Vojta Novák
| Vojta Novák | |
|---|---|
 Vojta Novák | |
| Narození | 16. března 1886 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. března 1966 (ve věku 80 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Slavín Vyšehradský hřbitov |
| Choť | Milena Nováková |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojta Novák (16. března 1886, Praha[1] – 18. března 1966, Praha) byl český divadelní a filmový herec a divadelní režisér.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině univerzitního laboranta Jana Nováka a jeho manželky Marie, rozené Widemanové.[1] Byl nejmladší ze tří dětí.[2]
Již při středoškolských studiích ochotnicky hrál. Následně studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a současně se školil v herectví u člena ND Richarda Schlaghammera. Od roku 1910 působil jako herec v dramatickém odboru spolku „Akademikové vinohradští“. Spolu s členy spolku režisérem a architektem Petrem Kropáčkem (umělecké jméno Pavel Neri) a výtvarníkem L. Machoněm založili ve Švandově Intimním divadle na Smíchově „Lyrické divadlo“, které se v roce 1912 změnilo na „Divadlo umění“. Od roku 1914 působil jako tajemník a režisér v Intimním divadle. V říjnu 1919 byl angažován do Národního divadla jako režisér činohry (později i opery) a působil zde do roku 1955. Na scénách Národního divadla uvedl ve své režii téměř 200 inscenací a vystoupil ve 120 rolích.[3]
Od roku 1955 řídil dva roky Divadlo Jiřího Wolkera.
Od roku 1920 vedl Organizaci českého herectva, později byl předsedou Svazu českého herectva. Vedl časopis Divadlo, rozvíjel lidovýchovnou činnost v Dělnické akademii a režijně nastudoval slavnostní scény na třech Dělnických olympiádách. [4]
V letech 1916 až 1958 vystoupil v menších filmových rolích ve 20 českých filmech.
4. března 1916, se v Jičíně oženil se spisovatelkou Milenou Malinovskou-Novákovou (1888–1970);[1] s ní měl syna Vojena Nováka (1918), operního pěvce, který vystupoval i pod jménem Vilém Noval, na scéně Národního divadla v Praze.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj].png){kind=small}
Vybrané divadelní režie
[editovat | editovat zdroj]- 1915 Karl Schönherr: Ďáblice, Národní divadlo, 9 repríz
- 1919 Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo, 10 repríz
- 1920 Karel Čapek: Loupežník, Národní divadlo, 16 repríz
- 1920 Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac, Národní divadlo, 12 repríz
- 1921 Karel Čapek: R.U.R., Národní divadlo, 63 repríz
- 1921 Victor Hugo: Ruy Blas, Národní divadlo, 18 repríz
- 1923 J.W.Goethe: Faust, Národní divadlo, 8 repríz
- 1923 Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštějně, Národní divadlo, 16 repríz
- 1924 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Národní divadlo, 14 repríz
- 1925 Zdeněk Fibich, Jaroslav Vrchlický: Smír Tantalův, Národní divadlo, 9 repríz
- 1925 Karel Čapek: Loupežník, Národní divadlo, 13 repríz
- 1928 Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo, 13 repríz
- 1929 Gerhart Hauptmann: Bobří kožich, Národní divadlo, 30 repríz
- 1931 Molière: Lakomec, Stavovské divadlo, 14 repríz
- 1932 A.P.Čechov: Tři sestry, Národní divadlo, 10 repríz
- 1935 Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, 50 repríz
- 1937 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, Stavovské divadlo, 16 repríz
- 1941 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Národní divadlo, 10 repríz
- 1945 Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, 17 repríz
- 1946 G.B.Shaw: Pygmalion, Stavovské divadlo, 46 repríz
- 1946 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, Stavovské divadlo, 33 repríz
- 1948 Ivan Stodola: Marína Havranová, Stavovské divadlo, 9 repríz
- 1949 G.B.Shaw: Živnost paní Warrenové, Tylovo divadlo, 105 repríz
- 1954 J.W.Goethe: Ifigenie na Tauridě, Národní divadlo, 76 repríz
Vybrané divadelní role
[editovat | editovat zdroj]- 1920 Alois Jirásek: Jan Žižka, Michal, Uherský hejtman, Národní divadlo, režie Vojta Novák
- 1923 G. B. Shaw: Pekelník, Seržant, Národní divadlo, režie Vojta Novák
- 1930 John Drinkwater: Abraham Lincoln, Mongomery Blair, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1942 Euripides: Medeia, Vychovatel, Národní divadlo, režie Karel Dostal
- 1950 V. V. Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý, Komisař oblasti, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Baron, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák
- 1954 Maxim Gorkij: Nepřátelé, Doktor, Národní divadlo, režie V. F. Dudin
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]- 1916 Zlaté srdéčko, úředník, rež.Antonín Fencl
- 1939 Cesta do hlubin študákovy duše, prof.Vondrák, režie Martin Frič
- 1941 Hotel Modrá hvězda, psychiatr, režie Martin Frič
- 1942 Valentin Dobrotivý, ředitel, režie Martin Frič
- 1946 Housle a sen, hrabě Evžen Vilém Vrbna z Hořovic, režie Václav Krška
- 1951 Mikoláš Aleš, soused šlechtic, režie Václav Krška
- 1953 Měsíc nad řekou, abiturient děkan, režie Václav Krška
- 1954 Jan Hus, konšel, režie Otakar Vávra
- 1958 Co řekne žena, muž v Čedoku, režie Jaroslav Mach
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]V roce 1937 režíroval Vojta Novák na Strahovském stadiónu scénu Obrana státu–Zborov. Scéna byla předvedena v rámci oslav 20. výročí bitvy u Zborova, za přítomnosti presidenta Masaryka, předsedy poslanecké sněmovny Malypetra a předsedy senátu Soukupa.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Matrika narozených, Nejsv. Trojice ve Spálené ul. 1877-1891, snímek 213, Záznam o narození a křtu [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 425, obraz 652 [online]. Národní archiv [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
- ↑ Vojta Novák v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 341
- ↑ Zborovské slavnosti. Pestrý týden. 10. 7. 1937, s. 3. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 46, 48, 52, 114–5, 195, 202, 204–5, 208, 221–3, 257, 277, 287
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 191, 262, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 117, 119, 120–1, 137, 153
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 124, 362–3, 411, 413
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 46–7, 161, 207, 211, 418, ISBN 978-80-200-1502-0
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 14, 18, 21–2, 48, 59, 62–3, 65, 112, 120, 122, 126, 145, 150, 155–6, 162, 245, 351, 440, 469, 498–9, 506, 552–3, 588, 590, 597, 600, 602, 607, 609, 619, 623, 628, 632, 640–1, 645–7
- Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 34, 43
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 341–2
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 35–6, ISBN 978-80-7388-552-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojta Novák na Wikimedia Commons - Vojta Novák v databázi Archivu Národního divadla
- Vojta Novák ve Filmové databázi
- Vojta Novák v Česko-Slovenské filmové databázi
