Přeskočit na obsah

Linie následnictví rakousko-uherského trůnu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Velký znak, podoba z roku 1915: Dvojmonarchie spojená svou dynastií.

Následnictví rakousko-uherského trůnu se vztahuje na osoby, kterých se týká nárok na titul hlavy habsbursko-lotrinské dynastie a rovněž následnictví císařského trůnu rakousko-uherského, respektive královských trůnů uherského, českého, chorvatského a slovinského.

Pořadí odpovídá výnosům pragmatické sankce císaře Karla VI. (1713), která stanovovala nedělitelnost území spadající pod správu habsburské dynastie: Rakouské arcivévodství, České a Uherské království, jakož i jejich državy (Nizozemí, Slezsko ad.). Po roce 1804 pravidla následnictví dosud aplikovaná na územích patřících ještě pod habsbursko-lotrinskou správu, přešla na Rakouské císařství a později, od roku 1867, na Rakousko-uherskou monarchii. V roce 1918 došlo k detronizaci habsbursko-lotrinského rodu, což souviselo s rozdělením císařství na různé státy, což však nemělo na pořadí následnictví uvnitř starobylé císařské a královské dynastie vliv.

K následnictví rakousko-uherského trůnu jsou způsobilí pouze mužští členové habsbursko-lotrinské dynastie pocházející z legitimního manželství schváleného hlavou rodu.

Pořadí následnictví je založeno na principu mužské primogenitury (salické právo) a to vylučuje ženské potomky a děti z morganatických manželství. Změnu znamenala Pragmatická sankce z roku 1713, která uzákonila, že ženy mají nárok na hlavy rodu v případě, že by nebylo žádného žijícího přímého mužského potomka rodu. Aby byli členové rodu způsobilí k pořadí v následnictví hlavy habsbursko-lotrinského rodu, musejí kromě genealogických nároků splňovat také podmínku katolického vyznání.

Habsbursko-lotrinská dynastie

[editovat | editovat zdroj]
Malý habsbursko-lotrinský erb. Tři břevna znázorňují: dynastie habsburskou, rakouskou a lotrinskou.

Potomci císařovny Marie Terezie (z habsburské dynastie) a císaře Františka I. (z domu lotrinského) tvoří dynastii habsbursko-lotrinskou.

Mužští členové habsbursko-lotrinské dynastie (kteří patří k rakousko-uherské, toskánské nebo modenské větvi rodu) jsou nositeli titulu arcivévoda rakouský, princ uherský a český a rovněž predikát Císařská a královská Výsost. Od narození mají tito potomci nárok na pořadí v následnictví rakousko-uherského trůnu.

Zatímco potomci císařské rodiny narození do morganatických svazků jsou z habsbursko-lotrinské dynastie vyloučeni a obvykle jim je uděleno jméno podle některého císařského rodinného panství (jako například hraběcí větev z Merana nebo vévodská rodina Hohenbergů). Princové těchto rodů jsou rovněž vyloučeni z císařského následnictví. To je příklad třeba vévody Maxmiliána z Hohenbergu z roku 1916 z morganatického manželství poté, co se jeho otec následník trůnu František Ferdinand roku 1900 oženil s Žofií Chotkovou.

Pragmatická sankce

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Pragmatická sankce.
Pragmatická sankce císaře Karla VI.

Pragmatická sankce je hlavní zákon vydaný císařem Karlem VI. roku 1713. Jelikož poslední mužský zástupce původní habsburské dynastie neměl žádného mužského potomka, a dynastie by tudíž po jeho smrti vymřela, rozhodl se svěřit následnictví svých držav (Arcivévodství rakouského, Království uherského a českého a k nim náležejících území) své dceři, příští císařovně Marii Terezii, a svému zeti, budoucímu císaři Františkovi I. (z lotrinské dynastie).

Karel VI. následně usiloval o uznání své Pragmatické sankce ze strany ostatních evropských států, což se mu také postupně podařilo. Přesto se po jeho smrti roku 1740 rozpoutala válka o rakouské dědictví a teprve smlouva z Aix-la-Chapelle z roku 1748 uznala následnictví nové habsbursko-lotrinské dynastie.

Pořadí následnictví

[editovat | editovat zdroj]
Otto Habsbursko-Lotrinský, roku 2011 zesnulý následník rakousko-uherského trůnu.

Osoby uvedené na následujícím seznamu požívají všech práv a poct Prvního řádu vyplývajících z gothajského almanachu, který zahrnuje panovnické rody (vládnoucí v současnosti či v minulosti).

Současným následníkem trůnu ("č. 0" na seznamu) je princ Karel Habsbursko-Lotrinský, narozený 11. ledna 1961. Následníkem trůnu se stal po abdikaci svého otce, korunního prince uherského a českého, arcivévody Otty Habsbursko-Lotrinského (1912–2011), dne 1. ledna 2007.

  • císař Svaté říše římské Leopold II. (1747–1792)
    • císař Svaté říše římské František II. (1768–1835)
    • arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, kníže těšínský (1771–1847); adoptivní syn Alberta Kazimíra Sasko-Těšínského; zakladatel těšínské větve habsburské dynastie
    • arcivévoda Ferdinand III. Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1769–1824); zakladatel toskánské větve v habsburské dynastii
      • arcivévoda Leopold II. Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1797–1870)
        • arcivévoda Ferdinand IV. Rakousko-Toskánský, velkovévoda toskánský (1835–1908)
        • arcivévoda Karel Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1839–1892)
          • arcivévoda Leopold Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1863–1931)
            • arcivévoda Antonín Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1901–1987)
              • (49) arcivévoda Dominik Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1937); dvakrát ženatý morganatickým sňatkem: 1. manželka (od roku 1960) Angela von Foss (rozvedeni v roce 1999), 2. manželka (od roku 1999) Emmanuela Mlinarski
          • arcivévoda František Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1866–1939)
            • arcivévoda Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1894–1971)
              • arcivévoda Bedřich Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1927–1999)
              • (54) arcivévoda Ondřej Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1936); 1. manželka (od roku 1986) Maria de la Piedad Espinosa (rozvedeni v roce 2001), 2. manželka (od roku 2001) hraběnka Valeria Podstatská-Lichtenštejnská
                • (55) arcivévoda Tadeáš Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 2002)
                • (56) arcivévoda Kazimír Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 2003)
              • (57) arcivévoda Marek Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1946); morganatický sňatkem s Hildou Jungmeierovou, tři děti
              • (58) arcivévoda Jan Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1947); morganatický sňatkem s Anne-Marie Stummerovou, tři děti
              • (59) arcivévoda Michael Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1949); ženatý od roku 1992 s Evou Antonií von Hofmann, jedna dcera
            • arcivévoda Theodor Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1899–1978)
              • (60) arcivévoda Karel Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (* 1936); ženatý s Edith Wenzel, baronkou von Sternbach (manželství bylo zpětně uznáno za dynastické pouze v Rakousku)[1]
                • (61) hrabě Matyáš Habsburský (* 1971), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]; 1. manželka (od roku 1995) Sabine Binder (rozvedeni v roce 1998), 2. manželka (od roku 1999) Eva Anderle; tři děti z 2. manželství
                  • (62) hrabě Mikuláš Habsburský (* 2000), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]
                  • (63) hrabě Jakub Habsburský (* 2001), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]
                  • (64) hrabě Martin Habsburský (* 2011), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]
                • (65) hrabě Jan Habsburský (* 1974), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]
                • (66) hrabě Bernard Habsburský (* 1977), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]
                • (67) hrabě Benedikt Habsburský (* 1983), ponechává si rakousko-uherská dynastická práva[1]
            • arcivévoda Klement Salvátor Rakousko-Toskánský, princ toskánský (1904–1974); ženatý s Elizabeth, dcerou Fredericka, hraběte Resseguiera de Mremonta (manželství bylo zpětně uznáno za dynastické pouze v Rakousku)[1]
              • (68)princ Klement Altenburský (* 1932); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]; ženatý s Laurence Costa de Borgar
                • (69) princ Filip Altenburský (* 1966); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]
              • (70) princ Jiří Altenburský (* 1933); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]
              • princ Petr Bedřich Altenburský (1935–2008); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]; ženatý s Julianou, hraběnkou von Wallenstein-Forni
                • (71) princ Fridrich Altenburský (* 1966); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]; ženatý s hraběnkou Gabrielou von Walterskirchen
                  • (72) princ Emanuel Altenburský (* 2002)
                  • (73) princ Mikuláš Altenburský (* 2008)
                • (74) princ Leopold Altenburský (* 1971); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]
              • (75) princ Josef Altenburský (* 1941); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]; ženatý s baronkou Christinou von Herdtl
                • princ Augustin Altenburský (1971–2006); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]
              • (76) princ Mikuláš Altenburský (* 1942); se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]; byl dvakrát ženatý, dvě děti z 1. manželství
              • (77) princ Jan Altenburský (* 1949), se zpětnou platností uznaný za člena dynastie[1]; ženatý s Evgenií Fundulusovou; tři dcery a jeden syn
    • arcivévoda Josef Rakouský, palatin uherský (1776–1847)
      • arcivévoda Josef Karel Ludvík Rakouský (1833–1905)
        • arcivévoda Josef August Rakouský (1872–1962)
          • arcivévoda Josef František Rakouský (1895–1957)
            • arcivévoda Josef Arpád Rakouský (1933–2017); ženatý (od roku 1956) s princeznou Marií Loewenstein-Wertheim-Rosenberg (1935–2018)
              • (78) arcivévoda Josef Karel Rakouský (* 1960); hlava maďarské linie; ženatý s princeznou Markétou z Hohenbergu
                • (79) arcivévoda Josef Albrecht Rakouský (* 1994)
                • (80) arcivévoda Pavel Leo Rakouský (* 1996)
              • (81) arcivévoda Ondřej Augustýn Rakouský (* 1963); sňatek s hraběnkou Marií Christinou von Hatzfeld-Dongoff
                • (82) arcivévoda Bedřich Cyprián Rakouský (* 1995)
                • (83) arcivévoda Petr Rakouský (* 1997)
                • (84) arcivévoda Benedikt Alexandr Rakouský (* 2005)
              • (85) arcivévoda Mikuláš František Rakouský (* 1973); sňatek s Eugenií de Calonje a Gurrea
                • (86) arcivévoda Mikuláš Rakouský (* 2003)
                • (87) arcivévoda Santiago Rakouský (* 2006)
              • (88) arcivévoda Jan Rakouský (* 1975); sňatek s Maríí Gabrielou Montenegro Villamizar
                • (89) arcivévoda Jan Rakouský (* 2010)
                • (90) arcivévoda Alexander Rakouský (* 2011)
                • (91) arcivévoda Ignác Rakouský (* 2013)
            • (92) arcivévoda Géza Rakouský (* 1940); dva morganatické sňatky: 1. manželka (od roku 1965) Monica Deckerová (rozvedeni v roce 1991), 2. manželka (od roku 1992) Elizabeth Jane Künstadterová; z 1. manželství, tři synové, z 2. manželství, jedna dcera
            • (93) arcivévoda Michael Rakouský (* 1942); sňatek s princeznou Christiane z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (* 1940), sestrou rakouské arcivévodkyně Marie (1935-2018)
              • (94) arcivévoda Eduard Rakouský (* 1967); ženatý s baronkou Marií Terezií von Gudenus
                • (95) arcivévoda Pavel Benedikt Rakouský (* 2000)
              • (96) arcivévoda otec Pavel Rakouský (* 1968), kněz Legionářů Kristových

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ordre de succession au trône d'Autriche-Hongrie na francouzské Wikipedii, Line of succession to the Austro-Hungarian throne na anglické Wikipedii a Thronfolge (Österreich-Ungarn) na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w VERLAG, C. A. Starke. Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser XVI.. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 978-3-7980-0824-3. S. 87–90, 119–120, 563, 568–569, 577. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Gothajský almanach: nové vydání (anglicky) z roku 1998
  • L’Intermédiaire des chercheurs et curieux (ICC): vydávaný 11× ročně. Tato revue obsahuje rubriku s názvem «Carnet impérial, royal et ducal» (Císařský, královský a vévodský zápisník) a věnuje se především občanskému životu (převážně evropských) členů rodů panujících dnes či v minulosti
  • Chantal de Badts de Cugnac a Guy Coutant de Saisseval Le Petit Gotha, první vydání r. 1993, nové rozšířené a aktualizované vydání z roku 2002, editor: Le Petit Gotha, 989 stran: viz str. 176 «LISTE DE SUCCESSION en janvier 2002» («Seznam následnictví v lednu 2002») v kapitole věnované «EMPIRE D’AUTRICHE-HONGRIE» - Rakousko-uherské císařství
  • Jean-Fred Tourtchine, L’Empire d’Autriche (ve 3 svazcích), sbírka Les Manuscrits du Cèdre. Dictionnaire historique et généalogique, CEDRE (Cercle d'études des dynasties royales européennes), 265 stran, dernier volume publié en 1992, ISSN 0993-3964
  • Nicolas Enache, La Descendance de Marie-Thérèse de Habsbourg, reine de Hongrie et de Bohême (Potomci Marie Terezie Habsburské, královny uherské a české), 1996, editované L’Intermédiaire des chercheurs et curieux, 795 stran

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Následnictví trůnu
Existující monarchie
Zaniklé monarchie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Linie_následnictví_rakousko-uherského_trůnu&oldid=22413703“