Přeskočit na obsah

Soluňská fronta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soluňská fronta
konflikt: První světová válka
Britští vojáci na soluňské frontě, kolem roku 1917
Britští vojáci na soluňské frontě, kolem roku 1917

Trvání21. října 191530. září 1918
MístoMakedonie
VýsledekVítězství dohody, uzavřeno příměří s Bulharskem
Strany
Ústřední mocnosti:
Bulharsko Bulharsko
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Vlajka Osmanské říšeOsmanská říše
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Dohoda:
Srbsko
Spojené království Velká Británie
Francie Francie
Ruské impérium Ruská říše
ItálieItálie
ŘeckoŘecko
Rumunsko Rumunsko
Síla
1918

Bulharsko Bulharsko 550 000 mužů
Německá říšeNěmecká říše Německá říše 18 000 mužů
1 217 děl
2 710 kulometů
30 letadel
Vlajka Osmanské říšeOsmanská říše 25 000 mužů

1918
717 000 mužů
2 609 děl
2 682 kulometů
6 434 samonabíjecích pušek
200 letadel

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soluňská či Makedonská fronta je termín, kterým se označuje oblast bojů na Balkáně během první světové války. Vznikla na podzim 1915 snahou Dohody pomoci Srbskému království v boji proti spojeným silám Německého císařství, Rakousko-Uherska a Bulharského carství. Posily Srbsku přišly příliš pozdě a v nedostatečném množství, takže nedokázaly pádu Srbska a jeho obsazení Ústředními mocnostmi zabránit. Navíc byla přítomnost dohodových jednotek komplikována politickou krizí v Řecku (v této době zde probíhal takzvaný národní rozkol). Později se podařilo dohodovým vojskům stabilizovat frontu od pobřeží Jaderského moře v Albánii až po řeku Strumu tekoucí částmi Řecka a Bulharska. Již před vyřešením národního rozkolu se přidali k dohodovým vojskům i Řekové.

Armády si po většinu času podél fronty podržely stejné postavení, a to až do září 1918, kdy začala spojenecká ofenzíva vedoucí ke kapitulaci Bulharska a osvobození Srbska. Na začátku tohoto měsíce totiž dostala vojska na Soluňské frontě rozkaz zahájit ofenzivu na území držené nepřítelem.[1] Hlavní úder ve směru na Kozjak, Sokol a Dobro Polje začal 15. září. S mohutnou francouzskou pomocí byla brzy poražena bulharská armáda a německá vojska se dala na útěk. V rozhodujícím střetu u města Demir Kapija na jihu severní Makedonie pak byla rakousko-německá armáda poražena a postup srbských vojsk na sever překonával pochodové tempo. Další významný střet, ve kterém Němci a Rakušané opět prohráli, byla bitva u Niše. Na konci října dosáhla srbská vojska spolu s francouzskými Bělehradu.

Vzhledem k tomu, že se dohodová (srbská) vojska tím pádem nacházela na samé hranici Rakousko-Uherska a samotná monarchie byla v rozkladu (Československo vyhlásilo nezávislost 28. října 1918, Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů dne 1. listopadu 1918), zažádali uherští představitelé v poslední možné chvíli o příměří.[2] Dne 10. listopadu, deset dní po osvobození Bělehradu se totiž ještě francouzská armáda připravovala na překročení Dunaje a výpad do dolních Uher.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Macedonian front na anglické Wikipedii.

  1. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 452. 
  2. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich 652 s. Kapitola II., s. 453. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]