Mikuláš Ferjenčík (1904)

Mikuláš Ferjenčík
Mikuláš Ferjenčík
Poslanec Prozatímního NS
	Ve funkci:; 1945 – 1946
Pověřenec pro nár. obranu
	Ve funkci:; září 1944 – říjen 1944
	Ve funkci:; únor 1945 – duben 1945
Pověřenec vnitra
	Ve funkci:; srpen 1946 – únor 1948
Státní tajemník na Min. národní obrany v 1. a 2. vládě Z. Fierlingera
	Ve funkci:; 4. dubna 1945 – 2. července 1946
Poslanec Slovenské národní rady
	Ve funkci:; 1945 – 1946
Stranická příslušnost
Členství	bezpartijní
Vojenská služba
Služba	Československo; Slovensko
Složka	Čs. armáda (1928–39, 1944–48); Branná moc Slovenské republiky (1939–44)
Doba služby	1928–1948
Hodnost	generál šéf veterinární služby (Československo)/podplukovník vet. služby (Slovenský štát); armádní generál in memoriam
Jednotka	Jezdecký pluk 10; Voj. jezdecké učiliště Pardubice; šéfveterinář 13. divize (1938); Velitelství „Bernolák“ (přednosta vet. služby); Partyzánský prapor „Prvosienka“
Velel	Veterinární spr. Velitelství pozem. vojska (Slovenský štát); Veterinární spr. 1. čs. armády na Slovensku; Hl. inspektor branné výchovy
Bitvy/války	SNP
Vyznamenání	Řád M. R. Štefánika II. tř. (in memoriam); Čs. váleč. kříž 1939; Čs. vojenský řád Za svobodu; Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem; Čs. medaile za zásluhy I. stupně; komandér Legion of Merit; důstojník řádu Čestné legie; Francouzský váleč. kříž 1939-1945; Orden Partizanske zvezde I. tř.; Vojenný víťazný kríž III. tř.; Medaila Za zásluhy; Pam. medaila 1939 „Javorina-Orava“
Narození	6. prosince 1904 nebo 5. prosince 1904; Polomka; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. března 1988 (ve věku 83 let); Denver; USA
Příbuzní	Olga Richterová (praneteř); Mikuláš Ferjenčík (prasynovec)
Alma mater	VŠ veterinární Brno
Profese	veterinární lékař, politik a armádní důstojník
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Mikuláš Ferjenčík (6. prosince 1904 Polomka – 4. března 1988 Denver^[2]) byl slovenský veterinář a československý politik, člen druhého odboje, generál a účastník Slovenského národního povstání, člen Sboru pověřenců, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a po únoru 1948 exilový politik.

Biografie

Absolvoval gymnázium v Rožňavě a Vysokou školu veterinární v Brně. Poté působil jako armádní zvěrolékař.^[3]

Po zániku Československa odjel v březnu 1939 na Slovensko, kde se stal přednostou veterinární služby Hlavního vojenského velitelství v Bratislavě. V září 1939 se zúčastnil válečného tažení slovenské armády proti Polsku ve funkci přednosty veterinární služby velitelství „Bernolák“.

Od konce září 1940 do srpna 1944 působil jako přednosta veterinární správy na Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici s krátkou přestávkou, kdy se v létě 1941 zúčastnil válečného tažení na východní frontě.

Za druhé světové války se zapojil do odboje.

Byl aktérem Slovenského národního povstání, kde působil jako zástupce Jána Goliana ve vojenském ústředí povstalců. Po válce působil ve Sboru pověřenců jako pověřenec pro národní obranu.^[4]

Tento post zastával v 2. Sboru pověřenců v září a říjnu 1944 a pak opět v 4. Sboru pověřenců v únoru až dubnu 1945 (pověřenec pro věci vojenské). Kromě toho působil v 7. Sboru pověřenců a 8. Sboru pověřenců v letech 1946–1948 na postu pověřence vnitra. 26. února 1948 podal demisi.^[5] Jeho nástup na post pověřence vnitra hodnotil zpětně přední nekomunistický politik Ján Ursíny jako chybu, protože Ferjenčík podle něj „nebyl pevným člověkem, který by dokázal zabránit výstřelkům, které už tehdy orgány Státní bezpečnosti páchaly.“ Ač tedy v letech 1946-1948 neměli slovenští komunisté svého člověka v čele Pověřenectva vnitra, fakticky kontrolu nad tímto rezortem vykonávali i nadále. Ferjenčík podle Ursínyho udělal chybu, že ponechal na svých postech vedoucí představitele Státní bezpečnosti, po svém komunistickém předchůdci Júliovi Viktorymu si dokonce nechal i sekretářku. Na druhou stranu Ferjenčík odmítl snahu komunistů požádat o vydání mnoha exponentů Slovenského štátu ze zahraničního exilu. Gustávu Husákovi na tento požadavek sdělil, že o vydání je možné uvažovat jen u Ferdinanda Ďurčanského.^[6]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.^[7] V letech 1945-1946 byl i bezpartijním poslancem celostátního Prozatímního Národního shromáždění. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.^[8] V letech 1945–1946 zastával i vládní funkce na celostátní úrovni. V první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera byl státním tajemníkem v ministerstvu národní obrany.^[9]

Během únorového převratu roku 1948 nedokázal Ferjenčík vyvinout výraznější mocenský protitlak vůči komunistům. 24. února 1948 sice vydal pokyn okresním národním výborům, aby neustupovaly okresním Akčním výborům Národní fronty, ale ty jej ignorovaly. Ferjenčík pak 26. února doporučil, aby v případě hrozby násilí předsedové ONV ustoupili požadavkům AV NF. 28. února pak Slovenská národní rada přijala demisi pověřence Ferjenčíka.^[10]

Po únorovém převratu v roce 1948 emigroval do USA, kde byl aktivní v exilových politických strukturách. Předsedal Československé národní radě v USA. Zemřel v roce 1988 v 83 letech v Denveru. V roce 1992 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.^[4]^[11]Československý politik byl praprastrýcem poslanců Parlamentu České republiky za Českou pirátskou stranu Olgy Richterové a Mikuláše Ferjenčíka.^[12]

Odkazy

Reference

↑ Pekař, zpěvák, geolog či exministryně. Seznamte se s nováčky ve sněmovně. ČT24 [online]. 2017-10-28 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online.
↑ Mikuláš Ferjenčík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.
↑ ČAPLOVIČ, Miloslav. FERJENČÍK Mikuláš. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 72–73. (slovensky)
↑ ^a ^b Ferjenčík, Mikuláš, 1904-1988 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 304, 332.
↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 609–610.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 366–367.
↑ Heslář biografický [online]. csds.cz [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.
↑ Pekař, zpěvák, geolog či exministryně. Seznamte se s nováčky ve sněmovně [online]. Česká televize, ČT24, 2017-10-28 [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.

Externí odkazy

Mikuláš Ferjenčík v parlamentu

[1] Pekař, zpěvák, geolog či exministryně. Seznamte se s nováčky ve sněmovně. ČT24 [online]. 2017-10-28 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online.

[2] Mikuláš Ferjenčík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.

[VOČSO-3] ČAPLOVIČ, Miloslav. FERJENČÍK Mikuláš. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 72–73. (slovensky)

[Ferjenčík-4] Ferjenčík, Mikuláš, 1904-1988 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (slovensky) ^{[nedostupný zdroj]}

[5] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625.

[6] Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 304, 332.

[7] ttp://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm

[8] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.

[9] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 609–610.

[10] Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 366–367.

[11] Heslář biografický [online]. csds.cz [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.

[12] Pekař, zpěvák, geolog či exministryně. Seznamte se s nováčky ve sněmovně [online]. Česká televize, ČT24, 2017-10-28 [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda

Ministerský předseda	Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD)

Členové v den jmenování vlády 4. dubna 1945	Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)

Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.

Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty

Ministerský předseda	Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD)

Členové v den jmenování vlády 6. listopadu 1945	Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)

Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.