Jan I. z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
kníže z Lichtenštejna
Portrét
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
Doba vládyod roku 1732 v zastoupení, 17451748
(3 roky panování)
Narození26. červen 1760
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. dubna 1836
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
PohřbenKostel Narození Panny Marie ve VranověBrna
PředchůdceAlois I. z Lichtenštejna
NástupceAlois II. z Lichtenštejna
ManželkaMarie Josefa Žofie z Fürstenberka-Weitry
(17761848)
DynastieLichtenštejnové
OtecFrantišek Josef I. z Lichtenštejna
MatkaMarie Leopoldina ze Šternberka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, německy Johann I. Josef von Liechtenstein, (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 18051806 a pak znovu v letech 18141836.

Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou. Byl druhorozeným synem knížete Františka Josefa I.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem - prešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl nařčen, že má malé diplomatické schopnosti, a proto aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.

Kníže[editovat | editovat zdroj]

Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.

Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/1821 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jona) a roku 1831 panství Rosegg v Korutanech (pro prince Bedřicha).

V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry, dcerou lantkraběte Joachima Egona Fürstenberga, s níž měl 11 dětí - 7 synů (mj. následník kníže Alois II.) a 4 dcery.

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alois I.
Znak z doby nástupu Lichtenštejnský kníže
18051836
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Alois II.