Konstantin Pavlovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konstantin Pavlovič Ruský

Konstantin Pavlovič (George Dawe, 1834)
Narození 8. května 1779
Carskoje Selo
Úmrtí 27. června 1831 (ve věku 52 let)
Vitebsk
Příčina úmrtí cholera
Místo odpočinku Chrám svatých Petra a Pavla
Ocenění Knight Grand Cross of the Military Order of William (1818)
Řád sv. Vladimíra I. stupně
velkokříž Řádu čestné legie
Řád sv. Ondřeje
Gold Sword for Bravery
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská (17961820)
Joanna Grudzińská (18201831)
Děti Pavel Alexandrov
Konstantin Konstantinov
Rodiče Pavel I. Ruský a Sofie Dorota Württemberská
Příbuzní Anna Pavlovna Ruská
Marie Pavlovna Romanovová
Alexandra Pavlovna
Kateřina Pavlovna
Helena Pavlovna Romanova
Olga Pavlovna
Alexandr I. Pavlovič
Michail Pavlovič
Mikuláš I. Pavlovič
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Pavlovič (rusky Константи́н Па́влович; 27. dubnajul./ 8. května 1779greg. – 15. červnajul./ 27. června 1831greg.) byl ruský velkokníže, druhorozený syn Pavla I. a Žofie Doroty Württemberské. Byl ruským cesarevičem  po celou dobu vlády staršího bratra Alexandra I., ale ten jej v roce 1823 tajně zbavil nároku na trůn. Po dvacet pět dnů po smrti Alexandra I. (od 19. listopadujul./ 1. prosince 1825greg. do 14.jul./ 26. prosince 1825greg.) byl titulován Императором и Самодержцем Всероссийским Константином I, ačkoli nikdy nevládl a na trůn nenastoupil. Nejasnost v nástupnictví se stala bezprostřední příčinou povstání děkabristů.

O Konstantinovi bylo známo, že příliš nedbá na dvorskou etiketu a často se protiví vůli svého bratra Alexandra I. Pavloviče; to mu přinášelo jisté sympatie a v Rusku je vnímán příznivě, avšak ve funkci vrchního velitele a de facto místokrále Kongresového Polska je zapsán jako nelítostný vládce.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Konstantin Pavolvič Ruský

Konstantin se narodil v Carském Selu 27. dubna 1779 jako syn careviče Pavla a jeho manželky Marie Fjodorovny, dcery Fridricha Evžena II., vévody z Württemberku. Ze všech Pavlových dětí připomínal Konstantin otce nejvíce, a to jak fyzicky tak i duševně.

Konstantinova babička z otcovy strany Kateřina II. Veliká jej pojmenovala po Konstantinu Velikém, zakladateli Byzantské říše. Medaile s antickými postavami vyražená k připomínce jeho narození nese nápis Zpět k Byzanci, který jasně evokuje Kateřinin Řecký plán.

Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka Alexandra I.), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže Nikolaj Saltykov měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl Cesar La Harpe, který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795.

Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Konstantin Pavlovich of Russia na anglické Wikipedii.

  1. Maya Kucherskaya, Higher School of Economics, Moscow. Deviant behavior of Grand Duke Constantine Pavlovich as the trigger of his success and failure (on materials of Russian and Polish literatures) [online]. American Association of Teachers of Slavic and Eastern European Languages. [1]. (anglicky) 

Literatura [editovat | editovat zdroj]

  • Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Constantine Pavlovich ve Wikizdrojích (anglicky) Chisholm, Hugh, ed. (1911). Encyclopædia Britannica 7 (11th ed.). Cambridge University Press.
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Pavlovič
  • Karnovich's The Cesarevich Constantine Pavlovich (2 vols., St Petersburg, 1899).
  • Pienkos, Angela T. (1987): The Imperfect Autocrat. Grand Duke Constantine Pavlovich and the Polish Congress Kingdom, New York.
  • Šedivý, Jaroslav. Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Vyd. 2., rev. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]