Vrba: Porovnání verzí
další trocha značka: editace z Vizuálního editoru |
m obrázky |
||
| Řádek 24: | Řádek 24: | ||
Vzpřímená nebo převislá [[květenství]], [[jehněda|jehnědy]], většinou na krátkých [[stopka|stopkách]], jsou složeny z [[jednopohlavnost|jednopohlavných]], silně redukovaných, bezobalných [[květ]]ů vyrůstajících v [[paždí]] [[listen]]ů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním [[gyneceum (botanika)|gyneceem]] srostlým ze dvou až čtyř [[plodolist]]ů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný [[semeník]] s více [[vajíčko|vajíčky]], malou [[čnělka|čnělku]] a ohnutou dvoulaločnou [[blizna|bliznu]]. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo [[nektar]]ové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy [[opylení|opyluje]] [[hmyz]], některé navíc i vítr. |
Vzpřímená nebo převislá [[květenství]], [[jehněda|jehnědy]], většinou na krátkých [[stopka|stopkách]], jsou složeny z [[jednopohlavnost|jednopohlavných]], silně redukovaných, bezobalných [[květ]]ů vyrůstajících v [[paždí]] [[listen]]ů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním [[gyneceum (botanika)|gyneceem]] srostlým ze dvou až čtyř [[plodolist]]ů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný [[semeník]] s více [[vajíčko|vajíčky]], malou [[čnělka|čnělku]] a ohnutou dvoulaločnou [[blizna|bliznu]]. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo [[nektar]]ové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy [[opylení|opyluje]] [[hmyz]], některé navíc i vítr. |
||
| ⚫ | |||
[[Plod (botanika)|Plody]] jsou [[tobolka (plod)|tobolky]] otvírající se dvěma zkrucujícími se [[chlopeň (botanika)|chlopněmi]]. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých [[semeno|semen]] opatřených [[chmýr]]em, která se větrem dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez [[endosperm]]u a mají poměrně krátkou dobu [[klíčení semene|klíčivosti]]. Rostliny se uměle množí převážně [[řízkování|bylinnými řízky]]. |
[[Plod (botanika)|Plody]] jsou [[tobolka (plod)|tobolky]] otvírající se dvěma zkrucujícími se [[chlopeň (botanika)|chlopněmi]]. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých [[semeno|semen]] opatřených [[chmýr]]em, která se větrem dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez [[endosperm]]u a mají poměrně krátkou dobu [[klíčení semene|klíčivosti]]. Rostliny se uměle množí převážně [[řízkování|bylinnými řízky]]. |
||
| ⚫ | |||
Mnoha druhům vrb je vlastní [[mykorhiza]], která je ve dvou variantách. Při první z nich houba vytváří kolem kořene [[hyfa|hyfový]] plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě [[uhlík]] a energii, houba naopak rostlině vodu a některé [[minerál]]y. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.<ref name="vrba" /><ref name="charakteristika" /><ref name="hybridizace" /><ref>{{Citace elektronické monografie |
Mnoha druhům vrb je vlastní [[mykorhiza]], která je ve dvou variantách. Při první z nich houba vytváří kolem kořene [[hyfa|hyfový]] plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě [[uhlík]] a energii, houba naopak rostlině vodu a některé [[minerál]]y. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.<ref name="vrba" /><ref name="charakteristika" /><ref name="hybridizace" /><ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Dendrologie.cz: Vrba |
| titul = Dendrologie.cz: Vrba |
||
| Řádek 73: | Řádek 72: | ||
== Taxonomie == |
== Taxonomie == |
||
| ⚫ | |||
Rod vrba je velice široký a patří k [[Taxonomie (biologie)|taxonomicky]] značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné, uvádí se rozmezí 300-550 druhů. Důvodem je obtížná determinace způsobovaná velkou [[genetika|genetickou]] a [[Morfologie (biologie)|morfologickou]] variabilitou, mnohdy nezřetelnými určovacími znaky a také možným mezidruhovým [[Křížení|křížením]], mnohdy zpětným a násobným. Blízce příbuzné druhy se na překryvu areálů lehce kříží mezi sebou a vznikají [[hybridní roj]]e. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty [[plodnost|fertilních]] kříženců nad mateřskými rostlinami. Přesto se však zdá, že význam hybridizace byl v minulosti dosti přeceňován (jako hybridi byli popisování morfologicky proměnliví jedinci téhož druhu) a k masivnímu křížení dochází v přirozených podmínkách spíše zřídka.<ref name=":0" /> |
Rod vrba je velice široký a patří k [[Taxonomie (biologie)|taxonomicky]] značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné, uvádí se rozmezí 300-550 druhů. Důvodem je obtížná determinace způsobovaná velkou [[genetika|genetickou]] a [[Morfologie (biologie)|morfologickou]] variabilitou, mnohdy nezřetelnými určovacími znaky a také možným mezidruhovým [[Křížení|křížením]], mnohdy zpětným a násobným. Blízce příbuzné druhy se na překryvu areálů lehce kříží mezi sebou a vznikají [[hybridní roj]]e. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty [[plodnost|fertilních]] kříženců nad mateřskými rostlinami. Přesto se však zdá, že význam hybridizace byl v minulosti dosti přeceňován (jako hybridi byli popisování morfologicky proměnliví jedinci téhož druhu) a k masivnímu křížení dochází v přirozených podmínkách spíše zřídka.<ref name=":0" /> |
||
| Řádek 103: | Řádek 103: | ||
=== ''Salix'' subgen. ''Vetrix'' === |
=== ''Salix'' subgen. ''Vetrix'' === |
||
[[Soubor:Salix cinerea Habitus in spring Germany.jpg|náhled|Typický habitus vrby popelavé]] |
[[Soubor:Salix cinerea Habitus in spring Germany.jpg|náhled|Typický habitus vrby popelavé]] |
||
| ⚫ | |||
[[Soubor:Salix silesiaca a3.jpg|náhled|Vrba slezská]] |
[[Soubor:Salix silesiaca a3.jpg|náhled|Vrba slezská]] |
||
Keře nebo nepříliš statné stromy, kvetou před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z [[oligocén]]u, jejich největší rozmach však nastal až ve čtvrtohorách |
Keře nebo nepříliš statné stromy, kvetou před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z [[oligocén]]u, jejich největší rozmach však nastal až ve čtvrtohorách |
||
| Řádek 186: | Řádek 187: | ||
== Ohrožení == |
== Ohrožení == |
||
| ⚫ | |||
Ohrožení mnoha druhů vrb je dáno přirozenou vzácností jejich izolovaných, prostorově omezených reliktníchstanovišť. Další jsou negativně zasahovány úbytkem vhodných biotopů vlivem lidské činnostiː regulací řek a mizením štěrkových lavic a náplavů, likvidací lužních porostů a změnou vodního režimu toků, ničením rašelinišť a slatinišť nebo vysoušením a následnou zástavbou vlhkých luk.<ref name=":0" /> |
Ohrožení mnoha druhů vrb je dáno přirozenou vzácností jejich izolovaných, prostorově omezených reliktníchstanovišť. Další jsou negativně zasahovány úbytkem vhodných biotopů vlivem lidské činnostiː regulací řek a mizením štěrkových lavic a náplavů, likvidací lužních porostů a změnou vodního režimu toků, ničením rašelinišť a slatinišť nebo vysoušením a následnou zástavbou vlhkých luk.<ref name=":0" /> |
||
| Řádek 226: | Řádek 228: | ||
=== Kulturní význam === |
=== Kulturní význam === |
||
| ⚫ | |||
V mnoha bájích a pověstech jsou spojovány se ženským elementem a Lunou. Vrbě jsou připisovány schopnosti přivodit inspiraci a věštecké sny, proto byla v mnoha kulturách zasvěcena básníkům a bardům. V bájích byla vrba také domovem a místem odpočinku pro bohy, například sumerská bohyně [[Bélit-Illi]] přebývala ve vrbách, pramenech a studánkách.<ref>{{Citace monografie |
V mnoha bájích a pověstech jsou spojovány se ženským elementem a Lunou. Vrbě jsou připisovány schopnosti přivodit inspiraci a věštecké sny, proto byla v mnoha kulturách zasvěcena básníkům a bardům. V bájích byla vrba také domovem a místem odpočinku pro bohy, například sumerská bohyně [[Bélit-Illi]] přebývala ve vrbách, pramenech a studánkách.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Hageneder |
| příjmení = Hageneder |
||
| Řádek 240: | Řádek 243: | ||
| isbn = 978-80-242-3520-2 |
| isbn = 978-80-242-3520-2 |
||
}}</ref> V mnoha příbězích jsou vrby spojovány s nadpřirozenými bytostmi ([[Vodník|vodníci]], [[Rusalka|rusalky]], [[Víla|vodní víly]]), bývají též schopny rozmlouvat s člověkem. Příběh o ženě, jejíž duše v noci přebývala ve vrbě, zatímco navenek se jevila jako mrtvá, ztvárnil ve své [[Kytice (sbírka)|Kytici]] Karel Jaromír Erben. Známou fiktivní vrbou je [[Tvorové v Harry Potterovi|Vrba Mlátička]] z příběhů a Harry Potterovi. |
}}</ref> V mnoha příbězích jsou vrby spojovány s nadpřirozenými bytostmi ([[Vodník|vodníci]], [[Rusalka|rusalky]], [[Víla|vodní víly]]), bývají též schopny rozmlouvat s člověkem. Příběh o ženě, jejíž duše v noci přebývala ve vrbě, zatímco navenek se jevila jako mrtvá, ztvárnil ve své [[Kytice (sbírka)|Kytici]] Karel Jaromír Erben. Známou fiktivní vrbou je [[Tvorové v Harry Potterovi|Vrba Mlátička]] z příběhů a Harry Potterovi. |
||
== Galerie == |
|||
<gallery> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
</gallery> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 20. 9. 2018, 10:46
 Vrba | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | vrbovité (Salicaceae) |
| Rod | vrba (Salix) L. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrba (Salix) je obsáhlý rod dřevin z čeledi vrbovitých, zahrnující kosmopolitně rozšířené stromy, keře i drobné keříčky. V české květeně se vyskytuje 22 původních druhů, z toho jeden vyhynulý; dalších několik introdukovaných se pěstuje v kultuře. Přirozeně rostou zpravidla poblíž vody, v lužních lesích, na vlhkých loukách, rašeliništích či podél vodních toků. Vesměs jsou velmi náročné na světlo. Jako zdroj rychle obnovovaného dřeva a proutí jsou odedávna využívány člověkem, vrbová kůra obsahuje léčivé látky. Patří k významným včelařským rostlinám.
Český název je všeslovanský výraz, pochází z praslovanštiny.
Popis
Vrby jsou opadavé dvoudomé stromy nebo keře s mohutným kořenovým systémem. Mohou růst vzpřímeně, vystoupavě nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převislé. Přestože jsou obvykle pružné, u báze mohou být lámavé. Ve většině jsou lysé, občas ojíněné.
Pupeny mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstající listy jsou jednoduché a celistvé. Většinou mají krátký řapík a různě tvarované palisty. Listové čepele bývají tvaru čárkovitého až obvejčitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté.
Vzpřímená nebo převislá květenství, jehnědy, většinou na krátkých stopkách, jsou složeny z jednopohlavných, silně redukovaných, bezobalných květů vyrůstajících v paždí listenů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním gyneceem srostlým ze dvou až čtyř plodolistů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný semeník s více vajíčky, malou čnělku a ohnutou dvoulaločnou bliznu. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo nektarové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy opyluje hmyz, některé navíc i vítr.
Plody jsou tobolky otvírající se dvěma zkrucujícími se chlopněmi. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých semen opatřených chmýrem, která se větrem dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez endospermu a mají poměrně krátkou dobu klíčivosti. Rostliny se uměle množí převážně bylinnými řízky. Mnoha druhům vrb je vlastní mykorhiza, která je ve dvou variantách. Při první z nich houba vytváří kolem kořene hyfový plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě uhlík a energii, houba naopak rostlině vodu a některé minerály. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.[1][2][3][4][5]
Ekologie
.jpg)
Ekologicky má většina druhů vrb vazbu na místa s dostatkem vody a světla. Při splnění těchto podmínek mohou růst v nějrůznějších biotopech: od terénních sníženin, horských roklí a strží, ledovcových karů až po údolní hlinité a štěrkové nánosy v okolí současných nebo zanesených říčních koryt. Osídlují čerstvě uložené substráty, kde patří k pionýrským druhům, využívají též míst ovlivněných lidskou činností, vyrůstají na navážkách, opuštěných loukách, pastvinách i orné půdě, v lomech či železničních náspech. Nejobvyklejšími biotopy s výskytem vrb jsou ale jednak lužní lesy v aluviích řek s proudící okysličenou podzemní vodou, a to jak nížinných, tak pahorkatinných a podhorských, jednak podmáčené a zrašelinělé louky, svahová prameniště a vrchoviště. Specifické nároky má např. vrba bylinná rostoucí na vyfoukávaných skalách a ve sněhových polích vysokohorských oblastí nebo vrba jíva, která netoleruje zamokření a naopak dobře roste i na vysychavých vápencových skalách nebo ruderálních stanovištích.[6]
Životní strategií se vrby řadí mezi r-stratégy. Produkují veliké množství drobných lehkých semen s rychlou a zpravidla velmi dobrou klíčivostí. Rostou rychle, ale jsou zpravidla poměrně krátkověké. Pověstná a v hospodářství po staletí využívaná je též jejich regenerační schopnostː jsou schopny se obnovovat po opakovaném ořezávání i zakořeňováním opadaných větví.[6]
Rozšíření
Vrby rostou téměř po celém světě s těžištěm největšího rozšíření v mírném až subarktickém pásmu Evropy (65 druhů), Severní Ameriky (asi 100 druhů), v Rusku (120 druhů) a v Číně (270 druhů). Dále se vyskytuje v Japonsku, Střední a Jižní Americe, Africe i na Středním východě. Chybí jen v Austrálii, na Novém Zélandě, v Oceánii, jihovýchodní Asii, západní Africe a východní Brazílii. Obvyklým rysem je vikarizace, kdy na velkém území na sebe navazují spíše menší vzájemně sousedící areály jednotlivých druhů.[6]
Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní Asie, odkud se mírně rozšířil do tropů, hodně po mírném pásmu a později i do Arktických oblastí. V dobách ledových ustupoval ze severu a v dobách meziledových se vracel zpět k severu. Přitom docházelo k hybridizaci mezi izolovanými populacemi. Po ustoupení ledovců byly vrby schopné díky svým větrem roznášeným semenům obsadit jako jedny z prvních rostlin biotopy uvolněné po ledovcích.
Vysokohorské druhy jsou glaciálním reliktem arktického původu. Při poslední době ledové již neleželo naše území pod ledovcovým příkrovem, a mj. se právě tyto vrby dokázaly tvrdým životním podmínkám tundry přizpůsobit a přežít. S nástupem teplejšího klimatu však přežily v silné konkurenci většinou jen ty, které rostly vysoko v horách, nebo v jiných nehostinných prostředích, např. v rašeliništích, vřesovištích, nebo bažinatých územích.[1][2][3]
Taxonomie
Rod vrba je velice široký a patří k taxonomicky značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné, uvádí se rozmezí 300-550 druhů. Důvodem je obtížná determinace způsobovaná velkou genetickou a morfologickou variabilitou, mnohdy nezřetelnými určovacími znaky a také možným mezidruhovým křížením, mnohdy zpětným a násobným. Blízce příbuzné druhy se na překryvu areálů lehce kříží mezi sebou a vznikají hybridní roje. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty fertilních kříženců nad mateřskými rostlinami. Přesto se však zdá, že význam hybridizace byl v minulosti dosti přeceňován (jako hybridi byli popisování morfologicky proměnliví jedinci téhož druhu) a k masivnímu křížení dochází v přirozených podmínkách spíše zřídka.[6]
Mezi hlavní faktory, přispívající k velké genetické variabilitě, patří dvoudomost, šíření semen při generativním rozmnožování na velké vzdálenosti, krátká generační doba, dlouholetý klonální životní cyklus a dobrá plodnost. Rostliny obvykle kombinují pohlavní způsob reprodukce s nepohlavním. Většina druhů je navíc hodně plastická, může se vyskytovat jako keřík nebo strom, mít okraj listů celistvý nebo pilovitý apod. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny prostředím, což zvyšuje problémy při identifikaci druhů.
Základním chromozómovým číslem je x=19, pro vrbu trojmužnou bývá udáváno x=22. Převážná většina druhů je diploidních (2n=38), velké stromové vrby podrodu Salix jsou tetraploidní (2n=76). V menší míře se vyskytuje polyploidie (hexa-, okto, deka- a dokonce dodekaploidie u druhu Salix maccalliana s 2n=12x=228).[6]
Systematické pojetí rodu Salix se může značně lišit podle autora a jeho geografické příslušnosti; v evropském prostoru je tradičně přijímána klasifikace ruského biologa Skvorcova, v němž je rod dělen do tří podrodů: Salix sg. Salix, Salix sg. Vetrix a Salix sg. Chamaetia, každý je dále rozdělen do sekcí. Nový pohled na rod přinesly molekulární výzkumy, podle nichž je do něho v rámci zachování monofylie nutno začlenit ještě dosavadní drobné rody Chosenia (korejanka) a Toisusu. Kromě toho byla prokázána existence čtyř hlavních vývojových větvíː první, bazální, odpovídající zhruba tradičnímu podrodu Salix a dělící dál se na euroasijskou a americkou větev, druhá zahrnující jeho dosavadní sekci Triandrae, třetí se dvěma zmíněnými malými rody a čtvrtou, která obsahuje množství minimálně diferencovaných, a tedy často obtížně rozlišitelných keřovitých druhů z podrodů Vetrix a Chamaetia.[6] Lektotypem rodu je vrba bílá (Salix alba).[7]
V České republice je zaznamenáno těchto 25 druhů:
Salix subgen. Salix
Obvykle stromy, kvete až po olistění, v květech má 2 až 15 tyčinek a dvě nektaria; pochází z eocénu
- Vrba babylónská (Salix babylonica) L.
- Vrba bílá (Salix alba) L.
- Vrba křehká (Salix fragilis) L.
- Vrba Matsudova (Salix matsudana) Koidz.
- Vrba pětimužná (Salix pentandra) L.
- Vrba trojmužná (Salix triandra) L.
- Vrba trojmužná pravá (Salix triandra L. subsp. trianda)
- Vrba trojmužná různobarvá (Salix triandra L. subsp. amygdalina) (L.) Schübl. et G. Martens
Salix subgen. Vetrix
Keře nebo nepříliš statné stromy, kvetou před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z oligocénu, jejich největší rozmach však nastal až ve čtvrtohorách
- Vrba bledá (Salix starkeana) Willd. – patrně již vyhynulá
- Vrba černající (Salix myrsinifolia) Salisb.
- Vrba dvoubarvá (Salix bicolor) Willd.
- Vrba hrotolistá (Salix hastata) L.
- Vrba jíva (Salix caprea) L.
- Vrba košíkářská (Salix viminalis) L.
- Vrba laponská (Salix lapponum) L.
- Vrba laponská pravá (Salix lapponum L. var. lapponum)
- Vrba laponská krkonošská (Salix lapponum L. var. daphneola) (Tausch) Wimm.
- Vrba lýkovcová (Salix daphnoides) Vill.
- Vrba nachová (Salix purpurea) L.
- Vrba plazivá (Salix repens) L.
- Vrba popelavá (Salix cinerea) L.
- Vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) L.
- Vrba slezská (Salix silesiaca) Willd.
- Vrba šedá (Salix elaeagnos) Scop.
- Vrba špičatolistá (Salix acutifolia) Willd.
- Vrba ušatá (Salix aurita) L.
- Vrba velkolistá (Salix appendiculata) Vill.
Salix subgen. Chamaetia
Drobné plazivé keříčky alpínských podmínek, v ČR jako glaciální relikty arktického původu; kvetou po plném olistění
- Vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides) L.
- Vrba bylinná (Salix herbacea) L.
Hybridy
Na českém území roste 35 hybridů:
| Salix × alopecuroides Tausch | Salix × oleifolia Vill. |
| Salix × ambigua Ehrh. | Salix × onusta Besser |
| Salix × bifida Wulfen | Salix × parviflora Host |
| Salix × blanda Andersson | Salix × paxii Wołoszczak |
| Salix × capnoides Kerner | Salix × plicata Fries |
| Salix × capreola J. Kerner | Salix × pontederana Willd. |
| Salix × dasyclados Wimmer | Salix × reichardtii Kerner |
| Salix × dichroa Döll | Salix × rubens Schrank |
| Salix × doniana Sm. | Salix × rubra Huds. |
| Salix × ehrhartiana Sm. | Salix × sepulcralis Simonk. |
| Salix × friesiana N. J. Anderson | Salix × siegertii N. J. Anderson |
| Salix × fruticosa Döll | Salix × smithiana Willd. |
| Salix × chlorophana N. J. Anderson | Salix × subaurita N. J. Anderson |
| Salix × incubacea L. | Salix × subcaprea N. J. Anderson |
| Salix × meyeriana Rostk. | Salix × subcinerea N. J. Anderson |
| Salix × mollissima Ehrh. | Salix × undulata Ehrh. |
| Salix × multinervis Döll | Salix × wimmeriana Gr. et Godr. |
| Salix × nepetifolia J. Presl et C. Presl |
Ohrožení
Ohrožení mnoha druhů vrb je dáno přirozenou vzácností jejich izolovaných, prostorově omezených reliktníchstanovišť. Další jsou negativně zasahovány úbytkem vhodných biotopů vlivem lidské činnostiː regulací řek a mizením štěrkových lavic a náplavů, likvidací lužních porostů a změnou vodního režimu toků, ničením rašelinišť a slatinišť nebo vysoušením a následnou zástavbou vlhkých luk.[6]
Příloha č. II „Vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Seznam zvláště chráněných druhů rostlin“ stanovila:
- Kriticky ohroženým druhem jsou: vrba borůvkovitá, vrba bylinná, vrba černající, vrba dvoubarvá, vrba laponská
- Silně ohroženým druhem je: vrba velkolistá
- Ohroženým druhem je: vrba plazivá
V roce 2000 „Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky“ vyhlásil, že:
- Kriticky ohroženým druhem jsou vrba borůvkovitá, vrba bylinná, vrba černající, vrba dvoubarvá, vrba laponská krkonošská, vrba plazivá a vrba velkolistá.
- Silně ohroženým druhem jsou vrba laponská pravá, vrba šedá a vrba šípová.
- Ohroženým druhem jsou vrba lýkovcová a vrba rozmarýnolistá. [8][11][12]
Význam a využití
Dřevo a proutí
Vrba se po mnoha tisíciletí využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nepříliš kvalitního, zato však rychle se obnovujícího dřeva. Lesnický význam má především vrba bílá, jejíž dřevo se užívá k výrobě celulózy, překližek nebo kriketových pálek; ostatní slouží spíše jako palivo. Ohebné a různobarevné proutí se odedávna používá k výrobě ošatek, košů i rozličného nábytku, ale též zaplétaných plotů či různých prostorových instalací. Nejkvalitnější materiál poskytuje vrba trojmužná, košíkářská a bílá; jejich pravidelným ořezáváním vznikají typické hlavaté vrby.[6]
S vrbou jako rychle rostoucí dřevinou se výhledově uvažuje pro produkci biomasy k energetickým nebo i krmným účelům, její listy i mladé výhonky někdy slouží jako potrava pro dobytek, ovce i soby. Do módy také přichází vrbové stavitelství, kdy stavba založená z vrbového proutí po jeho zakořenění postupně obrůstá listy a zapojuje se.
Okrasné a užitkové výsadby
Mnohé druhy se pro svůj vzhled vysazují jako okrasné dřeviny v parcích, především ty s převislým ("smutečním") habitem, jako jsou vrba babylónská, smuteční kultivary vrby bílé nebo hybridní vrba náhrobní; drobnější, pomalu rostoucí druhy nalezneme na skalkách v okrasných zahradách. Pro snadné zakořeňování poléhavých větví a keřovitý vzrůst se vrby používají ke stabilizaci břehů vodních toků a nádrží. Je významnou medonosnou rostlinou vykvétající brzy z jara. Schopnost vrb vázat toxiny a osidlovat i kontaminovanou půdu lze využít v kořenových čističkách, rychle rostoucí a snadno se ujímající vrbové výsadby mohou sloužit též jako větrolamy, dálniční bariéry, ke zpevňování vodních břehů či svahů nebo k vysoušení podmáčených půd.[6]
Léčitelství
Vrbová kůra obsahuje flavonoidy, třísloviny a šťavelany, dále také glykosid salicin pro výrobu kyseliny salicylové; z níž byl roku 1899 synteticky připraven aspirin. V lidovém léčitelství se z kůry připravují odvary, které snižují teplotu, tiší bolesti, léčí nespavost, průjem i revma. Kůra se také používá jako diuretikum. Při vnějším užití se aplikuje proti kožním plísním, pocení a na nehojící se rány. Vrbové kůry se dříve se užívalo také k vydělávání kůží.[1][5][13][8]
Kulturní význam
V mnoha bájích a pověstech jsou spojovány se ženským elementem a Lunou. Vrbě jsou připisovány schopnosti přivodit inspiraci a věštecké sny, proto byla v mnoha kulturách zasvěcena básníkům a bardům. V bájích byla vrba také domovem a místem odpočinku pro bohy, například sumerská bohyně Bélit-Illi přebývala ve vrbách, pramenech a studánkách.[14] V mnoha příbězích jsou vrby spojovány s nadpřirozenými bytostmi (vodníci, rusalky, vodní víly), bývají též schopny rozmlouvat s člověkem. Příběh o ženě, jejíž duše v noci přebývala ve vrbě, zatímco navenek se jevila jako mrtvá, ztvárnil ve své Kytici Karel Jaromír Erben. Známou fiktivní vrbou je Vrba Mlátička z příběhů a Harry Potterovi.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d ŠEVČÍK, Jan. DP: Vrba bylinná v České republice ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra ekol. a živ. prostředí, Olomouc, rev. 07.05.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c NÝVLTOVÁ, Veronika. DP: Charakteristika skupiny vrby bobkolisté s důrazem na vrbu dvoubarvou [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c BRANDOVÁ, Blanka. DP: Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 07.05.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Dendrologie.cz: Vrba [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Dendrologie.cz: Vrba [online]. Petr Kadlík, Příroda.cz, internetový magazín, rev. 31.12.2006 [cit. 2010-11-30]. [www.priroda.cz/lexikon.php?detail=548 Dostupné online].
- ↑ a b c d e f g h i VAŠUT, Radim J.; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal. Vrby České republiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. 108 s. ISBN 978-80-244-4121-4.
- ↑ Tropicos | Name - Salix L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-09-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c KLEČKOVÁ, Lucie. DP: Vrba šedá v Moravskoslezských Beskydech ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011. Dostupné online.
- ↑ VAŠUT, Radim Jan. Salix – vrba [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2006 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR= cs, 2001 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2.
- ↑ VÁŇA, Josef. Léčivé stromy a keře – Vrba [online]. Eminent, Kosmas, internetové knihkupectví, Praha 2, 2006 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. ISBN 80-7281-268-8.
- ↑ HAGENEDER, Fred. Moudrost stromů. Praha: Knižní klub, 2012. ISBN 978-80-242-3520-2.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo vrba ve Wikislovníku
Taxon Salix ve Wikidruzích- (anglicky) Flora of North America: Salix
