Aero A-200
| Aero A-200 | |
|---|---|
 Aero A-200 | |
| Určení | sportovní letoun |
| Výrobce | Aero |
| Šéfkonstruktér | Antonín Husník |
| První let | 1934 |
| Uživatel | Československo |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aero A-200 byl československý sportovně-turistický letoun z poloviny 30. let 20. století, který si objednalo Ministerstvo veřejných prací (MVP). Byl navržen a postaven speciálně k účasti na evropské mezinárodní sportovní soutěži Challenge de Tourisme International 1934, která se konala v Polsku ve Varšavě. Letoun byl vyroben továrnou Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany. Hlavním konstruktérem letounu byl ing. Antonín Husník.[1]
.jpg)
Vznik a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Soutěž Challenge de Tourisme International v roce 1932 vyhrál polský letoun RWD-6, vzpěrový hornoplošník. Konstruktéři z vysočanské továrny Aero původně chtěli tuto konstrukci napodobit a na rýsovacích prknech vznikal návrh na čtyřmístný vzpěrový hornoplošník. Přesto konstrukce vedená Antonínem Husníkem zvolila jiné řešení. Propozice soutěže byly před ročníkem 1934 změněny v tom smyslu, že bylo potřebné, aby letoun uměl nejenom rychle létat, ale byly sledovány i startovací a přistávací schopnosti, tedy krátký vzlet a přistání (STOL). Tyto parametry byly při soutěži sledovány a měřeny při překonávání 8 m překážky, kterou představovala lanka s praporky natažené mezi stojany. Mimo to se hodnotily i další parametry letounu, jako dílenské zpracování, vybavení kabiny atp. I z těchto důvodů byl navržen dolnoplošník s obdélníkovými křídly sklopnými podél trupu vzad.
Ministerstvo veřejných prací (MVP) pověřilo továrnu Aero pro účast v kategorii turistických čtyřsedadlových letounů konstrukcí a stavbou dvou speciálních, soutěžních strojů.[2]
Byl to první letoun vyrobený továrně Aero s uspořádáním nosných ploch jako dolnoplošník. Stavbu letounů financovalo MVP, ale prostředky na stavbu letounu předávalo opožděně, proto byl termín dokončení ohrožen. V posledních týdnech před startem soutěže měla továrna Aero na pilno, ale oba závodní stroje byly k soutěži dohotoveny včas. Dostaly hráškově zelenou barvu a nesly imatrikulační značky OK-AMA (st. č. 51) a OK-AMB (st. č. 52).[3]
Popis letounu
[editovat | editovat zdroj]Přestože byl stroj A-200 deklarován jako turistický (vzhledem k propozicím soutěže Challenge) jednalo se vlastně o soutěžní speciál.[3] Letoun A-200 byl smíšené konstrukce. Obdélníková křídla měla dřevěnou kostru a plátěný potah. Vzad sklopná křídla již byla opatřena sloty na náběžných hranách a vztlakovými klapkami na odtokové hraně. Křídlo bylo vyztuženo profilovými dráty ke trupu a k podvozku. Eliptický trup, který těsně před motorem přecházel na kruhový průřez. Měl příhradovou kostru z chrom-molybdenových ocelových trubek, které byly doplněny tvarovanou karosérií z dřevěných latěk, a celek byl potažen obvyklým plátnem.[4] V kryté kabině byly za sebou 2 řady sedadel (2+2). Na předních sedadlech bylo zdvojené řízení. Podvozek záďového typu byl pevný, kapotovaný a dokonale utlumený, s kluznou patkou na ostruze. Motor Walter Bora byl kapotován krytem typu NACA.[5]
Použití
[editovat | editovat zdroj]Challenge roku 1934 pořádal polský aeroklub, protože Poláci, jak již bylo zmíněno, byli vítězem posledního ročníku v roce 1932. Oba letouny A-200 a jejich posádky se v soutěži snažily uspět co nejlépe, ale na celkové vítězství nedosáhly. V soutěži s 34 účastníky opět zvítězil polský letoun, tentokráte zmodernizovaná RWD-6 startující pod označením RWD-9, která byla vybavena stejným motorem Walter Bora jako A-200.[6] Se stejným motorem Walter Bora startující dvě A-200 dosáhly na jiné pocty. Stroj Jána Ambruše získal 4. místo a stroj Vojtěcha Žáčka 14. místo. Oba piloti společně pak získali první místo v týmové Ceně národů.[7] Při technickém vyhodnocení letounů získal tento typ 4. místo. A-200 měl nejlepší startovací schopnosti. A-200 potřeboval jen 74, 5–77,6 m, aby vzlétl a přeletěl přes 8 m vysokou „překážku“, a na přistání za touto překážkou potřeboval jen 118 m.[8]
Ročník Challenge 1934 byl posledním leteckým závodem tohoto druhu a v Evropě se již žádné mezinárodní závody takových rozměrů nekonaly. Bylo to i v důsledku zhoršující se politické situace v Evropě. Závěrečné zhodnocení československé účasti na Mezinárodní soutěži turistických letadel (Challenge International de Tourisme) Aeroklubu RČs. proběhlo na slavnostním zasedání v prosinci 1934. Za bouřlivého potlesku byli vyznamenáni konstruktér úspěšných letadel Aero ing. Antonín Husnik a konstruktér jejich motorů ing. František Barvitius křišťálovými poháry. Stříbrnou plaketou Aeroklubu byli poctěni plk. Topič, vedoucí našeho challengového mužstva a ing. Bervida, zástupce Československa ve sboru sportovních komisařů na Challengi. Poté min. rada ing. Flora jako zástupce Ministerstva veřejných práci vzpomněl všech činitelů, kteří se zasloužili o úspěch v Challengi a odevzdal vzpomínkové dary min. veřejných prací letcům, jich průvodcům, plk. Topičovi a mg. Bervidovi. Generální ředitel továrny Walter, ing. T. Kumpera odevzdal speciální ceny své továrny letcům a prémie jejich mechanikům. Jako čestný dar pak odevzdal zlaté tabatěrky plk. Topičovi a konstruktéru letadel Aero ing. Husníkovi. Předseda aeroklubu, poslanec dr. Juraj Slávik odevzdal čestnou klubovou vlajku štkpt. Jánu Ambrušovi a čestné klubové plakety šéfpilotovi Janu Anderlemu a kpt. Vojtěchu Žáčkovi a jejich mechanikům Kříženeckému, Bínovi a Bartošovi.[9]
.jpg)
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Typ: turistický sportovní dolnoplošník[1][5]
- Osádka: 2+2
- Rozpětí: 11,1 m
- Délka: 7,8 m
- Šířka se sklopenými křídly: 3,24 m
- Nosná plocha: 16,6 m²
- Plošné zatížení: 55,1 kg/m2
- Hmotnost prázdného letounu: 560 kg
- Pohonná jednotka: vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor Walter Bora
- nominální, jmenovitý výkon: 147 kW / 200 k při 2150 ot/min
- maximální, vzletový výkon: 162 kW / 220 k při 2300 ot/min
- Vrtule: dvoulistá na zemi stavitelná, elektronová vrtule Letov
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Celková hmotnost za letu: 950 kg
- Maximální rychlost: 255 km/h
- Cestovní rychlost: 220 km/h
- Minimální rychlost: 50 km/h
- Dostup: 4700 m
- Dolet: 560 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 87–88, 252–253.
- ↑ Aero A-102, A-300, A-200, A-204 (tovární prospekt). I. vyd. Praha: Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, 1938. 12 s. S. 12.
- ↑ a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Praha: Albatros media, 2016. 128 s. S. 37.
- ↑ Turistické letadlo Aero A-200 s motorem Walter-Bora 200 ks. Letectví. Září 1934, roč. 14. (1934), čís. 7, s. 322–327. Dostupné online.
- ↑ a b FLIEGER, Jan. Aero A-200 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.1.2004 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online.
- ↑ SCHMID, J. ing. Polské letadlo RWD9 s motorem Walter Bora. Letectví. Září 1934, roč. XIV. (1934), čís. 9, s. 328–330. Dostupné online.
- ↑ Aero A-200, Walter Bora. Bulletin Walter. 15.9.1934, roč. 1934, čís. 9. (September), s. 20.
- ↑ HOF, Emanuel dr. Challenge 1934 ve světle čísel. Letectví. Září 1934, roč. XIV. (1934), čís. 9, s. 316–322. Dostupné online.
- ↑ Epilog k mezinárodní Challengi. Národní listy. 19.12.1934, roč. 74. (1934), čís. 348, s. 6. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aero A-200 na Wikimedia Commons - A-200 na Válka cz.
- Challenge International de Tourisme / 1934 Archivováno 19. 2. 2019 na Wayback Machine. na gonzoaviation.com
- (rusky) Легкий спортивный самолет Aero A-200 na airwar.ru
