Aero L-60 Brigadýr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Aero L-60)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aero L-60 Brigadýr
Sanitní verze Aero L-60 (SP-FXA), Muzeum polského letectví v Krakově
Určení lehký víceúčelový letoun
Výrobce Aero Vodochody, Orličan Choceň
Šéfkonstruktér Ondřej Němec/Zdeněk Rublič[1]: s. 81
První let 24. prosince 1953[1]: s. 81
Zařazeno 1955
Uživatel Československo
NDR, SSSR, MLR
Výroba 1955–1959
Vyrobeno kusů 273[1]: s. 83
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero L-60 Brigadýr[p 1] je československý jednomotorový celokovový hornoplošník s pevným podvozkem ostruhového typu z 50. let 20. století. Typ byl užíván jako zejména jako zemědělský, vojenský pozorovací a spojovací letoun, a uplatnění nalezl také v řadě oblastí civilního všeobecného letectví.[1]: s. 82–83

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Roku 1951 vypsalo MNO soutěž na předprojekty víceúčelového třímístného letounu, který by nahradil zastaralý stroj K-65 Čáp. Soutěž vyhrál návrh LB-60 šéfkonstruktéra Ondřeje Němce. Počátkem roku 1952 začaly v konstrukční skupině Aerovky vycházet první výrobní výkresy. Personální a výrobní problémy vedly k projednávání stavby prototypu v podniku Orličan Choceň.

Nedostatek vývojové kapacity a technické potíže provázely také vývoj ploché šestiválcové pohonné jednotky M-208B ing. Kruliše. Očekávaný výkon 176 kW nepřesáhl 147 kW. Na sklonku roku 1953, kdy byl v Chocni dokončen drak XL-60, nebyl ještě prototyp motoru připraven k instalaci. Narychlo byl proto adaptován motor Argus As 10C o 176 kW s původní dvoulistou dřevěnou vrtulí, převzatý z K-65.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

L-60 Brigadýr (OK-KOS), Letecké muzeum Kbely

Prototyp XL-60 (010) poprvé vzlétl 24. prosince roku 1953. Letoun měl problémy se stabilitou, jejíž hlavní příčinou byly vodorovné ocasní plochy, které se několikrát přepracovávaly. Od léta 1953 převzal vývoj XL-60 po tragicky zesnulém Ondřeji Němcovi ing. Zdeněk Rublič. Dne 8. června 1954 byl prototyp XL-60 konečně zalétán s motorem M-208B a novou vrtulí V-411. Obě složky pohonné skupiny však byly zdrojem neustálých problémů během testů a později také u sériových strojů.

Druhý prototyp XL-60 (OK-JEA) provedl první let 22. března 1955 a byl pojmenován Brigadýr. V jeho kabině byla kovová nádrž pro 300 kg tuhých, nebo tekutých chemikálií, určených k aplikaci v zemědělství. Dávkovač a rozmetadlo pocházely ze SSSR, pracovalo se však na vlastním tuzemském zařízení. Pohon celého systému zajišťovala vrtulka na stojanu nad trupem, pozdější verze byly poháněny přímo od motoru.

Aero L-60S Brigadýr (OK-MTA)

Třetím prototypem byl vojenský XL-60, zalétaný 28. června 1955. Při zkouškách ve VZLÚ nesl trupové označení V-01. Představoval Rubličovu technologicky a aerodynamicky přepracovanou verzi pro maximálně zjednodušenou a levnou sériovou výrobu. Spojovací a průzkumný letoun byl vyzbrojen jedním pohyblivým kulometem MG 15 ráže 7,92  mm v zadním střelišti a dvěma pumovými závěsníky. Sériové letouny značené K-60 byly ČSLA používány v letech 1958 až 1968.

Po státních zkouškách v roce 1956 byla v n. p. Orličan vyrobena ověřovací série patnácti letounů L-60, převážně v civilním provedení. Do ukončení sériové produkce v roce 1959 vzniklo celkem 273 kusů Brigadýrů, z toho asi 20 % ve vojenské verzi K-60.[1]: s. 83

Aero L-60 Brigadýr (výr. č. 151124, DM-WHA)

O další modernizaci letounu L-60 se ing. Rublič pokusil již v roce 1957. Na počátku tohoto roku bylo v prototypových dílnách VZLÚ postaveno nové křídlo a později i nové celokovové ocasní plochy. V dubnu byly zahájeny letové testy nového typu L-160, avšak sériová výroba zahájena nebyla.

V roce 1975 uskutečnil podnik Aerotechnik v Kunovicích přestavbu L-60, spočívající v instalaci polského hvězdicového motoru AI-14RA. Vznikla tak verze L-60S (OK-MTI). Postupně se tímto způsobem upravovaly všechny L-60 ze Svazarmu.

Společnost Slov-Air poslední své čtyři exempláře L-60 upravila instalací motorů včetně krytů z letounu Z-37. Tato úprava z roku 1983 nesla označení L-60SF.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Hlavním odběratelem L-60 byl podnik Agrolet, který postupně převzal 64 kusy se zemědělským zařízením československé konstrukce. Brigadýr byl exportován do většiny států RVHP, Rakouska, Švýcarska a Egypta. Řadu L-60 získal také Svazarm, kde byly využívány jako vlečné až tří kluzáků najednou, nebo jako výsadkové pro tři parašutisty.

Specifikace (L-60 Brigadýr)[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Kapacita: 2–3 cestující
  • Rozpětí: 13,96 m
  • Délka: 8,80 m
  • Výška: 2,70 m
  • Nosná plocha: 24,30 m²
  • Plošné zatížení: 58,4 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 912 kg
  • Vzletová hmotnost: 1 420 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × šestiválcový plochý motor Praga Doris B
  • Výkon pohonné jednotky: 220 k (162 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 193 km/h
  • Cestovní rychlost: 170 km/h
  • Dolet: 720 km
  • Dostup: 4 500 m
  • Stoupavost: výstup do výše 1 000 m za 4,6 min

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Exportní jméno raných exemplářů bylo Agricolta, které v praxi zcela ustoupilo pojmenování „Brigadýr“, původně označující jen československou zemědělskou verzi.[1]: s. 82

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Němeček 1984
  2. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945–1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 246 s. Kapitola Technické údaje československých letadel a motorů 1945–1984, s. 200–201. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945–1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 246 s. Kapitola Letadla Aero, s. 75–85. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Srovnatelná letadla

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]