkávání studentů důležitější než škola.

Spolu se spolužáky Janem Koblasou, Bedřichem Dlouhým a hudebníky Rudolfem Komorousem, Liborem Peškem a Janem Klusákem založil Club (dle vzoru anglických pánských klubů), který po první dadaistické společné akci výtvarníků, muzikantů a herců (Malmuzherciáda, 19. 12. 1954) někteří opustili a spolek se nadále scházel ve složení Karel Nepraš, Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Rudolf Komorous jako Šmidrové (od r. 1955 s Jaroslavem Vožniakem).[2] Roku 1955 se Nepraš jako výtvarník podílel na představení Dva balety v Ledeburských zahradách, ke kterým napsal libreto Jan Koblasa.[1]

V roce 1957 připravili jednodenní výstavu na Střeleckém ostrově spolu s přizvanými literáty (Václav Havel, Jiří Paukert, Milena Tobolová) a profesionálními hudebníky (Moderní jazzový kvintet Eugena Jegorova, Rudolf Dašek, Milan Kostohryz, ad.) jako komponovaný večer, spojený s prezentací mimoškolní výtvarné tvorby.[3]

Aktivity spolku Šmidrové kromě pravidelných schůzek, recesistických akcí a formalizovaných rituálů s fragmentární společnou literární činností, pokračovaly i po ukončení studia na Akademii. Roku 1958 vzniklo ze spontánního nápadu B. Dlouhého Šmidří dechové těleso. Nikdo ze zúčastněných neměl hudební vzdělání (kromě Koblasy, který vyhrál soutěž ve zpěvu). Nepraš hrál na trubku, později též na housle.[1] Jejich společným vystoupením byla také osobitá inscenace Paličovy dcery roku 1959 a parodie na tehdejší oficiální rituály – Slavnostní akademie Šmidrů ku vzpomínce básníka Václava Svobody Plumlovského v jazzovém klubu Reduta roku 1960 (za účasti Hany Purkrábkové, Aleše Veselého, Kateřiny Černé, Čestmíra Janoška, Jana Klusáka, Petra Lampla, Bohumíra Mráze). S uvolňující se politickou atmosférou a potřebou věnovat se vlastní tvorbě se činnost spolku postupně utlumila, ale ještě v roce 1962 nakrátko Šmidry znovu spojilo založení hokejového klubu Paleta vlasti.

Křižovnická škola[editovat | editovat zdroj]

Jako autor kreseb do časopisů se Nepraš seznámil s výtvarníkem Janem Steklíkem a ve společnosti scházející se v hospodě U Křižovníků v roce 1963 založili Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu[4], kde se kromě výtvarníků (Naděžda Plíšková, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Zdeněk Beran, Rudolf Němec, Aleš Lamr aj.) scházeli i teoretici a literáti (Jan Kříž, filosof Eugen Brikcius, psycholog Vladimír Borecký, Ivan Martin Jirous, Věra Jirousová, Josef Kroutvor, Karel Oujezdský) a příslušníci tehdejšího kulturního undergroundu. Hudební aktivity (Sen noci svatojánské band, Plastic People), happeningy, výlety, „sběr pivních vzorků“, efemérní společné projekty byly součástí kolektivní duševní regenerace, ale nesouvisely přímo s uměleckými aktivitami členů.

60. léta - 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 se Karel Nepraš oženil s výtvarnicí a básnířkou Naděždou Plíškovou. Roku 1975 se jim narodila dcera Karolína později provdaná Kračková, která je rovněž výtvarnice.

Od počátku 60. let se Karel Nepraš postupně prosadil jako kreslíř i sochař, účastnil se důležitých výstav doma i v zahraničí, o jeho práce se zajímaly galerie i sběratelé umění. Po okupaci r. 1968 ztratil možnost prezentovat svá díla, byl nucen živit se restaurováním a mezi lety 1974 a 1988 téměř rezignoval i na sochařskou tvorbu. Nové možnosti vystavovat se objevily až koncem 80. let, zprvu na neoficiálních akcích a v zahraničí (1988 s Jiřím Sopkem).

1990-2002[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 působil Karel Nepraš jako docent, od roku 1991 profesor a vedoucí ateliéru Socha 1 (Školy Karla Nepraše) na Akademii výtvarných umění v Praze až do dubna 2002. Ve školním roce 1996 - 1997 byl ateliér během rekonstrukce budovy Akademie přemístěn do Doubice. Z Neprašova ateliéru vzešla řada výrazných osobnosí - např. sochařky Paulina Skavová, Martina Hozová a Klára Klose nebo sochař Zdeněk Šmíd a malíř MICL. Karel Nepraš se věnoval také vlastní tvorbě až do roku 2002, kdy v Praze zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kresby a grafika[editovat | editovat zdroj]

Nepříjemná situace (1969), lept 59 x 70 cm

Kresby lidských postav z konce 50. let byly inspirované četbou (ilustrace ke Kafkovi), hudbou (Šmidrotón, Pohřební písně) nebo společenskou atmosférou (Loutkové divadlo, Labyrinty světa) a postupně se vyvinuly ve specifický druh černého humoru s existenciálním podtextem (Malá surovost). Po krátké periodě nefigurativní (1960) vznikaly následující kresby paralelně se sochařskou tvorbou a předcházely expresivním figurám a hlavám s obnaženými tělesnými strukturami, reflektovaly absurdní děje a dospěly postupně k větší významové složitosti (varianty Dialogů, Všechno je v kouli, aj.), se zachováním ironizujícího pohledu a nelaskavého humoru.

Některé cykly kreseb vyšly knižně v 60. letech (Totenklagen) a v 80. letech v AJG Hluboká nebo v samizdatu (Trigon). Na počátku 90. let vytvořil autor ilustrace k novým vydáním knih z nakladatelství Franze Kafky nebo Paseka (Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha).

Mimo kreseb vytvořil Karel Nepraš také četné grafické listy, převážně technikou leptu a litografie (Nepříjemná situace, Berenice, Ptáček).

Keramika a porcelán[editovat | editovat zdroj]

Z padesátých a počátku 60. let pocházejí stylizované keramické figury zvířat (Psí anděl) nebo torza, některé menší plastiky vznikaly paralelně s jinou tvorbou do 80. let.

Na keramickém symposiu v roce 1971 vytvořil K. Nepraš rozsáhlou asambláž z majolikových prvků Velká fontána. Od poloviny 90. let, kdy se zúčastnil keramického symposia v Lounech, pracoval trvale s elektroporcelánem a použil ho v menších reliéfech (Vysychající krajina) i figurálních objektech-asamblážích (Prsa na jiný způsob) nebo keramickém objektu Dialog VIII – hromosvod (Prostor Zlín. 1994). V devadesátých letech vznikla série bust jako asambláže na porcelánovém korpusu.

Kovové sochy a asambláže[editovat | editovat zdroj]

První klasicky modelované protáhlé figury (Žena s odhaleným nitrem 1959) následovala perioda experimentů s galvanizovanými informelními kovovými plastikami (Reliéf, 1964) nebo svařovanými sochami inspirovanými F. Kafkou (Portrét Řehoře Samsy 1964, varianty Zámku).

V roce 1964 vytvořil Karel Nepraš z drátů, textilu a červeného laku hlavičky pro připravovaný animovaný film - balet dle E.A. Poe (Maska červené smrti) a později tuto techniku uplatnil na sérii větších soch hlav a postav (Moroa, Velký dialog, 1966).

Sochy vznikaly jako asambláže drátů, trubek i nalezených kovových předmětů spojených textilem a epoxidem, kolorovaných obvykle červeným lakem ke zvýraznění plasticity. Původně autor zamýšlel odlít sochy do bronzu, ale nakonec dal přednost účinku syrového materiálu a odlity byly jen některé menší figury vytvořené podobným způsobem (Posluchač hudby 1976/77).

  • Zámek III, (1967), bronz, výška 165 cm, AJG Hluboká nad Vltavou
    Zámek III, (1967), bronz, výška 165 cm, AJG Hluboká nad Vltavou
  • Velký dialog (1966) Národní galerie v Praze
    Velký dialog (1966) Národní galerie v Praze
  • Figura s náplní II (1969-70), litina, papír, v. 69 cm, Museum Kampa
    Figura s náplní II (1969-70), litina, papír, v. 69 cm, Museum Kampa
  • Prsa na jiný způsob (1996-97), porcelán, štětky, zářivky, 120x97 cm
    Prsa na jiný způsob (1996-97), porcelán, štětky, zářivky, 120x97 cm
  • Karel Nepraš, Větší domlouvá menšímu (1969-70), Galerie Zlatá husa
    Karel Nepraš, Větší domlouvá menšímu (1969-70), Galerie Zlatá husa
  • Karel Nepraš, Dialog V (1981), litina, trubky, kamenina, 240x310 cm
    Karel Nepraš, Dialog V (1981), litina, trubky, kamenina, 240x310 cm
  • Karel Nepraš, figurální patník, Malostranské náměstí 635
    Karel Nepraš, figurální patník, Malostranské náměstí 635

Na sochařském symposiu otevřených forem v Ostravě v roce 1969 se Karel Nepraš seznámil s technikou modelování a odlévání litiny a vytvořil zde své klíčové dílo „Rodina připravená k odjezdu“ (zničeno v 80. letech). Litinu v surové podobě od té doby použil jako základní prvek svých hlav, figur a sestav s pohyblivými převody (Přepadení králíkárny, Větší domlouvá menšímu) vytvořených do poloviny 70. let. S arch. Kupkou také realizoval některé kovové reliéfy pro veřejný prostor (Šatičky, ul. Na můstku).

Sochař později stále více využívá prefabrikované litinové prvky, trubky a instalatérské armatury k sestavení objektů (Pokus o autoportrét) nebo kombinuje litinové odlitky s nářadím (variace na téma Žeň, 1993/94), s kameninou, vodoinstalačními armaturami a nejrůznějšími banálními předměty jako Hlavy-fontány nebo Portréty (Portrét S.S., 1989). Jednotlivé sochy sestavuje do nových významových souvislostí (varianty Sněhurky a sedmi trpaslíků), nebo vytváří konceptuální environmenty (Zeď nářků, Lázeň pro MV, Zvířecí kostra).

Litinové prvky a ocel použil sochař také v rozsáhlejších objektech pro veřejný prostor (Kameraman, 1988, Altán a prameník, Domov seniorů v Malešicích, 1989).

V 90. letech byla pro tvorbu Karla Nepraše významná spolupráce s arch. Kupkou a jeho projekty pro architekturu. V té době upouští od asambláží a vytváří série stylově čistých odlitků torz (Míra zodpovědnosti), figurální patníky pro Lichtenštejnský palác, polopostavy - sloupy (Museum Kampa) nebo návrhy pro kamenné prvky schodiště, krbu a patníků (Toskánský palác).

Jako poslední díla vznikla série minimalistických kovových plastik Egypt-Giacometti-Nepraš (NG) a návrh na pomník Jaroslava Haška.

Pomník Jaroslava Haška od Karla Nepraše a jeho dcery Karolíny Neprašové-Kračkové

V případě pomníku, kde nutnost realistického zpodobení tváře nebylo možné obejít, vyřešil Nepraš potřebu svobodného vyjádření drobnou poťouchlostí ve stylu svých kreseb a posadil bustu spisovatele na stylizovanou sochu koně s nálevním pultem a nenápadnou citací svých starších soch složených z vodoinstalačních materiálů. Dokončení pomníku se sochař nedožil a proto bustu Jaroslava Haška vytvořila sochařova dcera Karolína Neprašová v roce 2005.

Přestože Karel Nepraš bývá považován za zakladatelskou osobnost „české grotesky“, jeho sochy mají kořeny v tragické době 50. let a dobách normalizace po okupaci roku 1968. Mají silný existenciální podtext a nelze je vykládat prvoplánově. Jeho „Dialogy“ jsou tak spíše reflexí na nemožnost dialogu, „Figura s náplní“ je lisem na figuru, „Moroa“ a jiné sochy z drátů a textilu jsou „monstra, jejichž excentrická tělesnost balancuje na ostří předělu mezi hrůzou a směšností „[5](M Halířová 1991)

(„Smát se můžete jakkoliv, ale umění, i když je groteskní, je vážné“ KN, Ironstory [6])

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Totenklagen / Funeral songs / Cants funèbres, Artia, podnik pro zahraniční obchod, Praha 1966
  • Puppenbusen (Satirische Zeichnungen), Heinrich Heine Verlag GMBH, Frankfurt nad Mohanem 1969

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1962 Stříbrná medaile, International Exhibition of Modern Ceramics, Praha
  • 2002 Státní vyznamenání za vynikající umělecké výsledky

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1960 Labyrint světa, kreslený humor, Divadlo Rokoko, Praha
  • 1963 Loutkové divadlo, kreslený humor, Divadlo Paravan, Praha
  • 1964 Plastiky, kresby, grafika, Galerie na Karlově náměstí, Praha
  • 1969 Plastiky, Studium Generale, Stuttgart
  • 1970 Račte točit, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1978 Karel Nepraš: Zeichnungen, plastiken, Sonnenring Galerie, Münster
  • 1984 Kresby a plastiky, Galerie Opatov, Praha
  • 1989 Karel Nepraš, Galerie Opatov, Praha
  • 1991 Kresby, grafika, ilustrace, kreslený humor a drobná plastika, Národní galerie, Zbraslav
  • 1991 Sochy, Staroměstská radnice, Praha
  • 1992/94 Sochy, Galerie umění Karlovy Vary, Olomouc, Ostrava
  • 1995 Karel Nepraš, Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm
  • 1997 Sochy, Galerie Hůlka, Liberec
  • 1998 Plastiky, Městská galerie Ve věži, Planá
  • 1998 Sochy, Galerie Art Neprašová, Břeclav
  • 1998 Sněhurka a sedm trpaslíků a další, Galerie U Kamene, Stop gallery, Plzeň
  • 1999 Nalakuj si sám, Galerie Gambit, Praha
  • 1999 Iron Story, Galerie Peron, Praha
  • 2000 Karel Nepraš, Centre tchèque Paris
  • 2000 Karel Nepraš 1960 - 2000, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2001 Výběr z díla, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Most
  • 2002 Karel Nepraš, Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • 2002 Sedící, stojící, kráčející, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 2007 Karel Nepraš, Dům umění, Zlín
  • 2008 Karel Nepraš: Česká krajina, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2012 Karel Nepraš, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  • 2016 Karel Nepraš: Rodina připravená k odjezdu, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  • 2019 Karel Nepraš: Egypt—Giacometti—Nepraš, Muzeum umění a designu, Benešov

Společné výstavy (výběr z 280)[editovat | editovat zdroj]

  • 1954 1. Malmuzherciáda, Klub unitářů, Praha
  • 1957 Výstava na jeden den, Střelecký ostrov, Praha
  • 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Socha 1964, Liberec
  • 1965 Šmidrové, Letohrádek Ostrov
  • 1965 Junge tschechische graphiker, 1. Teil, Alpbach
  • 1965 Jeune Avant-garde Tchécoslovque, Galerie Lambert, Paříž
  • 1966 Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
  • 1967 Mostra d'arte contemporanea Cecoslovacca, Castello del Valentino, Turín
  • 1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 17 tsjechische kunstenaars , Galerie Orez, Den Haag
  • 1968 Die Logik der durchsichtigen Nacht, Kunstamt Wilmersdorf, Berlín
  • 1968 Šmidrové, Galerie Václava Špály, Praha, Krajská galerie, Hradec Králové
  • 1969 22 grafici della Cecoslovacchia, Libreria Feltrinelli, Firenze
  • 1969 Sept jeunes peintres tchécoslovaques, Galerie Lambert, Paříž
  • 1969 Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d'Arte Moderna e Contemporanea (GNAM), Řím
  • 1969 Nová figurace, Mánes, Praha
  • 1969 Socha a město, Liberec
  • 1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín
  • 1970 Artchemo, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1970 Karel Nepraš, Naděžda Plíšková, Malinův dům, Havlíčkův Brod
  • 1980/81 Eleven Contemporary Artists from Prague, New York University, University of Michigan, Ann Arbor
  • 1981 Netvořice '81, Dům Bedřicha Dlouhého, Netvořice
  • 1985 Karel Nepraš, Jan Steklík: Žena ve výtvarném umění, ÚMCH, Praha
  • 1985 Barevná socha, Galerie H , Kostelec nad Černými lesy
  • 1987 30 výtvarníků v Lidovém domě, Praha
  • 1987 Expressiv. Mitteleuropäische Kunst seit 1960, Vídeň
  • 1987 Grotesknost v českém výtvarném umění 20. století, Staroměstská radnice, Praha
  • 1988 Barevná plastika, Vojanovy sady, Praha
  • 1988 Expressiv, Central European Art since 1960, Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington D.C.
  • 1988 Forum 1988, Holešovická tržnice, Praha
  • 1988 Jan and Meda Mladek Collection, Herbert F. Johnson Museum of Art, New York
  • 1989 Úsměv, vtip a škleb, Palác kultury, Praha
  • 1990 Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
  • 1990 Neoficiální. Umění Československa 1968-1989, Moravská galerie v Brně, Regensburg
  • 1990 Polymorphie: Kunst als subversives Element Tschechoslowakei 1939-1990, Martin-Gropius-Bau, Berlín
  • 1990 Czech Art in the Velvet Revolution, New York
  • 1991 Tradition und Avantgarde in Prag, Osnabrück, Bonn
  • 1991 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, Praha, Hradec Králové, Olomouc
  • 1993 Šmidrové - Škola české grotesky - 12/15, Galerie Gambit, Praha
  • 1993 /94 Mezinárodní sympozium prostorových forem , Ostrava
  • 1993/94 Nová figurace, Litoměřice, Pardubice, Brno, Opava, Jihlava
  • 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha
  • 1996 Umění zastaveného času, Praha, Brno , Cheb
  • 1997 Česká groteska / Czech Grotesque, Stockholm, Oslo, Helsinky, Bratislava, Košice, Varšava
  • 1999 Sympozium železné plastiky 1998, Veletržní palác, NG v Praze
  • 1999 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Cheb
  • 2000 Pomník Franzi Kafkovi, Galerie Franze Kafky, Praha
  • 2000 100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století, Dům U Černé Matky Boží, NG v Praze
  • 2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2002 Česká grafika. Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha
  • 2004/6 Šedesátá / The sixties, Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna Galerie umění Karlovy Vary
  • 2004 Kupka - Nepraš: Setkání v architektuře, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2005 Šmidrové: Jednou Šmidrou, Šmidrou na věky, Hrad Bítov, Galerie Šternberk, Atrium, Praha
  • 2007 Karel Nepraš a přátelé, Alternativa, Zlín
  • 2007 Soustředěný pohled. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, OG v Liberci, OGV v Jihlavě
  • 2008 Neovladatelná vášeň pro krásu. Výstava k 70. narozeninám Vojtěcha Petratura, instalatéra, montéra, sběratele, galeristy a kurátora, Veselí nad Moravou
  • 2008 Česká plastika, Galerie Moderna, Praha
  • 2008 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Zlín, GVU v Ostravě
  • 2009 Kupka - Nepraš: Setkání v architektuře, Nostický palác, Praha[12]
  • 2010 New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
  • 2010 Roky ve dnech. České umění 1945-1957, Městská knihovna, Praha
  • 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[13]

Sochy ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]


  • 27 patníků (hlav českých „pánů“), Lichtenštejnský palác v Praze
    27 patníků (hlav českých „pánů“), Lichtenštejnský palác v Praze
  • Šatičky (70. léta), litina, domovní znamení Na Můstku 4, Praha
    Šatičky (70. léta), litina, domovní znamení Na Můstku 4, Praha
  • Kameraman, Barrandov, Praha
    Kameraman, Barrandov, Praha
  • Egypt-Giacometti-Nepraš, Veletžní palác, Národní galerie v Praze
    Egypt-Giacometti-Nepraš, Veletžní palác, Národní galerie v Praze
  • Pomník Jaroslava Haška, Prokopovo náměstí, Praha
    Pomník Jaroslava Haška, Prokopovo náměstí, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Markéta Stará, in: Jaroslav Anděl (ed.), Karel Nepraš, 2012, s. 244-258
  2. ↑ Jan Kříž, Šmidrové, Obelisk, Praha 1970
  3. ↑ Jan Koblasa (ed.), Šmidrové, 2005, s. 34
  4. ↑ Bubínek Revolveru: Veronika Tuckerová, Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu a její dějiny
  5. ↑ Karel Nepraš: Sochy (1991), Halířová M, kat. 48s., GVU Olomouc
  6. ↑ Karel Nepraš: Iron story (1999), Mach J, kat. 79 s., Galerie Peron, Praha
  7. ↑ Národní galerie Praha: Karel Nepraš
  8. ↑ Moravská galerie v Brně: Karel Nepraš
  9. ↑ Museum Kampa: Karel Nepraš
  10. ↑ National Gallery of Art: Karel Nepras
  11. ↑ GVUO: Karel Nepraš / Sedící (1966)
  12. ↑ Archivovaná kopie. www.gjf.cz [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-04. 
  13. ↑ GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ Obřadní síň Svitavy
  15. ↑ Vetřelci a volavky: Kamereman
  16. ↑ Archivovaná kopie. www.prazskekasny.net [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  17. ↑ Vetřelci a volavky: Altán

Literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Anděl (ed.), Karel Nepraš, 272 s., Centrum současného umění DOX Praha, 2012, ISBN 978-80-87446-15-7

Autorské katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Nepraš: Labyrint světa, kreslený humor, 8 s., Divadlo Rokoko, Praha 1960
  • Karel Nepraš, Mráz B, kat. 8 s. 1964
  • Karel Nepraš: Račte točit (1970), Kříž J, kat. 16 s., SVU Praha 1970
  • Karel Nepraš: Račte točit / Please turn, Miler K, GVU Havlíčkův Brod 1970
  • Karel Nepraš: Zeichnungen, plastiken, kat. 36 s., Sonnenring Galerie, Münster 1978
  • Karel Nepraš: Kresby, kat. 24 s., Tetiva V, Dům kultury ROH, České Budějovice 1984
  • Karel Nepraš: Tradice, moralismus a groteska, 2 s., Kroutvor J, Galerie Opatov, Praha 1984
  • Karel Nepraš, 2 s., Juříková M, Kulturní středisko Opatov 1989
  • Karel Nepraš, 8 s., Juříková M, Správa kultúrnych zariadení MK SR 1991
  • Karel Nepraš: Kresby, grafika, ilustrace, kreslený humor a drobná plastika, 8 s., Juříková M, Národní galerie v Praze 1991
  • Karel Nepraš: Sochy, kat. 48 s., Halířová Muchová M, Galerie výtvarného umění v Olomouci 1991, ISBN 80-7010-012-5
  • Karel Nepraš: Míra zodpovědnosti, 2 s., Galerie Behémót Praha 1993
  • Karel Nepraš: Plastiky, 4 s., Městská Galerie ve věži, Planá 1998
  • Karel Nepraš: Nalakuj si sám, 4 s., Kroutvor J, Galerie Gambit, Praha 1999
  • Karel Nepraš: Iron story, Nepraš K, Mach J, 79 s., Galerie Peron, Praha 1999
  • Karel Nepraš, 10 s., Kroutvor J, Morganová P, Galerie gambit, Praha 2000
  • Karel Nepraš: Sedící, stojící, kráčející, Rous J, Sedláková L, kat. 92 s., Gema Art, Praha 2002, ISBN 80-86087-41-7
  • Kupka – Nepraš: Setkání v architektuře, Horyna M a kol., kat. 56 s., G J. Fragnera, Praha 2004
  • Karel Nepraš, Galerie Gema Praha, 2004, ISBN 80-86087-41-7
  • Karel Nepraš, 8 s., Vítková M, Galerie moderního umění, Hradec Králové 2008, ISBN 978-80-85025-75-0
  • Karel Nepraš: Egypt - Giacometti - Nepraš, kat. 24 s., Bartková Ochepovsky A, Muzeum umění a designu, Benešov 2019

Společné katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Rous: Krejcar, Meister, Nepraš, Steklík, Regionální muzeum v Kolíně 1990
  • Dan Merta: Jiří Načeradský, Karel Nepraš, Reiffaisen stavební spořitelna, Praha 2000
  • Nepraš & Steklík: Navzájem / Nepraš & Steklík: Each Other, text L. Ševeček, Topičův salon, Praha 2014

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Kříž, Šmidrové, Obelisk, Praha 1970
  • Geneviève Bénamou, L'art aujourd'hui en Tchecoslovaquie, Paris 1979
  • Eleven contemporary Artists from Prague, 96 s., New York University, 1980
  • Šedá cihla 78/1985, Jazzová sekce, Praha 1985
  • Jitka Severová, Železná plastika, UVU, ČFVU, GHMP 1990
  • Brikcius E a kol., KŠ: Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, 56 s., SČG, Praha 1991
  • Eva Petrová, Nová figurace, kat. 104 s., SGVU Litoměřice 1993
  • Mezinárodní symposium prostorových forem, Ostrava 1993/1994
  • O houbách, rozhovor KN, A. Stankoviče a I. Wernische, Revolver revue 27, 1994
  • Jan Koblasa (ed.), Šmidrové, Sborník, 184 s., NPÚ v Brně, Fontána, Olomouc 2005
  • Jan Šícha, S (ne)lidskou tváří?!: 1938-1989, 255 s., Národní galerie v Praze 2018, ISBN 978-80-7035-706-4
  • Martina Vítková, Markéta Korečková (eds.), O důležitých věcech se nemluví. Společenství ateliéru Karla Nepraše, Akademie výtvarných umění v Praze 2020, ISBN 978-80-87108-82-6

Encyklopedie[editovat | editovat zdroj]

  • Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, pp. 227-228
  • Malá československá encyklopedie (M-Pol), Academia, Praha 1986
  • Československý biografický slovník, Academia, Praha 1992
  • Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
  • Grafika (Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let / Pictorial Encyclopaedia of the Eighties), Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1993
  • Horová Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění N-Ž, 558 s., Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0522-6
  • Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích (Díl 3: m/r), Nakladatelský dům OP, Praha 1997, ISBN 80-85841-35-5
  • Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století (II. díl N-Ž), Nakladatelství Libri, Praha 1999, ISBN 80-85983-64-8
  • Velký slovník naučný (m/ž), Diderot, Praha 1999, ISBN 80-902723-1-2
  • Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002, sv. IX, 341 s., Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2002, ISBN 80-86171-14-0
  • Benezit: Dictionary of Artists (Volume 10: Müller - Pinchetti), en., Éditions Gründ, Paříž 2006

Články (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Radan Wagner: Karel Nepraš - vážná sranda, Revue Art, s. 64-71

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedie:WikiProjekt_Knihovna_umění/Pískoviště_3&oldid=24097356“