Přeskočit na obsah

Libor Michálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Libor Michálek, MPA
Libor Michálek (20. listopadu 2012)
Libor Michálek (20. listopadu 2012)
1. předseda hnutí VIZE pro Česko
Ve funkci:
15. října 2018 – 21. ledna 2023
Předchůdcesubjekt vznikl
Nástupcesubjekt zanikl
3. senátor za obvod č. 26 – Praha 2
Ve funkci:
20. října 2012 – 20. října 2018
PředchůdceDaniela Filipiová
NástupceMarek Hilšer
Ředitel Státního fondu životního prostředí
Ve funkci:
5. srpna 2010 – 14. prosince 2010
PředchůdcePetr Štěpánek
NástupcePetr Valdman
Stranická příslušnost
ČlenstvíVIZE (2018–2023)
Nestraník
v Senátuza Piráty (2012–2018)
Narození14. prosince 1968 (55 let)
Náchod
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťženatý
Alma materUniverzita Palackého v OL
Webová stránkalibormichalek.cz
CommonsLibor Michálek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libor Michálek (* 14. prosince 1968 Náchod, Československo) je český ekonom, politik, úředník, středoškolský profesor a whistleblower známý kritikou a odhalováním korupčních praktik. V letech 2012 až 2018 byl senátorem za obvod č. 26 – Praha 2, od října 2018 do ledna 2023 byl předsedou hnutí VIZE pro Česko.

Vzdělání, profese a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Maturitu složil na gymnáziu v Přerově. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a manažerského programu na Masarykově univerzitě. Dříve pracoval jako makléř ve Fondu národního majetku, v dohledu nad kapitálovým trhem na ministerstvu financí, v Komisi pro cenné papíry jako ředitel odboru kolektivního investování. Působil též jako expert dohledu nad finančním trhem v České národní bance. Jako konzultant pro licenční standardy pracoval ve Světové bance.[1] V srpnu 2010 se stal ředitelem Státního fondu životního prostředí.

Libor Michálek se zabýval také publikační a osvětovou činností v oblasti nemovitostních fondů a kolektivního investování. Získal certifikát Optimalizace práce manažera na Úřadu vlády ČR a certifikát Management a technika vedení lidí u firmy Hewlett-Packard.[2]

Libor Michálek je ženatý a praktikující křesťan, člen charismatického evangelikálního společenství International Christian Fellowship v Praze.[3][4]

Boj proti korupci

[editovat | editovat zdroj]
Stánek Libora Michálka v senátní kampani 2012

V roce 1996, kdy pracoval ve Fondu národního majetku, kritizoval pomalou privatizaci bank a únik peněz (tunelování) z privatizačních fondů. Michálek tehdy okamžitě přišel o místo.[5] Obrátil se na soud a ten mu nakonec (tj. cca po 6 měsících) dal za pravdu. Později se angažoval v odškodňování investorů postižených finanční kriminalitou.[6]

Poté, co Libor Michálek podal 13. prosince 2010 trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (jednalo se o zakázku na čističku odpadních vod, jejíž cena měla být předražena o 3 miliardy Kč a vítězná firma z této ceny měla vracet úplatky ve výši 1,5 miliardy Kč), byl následujícího dne ministrem Pavlem Drobilem odvolán z funkce ředitele Státního fondu životního prostředí.[7] Ministr zároveň poslal na nucenou dovolenou náměstka ředitele SFŽP Dušana Fibingra a s okamžitou platností ukončil poradenskou smlouvu s Martinem Knetigem. Důvodem těchto opatření podle Drobila bylo, že členové vrcholového vedení Fondu včetně ministrova poradce naprosto ztratili schopnost komunikovat, nahrávali se skrytými mikrofony a navzájem na sebe podali trestní oznámení.[7]

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Na konci července 2012 Libor Michálek oznámil, že bude v obvodu č. 26 – Praha 2 kandidovat do Senátu ve volbách v roce 2012 za koalici Pirátů, Strany zelených a KDU-ČSL.[8] Ve volebním programu měl např. posílení přímé demokracie, boj proti korupci, podporu rodinné a sociální politiky, ochranu veřejného zájmu a životního prostředí.[9] V prvním kole senátních voleb se umístil na 1. místě, když získal 24,31 % hlasů. Ve druhém kole byl zvolen senátorem ziskem 74,39 % hlasů.[10]

Po volbách do Senátu PČR v roce 2014 byl zvolen místopředsedou nově vzniklého Senátorského klubu Zelení – nezávislí.[11] Michálek z něj ale v listopadu zase vystoupil, čímž přestal klub existovat, protože neměl dostatečný počet členů. Michálkovi vadily autoritářské prvky řízení klubu. On sám podle svého stanoviska byl naopak nařčen z toho, že si klade ultimativní požadavky.[12]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 obhajoval svůj mandát za Piráty a hnutí VIZE[13] v obvodu č. 26 – Praha 2.[14] Se ziskem 15,57 % hlasů skončil v prvním kole voleb na 2. místě a ve druhém kole se utkal s bývalým prezidentským kandidátem Markem Hilšerem. V něm však prohrál poměrem hlasů 20,24 % : 79,75 %, a mandát senátora tak neobhájil.[13]

V polovině října 2018 se stal prvním předsedou hnutí VIZE pro Česko (zkratka VIZE)[15], za něž neúspěšně kandidoval v doplňovacích volbách do Senátu PČR v dubnu 2019 v obvodu č. 24 – Praha 9.[16] Získal 5,87 % hlasů, a skončil tak na 6. místě.[17]

V červenci 2022 na dotaz serveru Novinky.cz oznámil, že má zájem kandidovat na funkci prezidenta ČR v prezidentských volbách v lednu 2023 a snaží se sesbírat potřebných 50 tisíc podpisů od občanů pro svoji kandidaturu.[18] Kandidovat chtěl pod heslem „Srdce pro spravedlnost“.[19] Nakonec však kandidaturu vůbec nepodal.[20]

Dne 21. ledna 2023 bylo hnutí VIZE pro Česko, ve kterém od roku 2018 působil jako předseda, vymazáno z rejstříku politických stran a hnutí z důvodu přeměny na spolek s názvem „VIZE pro Česko, zapsaný spolek“.[21]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zpráva ČTK 04.08.2010 15:01
  2. ↑ Státní fond životního prostředí ČR povede Libor Michálek Archivováno 12. 12. 2010 na Wayback Machine., Státní fond životního prostředí České republiky, tisková zpráva, 4. 8. 2010
  3. ↑ Zpráva České evangelikální aliance (ČEA) ze 17. 12. 2010 Česká evangelikální aliance na Facebooku. Uživatel Facebooku zaregistrovaný pod jménem „Česká evangelikální aliance“ ve zprávě píše: „Libor je upřímný křesťan, který má podporu svého sboru (ICF Praha)“.
  4. ↑ Martin Pinc: Kdo je Libor Michálek, blog iDnes, 20. 12. 2010
  5. ↑ VLACH, Tomáš; SUROVCOVÁ, Lea. Kdo je Libor Michálek? (reportáž). ČT1 Události [online]. Česká televize, 2010-12-16 [cit. 2010-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-29. 
  6. ↑ ČT 1, Datum 16.12.2010, Rubrika/Pořad: 19:00 Události
  7. ↑ a b PROCHÁZKOVÁ, Martina. Drobil ukončil válku ve státním fondu: šéfa vyhodil, náměstkovi dal dovolenou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-12-14 [cit. 2010-12-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Michálek kandiduje do Senátu s cílem pomoci boji s korupcí. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2012-07-31 [cit. 2012-08-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Programové teze [online]. Česká pirátská strana [cit. 2012-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-29. 
  10. ↑ Výsledky hlasování [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Senátorský klub Zelení – nezávislí [online]. Senát PČR, rev. 2014-10-21 [cit. 2014-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-26. 
  12. ↑ Senátorský klub zelených se rozpadl, opustil jej Michálek. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2014-11-25 [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  13. ↑ a b Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.10. – 6.10.2018, Výsledky hlasování, Obvod: 26 – Praha 2 [online]. Český statistický úřad, 2018 [cit. 2018-10-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ Michálek, Tylová a Wagenknecht zahájili svou volební kampaň do Senátu [online]. Česká pirátská strana, 2018-05-20 [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí, Politické hnutí, Název hnutí: VIZE pro Česko [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2019-03-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠAFHAUSER, Roman; ČTK. Poražený exsenátor, který se přel s rivalem o podporu, chce místo Baudyšové. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-19 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČTK. Z Prahy 9 do Senátu zamíří starosta Jarolím, nebo scenárista Smoljak. Dělilo je 137 hlasů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-04-06. Dostupné online. 
  18. ↑ Prezidentem chce být i exsenátor Michálek. Z Hradu chce podporovat výstavbu bytů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-07-27 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ Srdce pro spravedlnost [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ Devět uchazečů splnilo zákonné požadavky a může se ucházet o prezidentský úřad. ČT24 [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ Rejstřík politických stran a politických hnutí [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ ČERNÝ, Ondřej; BOJČEV, Nikola; ZYKMUND, Zbyněk; mta; PIROCH, Jan. Protikorupční nadační fond udělil první ceny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-03-23 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ DORAZÍN, Martin; PIROCH, Jan. Cenu Františka Kriegla za boj proti korupci získal Libor Michálek. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-05-25 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  24. ↑ Archivovaná kopie. www.kontobariery.cz [online]. [cit. 2011-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-03. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pirátské strany
Strany
Afrika
Maroko • Jižní Afrika • Tunis
Amerika
Asie
Evropa
Oceánie
Mezinárodní
Osobnosti
Mládež
Příbuzná témata
Senátor za obvod č. 26 – Praha 2
1996–2000: Vladimír Zeman • 2000–2012: Daniela Filipiová • 2012–2018: Libor Michálek • 2018–2024: Marek Hilšer • od 2024: Miroslav Bárta
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Libor_Michálek&oldid=24185950“