Přeskočit na obsah

Hřib vlčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib vlčí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Rubroboletus)
Binomické jméno
Rubroboletus lupinus
(Fr.) Costanzo, Gelardi, Simonini et Vizzini 2015
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib vlčí (Rubroboletus lupinus (Fr.) Costanzo, Gelardi, Simonini et Vizzini 2015) je vzácná jedovatá houba z čeledi hřibovitých. Patří mezi modrající hřiby sekce Erythropodes. Vyskytuje se v teplých listnatých lesích Středomoří.

  • hřib vlčí[2]
  • modrák vlčí[3]

Odborné pojetí tohoto druhu bylo dlouho nejednotné; v současné době se ustálilo jeho chápání v souladu s pojetím Romagnesiho.[2] Pro jednoznačnost bývá tento přístup zdůrazněn použitím názvu Boletus lupinus Fr. sensu Romagn.. Pojetí ve smyslu Bresadolově je dnes chápáno jako samostatný druh, hřib Le Galové.[1]

Čeští a slovenští autoři ve 20. století hřib vlčí chápali odlišným způsobem než v současnosti, což koresponduje s popisy na základě tehdejších nálezů na českém území a aktuálně známým faktem, že hřib vlčí v nynějším pojetí se v České republice nevyskytuje.[2] Smotlacha převzal popis od Krombholze, který jej v Čechách uváděl jako první (1821).[4] V současnosti se předpokládá, že tyto nálezy byly ve skutečnosti částečně xanthoidní formou hřibu satanu, hřibem hlohovým.[2] Pilát a Dermek pokládali hřib vlčí totožný se Smotlachovým pojetím hřibu satanovitého z roku 1920 (nikoli však se Smotlachovým popisem z roku 1952 a pojetím Singerovým).[1]

Hřib vlčí – dužnina na řezu modrá

Makroskopický

[editovat | editovat zdroj]

Klobouk 60 - 150 (180) milimetrů široký, v mládí polokulovitý, v dospělosti klenutý. Okraje mírně podhrnuté. Povrch narůžovělý až sytě červený, mohou se objevovat i žluté odstíny. Pokožka je v mládí jemně plstnatá, ve stáří holá. Na otlacích tmavě modrá.[2]

Rourky jsou žluté, ve stáří s okrovým odstínem, na řezu a otlacích modrají. Póry se po otevření klobouku zbarvují oranžově až červeně, po otlačení modrají,[2]

Třeň dosahuje 50-120 × 25-50 milimetrů, zbarvený je žlutě, na bázi někdy s červeným nádechem, v horní části krytý žlutými nebo lehce naoranžovělými zrníčky. Síťka chybí.[2]

Dužnina je žlutá, někdy velmi světlá až bělavá. Ve spodní části třeně narezavělá. Při poškození se barví modře - čím níže, tím méně intenzivně. Chuť mírná, vůně nenápadná, lehce nakyslá, houbová.[2]

Mikroskopický

[editovat | editovat zdroj]

Výtrusný prach má hnědoolivové zbarvení, spóry dosahují (11) 12 – 14 (15) × 5 – 6 μm. Tvar je typický boletoidní, vřetenovitě-elipsovitý se suprahilární depresí. Pokožku klobouku kryjí vláknité trichodermální hyfy zakončené 3 – 9 μm širokými články.[2]

Vzácný druh, který se vyskytuje na kyselém i zásaditém podloží. Objevuje se v teplých listnatých lesích, tvoří mykorhizu s duby (Quercus ilex, Quercus suber) a kaštanovníkem setým (Castanea sativa).[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Roste v jihoevropských zemích a na středomořských ostrovech, známý je z Francie, Itálie, Izraele, bývalé Jugoslávie, Německa, Portugalska, Španělska a dalších zemí.[2] Historické nálezy z území České republiky jsou neprůkazné.

Podobně zbarvený středomořský druh, hřib narůžovělý (Rubroboletus pulchrotinctus) lze odlišit podle přítomnosti síťky na třeni.[2]

  1. a b c DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. 256 s. S. 162–163. (slovensky) 
  2. a b c d e f g h i j k l ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 174. 
  3. SMOTLACHA, František. Přehled hub. Praha: Mykologický sborník, 1936. 160 s. S. 72. 
  4. SMOTLACHA, František. Monografie českých hub hřibovitých (Boletinei),. In: Věstník Královské české společnosti nauk. Praha: Královská česká společnost nauk, 1911. Kapitola B. lupinus, s. 50.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]