Přeskočit na obsah

Svojetín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svojetín
Výklenková kaplička Panny Marie
Výklenková kaplička Panny Marie
Znak obce SvojetínVlajka obce Svojetín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecRakovník
Obec s rozšířenou působnostíRakovník
(správní obvod)
OkresRakovník
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel352 (2024)[1]
Rozloha8,83 km²[2]
Nadmořská výška400 m n. m.
PSČ270 04
Počet domů172 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduSvojetín 20
270 04 Hořesedly
svojetin@iol.cz
StarostkaLada Popelková
Oficiální web: www.svojetin.cz
Svojetín na mapě
Svojetín
Svojetín
Další údaje
Kód obce542458
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svojetín (německy Swojetin) je obec v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Leží zhruba dvanáct kilometrů severozápadně od Rakovníka. Žije v něm 352[1] obyvatel. Svojetín je součástí tradiční oblasti pěstování chmele.

Sousedními obcemi sídla jsou Měcholupy, Chrášťany, Janov, Hořesedly, Nesuchyně, Děkov, Milostín a Kněževes.

Název vesnice je odvozen z osobního jména Svojata ve významu ves lidí Svojatových. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: de Swoytina (1318), Svojetín (1420, 1539) nebo na Svojetíně (1542).[4]

Nejstarší dějiny obce

[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy za domem č. 59, kamenná sekyra, dokládají osídlení již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Svojetíně pochází z roku 1250, kdy byl na listině papeže Inocence IV. potvrzen nárok cisterciáckého kláštera v Plasích. Svojetín však klášteru nepatřil, nýbrž byl svobodnou vsí.

Podle pověsti měl na hranicích kmenového území Přemyslovců s výbojnými Lučany slovanský vůdce Svojata vybudovat opevněnou osadu, která se stala základem pozdější obce.[5]

Středověk a novověk

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1318 je byl vlastníkem jistý Jenec ze Svojetína a na konci 14. století patřilo panství Václavovi, zvanému Klečka ze Svojetína a jeho manželce Anně z Janovic. Jejich syn Václav Klečka ml. byl roku 1407 vězněn za krádeže. Poté vesnice patřila královskému kostelu Všech svatých na Pražském hradě a král Zikmund panství ve dvacátých letech 15. století převedl na Petra a Ctibora z Kačice. Poté panství patřilo Oldřichovi ze Svojetína, od roku 1445 Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat, po něm jeho synovi Jindřichovi. Jeho synové majetek rozdělil, přičemž Svojetín s Veclovem připadly Janu Krakovskému z Kolovrat. Ten nechal u Svojetína založit dva rybníky, v roce 1533 však Jan musel panství pro zadlužení postoupit Mikulášovi Polenskému na Hořesedlích. Část polností měl ovšem propachtovánu Jaroslav Sekerka z Bezděkova a následný spor mezi Polenským a Sekerkou musel urovnat král Ferdinand I. Roku 1538 Polenský prodal panství Janu Myškovi ze Žlunic a ten roku 1539 Albrechtovi z Valdštejna na Pšovlkách. Jan Kolovrat-Krakovský prodal panství Václavovi Hřebeckému z Pibru na Kounově. Poté je vlastnili páni ze Šlovic, kteří je roku 1557 spojili s panstvím Olešná. Roku 1573 po smrti Jana panství připadlo Janu Jindřichu Cukrovi z Tamfeldu, po něm opět Krakovským z Kolovrat a následně Chotkové z Chotkova.

V době třicetileté války se vystřídalo několik vlastníků. Poté, co se Karel Chotek z Chotkova přidal na stranu Sasů a s nimi byl poražen, zmocnil se Chotkovského majetku Albrecht z Valdštejna a Svojetín prodal císařskému plukovníkovi Tobiáši Minorovi. Později je vlastnil Mikuláš Bechyně z Lažan, roku 1647 je Anna Markéta Bechyňová z Lažan manželka Jana Hanuše z Nostic na Kounově musela roku 1650 postoupit Kryštofu Jaroslavu Kolovrat-Krakovskému kvůli starému dluhu Karla Chotka vůči Václavu Vraždovi z Kunvaldu.

V roce 1655 ve Svojetíně bylo 13 statků a šest chalup, z nichž však čtyři byly stále pusté, ty byly později znovuosídleny díky německým přistěhovalcům. V roce 1672 prodal Augustin Kolovrat-Krakovský panství Svojetín hraběti Karlu Leopoldovi Caretto-Cavrianimu z Millesima a ten téhož roku Ludmile Marii Zellerové z Rosenthalu. Dalšími vlastníky byli Matyáš Leopold Rosenfeldt z Ředhoště, Jan František svobodný pán z Kayserštejna a jeho syn Helfrýd, který ve Svojetíně v roce 1690 postavil sušárnu chmele a panskou sýpku. Po něm vše zdědila jeho dcera Ludmila s manželem Petrem Arnoštem z Mollartu a po smrti jeho syna Lambergové, rodina Meraviglia-Crivelli.

V roce 1757 ve vsi bylo 15 usedlostí. Roku 1776 byla v domě č. 46 zřízena německá škola. Hrabata Meravigliové prodali panství Karlu Egonovi II. z Fürstenbergu, který je připojil ke svým panstvím Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Všetaty, Skřivaň a Podmokly.[6]

V roce 1843 bylo ve Swojetině 64 domů s 455 německojazyčnými obyvateli, kaple sv. Jana Nepomuckého, vrchnostenská škola, poplužní dvůr, chmelnice a uhelný důl. Farnost byla v Kněževsi.[7] Svojetínský revír, převážně borový les, sestával z 262 jiter a 42 čtverečních sáhů, který s dalšími 24 revíry tvořil panství lesního úřadu v Křivoklátě.[8] Roku 1847 byla založena samostatná škola.

Novodobé dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Obecní úřad ve Svojetíně

V roce 1918 prodal Fürstenbergové panství městu Rakovník. Roku 1919 byla ve Svojetíně zřízena četnická stanice. Poté, co bylo při sčítání obyvatelstva v roce 1919 bylo v obci evidováno 61 českých dětí, byla v září 1919 ve Svojetíně zřízena česká škola, vyučování zpočátku probíhalo v jedné ze tříd německé školy. V roce 1921 žilo ve Svojetíně 552 Čechů a 482 českých Němců. Roku 1925 byla zřízena nová česká školní budova. Kromě učeben pro dvě třídy se 44 žáky byla v budově také česká mateřská škola. V roce 1925 byla zprovozněna parní pila, v roce 1929 přenechali Fürstenbergové celé panství Svojetín československému státu, který měl předkupní právo na Svojetínský les.

V roce 1930 žilo ve Svojetíně včetně Janova (Janesthal) a Povlčína 1083 osob, v roce 1932 to bylo 1039. Po mnichovské dohodě v roce 1938 Svojetín s Janovem připadl říši, s tím, že čistě českojazyčná část Povlčína zůstala ve „zbytkových Čechách“ a byla přičleněna k Milostínu. V roce 1939 měl Svojetín 824 obyvatel.[9] Do konce druhé světové války patřila obec k Žateckému kraji.

Po válce byla většina německého obyvatelstva byla vysídlena a Svojetín byl znovu začleněn do rakovnického okresu. Hospodářské budovy vyhnaných osob byly přiděleny Čechům z vnitrozemí a repatriantům z Volyně. 12. srpna 1950 se od Svojetína oddělila obec Janov a vytvořil samostatnou obec.[10] V roce 1961 byl ke Svojetínu připojen Veclov.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 454 577 620 609 678 731 775 447 415 384 330 284 306 265 298
Počet domů 68 75 85 89 119 125 167 152 146 110 106 125 126 123 132

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Územněsprávní začlenění

[editovat | editovat zdroj]
Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Rakovník[13]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Rakovník
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Rakovník
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Rakovník[14]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Rakovník[15]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Rakovník[16]
  • 1949 Pražský kraj, okres Rakovník[17]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Rakovník
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Rakovník

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Obec Svojetín se skládá ze dvou částí na dvou katastrálních územích:

  • Svojetín (i název k. ú.)
  • Veclov (k. ú. Veclov u Svojetína)

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 22. listopadu 2001.[18]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

V obci Svojetín (přísl. Janov, Povlčín, 1039 obyvatel, četnická stanice, živnostenské společenstvo) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[19] nákladní autodoprava, výroba cementového zboží, družstvo pro rozvod elektrické energie v Janově, Elektrizitätsgenossenschaft für die Gemeinde Svojetín, holič, 5 hostinců, klempíř, 2 koláři, 3 kováři, 2 krejčí, obchod s moukou, obuvník, pekař, pila, obchod s lahvovým pivem, porodní asistentka, 2 rolníci, 3 řezníci, 6 obchodů se smíšeným zbožím, Spar- und Darlehenskassenverein für Svojetín und Wetzlau, spořitelní a záložní spolek pro Janov, stavitel, 2 švadleny, 3 trafiky, 2 truhláři, obchod s uhlím, obchod s uzenářským zbožím, velkostatek Fürstenberg, obchod se zvěřinou a drůbeží.

Obcí vede silnice II/227 Rakovník–Žatec a končí II/221 Podbořany–Svojetín. Obec leží na železniční trati Most–Rakovník. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla zahájena roku 1904. V roce 2011 v obci zastavovaly autobusové linky Svojetín–Kounov (v pracovních dnech jeden spoj), Rakovník – Kounov – Mutějovice (v pracovních dnech jeden spoj, dopravce ANEXIA), Žatec–Praha (v pracovních dnech jeden spoj, dopravce DPÚK). Železniční zastávkou Svojetín mezi Rakovníkem a Louny jezdilo denně deset párů osobních vlaků.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Boží muka na Kamenném vrchu
  • Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého z let 1721–1722 postavená pro Petra Arnošta z Mollartu
  • Morový sloup se sochou svatého Rocha ve vztyčený roku 1714 jako dík za uchránění vsi před morovou epidemií
  • Kaple u silnice ze Svojetína do Veclova, postavená roku 1725
  • Kaple Panny Marie, severně od vsi při cestě na Žatec, postavena roku 1804 Josefem Bartem ze Svojetína
  • Památný dub u obecního úřadu
  • Asi dva kilometry jihozápadně od Svojetína se nachází tvrziště Dub ze 14. století chráněné jako kulturní památka.[20]
  • Boží muka
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Svojetín, s. 260. 
  5. Historie - Oficiální stránky obce Svojetín. www.svojetin.cz [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  6. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestellt. Band 13: Rakonitzer Kreis. Calve, Prag 1845, S. 259–260. Archivováno 9. 12. 2020 na Wayback Machine.
  7. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestellt. Band 13: Rakonitzer Kreis. Calve, Prag 1845, S. 293. Archivováno 7. 12. 2020 na Wayback Machine.
  8. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Statistisch-topographisch dargestellt. Band 13: Rakonitzer Kreis. Calve, Prag 1845, S. 271. Archivováno 8. 12. 2020 na Wayback Machine.
  9. Šablona:Verwaltungsgeschichte.de
  10. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  14. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  15. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  16. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  17. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  18. Udělené symboly – Svojetin [online]. 2001-11-22 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  19. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1644. (česky a německy)
  20. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-30]. Identifikátor záznamu 159051 : Tvrziště Dub. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]