Hřib rubínový
 Hřib rubínový | |
|---|---|
 Hřib rubínový - mladé plodnice | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Boletus) |
| Podrod | Rubinoboletus |
| Binomické jméno | |
| Chalciporus rubinus (W. G. Sm.) Singer 1973 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib rubínový (Rubinoboletus rubinus (W. G. Sm.) Pilát et. Dermek 1969) je velmi vzácná hřibovitá houba charakteristická růžovým zabarvením třeně a rourek. Vzhledem k vzácnému výskytu není známo, zda je houba jedlá.[1]
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Boletus rubinus W. G. Sm.[1] 1868[2]
- Chalciporus rubinus (W. G. Sm.) Singer[1] 1973[2]
- Rubinoboletus rubinus (W. G. Sm.) Pilát et. Dermek[1] 1969
- Suillus rubinus (W. G. Smith) O. Kuntze[3][4] 1898[2]
- Xerocomus rubinus (W. G. Smith) Pilát 1952[3][4]
- Xerocomus rubinus (W. G. Smith) A. Pearson 1946[2][5]
- české názvy
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Houbu v roce 1866 nalezl a o dva roky později popsal anglický ilustrátor a přírodovědec Worthington George Smith jako Boletus rubinus.[6] Roku 1898 tento druh přeřadil Carl Ernst Otto Kuntze z rodu Boletus do rodu Suillus (klouzek), v roce 1946 pak Arthur Anselm Pearson do rodu Xerocomus (suchohřib). V roce 1969 jej Albert Pilát a Aurel Dermek s ohledem na specifické znaky (především téměř kulovité spory) přesunuli do nového rodu Rubinoboletus. V roce 2006 překlasifikovali rakouští mykologové Wolfgang Klofac a Irmgard Krisai-Greilhuber rod Rubinoboletus na podrod rodu Chalciporus v souladu s návrhem Rolfa Singera, který v roce 1973 navrhl druhu název Chalciporus rubinus.[9]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Klobouk 30 - 45 (60, uváděno také až 80[4]) milimetrů v průměru, nejprve polokulovitý, později klenutý až rozprostřený. Povrch světle krémový, narezavělý nebo sytě okrový.[1]
Rourky v mládí růžové (u kraje klobouku bílý lem), později rubínově červené[1], ve stáří až žlutohnědé[4]. Póry mají totožnou barvu.[1]
Třeň tvarově variabilní, růžový (u velmi malých plodnic žlutý), na bázi žlutavý.[1]
Dužina barevně neměnná, světlá - bělavá, v oblasti třeně přechází do žluta, v oblasti klobouku narůžověle mramorovaná.[1] Chuť mírně nakyslá až natrpklá.[4]
Velmi mladé plodnice mohou mít třeň i čerstvě rozvité póry ještě světlé (běložluté), nezrůžovělé. Jejich povrch také bývá mazlavý či lepkavý.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Velmi vzácný teplomilný druh nížin a pahorkatin. Preferuje světlé listnaté lesy, rybniční hráze, případně parky. Obvykle je vázán na duby. Fruktifikuje od července do října.[1] Pilát jej řadil do druhů xerotermních dubohabrových hájů na vápencích.[8]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]První nález popsal roku 1868 Worthington George Smith na území Anglie. První nález v Německu učinil botanik a mykolog Erich Heinz Benedix v první polovině 20. století u Drážďan.[10] V Polsku byl objeven 12. června 2007, kdy v parku Szczytnicki ve Vratislavi (Wrocław) nalezli pět plodnic pod skupinou dubů a lip.[11]
V Československu byl objeven v lese Kapánsku u Čejkovic (okres Hodonín) Janen Macků a Václavem Skalníkem v roce 1950[10] a nálezci opakovaně sbírán v letech 1957, 1958, 1959 a 1961.[8][10] Do roku 1974 bylo v rámci Československa známo jen pět lokalit,[3] ještě Červená kniha v roce 1995 uvádí 4 lokality v České republice a jednu na Slovensku.[12] V roce 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[13] V jižních Čechách byl do roku 2011 znám pouze ze dvou lokalit,[14] na neupřesněné jihočeské rybniční hrázi byl potvrzen v roce 2013.[15]
V rámci chráněných území České republiky byl hřib rubínový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:
Záměna
[editovat | editovat zdroj]Hřib rubínový je prakticky nezaměnitelný. Hřib červený je vybarvený odlišně, červený je povrch klobouku, rourky jsou žluté až žlutoolivové, nikoli růžové až červené.
Ochrana
[editovat | editovat zdroj]Hřib rubínový je zařazen v Červené knize[12] i v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh (EN). Je proto třeba houbu chránit a případné nálezy hlásit mykologickým pracovištím. V posledních letech se začíná znovu objevovat.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib rubínový, s. 94.
- ↑ a b c d Chalciporus rubinus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Rubínovec obyčajný, s. 143–144. (slovensky)
- ↑ a b c d e PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef Vlasák. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib rubínový, s. 700.
- ↑ PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s. S. 58.
- ↑ a b KUNC, Květomír; WICHANSKÝ, Evžen. Hřib rubínový. In: HLAVÁČEK, Jiří. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1965. S. 34.
- ↑ a b kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 452.
- ↑ a b c PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola Nejvýznačnější druhy hub xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, s. 51–53.
- ↑ KLOFAC, Wolfgang; KRISAI-GREILHUBER, Irmgard. Die Gattung Chalciporus, ein weltweiter Überblick: The genus Chalciporus, a world-wide survey. In: Österreichische Zeitschrift für Pilzkunde. Vídeň: Österreichische Mykologische Gesellschaft, 2006. S. 31–65. (německy)
- ↑ a b c MACKŮ, Jan; SKALNÍK, Václav. Vzájemný vztah mezi hřibem rubínovým a hřibem plavým. In: Česká mykologie. [s.l.]: [s.n.], 1961. Ročník, číslo 15 (II). S. 81–86.
- ↑ HALAMA, Marek; SZYPUŁA, Jerzy. The first locality of Chalciporus rubinus (Boletales, Basidiomycota) in Poland [online]. Wrocław: ib-pan.krakow.pl, 2010 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b KOTLABA, František, a kolektiv. Červená kniha 4: ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Bratislava: Príroda, 1995. 220 s. ISBN 80-07-00735-0. Kapitola Rubínovec obyčajný, s. 54–55. (slovensky)
- ↑ POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.
- ↑ ABAZID, Daniel; ŠPINAR, Pavel; MÁCA, Jan. Národní přírodní památka Luční (informační leták). Tábor: Václav Šedivý, 2011. ISBN 978-80-86659-36-7.
- ↑ ŠRÁMKOVÁ, Jitka. Houbař našel na hrázi rybníka vzácné hřiby, jeden z nich je chráněný. IDNES.cz [online]. 2013-09-10 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online.
- ↑ KOHLÍK, Václav. Plán péče o přírodní rezervaci PR Klánovický les na období 2011–2020 [online]. envis.praha-mesto.cz, 2010 [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie hřib rubínový na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib rubínový na Wikimedia Commons
Taxon Chalciporus rubinus ve Wikidruzích- BioLib.cz – Rubinoboletus rubinus (hřib rubínový) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Naše houby - hřib rubínový[nedostupný zdroj]
