Jan I. z Lichtenštejna
| Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna | |
|---|---|
| kníže z Lichtenštejna | |
| |
| Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna | |
| Doba vlády | od roku 1732 v zastoupení, 1745–1748 (3 roky panování) |
| Narození | 26. červen 1760 |
Vídeň Habsburská monarchie
| |
| Úmrtí | 20. dubna 1836 |
Vídeň Rakouské císařství
| |
| Pohřben | Kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna |
| Předchůdce | Alois I. z Lichtenštejna |
| Nástupce | Alois II. z Lichtenštejna |
| Manželka | Marie Josefa Žofie z Fürstenberka-Weitry (1776–1848) |
| Dynastie | Lichtenštejnové |
| Otec | František Josef I. z Lichtenštejna |
| Matka | Marie Leopoldina ze Šternberka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, německy Johann I. Josef von Liechtenstein, (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 1805 - 1806 a pak znovu v letech 1814 - 1836.
Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou. Byl druhorozeným synem knížete Františka Josefa I.
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem - prešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl nařčen, že má malé diplomatické schopnosti, a proto aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.
Kníže[editovat | editovat zdroj]
Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.
Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/21 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jona) a roku 1831 panství Rosegg v Korutanech (pro prince Bedřicha).
V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.
Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry, dcerou lantkraběte Joachima Egona Fürstenberga, s níž měl 11 dětí - 7 synů (mj. následník kníže Alois II.) a 4 dcery.
Pohřeb[editovat | editovat zdroj]
Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan I. z Lichtenštejna na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Alois I. |
|
Lichtenštejnský kníže 1805 – 1836 |
|
Nástupce: Alois II. |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann I Josef, Prince of Liechtenstein na anglické Wikipedii.
