Čestmír Janošek

Čestmír Janošek
Narození	23. května 1935; Praha ; Československo
Úmrtí	1. prosince 2019 (ve věku 84 let); Kolín nad Rýnem
Povolání	ilustrátor, grafik, malíř a výtvarník
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Čestmír Janošek (23. května 1935, Praha – 1. prosince 2019, Kolín nad Rýnem)^[1] byl český grafik, malíř, tvůrce objektů a instalací a ilustrátor. Roku 1968 emigroval se svou ženou Evou Janoškovou do Německa. Žil v Kolíně nad Rýnem.

Život

Janošek studoval v letech 1950–1954 na Vyšší škole bytového průmyslu na Žižkově (prof. Rudolf Beneš, Alois Fišárek) a absolvoval roční přípravku pro vysoké školy umělecké u prof. Jaroslava Vodrážky (1955–1956). K žákům profesora Vodrážky patřili také Antonín Málek, Antonín Tomalík a Zbyšek Sion. V letech 1956–1962 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vladimíra Sychry. K jeho spolužákům patřila jeho pozdější žena Eva Šedivá, Petr Bareš, James Janíček, Zdeněk Beran a krátce i Jaroslav Hovadík. Po ukončení studia absolvoval dva čestné roky (1962–1964) v ateliéru sochaře Karla Hladíka. Od roku 1958 se přátelil se skupinou Šmidrové a podílel se na jejich hudebních vystoupeních jako hráč na klarinet. V té době se seznámil s Vladimírem Boudníkem a později také s Robertem Piesenem a Mikulášem Medkem.

Roku 1960 se zúčastnil obou neveřejných výstav Konfrontace v ateliérech Jiřího Valenty a Aleše Veselého a roku 1964 Výstavy D v Nové síni. Samostatně vystavoval od roku 1963, kdy měl první autorskou výstavu v Klubu přátel umění v Mánesu. Po srpnové okupaci roku 1968 emigroval se svou ženou Evou Janoškovou do Německa a žil v Kolíně nad Rýnem. Je členem místního sdružení výtvarníků Künstler union Köln. V Německu se později rozvedl a znovu oženil. Jeho druhá žena pochází z Kolína.

Roku 1992 byly jeho práce, objevené náhodně při likvidaci Janoškova bývalého pražského ateliéru, vystaveny v Galerii Litera. Dosud největší Janoškova výstava proběhla v Praze, Chebu a Kolíně nad Rýnem roku 1995.

Dílo

Janošek byl stejně jako celá jeho generace ovlivněn výstavou československé předválečné moderny „Zakladatelé českého moderního umění“ (1957) a jeho první olejomalby vycházejí z poučení kubismem a expresionismem. Pro Janoška je typické neustálé experimentování s výtvarnými technikami, z nichž některé jsou jeho originálním příspěvkem k modernímu českému umění. Je řazen k radikální skupině tvůrců českého informelu z počátku 60. let.

Koncem 50. let tvořil abstraktní obrazce na fotografických papírech chemickým procesem. Vycházely z gestuálních a tašistických postupů a později je uplatnil i v kresbách a malbě.^[2] Díky přátelství s Vladimírem Boudníkem se Janoškovy první pokusy s tiskem grafických listů uskutečnily přímo v Boudníkově ateliéru.^[3] Počátkem 60. let se zabýval strukturální grafikou a tiskl z matric netradičních formátů a ze zkorodovaných plechů a struktury kombinoval s leptem. Z počátku 60. let pocházejí také jeho monotypy (1961-1962), frotáže a muchláže (1961-1962) a abstraktní negativní kresby v černém poli vytvořeném s užitím sazí (Sazovky, 1960–1961).^[4]

Ve své materiálové tvorbě z první poloviny 60. let, která směřuje ke spiritualizaci hmoty světlem, převádí existenciální napětí struktur do transcendentálního symbolu hrotu, směřujícího vzhůru (Centrální princip, 1962-1963).^[5] Celá Janoškova série děl nazvaných Centrální princip vyjadřuje zájem autora dát chaosu řád.^[3] Základní bolestný pocit autor zaznamenal v obrazové hmotě v podobě vulkanických shluků a nánosů, do kterých zasahuje obnažujícími vrypy, které mohou být výrazem podvědomé nenávisti i touhy po proniknutí a přiblížení. Tvůrčí proces se soustřeďuje k akcentování středu jako symbolu uplatnění vnitřního modelu ve světě.^[6] Na pozadí díla je šifrovaná definice theismu jako pevného bodu a dramatická cesta z chaotické směsi ke světlu - Bohu. Do prostoru čnějící bílá špice má demonstrovat významnost tohoto poselství.^[7] Podle Františka Šmejkala je Centrální princip výrazem podvědomé touhy po dokonalosti a jistotě, rodící se z chaosu hrubě členěných rozrytých struktur, směřujících vzhůru k dokonalé hladkosti a vybroušenosti vrcholu. Polyvalentní symbolika může být realizací duchovního principu nebo konečným průsečíkem lidských možností ústících do finální jistoty smrti, ale nelze vyloučit i přítomnost erotických významů.^[8]

Tato spirituální dimenze tvorby má původ v Maritainově knize Umění a scholastika^[9], která byla mezi umělci ne sklonku 50. let hojně čtena a diskutována zejména v okruhu Jiřího Valenty, Jana Koblasy a Mikuláše Medka.^{[pozn. 1]}

Kolem poloviny 60. let se koncepce materiálových objektů u Janoška změnila a některé asambláže(Objekt-panenka, 1964, Malý svět, 1964, Velký objekt IV, 1966, ad.) se blíží hranici neodadaismu a pop-artu.^[10]^[11]

Od roku 1962 se zabýval vlastní technikou tzv. mrazovek,^[12] při které využívá přírodního procesu tvorby námrazy na matrici. Později v Německu tuto techniku dále rozvíjel. Zabýval se výtvarným využitím betonu a v letech 1963–1968 vytvořil spolu s arch. Karlem Koubou reliéf v ubytovně střední průmyslové školy ve Vodochodech (zničeno při přestavbě areálu).

Po emigraci do Německa vytvořil sérii reliéfů z umělých hmot. V novém prostředí se prosadil až roku 1971, když začal pořádat akce se světelnými meditacemi, někdy s hudební složkou. Později se vrátil k malbě, ale světlo zůstalo jeho ústředním námětem při zobrazení většinou jediného, středově umístěného světelného kotouče (Obrazy světla). Janoškův přístup k práci je naplněný mnoha složitými významy a souvislostmi, které z Čech do Německa přinesl. Obrazy světla, namalované brilantním rukopisem a jasnými barvami jsou z jeho nejzralejších věcí.^[13] Technická a tvůrčí fantazie vyvrcholila u Čestmíra Janoška v pozdních pracích, ve kterých ve zvýšené míře uplatnil zkušenosti nasbírané v průběhu let. Od roku 1979 dělal lepty kombinované s monotypy – Pocta kolínskému dómu, do kterých se promítá jednak zřejmé Janoškovo duchovní směřování, tak jeho nová osobní přátelství z okruhu Kolínské farnosti.^[14]

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze
Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK)
Galerie hlavního města Prahy
Galerie moderního umění v Hradci Králové
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Galerie výtvarného umění v Chebu
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Oblastní galerie v Liberci
Galerie Klatovy Klenová
Západočeská galerie v Plzni
Muzeum umění Olomouc

Výstavy

Autorské

1963 Čestmír Janošek, Klub přátel umění v Mánesu
1967 Čestmír Janošek: Givrages, Sál Elektra, Praha
1967 Čestmír Janošek: Grafika, Oblastní galerie v Liberci
1968 Čestmír Janošek: Malířské a grafické dílo, Letohrádek Ostrov
1972 Čestmír Janošek: Licht meditation, Foyer im Ergeschoss, Kolín nad Rýnem
1973 Čestmír Janošek: Givragen (Vereisungen), Baukunst, Kolín nad Rýnem
1985 Čestmír Janošek: Bilder vom Licht, Sonderheft, Kolín nad Rýnem
1992 Čestmír Janošek: Fragmenty historie 60. let, Galerie Litera, Praha
1995 Čestmír Janošek: Praha - Kolín, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu, Maternuhaus, Kolín nad Rýnem
1998 Čestmír Janošek: Mrazovky, Rabasova galerie Rakovník
2000 Čestmír Janošek, Galerie Ztichlá klika, Praha
2001 Čestmír Janošek: Mrazovky, Galerie Litera, Praha

Společné (výběr)

1960 Konfrontace I, Ateliér Jiřího Valenty, Praha
1960 Konfrontace II, Ateliér Aleše Veselého, Praha
1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
1964 Rychnov 1964, Zámek Rychnov nad Kněžnou
1965 Konfrontace III, Alšova síň Umělecké besedy, Praha
1965 Junge tschechische graphiker, 1. Teil, 2. Teil Skripturale Graphik, Alpbach
1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
1966 Nouvelle génération tchécoslovaque, Galerie Maya, Brusel
1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1966 Junge tschechische Grafik, Galerie t, Heidelberg
1967 České umění XX. století ze sbírek Středočeské galerie, Dům umění města Brna, Zámek Nelahozeves
1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna
1967 Jeden okruh volby: Obrazy, sochy, objekty, grafika, kresby 1964-1967, Okresní muzeum, Písek
1968 Tschechoslowakische zeitgenössische Kunst, Frankfurt nad Mohanem
1968 Alternative attuali 3. Rassegna internazionale d´arte contemporanea. Aspetti della nuova scultura in Europa, Castello Spagnolo, L´Aquila
1968 Künstlergruppe arche mit 10 Malern aus Prag, Kunstkreis Hameln, Fritz-Henßler-Haus, Dortmund
1968 1. bienále výzkumu grafiky, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
1969 Phases, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Krajská galerie, Hradec Králové, Dům umění města Brna
1970 Konstgruppen Grupp, Galleri 54, Göteborg, Alingsås konsthall, Alingsås
1972 Tschechische Künstler, Galerie Studio Orny, Mnichov
1974 Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa
1974/1975 Tschechische Künstler, Galerie Wendtorf-Swetec, Düsseldorf
1991 Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957-1964, Praha
1994/ Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
1994 Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna Praha
1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
1998 Český informel ve „Ztichlé klice“ 1958-1965 / Czech Informel at “Ztichlá klikaˮ 1958-1965, Galerie Ztichlá klika, Praha
1999/2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu
2003/2004 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Muzeum umění Olomouc, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
2004 Ohlédnutí, 2. část, Oblastní galerie v Liberci
2004/ Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna
2007/2008 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
2007/2008 Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Dům U Jonáše, Pardubice, Galerie výtvarného umění v Chebu
2008 České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia, Galéria Petra Michala Bohúňa, Liptovský Mikuláš
2008/2009 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Zlín, Dům umění, Ostrava
2009 Česká grafika šedesátých let ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové: Část I – Struktura a exprese, Galerie moderního umění v Hradci Králové
2015 Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění v Chebu
2015/2016 Šmidrové, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
2016 Od Boudníka k dnešku: Česká strukturální grafika, Galerie Hollar, Praha
2017 Příliš mnoho zubů - České a slovenské umění šedesátých let ze sbírky Galerie Zlatá husa a Musea Kampa, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
2018 Jaro. Československá výtvarná scéna 1966 - 1968, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Odkazy

Poznámky

↑ Podle Maritaima: " záře formy, tj. vyjevení duchovního bytí, principu duchovnosti věcí, je podstatným základem krásy"..."krása má nekonečno různých způsobů jak se na hmotě stkví - je to zejména z hloubky prosvítající zářivá skvělost duše, principu života duševního, bolesti a vášně". cit. in: Nešlehová M, 1997, s. 116

Reference

↑ https://cs.isabart.org/person/72
↑ Nešlehová M, 1997, s. 86
↑ ^a ^b Nešlehová M, 1997, s. 177
↑ Nešlehová M, 1997, s. 184
↑ Nešlehová M, Odvrácená tvář modernismu, in: Judlová M, 1994, s. 197
↑ Dalibor Veselý, Obsah, jeho učení a význam v nefigurativním umění, 1964, in: Nešlehová M, 1997, s. 261-263
↑ Nešlehová M, 1997, s. 168
↑ František Šmejkal v textu zakázaného katalogu k Výstavě D, in: Nešlehová M, 1997, s. 258
↑ Jacques Maritain, Umění a scholastika, Knihovna Filosofické revue 1933
↑ Nešlehová M, 1997, s. 173-174
↑ Zdeněk Felix, Výtvarné umění XV, 1965, s. 324-331
↑ Judlová M, 1994, s. 278
↑ Slabá J, 2011, 4.5., nestránkováno
↑ Slabá J, 2011, 4.6., nestránkováno

Literatura

Katalogy

Čestmír Janošek: Givrages (1962-1967), text František Šmejkal, kat. 4 s., Sál Elektra, Praha
Čestmír Janošek: Licht meditation, text Leppien Helmut, kat. 6 s., Kolín nad Rýnem 1972
Čestmír Janošek: Givragen (Vereisungen), text Petr Spielmann, 20 s., Baukunst, Kolín nad Rýnem 1973
Čestmír Janošek: Bilder vom Licht: In Natur und Atelier, text Friedhelm Hofmann, kat. 28 s., Sonderheft, Kolín nad Rýnem 1985
Čestmír Janošek: Fragmenty historie 60. let, text Mahulena Nešlehová, kat. 6 s., Galerie Litera, Praha 1992
Jan Kříž, Ludwig Schöller Prälat, Čestmír Janošek, Praha - Kolín: Výběr z díla let 1957 - 1995, ČMVU Praha 1995, GVU Cheb, Kolín nad Rýnem
Čestmír Janošek: Mrazovky, Text Jan Kříž, kat. 10 s., Rabasova galerie Rakovník 1998
Regina Caspers, Und es ist Licht, Bundesfinanzakademie in Brühl, 2003

Ostatní

Jolana Slabá, Průniky Čestmíra Janoška, magisterská diplomová práce, FF MUNI Brno 2011 on line
Marie Judlová (ed.). Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963, Galerie hlavního města Prahy, ÚDU AV ČR, 1994

Externí odkazy

Čestmír Janošek v informačním systému abART

[10] Podle Maritaima: " záře formy, tj. vyjevení duchovního bytí, principu duchovnosti věcí, je podstatným základem krásy"..."krása má nekonečno různých způsobů jak se na hmotě stkví - je to zejména z hloubky prosvítající zářivá skvělost duše, principu života duševního, bolesti a vášně". cit. in: Nešlehová M, 1997, s. 116

[1] ttps://cs.isabart.org/person/72

[2] Nešlehová M, 1997, s. 86

[Nešl-3] Nešlehová M, 1997, s. 177

[4] Nešlehová M, 1997, s. 184

[5] Nešlehová M, Odvrácená tvář modernismu, in: Judlová M, 1994, s. 197

[6] Dalibor Veselý, Obsah, jeho učení a význam v nefigurativním umění, 1964, in: Nešlehová M, 1997, s. 261-263

[7] Nešlehová M, 1997, s. 168

[8] František Šmejkal v textu zakázaného katalogu k Výstavě D, in: Nešlehová M, 1997, s. 258

[9] Jacques Maritain, Umění a scholastika, Knihovna Filosofické revue 1933

[11] Nešlehová M, 1997, s. 173-174

[12] Zdeněk Felix, Výtvarné umění XV, 1965, s. 324-331

[13] Judlová M, 1994, s. 278

[14] Slabá J, 2011, 4.5., nestránkováno

[15] Slabá J, 2011, 4.6., nestránkováno

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[pozn. 1]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]