Věra Jirousová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Věra Jirousová
Věra Jirousová (2008)
Narození 25. února 1944
Praha
Úmrtí 27. února 2011 (ve věku 67 let)
Praha
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013)
Děti Tobiáš Jirous, Daniel Rejchrt, Sára Dvořáčková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jirousová, roz. Vařilová (25. února 1944 Praha27. února 2011 Praha) byla česká historička umění a básnířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování elektrotechnické průmyslovky vystudovala v letech 19631970 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[1] Ve své diplomové práci znovuobjevila Bohuslava Reynka. Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (1971–1974) a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění – od roku 1965 členka neformálního okruhu Křižovnické školy.[2] Od roku 1976 pracovala jako uklizečka, po podpisu Charty 77 však byla nucena pracovat mimo obor. Své básně uveřejňovala v samizdatových sbornících (edice Petlice, Expedice), spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe.

V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér (19901991), Výtvarné umění (19921993), v Lidových novinách (19951998) a naposledy byla vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala v řadě kulturních periodik, v denním tisku i na internetu. V letech 1999–2000 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, 2001–2003 odborná pracovnice Památníku národního písemnictví, od roku 2003 ve svobodném povolání.

V roce 1996 byl vydán starší soubor jejích básní pod názvem Co je tu, co tu není (Torst), v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny) a v roce 2002 Podle řeky (Spolek českých bibliofilů). Pracovala na monografii Bohuslava Reynka.

Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse, básníka a spisovatele, a Daniela Rejchrta, v 80. letech se jí narodila dcera Sára.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 jí byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[3]

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Jirousová, Co je tu, co tu není, (verše), 158 s., Torst, Praha 1995, ISBN 80-85639-64-5
  • Věra Jirousová, Krajina před bouří, Mormolice, řada české a světové prózy, Lidové noviny, nakladatelství, Praha 1998, ISBN 80-7106-181-6

Bibliografie odborných textů (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Úvod do grafického a básnického díla Bohuslava Reynka, in: Bohuslav Reynek, Odlet vlaštovek, 1973 (sazba rozmetána)
  • Bohuslav Reynek (1892–1971), kat. výstavy Dům umění města Brna 1992 (a kol.)
  • Jan Steklík K.Š. Ňadrovky-Breastworks, Brno 1992 (s. P. Rutem)
  • Otevřené dveře, Praha 1993 (s A. Mžykovou)
  • Karel Nepraš et Jan Steklík. K.Š., kat. výstavy, Galerie Václava Špály Praha 1994
  • Bedřich Dlouhý, autoportrét 1999, kat. výstavy, GuBJ, Klatovy 1999
  • Pavel Opočenský, Praha 2000 (s. M. Juříkovou, M. Ravalli)
  • Bohuslav Reynek. Pieta v loďce. Grafické a básnické dílo, kat. výstavy, Letohrádek Hvězda, Praha 2002 (a kol.)
  • Otakar Slavík. Obrazy z Vídně, kat. výstavy, G. F. Jeneweina, Kutná Hora 2003
  • Šmidrové. Jednou Šmidrou, Šmidrou navěky, Olomouc 2005 (s. Janem Koblasou)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. diplomová práce: Grafika a poezie Bohuslava Reynka
  2. Věra Jirousová, K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, GMU Hradec Králové, Praha SG 1991
  3. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 573–574, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník zakázaných autorů 1991, s. 178–179

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]