Václav Bolemír Nebeský
Václav Bolemír Nebeský (18. srpna 1818 statku Nový Dvůr u Kokořína - 17. srpna 1882 Praha) byl český obrozenecký básník. Byl intimním přítelem spisovatelky Boženy Němcové.[1]
Obsah |
[editovat] Život
Nebeský byl český raně obrozený básník, narodil se v roce 1818 na statku v Novém Dvoře, asi dva kilometry severně od Kokořína. Maturoval na litoměřickém gymnáziu, kde se naučil latinsky a řecky. Poté studoval na pražské univerzitě.
Ve 20 letech přijal vlastenecké jméno Bolemír. Po studiích žil čtyři roky ve Vídni a pak se stal domácím učitelem. V tomto období psal Listy z Vídně, které zasílal do časopisů Květy a Česká včela. Tyto listy jsou označovány za první pokusy o fejetony.
Po návratu do Prahy přijal místo vychovatele v rodině prezidenta Českého muzea. V Praze se prakticky ihned zapojil do českého kulturního života. Stýkal se tehdejšími významnými představiteli české kultury jako byl Boleslav Jablonský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina. Jeho nejbližším přítelem byl vlastenec a rolník z Katusic u Mladé Boleslavi Jan Krouský, který Nebeského finančně podporoval, a s nímž podnikal občasné výlety po Čechách i blízkém zahraničí. Od roku 1843 byl intimní přítel B. Němcové.
V roce 1848 byl členem Národního výboru, podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Jako poslanec říšské rady se zúčastnil vídeňského a kroměřížského sněmování. Názorově stál blízko F. Palackému a K. Havlíčkovi Borovskému. Krátce působil i v redakci v Národních novinách. O událostech r. 1848 napsal v článku Od 11. března do 11. června (ČČM 1848).
V roce 1849 se habilitoval z dějin řecké a české literatury, ale nikdy se nevěnoval přednášení. Po roce 1850 se stal redaktorem Muzejníku, kde působil až do roku 1861. V roce 1851 se stal sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů až roku 1874.
Do onemocnění byl činný i v Matici české, Umělecké besedě, Sboru pro postavení Národního divadla.
Václav Bolemír Nebeský zemřel v Praze roku 1882.
[editovat] Dílo
Ačkoli je v poslední době Nebeského vliv na českou literaturu spíše opomíjen a podceňován, jedná se o jednu z významných postav tohoto období národního obrození. O jeho zásluhách o rozvoj české literatury se s uznáním vyslovoval např. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, v pozdější době pak Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický či Jakub Arbes.
Nebeského básně jsou spíše filozofickými reflexemi nad životem a jeho smyslem, dějinami a jejich směřováním a přírodním děním. Z těchto básní je patrná orientace na filosofii, ve které spatřoval jednu "z nejpotřebnějších věd", neodmyslitelnou součást národní vzdělanosti: "Zásluhy filozofie jen ten uzná, kdo oceniti chce a umí velké dary národu a lidstvu: vědomí sebe sama, pravdu, právo, mužnou samostatnost a světlo ducha. A to pravá filozofie vždy hájila." Moderní filozofii mu představovali na prvním místě např. Hegel.
V literatuře ho ovlivnila především starořecká literatura, dále pak díla Goetha, Heina, Byrona a Puškina, z českých autorů ho ovlivnil především Karel Hynek Mácha.
[editovat] Vlastní práce
- Píseň hrobní, jedná se o jeho první publikovanou báseň
- Protichůdci (1844), vzniklo v návaznosti na Máchův Máj, Nebeský dává v básnické konfrontaci zvítězit tomu, který v souladu s duchem dějin pomáhá orientovat svět na cestu pokroku.
- O literatuře ed. M. Heřman, 1953
- Dějiny Musea Království českého, 1868
[editovat] Odborné studie
Dále napsal několik odborných studií starořecké kultuře, ve které viděl základ veškeré evropské vzdělanosti.
- Několik slov o filosofii, ČČM 1846
- Příspěvky k historii literatury české, Literatura lidu, Alexandreis česká, Mastičkář, ČČM 1847
- Od 11. března do 11. června, ČČM 1848
- Stará literatura česká, ČČM 1850
- W. Shakespeare, ČČM 1851
- Tragické básnictví Řeků, ČČM 1853
- O španělských romancích, ČČM 1856
- Calderon de la Barca, ČČM 1858
- O novořeckém národním básnictví, ČČM 1863
[editovat] Překlady
Mimo vlastní tvorby se věnoval překladům řeckých a španělských dramat. Významné jsou především jeho překlady Aischyla, Aristofana, z římské literatury přeložil např. Plauta.
- Aristophanes: Acharnští, 1849 sowie Rytíři, 1850 und Žáby (Die Frösche - Batrachoi), 1870
- Aischylos: Prométheus, 1862 sowie Eumenidy, 1862
- Novořecké národní písně (Neugriechische Nationallieder), 1864
- Kytice ze španělských romancí (Ein Blumenstrauß spanischer Romanzen), 1864 (mit Josef Čejka)
- Terentius: Bratří, 1871 (Adelphoe - Die Brüder)
- Plautus: Pleníci, 1873.
- Básně (Gedichte) 2005. ISBN 80-7106-598-6.
[editovat] Literatura
- Dr. Josef Hanuš: Život a. spisy Václava Bolemíra Nebeského, 1896
- Jan Voborník,: Výklad N. Protichůdců, Sborník filologický 1911
[editovat] Reference
- ↑ Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý. Česká literatura od počátků k dnešku. NLN, Praha 2006, s. 243.
- Václav Bolemír Nebeský. Básně. NLN, Praha 2005. ISBN 80-7106-598-6.
