Věra Jirousová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věra Jirousová

Věra Jirousová (2008)
Narození 25. února 1944
Praha
Úmrtí 27. února 2011 (ve věku 67 let)
Praha
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva
Děti Tobiáš Jirous, Daniel Rejchrt, Sára Dvořáčková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jirousová, roz. Vařilová (25. února 1944 Praha27. února 2011 Praha) byla česká historička umění a básnířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování elektrotechnické průmyslovky vystudovala v letech 19631970 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[1] Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (1971-1974) a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění - od roku 1965 členka neformálního okruhu Křižovnické školy.[2] Od roku 1976 pracovala jako uklizečka, po podpisu Charty 77 však byla nucena pracovat mimo obor. Své básně uveřejňovala v samizdatových sbornících (edice Petlice, Expedice), spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe.

V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér (19901991), Výtvarné umění (19921993), v Lidových novinách (19951998) a naposledy byla vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala v řadě kulturních periodik, v denním tisku i na internetu. V letech 1999-200 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, 2001-2003 odborná pracovnice Památníku národního písemnictví, od roku 2003 ve svobodném povolání.

V roce 1996 byl vydán starší soubor jejích básní pod názvem Co je tu, co tu není (Torst), v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny) a v roce 2002 Podle řeky (Spolek českých bibliofilů). Pracovala na monografii Bohuslava Reynka.

Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse, básníka a spisovatele, a Daniela Rejchrta, v 80. letech se jí narodila dcera Sára.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 jí byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[3]

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Jirousová, Co je tu, co tu není, (verše), 158 s., Torst, Praha 1995, ISBN 80-85639-64-5
  • Věra Jirousová, Krajina před bouří, Mormolice, řada české a světové prózy, Lidové noviny, nakladatelství, Praha 1998, ISBN 80-7106-181-6

Bibliografie odborných textů (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Úvod do grafického a básnického díla Bohuslava Reynka, in: Bohuslav Reynek, Odlet vlaštovek, 1973 (sazba rozmetána)
  • Bohuslav Reynek (1892-1971), kat. výstavy Dům umění města Brna 1992 (a kol.)
  • Jan Steklík K.Š. Ňadrovky-Breastworks, Brno 1992 (s. P. Rutem)
  • Otevřené dveře, Praha 1993 (s A. Mžykovou)
  • Karel Nepraš et Jan Steklík. K.Š., kat. výstavy, Galerie Václava Špály Praha 1994
  • Bedřich Dlouhý, autoportrét 1999, kat. výstavy, GuBJ, Klatovy 1999
  • Pavel Opočenský, Praha 2000 (s. M. Juříkovou, M. Ravalli)
  • Bohuslav Reynek. Pieta v loďce. Grafické a básnické dílo, kat. výástavy, Letohrádek Hvězda, Praha 2002 (a kol.)
  • Otakar Slavík. Obrazy z Vídně, kat. výstavy, G. F. Jeneweina, Kutná Hora 2003
  • Šmidrové. Jednou Šmidrou, Šmidrou navěky, Olomouc 2005 (s. Janem Koblasou)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. diplomová práce: Grafika a poezie Bohuslava Reynka
  2. Věra Jirousová, K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, GMU Hradec Králové, Praha SG 1991
  3. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 573-574, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník zakázaných autorů 1991, s. 178-179

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]