Vladimír Sychra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Sychra
Narození 28. ledna 1903
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. února 1963 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř, ilustrátor, grafik a vysokoškolský učitel
Podpis Vladimír Sychra signatura.jpg
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Sychra (28. ledna 1903 Praha[1]20. února 1963 Praha) byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM) a dále též pražskou Akademii výtvarných umění (AVU), kde jej připravoval Max Švabinský.[2]

Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory.[2]

Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchtyvarhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby.[2]

Během padesátých let 20. století tvořil intimní obrazy, v nichž se objevují stejné motivy jako v jeho předválečné tvorbě, a dále k plastickým aktům, ve kterých výrazně pracoval se stříbřitou barvou.[2]

Vytvořil také kamennou mozaiku, která je od roku 1990 umístěna v památníku v Ležákách.[3] Další oblastí Sychrovy tvorby byla ilustrace knih. Nejznámější jsou jeho kresby k novele Guy de Maupassanta nazvané Miláček.[2]

Sychrovo dílo je možné nalézt ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerie Liberec či Alšovy jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kulturně politický kalendář. Literární noviny. 4/1953, s. 9. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h Vladimír Sychra [online]. Nové Město na Moravě: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. 
  3. Pardubický kraj – turistický katalog. Pardubice: Destinační společnost Východní Čechy, 2012. 104 s. Heslo Pietní území Ležáky, s. 44. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]