Elektrotechnický svaz československý
| Elektrotechnický svaz československý | |
|---|---|
 Logotyp a zkušební značka ESČ | |
| Zkratka | ESČ |
| Předchůdce | Spolek českých elektrotechniků (od r. 1904) |
| Nástupce | Elektrotechnický zkušební ústav, s. p. (EZÚ) ČSVTS (po 1955) |
| Vznik | 1919 |
| Zánik | 1951 |
| Typ | odborné sdružení, technická standardizační a normalizační autorita |
| Sídlo | Praha, Vocelova (1928–1951) Praha–Trója (zkušebna, od 1947) |
| Další názvy | Elektrotechnický svaz českomoravský (1939–1945) |
| Náplň práce | vydávání technické literatury, tvorba technických normativních předpisů a ověřování shody vlastností výrobků s jejich požadavky, osvěta |
| Předseda | prof. Vladimír List (od 1920) Jaroslav Havliček (1934–35) |
| Hlavní orgán | předsednictvo |
| Rozpočet | 16 milionů Kčs (1947) |
| Počet zaměstnanců | 65 (1947) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elektrotechnický svaz československý (ESČ) působící v letech 1919 až 1951 bylo profesní sdružení elektrotechniků a výrobců v oboru, zaměřené na výměnu odborných informací, technickou normalizaci a zkušebnictví výrobků v elektrotechnice. Jeho technická zkušebna byla roku 1952 transformována do státního Elektrotechnického zkušebního ústavu (EZÚ).
ESČ
[editovat | editovat zdroj]
Počátek využívání nového druhu energie, kterou byla začátkem 20. století elektřina, si vyžádal vznik profesní společnosti, která by pečovala o vzdělávání odborníků a rozvoj oboru - Elektrotechnického svazu československého (ESČ). Svaz vznikl za účasti předních představitelů elektráren a elektrárenských svazů, elektrotechnických továren a dalších institucí, jakou byla například Pražská obchodní komora zastupovaná Františkem Křižíkem, ale i představitele vlády (v osobě ministra veřejných prací). Jeho skromným předchůdcem byl už roku 1904 založený Spolek českých elektrotechniků.
Ustavující sjezd ESČ se uskutečnil v Praze roku 1919. Na druhém sjezdu v Bratislavě roku 1920 byl předsedou zvolen prof. Ing. Vladimír List. Činnost svazu se v následujících letech zaměřila také na osvětu, vydávání technické literatury, tvorbu technických normativních předpisů ("normálií") a na ověřování shody vlastností výrobků s požadavky těchto norem.[2][1]
Na poli výměny odborných informací svaz roku 1923 odkoupil časopis „Elektrotechnický obzor“ vycházející již od roku 1910. Později začal vydávat i úžeji specializované tiskoviny - elektrárenský list „Elektris“ (od 1928) a časopis „Slaboproudý obzor“ (od roku 1935).[1]
Svaz působil i jako rozhodčí a poradní orgán veřejných institucí. Na základě jeho doporučení – a autoritou prof. Lista – došlo v Československu ke sjednocení elektrického napětí v elektrorozvodných sítích na celém území a k budování vysokonapěťové páteřní rozvodové sítě.[3]
ESČ pokračoval ve své činnosti v omezeném rozsahu i v letech druhé světové války (1939 až 1945) pod názvem Elektrotechnický svaz českomoravský.[1]
V roce 1951 byl Elektrotechnický svaz československý jako odborné sdružení rozpuštěn.[1] Na jeho spolkovou činnost částečně navázala až po roce 1955 Československá vědeckotechnická společnost. Normalizaci převzal Československý normalizační institut (ČSNI). Zkušebna ESČ byla v roce 1952 zprvu převedena pod n.p. Kovotechna[1] a pak přeměněna na státní Elektrotechnický zkušební ústav – EZÚ.[2]
Roku 1990 svaz obnovil činnost pod názvem Český elektrotechnický svaz (1990-1995), resp. Elektrotechnický svaz český (od r. 1995)[4] jako stavovské společenství autorizované Hospodářskou komorou ČR.[5][pozn. 1] Podnikatelská a zaměstnavatelská část profesního spektra se sdružuje v Elektrotechnické asociaci České republiky (ElA) založené 1992.[7]
Zkušebna ESČ
[editovat | editovat zdroj]Zřízení vlastní elektrotechnické zkušebny Svazu, vybudování elektrotechnického zkušebnictví a značkování výrobků vyplynulo z potřeb československého elektrotechnického průmyslu, který chtěl zajistit jakost a bezpečnost výrobků používaných širokou veřejností. Zkoušky byly od roku 1926 prováděny zprvu v Brně na České vysoké škole technické,[2] po roce 1928 pak v laboratořích ve vlastním objektu a postupně i v několika pronajatých prostorech v Praze.[1] Začínalo se zkouškami pojistek, záběr byl postupně rozšiřován o zkoušení vodičů, instalačního materiálu, ledniček, vysavačů, elektroměrů, trojfázových venkovních zásuvek a dalších výrobků. Výrobkům, které vyhověly typovým zkouškám dle předpisů ESČ, (resp. ČSN-ESČ), bylo od roku 1935 udělováno právo používat značku ESČ, která se stala respektovaným průkazem pro bezpečné výrobky. Seznamy vyzkoušených výrobků byly následně publikovány v „Elektrotechnickém obzoru".[2][1][6]
Zkušebna ESČ se neomezovala jen na zkoušky typové a kontrolní. Prováděla i celou řadu zkoušek srovnávacích a výzkumných, jimiž podstatně přispívala ke tvorbě norem a k vývoji nových zkušebních metod.[2]
V roce 1934 ministerstvo veřejných prací zkušebnu ESČ úředně autorizovalo, a nadále vyžadovalo na státních stavbách používání jen materiálu vyhovujícího předpisům ESČ. Další nárůst objemu zkoušek v poválečném období byl vyvolán zavedením povinné kontroly a zkoušení elektrotechnických výrobků podle ministerské vyhlášky z října 1945, došlo tak po roce 1947 na stěhování zkušebny do nových, větších prostor v Praze-Tróji, do areálu, kde od roku 1952 působí i EZÚ.[2]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]Osvětové "Úrazové plakáty", vydané ESČ (autor Ing. Š. Andrýsek, zhotovila firma Edice umělecké reklamy Jana Zieglrose)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 DEÝL, Yvo. Historie a současnost ESČ. www.elektrosvaz.cz [online]. ESČ - Hospodářská komora České republiky, 1999 [cit. 2026-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-11.
- 1 2 3 4 5 6 [s.a.]. Historie (History Archive). web EZÚ.cz [online]. EZÚ [cit. 2026-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Prof. Vladimír List – elektrotechnik, pedagog, národohospodář. Elektro. FCC Public. Roč. 2007, čís. 6, s. 60. ISSN 1210-0889.
- ↑ [s.a.]. Databáze Národní knihovny ČR [online]. Praha: NKČR [cit. 2026-04-20]. AUT záznam ko000200258. Dostupné online.
- ↑ Elektrotechnický svaz český, z.s.. www.elektrosvaz.cz [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné online.
- 1 2 History Archive. EZÚ [online]. [cit. 2026-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Elektrotechnická asociace České republiky. www.electroindustry.cz [online]. EAI [cit. 2026-04-24]. Dostupné online.
Související stránky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrotechnický svaz československý na Wikimedia Commons - Elektrotechnický svaz český, Oficiální stránky
