Vlněna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Textilní továrny Stiassny a Neumark (Vlněna)
Bochner von Stražisko Palce and Vlněna areal, facade.jpg
Základní údaje
Právní formastátní podnik
Datum založení29. prosince 1988
Osudzanikla v roce 1997
demolice v roce 2016
SídloBrno, Česká republika
Adresa sídlaPřízova 285/3, Trnitá, Brno
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnostitextilní
Identifikátory
IČO00013188
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VLNĚNA, vlnařské závody, státní podnik byl socialistický textilní podnik v Brně vyrábějící vlněné látky. Podnik navázal a využíval budovy, stroje a know-how několika tradičních brněnských i mimobrněnských textilních továren, jejichž přímá historie sahá do 18. století. V obecném povědomí se pojem Vlněna stal synonymem názvu pro rozsáhlý tovární areál v brněnské čtvrti Trnitá, mezi ulicemi Přízova, Mlýnská a Dornych. Další továrny zaniklého socialistického podniku koncernového typu s názvem Vlněna, např. v Brněnci, Svitávce nebo v Brně na ulici Cejlu toto pojmenování v obecném povědomí ztratily.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vlněna byl jeden z nejstarších a i nejrozsáhlejších továrních komplexů na zpracování vlny v Brně. Nacházel se mezi ulicemi Dornych, Přízova a Mlýnská.

Počátky historie tohoto komplexu sahají do 18. století, kdy zde, ve východní části předměstské čtvrti Náhon, vznikla textilní manufaktura Josefa Biegmanna. V první půli 19. století továrnu provozovala rodina Bochnerů. Z tohoto období pochází správní a rezidenční budova, palác Edmunda Bochnera von Stražisko, jež byla postavena v roce 1867 podle návrhu Josefa Arnolda. V druhé polovině 19. století až do arizace provozovala textilní továrnu rodina Stiassny. Druhá část továrního komplexu při ulici Dornych byla vybudována firmou Paul Neumark v druhé polovině 19. století.[1] Nacházela se zde jedna z nejmodernějších přádelen na mykanou přízi ve střední Evropě.[2] Dílčí úpravy a dostavby budov prováděl pro svého investora mezi lety 19241938 pravděpodobně i architekt Ernst Wiesner.[3] Po konfiskaci majetku rodiny Stiassny zakoupil továrnu na začátku války německý továrník Julius Kunert.

Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a sloučena do národního podniku Vlněna. Sloučeny byly i do té doby oddělené továrny, které po roce 1945 vytvořily jeden rozsáhlý areál. Ve správní budově Bochnerova paláce bylo umístěno podnikové ředitelství národního podniku Vlněna. Objekt byl k textilní výrobě využíván až do roku 2008, kdy byla odstavena poslední linka menší soukromé firmy Vlnako, jež pokračovala v tradiční vlnařské výrobě.

Areál tvořily různorodé budovy, od nejstarších zděných, často s litinovými sloupy, nebo dřevěnými záklopovými stropy a po dominantní železobetonové skeletové konstrukce ve tvaru písmene L, které tvořily nároží ulice Dornych a Přízova.[4] Za tradičně nejhodnotnější části areálu je považován neorenesanční Bochnerův palác z 60. let 19. století. Jedinečný byl však tento areál jako celek.

Po roce 2008 se areál nacházel v neutěšeném stavu. Přes snahu památkářů, aby byl objekt jako komplex uznán kulturní památkou, případně alespoň jeho nejhodnotnější část, Ministerstvo kultury tyto návrhy zamítlo. Jedním z původních záměrů jak budovy využít, bylo po vzoru západních realizací vystavět v prostorech loftové byty. Tento projekt však nebyl uskutečněn z důvodu přílišné finanční náročnosti. Částečně byly prostory využívány pro dílny desítek řemeslníků a ateliéry brněnských umělců. Mezi nejznámější ateliéry patřil ten s názvem Šestá větev (dříve sídlil v areálu Zbrojovky Brno), který zde sídlil již čtvrtým rokem. Působila zde například malířka Lenka Pilařová, konzervátorka a restaurátorka Olga Piperová Taušová, dále designér lamp Jan Novotný a architekti Alžběta Sukačová, Martin Hlavsa a Petr Bureš. Nacházela se zde také hospoda, truhlárna, tiskárna, několik prodejen či autoservis.

Snaha o oživení Vlněny[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2013 vznikaly projekty na oživení areálu. Konaly se zde výstavy a koncerty. Objekt Vlněny byl využíván především nezávislou scénou, kdy se měnila na dočasný pop-up klub, který měl za úkol přitáhnout do této opomíjené části města Brna návštěvníky. Mezi účinkujícími byla například Monika Načeva a Justin Lavash. Konalo se zde také několik ročníků multižánrového festivalu Vlna. Všechny tyto snahy ale selhaly a Vlněna byla roku 2016 zbourána.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Na jaře roku 2016 bylo vlastníkem objektu, firmou CTP, započato s celkovou dlouho plánovanou demolicí objektu. Po demolici posledních domů zde začal majítel stavět kancelářský komplex. Plánuje se zde postavit až 13 nových moderních domů. Předpokládají se zde nájemci z řad velkých, převážně nadnárodních firem a prostory pro podnikaní. Dále je zde počítáno i s dvoupatrovými garážemi, kancelářemi, byty či studii. Z původního areálu Vlněny se zachovala pouze správní a rezidenční budova Bochnerova paláce. Zde má v přízemí vzniknout restaurace a v horních patrech kanceláře.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Textilní továrny Stiassny a Neumark (Vlněna) [online]. www.bam.brno.cz [cit. 2016-03-09]. Dostupné online. 
  2. ZEMÁNKOVÁ, Helena. Databáze průmyslového dědictví Moravy: VLNĚNA – PŘÍZOVÁ [online]. Brno: Atelier rekonstrukcí památek A4 Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, 2004 [cit. 2016-03-09]. Dostupné online. 
  3. ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská architektura 1815-1915: průvodce. Brno: Obecní dům, 2006. 248 s. ISBN 80-239-7745-8. 
  4. ŠŤASTNÁ, Viola. Zhodnocení možností konverze průmyslových objektů na bytové účely. Brno, 2014 [cit. 2016-03-09]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]