Doktor zubního lékařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Doktor zubní medicíny)
Skočit na: Navigace, Hledání
Australský zubní lékař aplikuje anestetikum před extrakcí zubu pacientky.

Doktor zubního lékařství (z lat. medicinae dentium doctor, zkratka MDDr. psaná před jménem) je akademický titul udělovaný absolventům vysoké školy v magisterském studijním programu v oblasti zubního lékařství. V Česku je tento titul udělován po pětiletém studiu oboru zubní lékařství na lékařské fakultě a po ukončení studia příslušnou státní rigorózní zkouškou.[1] V mnoha státech je získání ekvivalentního titulu nezbytnou podmínkou k umožnění vykonávání povolání zubního lékaře. Jedná se o tzv. profesní doktorát, tedy o titul spjatý s výkonem konkrétní profese, přičemž dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 7 (master's degree, magisterská kvalifikace).

Podle českého zákona o vysokých školách je v současnosti slovním vyjádřením zkratky titulu MDDr. „doktor zubního lékařství“, jde o tzv. (obligatorní) malý doktorát, tedy jedná se o řádné zakončení studia rigorózní zkouškou (rígo), nikoli o dodatečnou zkoušku. Dříve (do roku 2004) se místo toho i pro zubaře užívalo titulu „doktor medicíny“ (ve zkratce MUDr.), přičemž změna proběhla v důsledku harmonizace výuky s EU a vnáší do studia více speciálních praktických prvků v souladu s evropskými standardy. V západních zemích je absolventům oboru zubního lékařství udělován titul ve zkratce MDD. (Doctor of Dental Medicine).

Zpravidla se jedná o celistvé prezenční (ne 6leté) magisterské studium na univerzitě (tedy nikoliv rozdělené na bakalářský a na navazující magisterský studijní program) zubního lékařství a řádně se ukončuje rigorózní zkouškou (součástí není povinná obhajoba rigorózní práce).

Udělování titulu „doktor zubního lékařství“ se v Česku řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž i úspěšný absolvent stomatologie („doktor zubního lékařství“) má případně možnost i dále studovat v doktorském studijním programu (zpravidla další 3–4 roky studia, dříve „postgraduální studium“) a získat titul „doktor“ (Ph.D. za jménem, 8 v ISCED, doctor's degree, doktorská kvalifikace), tedy tzv. velký doktorát, ten je primárně zaměřen na samostatnou vědeckou činnost (resp. akademickou činnost). Na rozdíl od lékařů, doktorů medicíny (MUDr.), se nemusí zubní lékaři, doktoři zubního lékařství (MDDr.), v současnosti po kratším studiu věnovat několik let atestacím.

V Česku je možné v současnosti doktorát zubního lékařství získat na: 1. LF UK, LF v Plzni UK, LF v Hradci Králové UK, LF MU, LF UP, popř. na FVZ UO.

Zápis[editovat | editovat zdroj]

Doktorát zubního lékařství, stejně jako další, jsou platné jak v Česku, tak na Slovensku (díky mezinárodní smlouvě není třeba podstupovat tzv. nostrifikaci). Platí pro ně i stejný zápis – zkratka titulu se píše před jménem a od jména se odděluje mezerou, např. MDDr. Jan Novák. Někdy se zkracuje na „dr.“, popř. na začátku větného celku jako „Dr.“ (např. Na Univerzitě Karlově vystudoval dr. Jan Novák. / Dr. Jan Novák vystudoval na Univerzitě Karlově.)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dříve trvalo studium stomatologie čtyři roky, absolventi, kteří ukončili svá studia v roce 1955 a později, měli pak již studium pětileté. Od roku 1990 šlo o studium šestileté. Po roce 2004 se opět jednalo, resp. jedná, o studium pětileté.

Do roku 1953[editovat | editovat zdroj]

Doktorát lékařství (medicíny), MUDr., byl dříve udílen vedle dalších doktorátů.[2] V letech 19511953 promovali stomatologové s akademickým titulem MSDr. (lat. medicinae stomatologicae doctor, „doktor zubní medicíny“).[3]

Po roce 1953[editovat | editovat zdroj]

Po převzetí moci komunisty byla následně roku 1950 přijata nová legislativa, která od roku 1953 zrušila tituly a stavovská označení pro nové absolventy a těm tak byly nově udíleny pouze profesní označení (např. typu promovaný právník a mnohá další).[4] Zubní lékaři tak mezi lety 19541966 získávali pouze profesní označení „promovaný zubní lékař“.[5] (Kupř. lékaři tak ve stejném období získávali pouze profesní označení „promovaný lékař“.) V letech 19621963 dostali možnost dálkově vystudovat lékařské fakulty zbylí dentisté.[P 1] Poté začal být udělován obecný titul MUDr.,[7] který zároveň roku 1980 nahradil dříve udělené tituly MSDr.[8]

Po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci byl novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 udílen titul „doktor všeobecné medicíny“ ve zkratce MUDr.[9] Boloňský proces následně sjednocuje evropské vysokoškolské vzdělávání. Nový vysokoškolský zákon, který byl přijat, se pak od roku 1998 opět vrátil k titulu „doktor medicíny“ (MUDr.).[10]

Později v rámci harmonizace studia v evropských zemích byl i v Česku oddělen od titulu lékařů, MUDr., titul zvlášť pro zubní lékaře, ti tak začali od roku 2004 získávat v pětiletém magisterském studijním programu zubní lékařství titul „zubní lékař“ (MDDr.). Roku 2008 byl pak vysokoškolský zákon novelizován a tento titul byl následně změněn na „doktor zubního lékařství“ (MDDr.).

Doktorský studijní program (do roku 1998 „postgraduální studium“, doctor's degree) je pak dnes spjat s titulem „doktor“ v mezinárodně standardní zkratce Ph.D. (za jménem), která označuje vědce (ekvivalent dřívějšího „kandidát věd“, CSc.).

Harmonizace výuky s EU[editovat | editovat zdroj]

Významná změna v koncepci pregraduální výuky nastala od akademického roku 2003/2004, kdy v rámci harmonizace výuky se státy EU byl zahájen pětiletý studijní program zubní lékařství. Ten se od původního programu stomatologie liší zejména vyšším počtem hodin praktické výuky a vyšším počtem hodin výuky zubního lékařství, zatímco počty hodin výuky ostatních lékařských oborů byly sníženy. Tato zásadní změna byla realizována na všech lékařských fakultách v České republice. Výuka zubního lékařství se tak dostává na úroveň západních států s vyspělou péčí o chrup a okolní tkáně. Změna je doprovázena snadnějším zařazením do praxe (soukromou praxi mohou mít ihned i absolventi).

Změna byla realizována na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES,[11] kterou bylo pro všechny státy Evropské unie určeno, jakým způsobem lze výhradně studovat, kde, kdo a jakým způsobem vydává certifikaci a jaké podmínky musí akreditované pracoviště splňovat. Jednotlivé státy si nicméně značně rozdílně určují kritéria pro získání titulu, další vzdělávání a specializace, které budou vydány jen po splnění podmínek platných v tom kterém státě EU. Zároveň směrnice nařizuje vzájemnou uznatelnost vzdělání v zemích EU mezi sebou. Přistoupením České republiky k EU se tato směrnice stala závaznou pro český právní řád a ve vztahu k titulu zubních lékařů byly její podmínky do něj převedeny zákonem č. 121/2004 Sb., který novelizoval zákon o vysokých školách a zavedl titul „zubní lékař“ se zkratkou MDDr.[12] Od 1. července 2008 pak byl nahrazen „doktorem zubního lékařství“, zkratka však zůstala stejná.[13]

Změna v názvu titulu nic nemění na tom, že zubní lékařství je jediným lékařským oborem majícím specializovanou náplň již od počátku studia. Tento fakt dovoluje koncipovat výuku se zaměřením na výkon odborné lékařské praxe již od prvních ročníků. I stavovsky je to zařazuje mezi podobné absolventy universitních vysokých škol po celém světě. Zubní lékařství má ovšem své specializace, např. ortodontista musí počítat s dalšími třemi lety studia.

Stavovské organizace[editovat | editovat zdroj]

Zubní lékaři mají stavovsky dané zastoupení v České stomatologické komoře, nejsou členy lékařské komory ani odborových klubů.[14] Tato komora historicky navazuje na Spolek českých zubních lékařů, který byl založen už v roce 1897 na tehdejší česko-německé Karlo-Ferdinandově universitě v Praze.

Většina zubních lékařů dnes pracuje v nestátních zdravotnických zařízeních.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dentista byl vyučen v oboru jako zubní laborant – v rozporu s obecným míněním nebyl dentista zubní lékař, byť mohl pracovat po studiu na vysoké škole v zubní ordinaci, tak řadu výkonů neměl povoleno vykonávat. Dentista – zubní technik – byl zdravotnický pracovník bez vysokoškolského vzdělání provádějící běžné ošetření chrupu, ve světě se nicméně pod ekvivalentním označením (dentist) zpravidla rozumí zubní lékař. Dentista mohl provádět: „činnost preventivní, konzervační a protetické ošetření chrupu, jednoduchá extrakce zubů a kořenů a ošetření chronických zánětů dásní,“ k výkonu ostatních činností, k nimž byl, resp. je, způsobilý zubní lékař podle příslušné legislativy, nebyl dentista oprávněn.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.  Dostupné online.
  2. Nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř. z., kterýmž se vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských (rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, rigorosní řád fakulty lékařské, rigorosní řád fakulty filosofické), ve znění nařízení ze dne 16. března 1899, č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty, a ve znění nařízení ze dne 21. prosince 1899, č. 271/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro lékařské fakulty. Nařízení ze dne 8. dubna 1903, č. 97/1903 ř. z., jímž se vydávají nová ustanovení pro theologické fakulty.
  3. Seznam přednášek na Univerzitě Karlově v Praze, 1. lékařské fakultě ve studijním roce 2009/2010. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, 2009. Dostupné online. Kapitola Základní informace o 1. lékařské fakultě. Udělování univerzitních gradů, akademických titulů a hodností, s. 18. 
  4. § 36 zákona ze dne 18. května 1950, č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení ze dne 23. června 1953, č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol, později vyhláška č. 94/1961 Sb., o označování absolventů vysokých škol
  5. Vyhláška ministra vysokých škol č. 248/1953 Ú.l., o označení absolventů vysokých škol. Dostupné online. Později vyhláška č. 94/1961 Sb., o označování absolventů vysokých škol. Dostupné online.
  6. POLICAR, Radek. Dentista?! [online]. 09-04-2013. Dostupné online. 
  7. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  8. § 95 odst. 1 zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  9. § 21 odst. 2 písm. c) zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  10. § 46 odst. 4 písm. c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  11. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře. Dostupné online.
  12. Čl. IV a čl. V zákona č. 121/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  13. Čl. XXV bod 1. zákona č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dostupné online.
  14. Zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo MDDr. ve Wikislovníku