Přeskočit na obsah

Lu Ting-i

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lu Ting-i
Narození9. června 1906
Wu-si
Úmrtí9. května 1996 (ve věku 89 let)
Peking
Alma materNankingská univerzita
Šanghajská dopravní univerzita
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcevedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lu Ting-i je čínské jméno, v němž Lu je příjmení.

Lu Ting-i (čínsky pchin-jinem Lù Dìngyī, znaky tradiční 陸定一; 9. června 1906 – 9. května 1996) byl čínský komunistický politik. Roku 1925 vstoupil do Komunistické strany Číny, pracoval především v Komunistickém svazu mládeže Číny jako propagandista. Od poloviny 30. let vedl sekci propagandy v politickém oddělení postupně 1. frontu, komunistických vojsk v Šen-si, 8. pochodové armády. Začátkem roku 1943 byl jmenován vedoucím oddělení propagandy ÚV KS Číny, funkci s krátkou přestávkou (1952–1954) zastával do kulturní revoluce. Od 40. let získával na politickém významu, od 1945 byl členem ústředního výboru, od 1956 kandidátem politbyra, od 1959 místopředsedou vlády, od 1962 tajemníkem sekretariátu ÚV, od 1965 ministrem kultury. S vypuknutím kulturní revoluce byl jedním z prvních kritizovaných politiků, v květnu 1966 byl (společně s Pcheng Čenem, Luo Žuej-čchingem a Jang Šang-kchunem) odvolán ze všech funkcí a roku 1968 uvězněn.

Roku 1979 byl rehabilitován, zvolen místopředsedou místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1979–1988) a kooptován do ústředního výboru (1979–1982). V letech 1982–1992 pracoval v ústřední poradní komisi KS Číny.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Lu Ting-i se narodil v okrese Wu-si v provincii Ťiang-su.[1] Roku 1925, když studoval elektrotechniku na vysoké škole v Šanghaji, vstoupil do Komunistické strany Číny. Po ukončení studia se plně zapojil do revolučních aktivit, především se angažoval v Komunistickém svazu mládeže a psal články do jeho novin Čínská mládež (později přejmenovaných na Proletářskou mládež a poté na Leninskou mládež). V roce 1927 se zúčastnil V. sjezdu KS Číny i sjezdu svazu mládeže, na němž byl zvolen kandidátem ústředního výboru svazu mládeže, přičemž pracoval v oddělení propagandy svazu. Aktivně se podílel na bojích vypuklých po Čankajškově protikomunistickém puči a organizoval komunistické jednotky v Kuang-tungu. V roce 1928 se zúčastnil VI. sjezdu KS Číny a sjezdu komunistického svazu mládeže, které se konaly v Moskvě. V Sovětském svazu zůstal až do roku 1930 jako člen delegace svazu mládeže při Kominterně.

Poté se vrátil do Číny, do roku 1931 vedl oddělení propagandy ve svazu mládeže, poté byl přeložen do centrální sovětské oblasti v Ťiang-si, kde pracoval i nadále ve svazu mládeže. Od roku 1934 byl pracovníkem oddělení propagandy ÚV KS Číny. Zúčastnil se Dlouhého pochodu jako redaktor novin Rudá hvězda a vedoucí sekce propagandy v politickém oddělení 1. frontu. Později pracoval ve stejné funkci v politickém oddělení frontového velitelství komunistických vojsk v Šen-si a poté v 8. pochodové armádě. V roce 1942 povýšil na šéfredaktora deníku Ťie-fang ž’-pao poté, co jeho předchůdce Jang Sung onemocněl. Během nápravné kampaně (na níž se významně podílel jako jeden z vedoucích oddělení ÚV) napsal článek „Náš základní pohled na žurnalistiku“, který byl považován za vyjádření principů čínské komunistické žurnalistiky. V lednu 1943 byl jmenován vedoucím oddělení propagandy ÚV KS Číny, tuto funkci zastával do prosince 1952 (kdy ho vystřídal Si Čung-sün) a poté znovu od července 1954. V roce 1945 ho delegáti VII. sjezdu KS Číny zvolili členem ústředního výboru.

Po vzniku Čínské lidové republiky byl od roku 1949 místopředsedou výboru pro kulturu a vzdělání státní administrativní rady ústřední lidové vlády (1949–1954) a od roku 1954 členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Na VIII. sjezdu KS Číny v roce 1956 byl znovuzvolen členem ústředního výboru a povýšen na kandidáta politbyra. V roce 1959 byl jmenován místopředsedou státní rady (vlády), později – od roku 1962 – působil i jako tajemník sekretariátu ÚV KS Číny. Jako přední představitel strany v oblasti kultury a umění se aktivně účastnil na kulturní politice strany a země, např. kampaně sta květů (1956–1957).

V červenci 1964 se stal místopředsedou pětičlenné skupiny pro kulturní revoluci (předsedou byl Pcheng Čen, členy Kchang Šeng, Čou Jang a Wu Leng-si).[1] Skupinu vybral ústřední výbor pod vlivem Mao Ce-tungovy kritiky směřování literatury a umění směrem který vnímal jako odklon od proletářských hodnot k buržoazním a feudálním postojům; skupina měla toto napravit a vrátit literaturu a umění k socialistickým hodnotám.[1] V roce 1965 se stal ministrem kultury. Krátce poté vypukla kulturní revoluce a Lu Ťing-i byl obviněn z propagace reakční linie v kultuře, protože se nedržel Mao Ce-tungova pojetí, že kultura má široce sloužit proletářské politice. V květnu 1966 byl obviněn z členství v „protistranické klice Pcheng-Luo-Lu-Jang“" (dalšími členy byli Pcheng Čen, Luo Žuej-čching a Jang Šang-kchun), všichni čtyři byli zbaveni funkcí a úřadů.[2] Byl také kritizován za svou činnost v pětičlenné skupině pro kulturní revoluci, rozpuštěné v květnu 1966, která podle stoupenců kulturní revoluce nesplnila své úkoly a nadržovala pravici. Byl kritizován na veřejných shromážděních a v květnu 1968 zatčen a uvězněn. Roku 1975 ho ústřední výbor ve zvláštní rezoluci označil za antistranický element a zrádce a vyloučil ze strany.[1]

V červnu 1979 ústřední výbor zrušil své předešlé rozhodnutí o Lu Ting-im a očistil jeho jméno,[1] v červenci 1979 byl zvolen místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (znovuzvolen 1983, do 1988), v září 1979 byl kooptován do ústředního výboru KS Číny. Na XII. sjezdu KS Číny odešel z ústředního výboru, náhradou byl zvolen do stálého výboru ústřední poradní komise KS Číny (1982–1992).

Zemřel v Pekingu 9. května 1996,[1] několik let po svém odchodu do důchodu. Byl oslavován jako vynikající člen strany a propagátor socialistické kultury.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 柯庆施 na čínské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 168–169. (anglicky) [Dále jen Guo (2006)]. 
  2. ↑ Guo (2006), s. xix.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Číny
8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
členové politbyra
stálý výbor od září 1956
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching
od května 1958 i
Lin Piao (místopředseda ÚV)
stálý výbor od srpna 1966
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün
Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien
od května 1958 i
Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967)
od srpna 1966 i
kandidáti politbyra
Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967)
od srpna 1966 i
7. politbyro ← • → 9. politbyro
8. sekretariát ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
tajemníci sekretariátu
Teng Siao-pching (generální tajemník sekretariátu; do ledna 1967) • Pcheng Čen (do května 1966) • Wang Ťia-siang • Tchan Čen-lin • Tchan Čeng (do září 1962) • Chuang Kche-čcheng (do září 1962) • Li Süe-feng
od května 1958 i
od září 1962 i
Lu Ting-i (do srpna 1966) • Kchang Šeng • Luo Žuej-čching (do srpna 1966)
od května 1966 i
Tchao Ču (do ledna 1967) • Jie Ťien-jing
od srpna 1966 i
kandidáti sekretariátu
• → 11. sekretariát
Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny
ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
předsedové
Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– )
místopředsedové
Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975)
ústřední skupina pro propagandu (1966–1977)
ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– )
vedoucí
Kchang Šeng (1970–1975)
Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977)
Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
1. volební období (1949–1954)
2. volební období (1954–1959)
3. volební období (1959–1965)
4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
od 1984 i
od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985)
od 1986 i
od 1987 i
7. volební období (1988–1993)
od 1989 i
od 1990 i
od 1991 i
8. volební období (1993–1998)
od 1994 i
od 1996 i
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
od 2005 i
11. volební období (2008–2013)
od 2010 i
12. volební období (2013–2018)
od 2017 i
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lu_Ting-i&oldid=23463342“