Věra Jirousová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Věra Jirousová
Věra Jirousová (2008)
Věra Jirousová (2008)
Rodné jméno Věra Vařilová
Narození 25. února 1944
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 27. února 2011 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání básnířka, historička umění, spisovatelka a kurátorka
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013)
Děti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Věra Jirousová s Tobiášem na Silvestra 1982 v Osvračíně
Silvestr 1982 na mlýně v Osvračíně

Věra Jirousová, roz. Vařilová (25. února 1944 Praha27. února 2011 Praha), byla česká historička umění a básnířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování elektrotechnické průmyslovky vystudovala v letech 1963–1970 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[1] Ve své diplomové práci znovuobjevila Bohuslava Reynka. Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV (1971–1974) a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění – od roku 1965 jako tajemnice neformálního okruhu Křižovnické školy.[2] Po podpisu Charty 77 byla nucena pracovat mimo obor, od roku 1976 pracovala jako uklizečka. V letech 1984–1989 žila v Kostelním Vydří, kde se věnovala výchově dětí a práci v zemědělství.[3] Básně uveřejňovala v samizdatových sbornících (edice Petlice, Expedice), spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe.

V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér (1990–1991), Výtvarné umění (1992–1993), v deníku Lidové noviny (1995–1998) a naposledy jako vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala také v dalších kulturních periodikách (Divadelní noviny, Host, Architekt, Labyrint Revue aj.), časopisech (Respekt), v denním tisku (MF Dnes) i v internetových magazínech (Neviditelný pes).[4] V letech 1999–2000 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, v letech 2001–2003 pak působila jako odborná pracovnice Památníku národního písemnictví. Od roku 2003 byla ve svobodném povolání.

V roce 1996 vydala starší soubor básní Co je tu, co tu není (Torst), v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny) a v roce 2003 sbírku devíti básní Podle řeky (Spolek českých bibliofilů). Pracovala na monografii Bohuslava Reynka.

Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse (1972), básníka a spisovatele, a Daniela (1975, adoptovaného Milošem a Jitkou Rejchrtovými). V roce 1983 se jí s Janem Dvořáčkem narodila dcera Sára.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 jí byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[5] Jejím jménem se od roku 2013 zaštiťuje Cena Věry Jirousové pro začínající a etablované kritiky a kritičky umění.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie a próza[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Jirousová: Co je tu, co tu není (poezie). Torst, Praha 1995, ISBN 80-85639-64-5
  • Věra Jirousová: Krajina před bouří (próza). Mormolice, řada české a světové prózy, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998, ISBN 80-7106-181-6
  • Věra Jirousová: Podle řeky (poezie). Spolek českých bibliofilů, Praha 2003

Bibliografie odborných textů (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. diplomová práce: Grafika a poezie Bohuslava Reynka
  2. Věra Jirousová, K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, GMU Hradec Králové, Praha SG 1991
  3. Zemřela kunsthistorička a básnířka Věra Jirousová. iDNES.cz [online]. 2011-02-27 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. 
  4. KUL, ČTK. Historička umění a básnířka Věra Jirousová v noci náhle zemřela. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2011-02-27 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  6. Cena Věry Jirousové [online]. [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 573–574, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník zakázaných autorů 1991, s. 178–179

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]