Ferdinand Ďurčanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. JUDr. Ferdinand Ďurčanský přídomek „Gyurcsánszky de Gyurcsina“
Pomník Ferdinandu Ďučanskému před Městským muzeem v Rajci
Pomník Ferdinandu Ďučanskému před Městským muzeem v Rajci
Ministr spravedlnosti, sociální péče a zdravotnictví
Ve funkci:
7. říjen 1938 – 1. prosinec 1938
Předchůdceúřad zřízen
Ministr dopravy a veřejných prací
Ve funkci:
1. prosinec 1938 – 20. leden 1939
Ministr dopravy a veřejných prací
Ve funkci:
20. leden 1939 – 9. březen 1939
1. Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
14. březen 1939 – 27. říjen 1939
Předchůdceúřad zřízen
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
27. říjen 1939 – 20. červenec 1940
NástupceVojtech Tuka
Stranická příslušnost
ČlenstvíHSĽS

Narození18. prosince 1906
Rajec
Úmrtí15. března 1974 (ve věku 67 let)
Mnichov
Národnostslovenská
PříbuzníJuraj Ďurčanský, otec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Ďurčanský (18. prosince 1906 Rajec15. března 1974 Mnichov) byl slovenský politik HSĽS, doktor práv a majitel továrny v Hlohovci.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V období říjen – prosinec 1938 působil jako ministr spravedlnosti, sociální péče a zdravotnictví v autonomní vládě Slovenska (první vláda Jozefa Tisa). V prosinci 1938 byl zvolen do Snemu Slovenskej krajiny.[1] Od prosince 1938 do ledna 1939 zastával v druhé vládě Jozefa Tisa post ministra dopravy a veřejných prací, v této funkci zůstal i v třetí vládě Jozefa Tisa, dokud nebyla tato vláda 9. března 1939 sesazena v rámci tzv. Homolova puče.[2] Durčanský poté uprchl do Vídně a protestoval, že svržení vlády bylo protiústavní.[2]

V den vzniku Slovenského štátu (14. března 1939) byl jmenován do funkce slovenského ministra zahraničí (čtvrtá vláda Jozefa Tisa a vláda Vojtecha Tuky). Ve funkci ministra zahraničí nově vzniklého státu vybudoval fungující úřad a v krátké době zřídil vyslanectví v mnoha zemích světa. Vládní post si udržel až do července 1940, když byl v rámci tzv. salcburských jednání na nátlak Adolfa Hitlera z této funkce odvolán. Nadále však patřil k horlivým stoupencům klerikálně fašistického režimu na Slovensku. Po válce uprchl do Rakouska, odtud přes Švýcarsko do Říma. 18. září 1946 byl zapsán na listinu válečných zločinců při Komisi Spojených národů v Londýně.[3]

V roce 1947 byl v nepřítomnosti odsouzen Národním soudem k trestu smrti jako válečný zločinec. Tentýž rok emigroval do Argentiny. Roku 1952 se vrátil do Mnichova, kde roku 1974 zemřel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NIŽŇANSKÝ, Eduard: VOĽBY DO SNEMU SLOVENSKEJ KRAJINY V ROKU 1938 [online]. niznanskyedo.host.sk [cit. 2012-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-02. (slovensky) 
  2. a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 184–188. 
  3. VONDRÁŠEK, Václav; PEŠEK, Jan. Slovenský poválečný exil a jeho aktivity 1945 – 1970. Mýty a realita. Bratislava: Veda, 2011. ISBN 978-80-224-1224-7. S. 219. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
  • VONDRÁŠEK, Václav; PEŠEK, Jan. Slovenský poválečný exil a jeho aktivity 1945 – 1970. Mýty a realita. Bratislava: Veda, 2011. ISBN 978-80-224-1224-7. 
  • RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012. ISBN 978-80-87211-59-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]