Jan I. z Lichtenštejna

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
	kníže z Lichtenštejna
	Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
Doba vlády	1805–1836; (31 let panování)
Narození	26. červen 1760; Vídeň; Habsburská monarchie
Úmrtí	20. dubna 1836; Vídeň; Rakouské císařství
Pohřben	Kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna
Předchůdce	Alois I. z Lichtenštejna
Nástupce	Alois II. z Lichtenštejna
Manželka	Marie Josefa Žofie z Fürstenberka-Weitry ; (1776–1848)
Dynastie	Lichtenštejnové
Otec	František Josef I. z Lichtenštejna
Matka	Marie Leopoldina ze Šternberka
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, německy Johann I. Josef von Liechtenstein, (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 1805–1806 a pak znovu v letech 1814–1836.

Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou. Byl druhorozeným synem knížete Františka Josefa I.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem - prešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl nařčen, že má malé diplomatické schopnosti, a proto aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.

Kníže[editovat | editovat zdroj]

Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.

Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/1821 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jona) a roku 1831 panství Rosegg v Korutanech (pro prince Bedřicha).

V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry (1776–1848), dcerou lantkraběte Joachima Egona Fürstenberga, s níž měl 14 dětí. Nejstarší syn Alois II. byl dědicem knížecího titulu a rodových majetků v Čechách, na Moravě a v Rakousku, dalších šest synů sloužilo v armádě, tři z nich dosáhli generálských hodností. Z dcer byla významnou osobností císařského dvora Sofie (1798–1869), nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty.

1. Leopoldina Marie Josefa (1793–1808)
2. Karolína (*/† 1795)
3. Alois Josef Maria Jan Křtitel (1796–1858), vládnoucí lichtenštejnský kníže 1836–1858, rytíř Řádu zlatého rouna, nositel velkokříže Řádu sv. Štěpána, ∞ 1831 Františka Kinská z Vchynic a Tetova (1813–1881)
4. Sofie Marie Josefa (1798–1869), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty, ∞ 1817 Vincenc hrabě Esterházy z Galánty (1787–1835), c. k. komoří, generálmajor
5. Marie Josefína (1800–1884)
6. František de Paula Jáchym Josef (1802–1887), c. k. generál jezdectva, vrchní velitel v Uhrách, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, ∞ 1841 Julie hraběnka Potocká (1818–1895), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
7. Karel Jan Nepomuk Antonín (1803–1871), c. k. plukovník, ∞ 1832 Rosálie hraběnka von Grünne (1805–1841), dáma Řádu hvězdového kříže
8. Klotylda (1804–1807)
9. Henrietta (1806–1886), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1825 Josef hrabě Hunyady de Kethély (1801–1869), c. k. komoří
10. Bedřich Adalbert (1807–1885), c. k. generál jezdectva, guvernér v Sedmihradsku, vrchní velitel v Uhrách, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, ∞ 1848 Sophie Löwe (1815–1866), operní zpěvačka
11. Eduard František Ludvík (1809–1864), c. k. polní podmaršál, ∞ 1839 Honoria hraběnka Choloniew-Choloniewska (1813–1869), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
12. August Ludvík Ignác (1810–1884), c. k. major
13. Ida Leopoldina Sofie (1811–1884), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1832 Karel kníže Paar (1806–1881), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
14. Rudolf (1816–1848), c. k. podplukovník, padl v Itálii

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan I. z Lichtenštejna na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Alois I.

Lichtenštejnský kníže
1805 – 1836

Nástupce:
Alois II.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.