Přeskočit na obsah

Pelyněk Tournefortův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPelyněk Tournefortův
alternativní popis obrázku chybí
Pelyněk Tournefortův (Artemisia tournefortiana)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďhvězdnicové (Asteroideae)
Rodpelyněk (Artemisia)
Binomické jméno
Artemisia tournefortiana
Rchb., 1824
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelyněk Tournefortův (Artemisia tournefortiana) je až 2 metry vysoká bylina s nápadně dlouhým a úzkým kompaktním květenstvím, tvořeným drobnými úbory s kvetoucí slabě růžovými květy. Tato v Evropě nepůvodní rostlina roste především na skládkách, železničních i silničních náspech a jiných nevyužívaných plochách, odkud se na hospodářský využívaná pole a louky příliš nešíří.[1][2]

Rozšíření

Druh pochází ze Střední Asie, kde roste v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, na jihovýchodě jeho areál zasahuje do severozápadní Číny, na jihu do Afghánistánu, Íránu, Pákistánu a na sever Indie, východním směrem vybíhá do kavkazské Arménie a asijského Turecka. Je rozšířen v nížinách podél tamních řek i u břehů Kaspického i Aralského moře, ve středoasijských horách vystupuje až do nadmořské výšky 1500 m, kde úspěšně roste na plně osluněných místech.[2][3][4]

Do Evropy se druh dostal, pravděpodobně nechtěně s přepravovaným zbožím, v Drážďanech byl zjištěn v polovině a ve Štětíně na konci 19. století. Počátkem 20. století byl zaznamenán ve Francii i Švýcarsku, odkud se dál šířil Evropou. Na území České republiky byl poprvé zaznamenán roku 1964 na rumišti již zrušené přádelny bavlny v Doudlebech nad Orlicí v okrese Rychnov nad Kněžnou, o dva roky později na dvoře přádelny ve Frýdku-Místku a koncem osmdesátých let na skládce Vlněny v Brně, která zpracovávala středoasijskou ovčí vlnu. Z Brna se rozšířil do blízkého okolí a město se stalo ohniskem šíření na Moravě. Tyto zpočátku ojedinělé výskyty počaly být od devadesátých let 20. století stále častějšími; přesto byl druh počítán mezi rostliny o kterých se soudí, že jsou na větší vzdálenosti přenášeny výhradně s bavlnou a vlnou.[5][6][7]

V prvé dekádě 21. století se pelyněk Tournefortův začal šířit, nejprve v Německu a následně i v České republice podél silniční sítě. Objevuje se na krajnicích podél vozovky, po bočních sypaných svazích i ve středovém dělicím pásu. Byly prozkoumané části dálnic D1 i D2 a rychlostních komunikací R46 (Vyškov-Olomouc) i R52 (Rajhrad-Pohořelice) s výsledkem, že podél všech byly rostliny pelyňku Tournefortova zaznamenány. Nalezené lokality se nacházejí v termofytiku střední a jižní Moravy.

Jeho lehká semena, produkována jednou rostlinou v tisících kusech, jsou proudem vzduch z projíždějících vozidel zanášena na velké vzdálenosti, taktéž jsou roznášena žací a údržbářskou technikou. Navíc střední dělicí pás nebývá zcela a v nejvhodnější dobu vysečen tak, aby nevznikala nová, dobře klíčivá semena.[8][9]

Ekologie

Ve své domovině roste na slaných loukách, v dlouhodobě suchých korytech horských řek, na erodovaných kamenitých horninách, ve štěrkovitém i hlinitém substrátu, na skládkách, ruderálních stanovištích i obdělávaných polích, hlavně na dostatečně osluněných místech. Nejčastěji se vyskytuje v místech s neúplným zápojem vegetace, kde jeho semenáče nemají žádnou, nebo jen minimální konkurenci agresivnějších rostlin.

V České republice se projevuje jako poměrně teplomilná rostlina, většina jeho lokalit se nachází v termofytiku, nejvýše položený výskyt je ve Frýdku-Místku, v 300 m n. m. Kvete od srpna do října. Ploidie je 2n = 18.[1][2][8]

Popis

Jednoletá, řídce dvouletá bylina se statnou, prutovitou lodyhou vysokou 50 až 220 cm a tlustou až 1,5 cm, která je bez intenzivního arómatu. Kořen má rozvětvený a hluboko sahající. Lodyha je přímá, obvykle jednoduchá, zelená a v době kvetení hnědofialově naběhlá, v horní části je podélně rýhovaná, lysá nebo jen řídce chlupatá. Je porostlá střídavými, dlouze řapíkatými, v pravém úhlu odstávajícími listy, které mají na bázi řapíku ouška asi 1 cm velká.

Listy jsou podlouhlé nebo eliptické, dlouhé 8 až 20 cm a široké 5 až 13 cm, oboustranně šedozelené, lysé a dvojnásobně peřenosečně přetrhované. Nestejně velkých úkrojků, dlouhých až 2,5 cm, bývá pět až osm párů v jedné rovině, jsou úzce kopinaté, na konci špičaté a po obvodě oddáleně ostře zubaté, mezi většími úkrojky jsou menší, koncový je podlouhle eliptický a hustě, většinou dvakrát pilovitý.

Úbory se zelenobílými květy jsou velmi početné, kulovité až široce vejčité, asi 3 mm velké a vždy delší než širší a bývají přisedlé nebo kratičce stopkaté. Jsou nahloučené na krátkých, přímých, k hlavní lodyze (k vřeteni) přitisklých větévkách a tvoří úzké, stažené, kompaktní latnaté květenství. Listeny jsou jednoduše peřenosečné, čárkovitě kopinaté, pilovité, zubaté, v nejvyšší části květenství celistvé. Zákrovní listeny ve více řadách jsou lysé a blanitě lemované, střechovitě uspořádané, vnější jsou vejčité a vnitřní kopinaté. Květy jsou narůžovělé, nemají kalich, pouze srostlou, trubkovitou, pěticípou korunu. Středových oboupohlavných květů bývá nejčastěji deset, jejich prašníky jsou úzce čárkovité a blizny z korunní trubky nevyčnívají. Okrajových samičích květů s vyčnívajícími bliznami bývá okolo dvaceti. Květy jsou opylovány větrem.

Semana jsou nažky bez chmýru, asi 1 mm dlouhé, protáhle vejčité, lehce zploštělé, rýhované a hnědě zbarvené. Statná rostlina pelyňku Tournefortova během své jednoleté vegetace vyprodukuje tisíce semen.[1][2][4][8]

Možnost záměny

Pelyňku Tournefourtově, jenž je původní v Asii, se velmi podobá pelyněk dvouletý (Artemisia biennis), rostlina s podobnými invazními sklony pocházející ze Severní Ameriky. Ten byl také do Evropy zavlečen a od roku 1960 je přechodně nalézán v přírodě České republiky. Vzezření, místa růstu i šíření obou pelyňků jsou si velmi podobná a Catalogue of Life: 2019 Annual Checklist ITIS dokonce považuje pelyněk Tournefortův za synonymum pro pelyněk dvouletý.[3]

Pelyněk dvouletý se od pelyňku Tournefourtova morfologicky odlišuje hlavně listy a tvarem úboru. Listy má pouze jednou peřenosečné, jejich koncový úkrojek je čárkovitě kopinatý, jednoduše zubatý, mezi většími úkrojky nejsou menší a jeho úbory jsou kulovité a stejně dlouhé jako široké či širší než delší.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Artemisia tournefortiana, s. 178. 
  2. ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Artemisia tournefortiana/ [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.04.2018 [cit. 2014-07-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Artemisia tournefortiana [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2014-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ a b LIEN, Yourun; HUMPHRIES, Christopher J.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Artemisia tournefortiana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 25.07.2014]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  6. ↑ GRÜLL, František. Artemisia tournefortiana, nový zavlečený druh v ČSSR. S. 274–276. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 1972 [cit. 25.07.2014]. Čís. 44, s. 274–276. Dostupné online. ISSN 0032-7786. 
  7. ↑ MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2014-07-25]. Dostupné online. ISBN 80-86770-17-6. 
  8. ↑ a b c KOCIÁN, Petr. Pelyněk Tournefortův. S. 56–60. Acta carpathica occidentalis [online]. Muzeum regionu Valašsko, Valašské Meziříčí, 2014 [cit. 25.07.2014]. Čís. 5, s. 56–60. Dostupné online. ISSN 1804-2732. (anglicky) 
  9. ↑ GRULICH, Vít; PATOČKA, Radoslav. Pelyněk Tournefortův si Brno oblíbil [online]. Rev. 11.06.2019 [cit. 2014-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-25. 
  10. ↑ JEHLÍK, Vladimír. Artemisia biennis v Československu. S. 319–328. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 1984 [cit. 25.07.2014]. Roč. 56, s. 319–328. Dostupné online. ISSN 0032-7786. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pelyněk_Tournefortův&oldid=20984459“