Chlorid niobitý
| chlorid niobitý | |
|---|---|
| Systematický název | Chlorid niobitý |
| Anglický název | Niobium(III) chloride |
| Německý název | Niob(III)-chlorid |
| Sumární vzorec | NbCl3 |
| Vzhled | černá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13569-59-0 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 236-985-0 |
| PubChem | 11542954 |
| SMILES | [Cl-].[Cl-].[Cl-].[Nb+3] |
| InChI | InChI=1S/3ClH.Nb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Key: VPDYSPXEGTXWEU-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 199,26 g/mol |
| Hustota | 3,75 g·cm−3 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | hexagonální |
| Hrana krystalové mřížky | a = 6,744 Å, c = 12,268 Å |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid niobitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NbCl3. Chlorid niobitý je nestechiometrická sloučenina, vzorec NbCl3 můžeme chápat jako jedno z limitních složení. Dobře popsanou strukturou je Nb3Cl8 (NbCl2,67), známe také ale řadu aduktů obsahujících strukturní jednotku NbCl3.[1][2]
Příprava
[editovat | editovat zdroj](hexyne).png)
Nb3Cl8 vzniká redukcí chloridu niobičného vodíkem nebo zahřátím.
Redukcí roztoku dimethoxyethanu s chloridem niobičným pomocí 1,4-bis(trimethylsilyl)cyklohexadienu v přítomnosti hex-3-ynu vzniká komplexní adukt chloridu niobitého:
- NbCl5 + C6H6(SiMe3)2 + C2Et2 + dme → NbCl3(dme)(C2Et2) + C6H6 + 2 Me3SiCl
Znečištěný adukt chloridu niobitého byl připraven redukcí roztoku dimethoxyethanu s chloridem niobičným pomocí tributylcínhydridu:[4]
- NbCl5 + 2 Bu3SnH + MeOCH2CH2OMe → NbCl3(MeOCH2CH2OMe) + 2 Bu3SnCl
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Nb3Cl8 má nejtěsnější hexagonální uspořádání chloridových iontů, ve struktuře je ale jedna čtvrtina oktaedrických děr neobsazena. Trojúhelníky z atomů niobu vznikají v oktaedrických dírách chloridové mřížky.[1] Ve složení vyšších chloridů niobu chybí některé atomy niobu, čímž vznikají vakance a vznikají nestechiometrické sloučeniny. U chloridu niobičitého je tento motiv vakancí protažený, atomy niobu tvoří spíše dvojice než trojúhelníkové uspořádání.[5]
Barva chloridu niobitého se liší v závislosti na poměru niobu a chloru. NbCl2,67 je zelený, zatímco NbCl3,13 je hnědý.[6]
Reaktivita
[editovat | editovat zdroj]3.svg)
Při zahřátí nad teplotu 600 °C chlorid niobitý disproporcionuje na kovový niob a chlorid niobičný.
Adukty
[editovat | editovat zdroj]NbCl3(dimethoxyethan) je činidlo pro redukční kopulaci karbonylů a iminů.[8] Je prodáván jako komplex dimethoxyethanu. Niobité adukty jsou známé také s ligandy1,4-dioxanem a diethyletherem.
Chlorid niobitý tvoří sérii sloučenin se vzorcem Nb2Cl6Lx s dvojnou vazbou Nb=Nb. S terciárními fosfiny jsou komplexy bioktaedrické, například Nb2Cl6(PPhMe2)4.[9] Thioethery tvoří adukty s jedním můstkovým thiotherem (R2S). Ty jsou také bioktaedrické a mají vzorec Nb2X6(R2S)3 (X = Cl, Br).
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niobium(III) chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1224.
- ↑ HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 775 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 458.
- ↑ TSURUGI, Hayato; MASHIMA, Kazushi. Salt-Free Reduction of Transition Metal Complexes by Bis(trimethylsilyl)cyclohexadiene, -dihydropyrazine, and -4,4′-bipyridinylidene Derivatives. Accounts of Chemical Research. 2019-03-19, roč. 52, čís. 3, s. 769–779. Dostupné online [cit. 2024-09-09]. ISSN 0001-4842. DOI 10.1021/acs.accounts.8b00638. PMID 30794373. (anglicky)
- ↑ PEDERSEN, Steven F.; HARTUNG, Jack B.; ROSKAMP, Eric J. Niobium(III) and (IV) Halide Complexes. Příprava vydání Russell N. Grimes. 1. vyd. Svazek 29. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-54470-8, ISBN 978-0-470-13260-9. DOI 10.1002/9780470132609.ch28. S. 119–123. (anglicky)
- ↑ COTTON, Frank Albert; WILKINSON, Geoffrey. Advanced inorganic chemistry: A comprehensive text. 2. vyd. New York: Interscience Publ., 1966. 1136 s. Dostupné online. OCLC 252003900 S. 927. (německy)
- ↑ GUTMANN, Viktor. Halogen Chemistry. [s.l.]: Elsevier, 1967. 486 s. Dostupné online. ISBN 978-0-323-14847-4. S. 157. (anglicky)
- ↑ KAKEYA, Masaki; FUJIHARA, Takashi; NAGASAWA, Akira. Di-μ-chloro-μ-(dimethyl sulfide)-bis[dichloro(dimethyl sulfide)niobium(III)]. Acta Crystallographica Section E Structure Reports Online. 2006-03-15, roč. 62, čís. 3, s. m553–m554. Dostupné online [cit. 2024-09-09]. ISSN 1600-5368. DOI 10.1107/S1600536806005149.
- ↑ ROSKAMP, Carrie A.; ROSKAMP, Eric J. Trichloro(1,2-dimethoxyethane)niobium. Příprava vydání John Wiley & Sons, Ltd. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd Dostupné online. ISBN 978-0-471-93623-7, ISBN 978-0-470-84289-8. DOI 10.1002/047084289x.rt202s. (anglicky)
- ↑ SHARMA, Sangeeta; VERMANI, O. P.; NARULA, A. K. Synthesis and Structural Studies of Complexes of Niobium(III) Chloride with Ditertiary Phosphines. Indian Journal of Chemistry, Section A [online]. 1996-01 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. ISSN 0975-0975.