Boleslav Jablonský
Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Eugen Tupý (14. ledna 1813, Kardašova Řečice – 27. února 1881, na Zwierzyňci u Krakova) byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi a jeho dílo patří k počátkům romantismu v české literatuře.
Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům soustředěným kolem Josefa Kajetána Tyla a podílel se na jejich činnosti v Kajetánském divadle. Vstoupil do strahovského kláštera, kde přijmul svůj literární pseudonym.
Po vysvěcení na kněze působil v letech 1843–1847 jako kaplan v Radonicích nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská a které ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poesie. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii.
V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera blízko Krakova v Polsku, kde se později stal proboštem. V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov do Prahy.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Básnické sbírky
- Básně smíšené (obsahuje mj. U nás jináče! a V Pátku nad Ohří)
[editovat] Básně
[editovat] Další díla
- Čítanka pro třetí třídu nižšího gymnasia (1857) obsahuje několik básní Boleslava Jablonského
[editovat] Dila o autorovi
- Karel Václav Rais: Boleslavu Jablonskému – báseň („pomněnka“) ze souboru Vzkazy vlastenecké (1885)
