Přeskočit na obsah

Josef Hiršal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Hiršal
Narození24. července 1920
Chomutičky
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. září 2003 (ve věku 83 let) nebo 19. září 2003 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníjazykovědec, spisovatel, překladatel, básník, vizuální básník a výtvarník
OceněníCena Jaroslava Seiferta (1992)
Cena Toma Stopparda (1986)
Medaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2001)
Partner(ka)Bohumila Grögerová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Hiršal (24. července 1920 Chomutičky – 15. září 2003 Praha)[1] byl český básník a překladatel.[2][3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině rolníka a vesnického kapelníka.[4] Tvořil se svou spolupracovnicí a partnerkou Bohumilou Grögerovou.[5] Společně s ní také obdržel v roce 1986 cenu Toma Stopparda za dílo Let let.

Přeložil například Podivuhodné cesty Barona Prášila, přičemž J. Hiršal překládal poezii, zatímco Jiří Kolář prózu, poezii Christiana Morgensterna nebo teoretické texty Maxe Bense (společně s Bohumilou Grögerovou).

Jako tvůrčí duo Hiršal – Grögerová se věnovali především experimentální poezii a v této oblasti patřili v Československu spolu s Jiřím Kolářem a Ladislavem Novákem k nejvýraznějším osobnostem. Kromě vlastní tvorby, reprezentované především sbírkou JOB BOJ, publikovali také překlady zahraničních autorů a uspořádali též několik sborníků, Experimentální poezie (1967), Slovo, písmo, akce, hlas (1967), Vrh kostek (1993). Experimentální poezii se věnovali i teoreticky a proslovili na to téma řadu přednášek. Pozoruhodná je také jejich kniha Co se slovy všechno poví (1964), využívající principy experimentální poezie v knížce pro děti.[6]

V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[7]

Zemřel roku 2003 v Praze. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Psal experimentální poezii.

Hrob Josefa Hiršala na pražském Vinohradském hřbitově

Pro děti

[editovat | editovat zdroj]
  • Do práce nám slunce svítí (1944, il. Karel Pekárek)
  • Vzdušné zámky (1946, il. Milada Kazdová)
  • Snídaně v lese (1948, il. Jaroslav Bureš)
  • Červená Karkulka (1949, il. Miroslav Šašek)
  • Šťastně dojeď, dlouhý vláčku (1954)
  • Jana jde do školky (1955, il. Kamil Lhoták)
  • Co nám veze (1959, il. Eva Landrová)
  • Ivánek a zvířátka (1961)
  • O zatoulaném kotěti (1962)
  • O podivné záhadě na poštovním úřadě (s B. Grögerovou, 1962)
  • O kocouru, kohoutu a huse (1962)
  • Malý grafik (1964)
  • Co se slovy všechno poví (s B. Grögerovou, 1964)
  • Hiršalův skicák (2009, 2016) – výbor z díla s ilustracemi Petra Nikla

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Kocourkov (1959)
  • Slovo, písmo, akce, hlas k estetice kultury technického věku (1967)
  • Vínek vzpomínek (1989)

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Vědro stříbra (1940)
  • Noclehy s klekánicí (1942)
  • Studené nebe (1944)
  • Matky (1945)
  • Úzké cesty (1948)
  • Chvilku se dívej, chvilku si zpívej (1962)
  • Soukromá galerie (1965)
  • Čtyři básně (1965)
  • Píseň mládí (1986)
  • Soukromá galerie (1992)
  • Párkař (1997)
  • Básně – třásně – rohypnol (1998)

Společné sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • JOB BOJ (s B. Grögerovou, 1968)
  • Trojcestí (s B. Grögerovou, 1991)
  • Let let 1, 2, 3 (s B. Grögerovou, 1993–1994)

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Kromě vlastních překladů především poesie z němčiny do češtiny, se masivně podílel na překladech poesie jiných autorů, když přebásňoval jejich do češtiny přeložené texty. Samostatné překlady publikoval také z rumunštiny a srbštiny.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Josef Hiršal. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ HIRŠAL Josef - KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. libri.cz [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-18. 
  3. ↑ Hiršal Josef. databaze.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ CHUCHMA, Josef. Zemřel básník Josef Hiršal. iDNES.cz [online]. 2003-09-17 [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Odešel básník a překladatel Josef Hiršal. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ KRÁTKÁ, Eva. Vizuální poezie. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-501-7. 
  7. ↑ Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století
  • KRÁTKÁ, Eva. Vizuální poezie. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-501-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Hiršal&oldid=23529506“