Výzkumný a zkušební letecký ústav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z VZLÚ)
Skočit na: Navigace, Hledání
VZLÚ - Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s.
Logo VZLÚ
Logo VZLÚ
Zkratka VZLÚ
Motto „...along with industry“
Vznik 1. května 1922
Sídlo Praha, Česká republika
Generální ředitel Josef Kašpar (2009 –)
Oficiální web www.vzlu.cz
Hlavní budova VZLÚ s vrátnicí

Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s. (VZLÚ) je české národní centrum pro výzkum, vývoj a zkušebnictví v letectví a kosmonautice. Hlavním posláním VZLÚ je rozvíjet nové znalosti, transferovat je do průmyslové praxe a poskytovat svým partnerům maximální podporu při vývoji nových produktů. Jako multidisciplinární výzkumná organizace využívá VZLÚ synergických efektů a podporuje také rozvoj automobilového, železničního, obranného, bezpečnostního a energetického průmyslu a stavebnictví. Mezi hlavní multioborové oblasti působení VZLÚ patří aerodynamika, pevnost a životnost konstrukcí, materiálové a korozní inženýrství, kompozitní materiály a technologie a akreditované zkušebnictví. Činnosti v oblasti produktového vývoje VZLÚ jsou zaměřeny na vrtule, průmyslové ventilátory, letecké motory a přístrojovou výbavu satelitů. VZLÚ úzce spolupracuje s obdobnými organizacemi v Evropě a zajišťuje si tak zpětnou vazbu potřebnou pro neustálý rozvoj.


Hlavní rozvíjené obory[editovat | editovat zdroj]

  • Aerodynamika
  • Pevnost konstrukcí
  • Akreditované zkušebnictví
  • Letecké motory
  • Vrtule a průmyslové ventilátory
  • Kompozitní konstrukce
  • Vývoj vědeckých přístrojů pro použití v kosmu
  • Výroba modelů

Historie VZLÚ[editovat | editovat zdroj]

Vznik ústavu[editovat | editovat zdroj]

Návštěva TGM ve VZLÚ
Návštěva E. Beneše
Zkoušky pevnosti ve VZLÚ

Dnem 1. května 1922 byl ministerstvem obrany založen Vojenský vzduchoplavecký studijní ústav. Z výnosu 169 Věstníku čs. MNO ze dne 6. května 1922:

„Dnem 1. Května 1922 zřizuje se Vzduchoplavecký studijní ústav. Tento ústav je samostatným vojenským ústavem. Složení ústavu, pravomoc, podřázení a stanovené počty personálu budou nařízeny zvláštním výnosem. Vedením přřípravných prací pověřuje se kpt. Bucháček, doktor technický věd, vedoucí studijního referátu vzduchoplaveckého oddělení MNO. Čj. 296.293 vzduchopl. Ze dne 25.4.1922.“ [1]

Zkušebna letadel (pokusná letka) byla založena k 1. únoru 1923. Dne 1. prosince 1923 byl ústav přejmenován na Vojenský letecký ústav studijní (VLÚS). Zpočátku ústav sídlil v Praze na Pohořelci, odkud se v únoru 1923 přestěhoval do Střešovic. Teprve o 4 roky později byl přestěhován do Letňan, kde sídlí dodnes. V té době měl VLÚS 7 oddělení: aerodynamika, letadla a propulsory, motory, elektro a rádio zařízení, fotooptika, letecké zdravotnictví a meteorologie.

Činnost většiny oddělení byla zaměřována převážně na studijní a zkušební práce. Letecký odbor MNO pro svoje rozhodování požadoval různé rozbory, studie, posudky a dobrozdání. Kromě toho byly přezkušovány různé návrhy a vynálezy, o které měla zájem vojenská správa. Oddělení aerodynamiky mělo problémy s novým větrným tunelem o průměru 1,8 m, který byl dovezen z Francie. Tunel musel být nakonec přestavěn. První modely letadel a jejich částí pro Vojenskou továrnu na letadla a pro Aero se tam testovaly až v roce 1929. Oddělení letadel a propulsorů provádělo pevnostní zkoušky draků, řešilo další problémy pevnosti a tuhosti. Také vydávalo nařízení pro výrobu a řízení letadel, návrhy technických podmínek atd. V roce 1928 oddělení motorů provedlo první úplné zkoušky motorů; byli to Perun II s výkonem 240 koní na elektrické brzdě, Lorraine-Dietrich 12E s výkonem 450 koní na vodní brzdě a poté na vrtulové kryté brzdě. ČSR nemělo dostatečné zdroje nafty, a proto se snažilo využít různých směsí kapalných uhlovodíků. Výsledkem výzkumně vývojové činnosti a spolupráce s průmyslem byla směs benzinu, benzolu a lihu. Zkoušky různého složení směsí byly konány nejprve na jednoválci Waukesha, poté na dlouhodobých zkouškách motoru na zemi a konečně i za letu.

Dne 21. května 1931 ústav navštívil sám pan prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl velkým leteckým fandou, společně s generálem Bláhou.

Začátkem 30. let 20. století díky hospodářské krizi začalo ministerstvo obrany šetřit. Proto se přistoupilo k reorganizaci a byl zřízen Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ). VTLÚ měl 4 divize. Nový název dosavadního VLÚS byl změněn na „VTLÚ II. Odbor“. V roce 1936 začala výroba již zastaralých francouzských bombardérů Bloch UD 200 poháněných motory Walter K 14, vyráběných v licenci. V následujícím roce se začalo s licenční výrobou sovětských bombardérů SB 2 poháněných motory Avia Hispano-Suiza 12Y. V roce 1937 požádalo ministerstvo obrany ústav o účast při návrh a testování nových prototypů: Aero A 300 bomber, Avia B 35 fighter, průzkumný letoun E 51 vyráběný ČKD Praha a Letov Š 50 (letoun pro pomocné úkoly). V předválečných letech byl ústav zaměřen především na aerodynamiku a pevnostní výpočty. Byly zde zkoušeny letouny z továren Letov, Aero, Avia a Praga.

Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. března 1939, pár dní po začátku okupace, byly všechny aktivity 2. divize VTLÚ zastaveny. Naštěstí byl celý letňanský ústav ponechán jako celek a byl začleněn pod ministerstvo školství. Na podzim 1939 ústav přešel pod správu DLV (Deutsche Versuchsanstalt fuer Luftfahrt Berlin-Adlershof čili Německý výzkumný ústav pro letectví) a byl řízen z Berlína jako pražská pobočka pod názvem „Flugtechnische Versuchsanstalt Prag (FVA)“. Ústav měl tři oddělení: 1) letadlové, 2) motorové a 3) výstroje. Postupně se měnila pracovní náplň ústavu, jelikož většina pracovníků českých konstrukčních kanceláří byla převedena pod společnost Junkers. Činnost ústavu byla v období druhé světové války prakticky zmrazena a jeho personál se zabýval pouze omezeným výzkumem pro firmy Arado a Siebel.

V roce 1942 ústav přešel pod správu ministerstva dopravy a technologií, což ale s sebou nepřineslo žádné organizační ani personální změny. Odborníci ústavu se učili pracovat s novými zařízeními, jako byly hydraulika, elektrické systémy, radiové a přístrojové vybavení atd. Navíc mohli studovat výzkumné zprávy DVL a získávali znalosti, které použili po válce, např. byly vypracovány směrnice pro metodiku ověřování letových vlastností.

Poválečné období bylo ve znamení kompetenčních sporů mezi ministerstvem techniky a ministerstvem národní obrany o tom, pod koho má ústav spadat. MT ho nazvalo Letecko-technický zkušební ústav, MNO - Letecký výzkumný ústav (LVÚ). Spor byl ukončen 30. června 1948, kdy ústav přešel do správy ministerstva obrany, a oficiálním názvem se stal Letecký výzkumný ústav. V období 1945 – 1954 LVÚ pracoval převážně pro ministerstvo národní obrany na vývoji nových letadel. Byly postaveny nové laboratoře. V tomto období ústav rozšířil spolupráci na letecký průmysl a zahájil licencovanou výrobu sovětských letadel Iljušin Il-10 a MiG-15 a později i Jakovlev Jak-11. V roce 1953 se aerodynamika vysokých a nízkých rychlostí oddělila a vznikl Ústav pro výzkum letadel, nová civilní organizace. Koncem roku 1953 přešel ústav pod ministerstvo všeobecného strojírenství. Ústav dostal dnešní název Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ) a jeho prvním ředitelem se stal František Horák.

Rokem 1954 začíná nová éra. Ústav nabral zaměstnance z výzkumných a vývojových oddělení průmyslových firem a stal se vědeckou a technickou základnou leteckých výrobců. Toto období trvalo 4 roky. Hlavní náplní práce byly: víceúčelový letoun L-60 Brigadýr, sportovní L-40 Meta-Sokol a vrtulník HC-2. Cvičný pokračovací letoun TOM-8 byl prvním kompletně vyrobeným ve VZLÚ, poprvé vzlétl v 1956, avšak nedostal se do výroby. Největším úspěchem je bezpochyby proudový letoun L-29 Delfín navržený VZLÚ a poháněný motorem domácí výroby M-701. První prototyp vzlétl z Kbelského letiště 5. dubna 1959.

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 60. let se ústav podílel na vývoji nových letounů L 39 Albatros, malého dopravního letounu L-410 a sportovních letounů. Pro většinu letadel byly vyvinuty nové letecké motory, vystřelovací sedadlo, vrtule a další systémy v úzké spolupráci s výrobními podniky. Z elektronických oborů nelze nevzpomenout první čs. letecký trenažér, kontrolně diagnostický systém, a v neposlední řadě elektronický palubní systém PES. Pro veškerá vyvíjená letadla byla ve VZLÚ realizována tunelová měření, velká část aerodynamických výpočtů, veškerá únavová a pevnostní měření, jejichž cílem bylo zvyšování jejich životnosti. VZLÚ hrál rovněž významnou roli při zavádění licenčních výrob sovětských letounů Iljušin Il-10, MiG-15 a Iljušin Il-14. Ve VZLÚ se rovněž prováděla měření a zkoušky neleteckých výrobků, jako jsou pozemní dopravní prostředky, stavby a stavební konstrukce.

Plynojem na Palmovce vyhlášen kulturní památkou[editovat | editovat zdroj]

Ukázka měření v aerodynamickém tunelu VZLÚ

Libeňský plynojem postavený v roce 1932 svému účelu sloužil pouhých deset let. V závěru druhé světové války byl zasažen střelbou z leteckého kanonu a tím bylo znemožněno jeho původní využití. Po válce prof. Ing. Dr. Peška napadlo využít válkou zničený plynojem pro vysokorychlostní větrný tunel. Návrhářské práce začaly v roce 1947, ale na opravu nebylo dostatek peněz. Ministerstvo obrany poskytlo potřebné finance a v roce 1949 byl plynojem předán LVÚ, který ho přeměnil na aerodynamický tunel vysokých rychlostí, který je dodnes největším zařízením tohoto typu na území bývalého Československa.

Libeňský plynojem byl v roce 2006 Národním památkovým ústavem vyhlášen kulturní památkou pod názvem Bývalý plynojem Pražské obecní plynárny v Praze 8 – Libni.

Aerodynamický tunel vysokých rychlostí slouží jako unikátní experimentální pracoviště k aerodynamickým zkouškám a výpočtům nejen letadel ale i lopatkových strojů a umožňuje simulovat fyzikální podmínky při vysokých rychlostech proudění, a to až do rychlosti 3,5 Machu. V září 2007 byl plynojem poprvé zpřístupněn v rámci Dnů evropského kulturního dědictví (návštěvnost byla přes 800 osob).

Dnešní stav[editovat | editovat zdroj]

Letadlo Evektor EV-55

V roce 1988 byl VZLÚ z rozhodnutí ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky ČSSR zrušen bez likvidace a veškerá práva a závazky byly převedeny na státní podnik Aero, koncern československého leteckého průmyslu v Praze. V prosinci 1990 byl státní podnik Aero z rozhodnutí ministra vymazán z obchodního rejstříku a byla založena akciová společnost AERO a.s. Tato akciová společnost, rovněž v prosinci 1990, jednorázově založila akciovou společnost Výzkumný a zkušební letecký ústav a.s., do obchodního rejstříku byl zápis proveden 2. ledna 1991. Společnost Aero a.s. později (30.4.1994) změnila obchodní jméno na AERO HOLDING a.s.

Po roce 1989 musel ústav překonávat hospodářské potíže spojené s útlumem českého leteckého průmyslu v důsledku rozpadu Sovětského svazu a následného kolapsu východních trhů. VZLÚ se aktivně zapojil do nových leteckých i jiných programů spočívajících zejména ve vývoji nového proudového a cvičného letounu L-159 ALCA. V civilní oblasti se ústav podílel na vývoji a zkouškách dopravního regionálního letounu L-610G a jednomotorového turbovrtulového letounu Ae-270.

Od roku 1993 se ústav velkou měrou účastní na národních programech vědy a výzkumu vypisovaných ministerstvy ČR se zaměřením na podporu tuzemského průmyslu. Od roku 1999 se úspěšně účastní mezinárodních projektů podporovaných Evropskou unií, některé z mezinárodních projektů dokonce vede.

V letech 2004-2012 se účastní na projektech souvisejících s vývojem letounu EV-55 vyvíjeném společnosti Evektor, přispívá také k modernizaci turbovrtulového letounu L410 společnosti Aircraft Industry a k vývoji letounu Corvus společnosti Wolfsberg Aircraft. VZLÚ se v posledních letech angažuje i v projektech mimo letectví. Na VZLÚ se obracejí zákazníci z mnoha dalších oborů jako je energetika, stavebnictví, automotive, kosmonautika apod. VZLÚ svými činnostmi podporuje vývoj nových výrobků významných strojírenských firem jako První brněnská strojírna Velká Bíteš, GE Aviation Czech, Honeywell, Aero Vodochody, Škoda Power - Doosan, Škoda Auto, Jihostroj, Unis, Fans, ZVVZ, Visteon-Autopal, aj.

Výzkumné, vývojové a zkušební služby VZLÚ jsou hojně využívány i zahraničními subjekty. Velmi významná je spolupráce VZLÚ se společnosti EADS-ASTRIUM v rámci projektu satelitu SWARM, do kterého VZLÚ dodává unikátní vědecké přístroje – vysoce citlivé mikroakcelerometry. Projekt SWARM je financován Evropskou vesmírnou agenturou ESA

Seznam ředitelů VZLÚ od roku 1954[editovat | editovat zdroj]

jméno rok
František Horák 1.8.1954 – 31.3.1968
Ing. Josef Sedláček 1.2.1968 – 30.6.1972
Ing. Josef Havlíček 24.5.1972 – 31.12.1979
Ing. Josef Kurz 1.1.1980 – 30.9.1984
Ing. Josef Pokorný 1.10.1984 – 30.6.1990
Ing. Zdeněk Pernica 1.6.1990 – 31.1.1992
Ing. Milan Holl, CSc. 1.4.1992 – 31.12.2008
Ing. Josef Kašpar 1.1.2009 – nyní

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schindler, J.: 50 let ve službách Československého letectví, VZLÚ, 1971.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vymětal,L. a Špelina, J.: 85 let ve službách letectví, VZLÚ, 2007.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]