Přeskočit na obsah

František Běhounek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akad. František Běhounek
prof. RNDr., DrSc.
František Běhounek v roce 1938
František Běhounek v roce 1938
Narození27. října 1898
Holešovice-Bubny
Úmrtí1. ledna 1973 (ve věku 74 let)
Karlovy Vary
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materUniverzita Karlova
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povolánífyzik, objevitel, esperantista, spisovatel, vysokoškolský učitel, radiolog, autor sci-fi, učitel, jaderný fyzik a překladatel
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
OceněníŘád republiky
Řád práce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Běhounek (27. října 1898 Holešovice-Bubny[1]1. ledna 1973 Karlovy Vary) byl český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury, literatury pro mládež a science fiction.[2]

Narodil se 27. října 1898 v Holešovicích. Studoval na reálném gymnáziu, kde maturoval roku 1916. Dále studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a zde získal roku 1922 doktorát přírodních věd.[3] Po absolutoriu Karlovy univerzity pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval rovněž radiologii, a to pod přímým vedením Marie Curie-Skłodowské.[4]

Po návratu do Československa působil na Státním radiologickém ústavu (založen 1919)[5]. Roku 1926 se zúčastnil na přímou přímluvu paní Skłodowské části výpravy Roalda Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl jako specialista na kosmické záření vědeckým členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první Čech, přeletěl nad severním pólem. Ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin popsal v knize Trosečníci na kře ledové (1928), později vydáno jako Trosečníci polárního moře. Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce 1929, rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih.

Dr. Běhounek se sestrou a snoubenkou vítán na Hlavním nádraží v Praze, po návratu z polární výpravy (foto Pestrý týden)

V letech 1933–1945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936–1938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Od 1. března 1954 získal profesuru na matematicko–fyzikální fakultě Karlovy univerzity.[6] Od 50. let byl expertem ministerstva zahraničních věcí v UNESCO pro výzkum atomového záření. Od roku 1956 vedl katedru dozimetrie ionizujícího záření na ČVUT.

Zemřel při léčbě 1. ledna 1973 v Karlových Varech.[7] Jeho obsáhlé dílo čítá více než 65 knih různorodých žánrů, publikací a ohromné množství článků v různých časopisech vydaných u nás i v zahraničí.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po návratu z polární výpravy se dne 25. srpna 1928 oženil s Ludmilou Felixovou (* 1906), dcerou fyzika Václava Felixe, profesora na Českém vysokém učení technickém.[8]

Funkce a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

František Běhounek byl akademik (1960), doktor fyzikálně matematických věd, vedoucí vědecký pracovník radiologické dozimetrie Ústavu jaderného výzkumu ČSAV, profesor Českého vysokého učení technického v Praze, docent Univerzity Karlovy, přednosta Státního radiologického ústavu ČSR, nositel mnoha vysokých československých státních vyznamenání a Stříbrné medaile města Paříže (1957)

  • Řád práce ŘP
  • Řád republiky ŘR
  • Zlatá plaketa ČSAV
  • Zlatá Felberova medaile ČVUT
  • 1957 Stříbrná medaile města Paříže
  • 1960 byl zvolen akademikem.
  • V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Běhounkova.[9]
  • Je po něm pojmenována planetka 3278 Běhounek
  • V Jáchymově se v bývalém uranovém dole Svornost nachází radioaktivní podzemní Pramen akademika Běhounka, který napájí radioaktivní vodou zdejší lázně (jde o nejsilnější radioaktivní pramen v České republice), proto je po něm, stejně jako po madam Curie, pojmenován lázeňský ústav (Akademik Běhounek). Pramen akademika Běhounka má vydatnost 294 litrů/minutu, stálou teplotu 36,8 °C, jeho obsah radioaktivního radonu činí 9 kBq/litr.[10]

Vědecko-populární a odborné publikace

[editovat | editovat zdroj]
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Bubeneč (kostel sv. Gotharda)
  2. NONDKOVÁ, Michaela. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu Č AV, 1994, rev. 2012-09-03 [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  3. Matrika doktorů UK: Běhounek František. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. 
  4. Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. 1990, čís. 2, s. 54. ISSN 1210-6798. 
  5. Historie a předchůdci SÚJB na stránkách Státního ústavu pro jadernou bezpečnost
  6. Jmenování na vysokých školách. Věstník ministerstva školství. 1954-09-10, s. 258. Dostupné online po registraci. Dostupné online. 
  7. Zesnul akademik F. Běhounek. Rudé právo. 2. 1. 1973, s. 2. Dostupné online. 
  8. Matrika oddaných, Smíchov, 1925-1930, snímek 271
  9. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 
  10. Byli jsme půl kilometru pod zemí. Uranový důl na vlastní oči.
  11. Pavel Janáček, Michal Jareš: Svět Rodokapsu, Karolinum, Praha 2003
  12. http://www.legie.info/autor/4112-v-s-martin
  13. František Běhounek: Swansonova výprava, Albatros, Praha 2001, ediční poznámka na str.251-253.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 27–29. 
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 39–42. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 608. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 177–178. 
  • NEFF, Ondřej. Něco je jinak : (komentáře k české literární fantastice). Praha : Albatros, 1981
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 68. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 336–337. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]