Naděžda Plíšková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Naděžda Plíšková
Naděžda Plíšková (autor: Hana Hamplová)
Naděžda Plíšková (autor: Hana Hamplová)
Narození 6. listopadu 1934
Rozdělov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 16. září 1999 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání spisovatelka, sochařka, básnířka a grafička
Příbuzní Karel Nepraš (manžel), Karolína Neprašová-Kračková (dcera)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naděžda Plíšková (6. listopadu 1934 Rozdělov u Kladna16. září 1999 Praha) byla česká grafička, keramička, autorka sochařských objektů a básnířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Naděžda Plíšková studovala grafiku na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze (1950–1954, prof. Jaroslav Vodrážka) a v letech 1954–1958 obor grafika na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vladimír Silovský). Stipendijní pobyt na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku (1958–1959, prof. Gerhard Kurt Miller) ukončila sérií dřevořezů ke knihám Karla Čapka. Poté byla přijata na obor malba v ateliéru prof. Karla Součka na pražské AVU, kde po ukončení studia (1961) strávila ještě dva čestné roky a složila státní zkoušku (prof. Jiří Kotalík).

Naděžda Plíšková, klasifik. práce G II B, suchá jehla, 1952
Studie staré ženy, nedatováno

Kromě grafiky se zabývala tvorbou keramiky, psala poezii a stýkala se s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy[1]. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika Karla Nepraše. Jejich dcera Karolína Neprašová-Kračková je rovněž výtvarnice. Od roku 1969 byla členkou SČUG Hollar.

Naděžda Plíšková, ilustrace Čapka, dřevořez (2), 1958

V letech 1968–1969 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu a měla zde i autorskou výstavu (s Jiřím Balcarem). Další stipendium jí nabídla Fordova nadace v listopadu 1969, ale povolení k odjezdu do USA již nedostala.

Po narození dcery (1975) a při omezené možnosti vystavovat se věnovala převážně tvorbě ex libris a psaní poezie pro samizdatové sborníky.

V roce 1982 utrpěla vážný úraz páteře, podstoupila operaci a dlouhodobou rekonvalescenci. Po návratu z nemocnice, v dusivé atmosféře husákovské normalizace, téměř rezignovala na vlastní tvorbu. V roce 1983 píše Jindřichu Chalupeckému: „Kdybyste věděl, jak je těžké zvykat si na to, že s váma už nikdo nepočítá, a sledovat průměry, pilné průměry, co vystavují, intrikují a jedou vesele dál“ [2]

Od roku 1989 byla členkou volného sdružení Tolerance, ale její výtvarné i literární dílo je až do konce 90. let zřetelně poznamenáno neradostným osobním údělem.

Zemřela v Praze 16. září 1999.

Dílo literární[editovat | editovat zdroj]

Verše a prózy, vznikající od konce 50. let a poté zvláště v 70. letech, zveřejňovala v samizdatových publikacích – Česká expedice, Spektrum, Vokno, Revolver revue, Lidové noviny aj. V samizdatu vyšel také básnický soubor Třináct básniček (1982). Je uvedena v torontském Slovníku českých spisovatelů (1982).[3] Některé z těchto textů jsou zahrnuty do sbírky Plíšková podle abecedy (1991). Básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních zařízeních tvoří knihu Hospodská romantika (1998). Básně shrnuté do svazku Plíšková sobě (2000) jsou převážně reflexí osobních vztahů od mateřství a přátelských večírků až k stále silnějšímu vnímání ztráty lásky, kruté osamělosti, úvahám o konci života. Posmrtně vydaná knížka obsahuje tvorbu let 1997–1999, některé texty nezařazené do jiných publikací a v edičních poznámkách i přepis dopisů Jindřichu Chaloupeckému.[4]
Komentářem autorky k některým životním mezníkům je její rozhovor s Andrejem Stankovičem v Revolver Revue č. 47 z roku 2001, který byl na její přání publikován až posmrtně.[5]

Citát textu autorky[editovat | editovat zdroj]

S L U N Í Č K O
by mělo svítit spíš v noci
ve dne je i tak dost světla

Dílo výtvarné[editovat | editovat zdroj]

Naděžda Plíšková vzbudila pozornost již svými bravurními kresbami a grafickými listy na skupinových výstavách mladých výtvarníků počátkem 60. let 20. stol. Její tvorba působí dodnes aktuálně, ačkoliv náměty jejích nejznámějších děl reflektují stav společnosti před rokem 1970. Projevuje se v nich živý smysl pro humor, pro ostrou ironii a vyjádření absurdity specifických životních situací.

V prvních kresbách se ještě hlásí k informelu a k odkazu surrealismu (Brouk Žárlivák, 1966), ale postupně se soustřeďuje na ironickou reflexi dobových témat (Na téma Césarův palec, 1970). Jejím dílem z 60. let prostupovala invence, naděje a možná i naivita desetiletí, které zásadně ovlivnilo všechno, co se v umění od té doby stalo.

Naďa Plíšková by se dala označit nejspíše za nástupkyni dadaistů. Její grafiky mají svůj vlastní řád, který je však podnícen podivnými pravidly vládnoucími v absurdním světě, kde je všechno převráceno naruby (, 1970). Svou výtvarnou virtuozitou dokázala povýšit i banální náměty na umělecké dílo (Udělejte si krabičku, 1968). Měla úžasnou fantazii, s níž dokázala lehkou nadsázkou reagovat na nezpochybnitelné hodnoty minulosti (Mona Lisa, 1968; Vzpomínka na Botticelliho, 1968; Hrací kostka Hieronyma Bosche, 1973) i relativizovat všední situace (Triptych, 1967; Přešívání, 1968).

Ty, které s analytickým odstupem pozorovala a zkoumala, mohou svým zpracováním připomenout západoevropský či americký pop art (Ideal Sauce, 1968; Studie k obrazu, 1968). Také se brzy tohoto srovnání dočkala u našich i zahraničních kritiků. Vytvořila tak jeho osobitou odrůdu, aniž by se držela jakýchkoli vzorů. Kdyby žila v západním světě, zřejmě by se přirozeně zařadila k umělcům, kteří reagovali na konzumní životní styl s ostrou kritičností a zároveň s vyhraněným smyslem pro vyjádření absurdity. Totéž se jí ovšem podařilo aspoň v rámci zdejšího umění, kde mohla čerpat z prostředí, které svádělo k osobité formě českého dadaismu (4 porce držkové polévky přes ulici, 1969; Návrh na pomník Karla Nepraše, 1979; Hommage á K.N., 1989).

Naďa Plíšková pracovala v grafice tradičními technickými prostředky (převážně suchou jehlou a leptem), ale s netradičním viděním skutečnosti. Jindřich Chalupecký označuje její vnímání reality jako lyrický sarkasmus. „Za sarkasmem jejích grafik, o to krutějším, že je vyslovován s neosobností objektivního protokolu, je citovost, čelící neplodné banalitě života.“ [6]

Stejný životní pocit se promítá i do objektů, v nichž s nadhledem pohlíží jednak sama na sebe a jednak na všechno, co se kolem ní dělo a s čím se musela vyrovnávat. V době nejhlubšího společenského marasmu na počátku 80. let tvoří díla plná hořkého humoru (Čtyřhranné kolo, 1980; Pouzdro na pivo, 1981), ale počátkem let devadesátých se její tvorba dotýká stále více osobních témat a do textů i výtvarných děl se k nadsázce druží zatrpklost a ztráta naděje (kresba Na dně, 1990, Pomník pro mého muže, 1992, Můj pomník, 1997).

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Naděžda Plíšková, Portrét (4), studie, kresba uhlem, nedatováno
Naděžda Plíšková, Akt, olej na plátně, 50. léta 20. stol.
Naděžda Plíšková, Portrét mého muže (po svatbě), kresba tuší, 37 × 23 cm, 1964
Naděžda Plíšková, Dialog, kresba tuší, 42 × 59 cm, 1967
Naděžda Plíšková, Bez názvu, suchá jehla, 33 × 27 cm, 1966–1968
Naděžda Plíšková, Bez názvu, bar. litografie, 42 × 51,5 cm, 1971
Naděžda Plíšková, Střelnice (Z cyklu Růže pro Lidice), suchá jehla, 39 × 49,5 cm, 1975
Naděžda Plíšková, Bez názvu, suchá jehla, 49,5 × 32,5 cm, 1981
Naděžda Plíšková, Polibek, kombinovaná technika, 1981

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1967 Galerie mladých, Mánes, Praha
  • 1968 Nadezda Pliskova & Jiri Balcar: Grafik, Galerie am Berg, Stuttgart
  • 1968 Grafika, Malá galerie Československého spisovatele, Brno
  • 1970 Grafika, sochy 1968–1970, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1978 Kresby, grafika, Kabinet grafiky, Olomouc
  • 1982 Kresby a grafika, Výstaviště Černá Louka, Ostrava
  • 1993 Revalvace, grafika, kresby, objekty, Galerie Hollar, Praha
  • 1997 Grafiky, kresby, Oblastní galerie v Liberci
  • 2000 Ticho se musí pěstovat, Galerie Montmartre, Praha, Galerie Gambit, Praha
  • 2013 Grafika, objekty, Hollar, Praha

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1960 Nová grafika členů a hostů SČUG Hollar, Galerie Hollar, Praha
  • 1961 1. pražský festival mladé grafiky, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1961 Ilustrační tvorba, Galerie mladých, Praha
  • 1965 Výstava mladých, ÚLUV, Praha
  • 1965 Grafika 65, Vlastivědné museum, Písek
  • 1965 Keramik aus 12 ländern, Internationaler Künstlerclub IKC (Palais Pálffy), Vídeň
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 Junge tschechische Grafik, Heidelberg
  • 1967 15 grafiků, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 Tschechische Kunst, Göhrde
  • 1967 Výstava mladých ´67, ÚLUV, Praha
  • 1967 17 tsjechische kunstenaars (17 českých umělců), Galerie Orez, Den Haag
  • 1968 Kunstamt Wilmersdorf, Berlín
  • 1968 Sex Från Prag, Konstforum, Norrköping, Stenhusgården, Linköping
  • 1968 Nové věci, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1968 VI. Internationale ausstellung Graphik, Europahaus Wien
  • 1968 1. bienále, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1968 výstavy současné české grafiky, Bělehrad, Ottawa, Washington
  • 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
  • 1969 Zestien Tsjechische kunstenaars: Dertien grafici en drie keramisten, Amsterdam
  • 1969 Junge Künstler aus der ČSSR, Berlín
  • 1969 6 Graveurs de Prague, Galerie La Hune, Paříž
  • 1969 Výstava mladých ´69, ÚLUV, Praha
  • 1969 Salon de Mai, Sales d´Exposition Wilson, Paříž (Paris)
  • 1969–1970 Nová figurace, Mánes, Praha, Dům umění města Brna
  • 1969–1970 Recent Graphics from Prague, 12th Floor Gallery, Los Angeles
  • 1970 Graveurs tchécoslovaques contemporains, Cabinet d'arts graphiques, Ženeva
  • 1970 Naděžda Plíšková: Grafika, sochy, kresby, Karel Nepraš: Račte točit (sochy, kresby, grafika), Havlíčkův Brod
  • 1971 SČUG Hollar: Grafika 71, Mánes, Praha
  • 1971 45 zeitgenössische künstler aus der Tschechoslowakei: Malerei, Plastik, Grafik, Glasobjekte, Baukunst, Kolín nad Rýnem
  • 1971 Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Utrecht
  • 1973 Art tchèque contemporain. Fribourg
  • 1978 Christchurch Art Festival, Robert McDougall Art Gallery, Christchurch
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
  • 1986 Grafické techniky II. Tisk z hloubky, Galerie d, Praha
  • 1987 Současné české exlibris, Chrudim
  • 1988 Humor ´88, Kresby, obrazy, plastiky, objekty, Hradec Králové, Nové Město na Moravě
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, PKOJF Praha
  • 1989 Současná česká grafika, Mánes, Praha
  • 1990 Image Imprimée de Tchécoslovaquie. Affiche, gravure, illustration, La Louviere
  • 1990 SČUG Hollar: Členská jubilejní výstava prací z období 1970–1990, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1990 Volné sdružení Tolerance, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1991 Kresba, Galerie Hollar, Praha
  • 1991–1992 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, SG Praha, GMU Hradec Králové, DU Ostrava, KG Olomouc
  • 1992 SČUG Hollar: Členská výstava k 75. výročí založení, Mánes, Praha
  • 1992 Naďa Plíšková: Grafiky – plastika, Karel Nepraš: Kresby – plastika, Sovinec
  • 1993–1994 Nová figurace, SGVU Litoměřice, VČG Pardubice, MG Brno, DU Opava, OGV Jihlava
  • 1994 Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1995 Umělecká beseda 1995, Mánes, Praha
  • 1995 Grafik tschechischer Künstler, Bad Steben
  • 1996–1997 Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969–1985, Praha, Brno, Cheb
  • 1997 Hollar 80 1917–1997, Staroměstská radnice, Praha
  • 1999–2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha, Cheb
  • 2002 Česká grafika. Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha
  • 2003 Práce na papíře : výběr kreseb, grafik a koláží českých umělců ze sbírky Jana a Medy Mládkových, Dům U Kamenného zvonu, Praha
  • 2005 Strength and Will: Czech Prints from behind the Iron Curtain, Anne and Jacques Baruch Collection, Cincinnati Art Museum, Cincinnati
  • 2005 Œuvres graphiques des années 60, Centre tchèque Paris, Paříž
  • 2005 Kresba a grafika 60. let, Wortnerův dům AJG, České Budějovice
  • 2006 Česká grafika 60. let, Galerie Hollar, Praha
  • 2006 České umění XX. století: 1940–1970, AJG v Hluboké nad Vltavou
  • 2007 Karel Nepraš a přátelé, Alternativa, Zlín
  • 2007–2008 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let, OG Liberec, OGV Jihlava

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. viz např. TUCKEROVÁ, Veronika. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu a její dějiny. Revolver Revue [online]. Arsenál 16. 3. 2016 [cit. 20. 10. 2016]. Dostupné z: http://www.bubinekrevolveru.cz/krizovnicka-skola-cisteho-humoru-bez-vtipu-jeji-dejiny
  2. PLÍŠKOVÁ, Naděžda. Plíšková sobě. Praha: Torst, 2000, s. 227. Edice Poezie, sv. 46. ISBN 80-7215-114-2.
  3. Slovník českých spisovatelů : pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979. Uspoř. Jiří Brabec et al. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1982. ISBN 0-88781-128-0.
  4. MÁLKOVÁ Iva; [PIORECKÝ, Karel]. Naděžda Plíšková. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 19. 6. 2008 [cit. 20. 10. 2016. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1384
  5. PLÍŠKOVÁ, Naděžda; STANKOVIČ, Andrej. Až řekne Bůh dost, chtěla bych být doma v posteli... (s Naďou Plíškovou hovoří Nikolaj Stankovič). Revolver Revue. 2001, č. 47, s. 205–218. [Rozhovor vznikl v únoru 1998 pro Revolver Revue č. 38, ale na přání autorky byl publikován až po její smrti.] Dostupné také z: http://www.revolverrevue.cz/az-rekne-buh-dost-chtela-bych-byt-doma-v-posteli-s-nadou-pliskovou-hovori-nikolaj-stankovic Archivováno 21. 10. 2016 na Wayback Machine
  6. CHALUPECKÝ, Jindřich. Cestou necestou. Jinočany: nakl. H&H, 1999.

Literatura, chronologicky[editovat | editovat zdroj]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • PLÍŠKOVÁ, Naděžda. Plíšková podle abecedy. Prolog Jan Lopatka. V Praze: Dandy Club, 1991. 121 s. Edice píšících výtvarníků, sv. 1. ISBN 80-900352-4-8.
  • PLÍŠKOVÁ, Naděžda. Hospodská romantika. Brno: Petrov, 1998. 83 s. Edice New line, sv. 21. ISBN 80-7227-034-6.
  • PLÍŠKOVÁ, Naděžda. Plíšková sobě. Praha: Torst, 2000. 253 s. Edice Poezie, sv. 46. ISBN 80-7215-114-2.

Autorské katalogy, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • Naděžda Plíšková : grafika. Text Oleg Sus, Ludmila Vachtová. Brno: Čs. spisovatel, 1968.
  • Naděžda Plíšková. Text Ivan Jirous. Praha: Art Centrum, 1969.
  • Naděžda Plíšková : grafika, sochy, kresby. Úvod Ivan Jirous. Havlíčkův Brod: Galerie výtvarného umění, 1970.
  • Naděžda Plíšková : grafika – sochy 1968–1970. Text Ivan Jirous. Praha: Svaz českosl. výtvarných umělců, 1970.
  • Naděžda Plíšková : kresby a grafika. Text František Dvořák, fotografie Ivan Wurm, Jiří Hampl a fotografická dílna Národní galerie. V Olomouci: Oblastní galerie výtvarného umění, 1978.
  • Naděžda Plíšková : grafika – kresby – ex libris.Text František Šmejkal. Praha: Český fond výtvarných umění, 1981.
  • Naděžda Plíšková : kresby a grafika. Text Jindřich Chalupecký, František Dvořák, František Šmejkal, Milan Weber. Ostrava, 1982.
  • Naděžda Plíšková : revalvace : grafika, kresby, objekty. Praha: Galerie Hollar, 1993.
  • Naděžda Plíšková : grafiky a objekty. Text Naďa Řeháková. Liberec: Oblastní galerie v Liberci,1997.

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

  • BOCHOŘÁK, Klement. Básně pro velké děti. [Kresba na přebalu, frontispis Naděžda Plíšková.] Praha: Českosl. spis., Praha 1964. Edice České básně, sv. 233.
  • ČERNÍK, Michal. Rozečtený život. Ilustr. Naděžda Plíšková. Praha: Českosl. spis., 1987. Edice České básně.
  • KOVAŘÍK, Petr. Nemluv na mě, když se holím. Ilustr. Naděžda Plíšková. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0168-7.

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK Luboš. Současná grafika (II). Praha: Odeon, 1978, s. 68–69. Edice Soudobé české umění.
  • BÉNAMOU, Genevieve. L’art aujourd’hui en Tchécoslovaquie. Goussainville: Genevieve Bénamou, 1979. 190 s.
  • DVOŘÁK, František. Současné exlibris. Praha: Odeon, 1979, s. 62–63. Edice Soudobé české umění.
  • MARCO, Jindřich. O grafice : kniha pro sběratele a milovníky umění. Praha: Mladá fronta, 1981, s. 107, 137, 335.
  • CHALUPECKÝ, Jindřich. Nové umění v Čechách. Jinočany: H&H, 1994. 173 s. Edice Ars pictura, sv. 1. ISBN 80-85787-81-4.
  • Česká grafika XX. století. Připravil Jiří Bouda et al., úvod Jiří Machalický, reprofoto Roman Maleček. Praha: Sdružení českých umělců grafiků Hollar, 1997. 325 s. ISBN 80-902405-0-X.

Encyklopedie, slovníky[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník českých spisovatelů : pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979. Uspoř. Jiří Brabec et al. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1982. ISBN 0-88781-128-0.
  • Slovník zakázaných autorů 1948–1980. Jiří Brabec, Jan Lopatka, Jiří Gruša, Petr Kabeš, Igor Hájek; rejstřík sest. Aleš Zach. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, s. 349. ISBN 80-04-25417-9.
  • SČUG Hollar 1917–1992 : současná grafika. [František Dvořák a kol.] Praha: Svaz českých umělců a grafiků Hollar, ©1992, i28 s. Text i angl., něm. Variantní názvy SČUG Hollar / SČUG Hollar 1917–1992 : contemporary graphic art / SČUG Hollar 1917–1992 : zeitgenössische Graphik.
  • Grafika : obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let. Pictorial Encyclopaedia of Czech Graphic Art of the Eighties. Koncepce a úvodní text Simeona Hošková. Praha: Středoevropská galerie a nakladatelství, 1993. 255 s. Souběžný text a podnázev angl., fr., ital., něm., špan., hřbetní název Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let v šesti jazycích. ISBN 80-901559-0-1.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění. N–Ž. Ed. Anděla Horová. Praha: Academia, 1995, s. 623. ISBN 80-200-0536-6.
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2003. XI. Pau–Pop. Ed. Alena Malá. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003, s. 252. ISBN 80-86171-16-7.
  • MÁLKOVÁ Iva; [PIORECKÝ, Karel]. Naděžda Plíšková. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 19. 6. 2008 [cit. 20. 10. 2016. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1384

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]