Přeskočit na obsah

Jan I. z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
kníže z Lichtenštejna
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
Doba vlády18051836
(31 let panování)
Narození26. června 1760
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. dubna 1836 (ve věku 75 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
PohřbenKostel Narození Panny Marie ve VranověBrna
PředchůdceAlois I. z Lichtenštejna
NástupceAlois II. z Lichtenštejna
ManželkaMarie Josefa Žofie z Fürstenberka-Weitry
(17761848)
PotomciAlois II. z Lichtenštejna, František de Paula z Lichtenštejna, Karel Jan Antonín z Lichtenštejna, Eduard František z Lichtenštejna, Žofie Marie Josefa z Lichtenštejna, Bedřich z Lichtenštejna, Ida Leopoldina Žofie z Lichtenštejna, August Ludvík Ignác z Lichtenštejna, Rudolf z Lichtenštejna a Henrieta z Lichtenštejna
DynastieLichtenštejnové
OtecFrantišek Josef I. z Lichtenštejna
MatkaMarie Leopoldina ze Šternberka
PříbuzníAlois I. z Lichtenštejna, Filip Josef Alois z Lichtenštejna, Leopoldina Marie z Lichtenštejna a Marie Josefa z Lichtenštejna (sourozenci)
Žofie Marie z Lichtenštejna, Jan II. z Lichtenštejna, Tereza Marie z Lichtenštejna, František I. z Lichtenštejna, Henrieta Marie z Lichtenštejna, Aloisie Marie z Lichtenštejna, Ida Marie z Lichtenštejna, Marie Františka z Lichtenštejna, Karolína Marie z Lichtenštejna, Františka Xaverie z Lichtenštejna a Anna Marie z Lichtenštejna[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, německy Johann I. Josef von Liechtenstein, (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 18051806 a pak znovu v letech 18141836. Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou.

Narodil se jako druhorozený syne knížete Františka Josefa I. a jeho manželky Marie Leopoldiny ze Šternberka. Roku 1785 byl přijat mezi svobodné zednáře.[2]

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a 26. dubna ve 21 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka.[2] Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Ve spojitosti s úspěchy proti Osmanům mu byl udělen rytířský kříž řádu Marie Terezie Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonemprešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl následně kritizován. Zejména Metternich ho (neoprávněně) obvinil z podepsání mírové smlouvy, když měl údajně pouze zjistit Napoleonovy požadavky.[2] Roku 1810 zejména kvůli názorovým neshodám s vojáky novější generace odešel z armády.

Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.

Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/1821 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jana) a roku 1831 panství RoseggKorutanech (pro prince Bedřicha).

V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.

Manželství a potomstvo

[editovat | editovat zdroj]
Kněžna Josefína, rozená Fürstenbergová (1776–1848), manželka knížete Jana I. (sbírky Lichtenštejnského muzea ve Vídni

V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry (1776–1848), dcerou lantkraběte Jáchym Egon z Fürstenbergu, s níž měl 14 dětí. Nejstarší syn Alois II. byl dědicem knížecího titulu a rodových majetků v Čechách, na Moravě a v Rakousku, dalších šest synů sloužilo v armádě, tři z nich dosáhli generálských hodností. Z dcer byla významnou osobností císařského dvora Žofie Marie (1798–1869), nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty.

Lichtenštejnská hrobka ve Vranově

Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c LYČKA, Daniel. Voják stavebníkem: Jan I. Josef kníže z Liechtensteina (1760–1836). 2023 [cit. 2024-05-02]. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]