Linie následnictví francouzského trůnu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erb francouzských králů (moderní podoba)

Následnictví francouzského trůnu během existence monarchie ve Francii vždy následovalo princip salického práva (v jeho plném rozsahu tj. žádní dědicové přes přeslici). V současné době jsou hlavní tři uskupení pretendentů francouzského trůnu a čtyři samotní pretendenti.

Kapetovští pretendenti[editovat | editovat zdroj]

Podmínky pro následníka trůnu za vlády Kapetovců:

  • Nikdo ani král či parlament nemá pravomoc svévolně měnit řád následnictví.
  • Trůn nemůže zůstat uprázdněný, následník nastupuje okamžitě po úmrtí předchůdce.
  • Trůn je dědičný v celém rodě Kapetovců.
  • Dědic trůnu musí být vždy muž.
  • Následnický řád je primogeniturní. Starší syn nastupuje před mladším, starší linie před mladšími liniemi.
  • V případě absence mužských dědiců v celé linii nastupují dědicové nejbližší kolaterální mužské linie.
  • Král musí býti katolík.
  • Dědic trůnu musí býti francouzské národnosti.
  • Dědic trůnu musí pocházet z legitimního svazku (né však nutně z rovnorodého).

Prakticky stejné podmínky musel splňovat i následník trůnu z rodu Bonapartů.

Jediní kapetovští dědicové trůnu jsou potomci Ludvíka XIII. a tudiž Bourboni (tj. potomci krále Ludvíka IX., větve Bourbon-Anjou, Bourbon-Sicílie, Bourbon-Parma, Bourbon-Orléans, Orléans-Braganza a Orléans-Galliera). Jedinou nebourbonskou větví kapetovského rodu jsou portugalští Braganzové (potomci Roberta II.), kteří jsou ale potomky dvou nemanželských svazků.

Linie Bourbon-Anjou (legitimisté)[editovat | editovat zdroj]

Prvním pretendentem je Ludvík Alfons Bourbonský, vévoda z Anjou (z primogeniturní linie Bourbon-Anjou, primogeniturní mužský potomek španělského krále Filipa V. a vnuk Alfonse XIII. a nejbližší mužský příbuzný posledních králů, jde také o synovce španělského krále Jana Karla I.). Podporovatelé následnictví této větve (obecně primogeniturního Kapetovce) se nazývají legitimisté.

Linie Bourbon-Orléans (orleánisté)[editovat | editovat zdroj]

Dalším pretendentem trůnu je Jindřich Orleánský, hrabě pařížský, který je primogeniturním potomkem jediného orleánského (a posledního kapetovského) krále Ludvíka Filipa. Nejbližším královským předkem Ludvíka Filipa byl Ludvík XIII. Příznivci následnictví této větve se nazývají Orléanisté a neuznávají právo na trůn žádného z potomků španělského krále Filipa V. (vnuka Ludvíka XIV.) a jako argument používají doslovné znění utrechtského míru z roku 1713, podle kterého nesmí být pod jednou korunou spojena Francie a Španělsko. Dle utrechtského míru se tak Filip V. musel vzdát nároku na francouzský trůn, aby mohl nastoupit na trůn španělský, nemohl se ale sám vzdát nároku všech svých potomků. Naopak příznivci orleánské linie neuznávají zřeknutí se nároku na trůn které učinil otec Ludvíka Filipa I., který stejně tak hlasoval pro popravení Ludvíka XVI. a samotnou uzurpaci Ludvíka Filipa I. považují za zcela legitimní vládu. Stejně tak poukazují na nefrancouzkou národnost primogeniturní, španělské, sicilské a parmské linie, tj. linií, které by jinak předcházely nárok linie orléanské. Dědic trůnů tak může být jen francouzský občan, jehož otcem byl francouzský občan atd. Díky tomuto výkladu následnického práva, jsou tak z následnictví trůnu vyřazeni i někteří příslušníci bourbonsko-orléanské dynastie především pak brazilská linie Orléans-Braganza (potomci Gastona, vévody z Eu) a nejmladší orléanská (španělská) linie Orléans-Galliera (potomci Antonína, vévody z Montpensier). V rodinném paktu z roku 1909, ale bylo uznáno případné právo na trůn potomkům Gastona, vévody z Eu, v případě že by vymřeli všichni legitimní orléanští dědicové trůnu.

Kapetovská linie následnictví[editovat | editovat zdroj]

Zobrazená linie následnictví obsahuje obě soupeřící větve, které si nárokují trůnu, a je značně obsáhlá vzhledem k počtu žijící Kapetovců. Pořadí jednotlivých Kapetovců jako potenciálních následníků trůnu zobrazuje číslo v závorce před jménem (např. (88/8) Alfons Bourbonský), kde první (popř. jediné) číslo značí pořadí v legitimistické posloupnosti a číslo za lomítkem značí pořadí v orléanské posloupnosti. Hlavy obou soupeřících větví jsou navíc pro přehlednost označeny zlatou korunkou.

Pretendenti z rodu Bonapartů[editovat | editovat zdroj]

Poslední frakcí francouzských monarchistů jsou tzv. Bonapartisté, kteří podporují jako pretendenty trůnu příslušníky rodiny Bonaparte, které pocházeli císařové Napoleon I., Napoleon II. a Napoleon III. Bonapartisté mají v současné době dva nárokovatele trůnu. Prvním je současná hlava rodu Bonapartů, kterou je Karel Napoleon Bonaparte (potomek Jeronýma Bonaparte nejmladšího bratra |Napoleona I.). Druhým je jeho jediný syn Jan Napoleon Ludvík Bonaparte, kterého jako svého nástupce určil jeho děd, a tak nepanuje v rodě shoda o tom kdo je legitimním pretendentem.

Linie následnictví (Bonapartové)[editovat | editovat zdroj]