Hrabě Monte-Christo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hrabě Monte-Christo
Obálka vydání z roku 1846
Obálka vydání z roku 1846
Autor Alexandre Dumas starší
Původní název Le Comte de Monte-Cristo
Země Francie
Žánry dobrodružný román
Datum vydání 1844-1845
Česky vydáno 1861-1862

Hrabě Monte Cristo (18441845, Le comte de Monte-Cristo) je po Třech mušketýrech druhý nejznámější historicko-dobrodružný román francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího. I tento román napsal Dumas (stejně jako většinu svých nejznámějších děl) ve spolupráci s profesorem historie Augustem Maquetem. Do češtiny přeložili Jan Vladislav, Milena Tomášková a jiní.

Děj románu[editovat | editovat zdroj]

Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Jeho ústředním námětem je příběh Edmonda Dantèse, lodního důstojníka na obchodní loď Faraón. Kapitán Faraóna během plavby zemřel a Dantès mu slíbil, že navštíví ostrov Elba. Na ostrově se setkal s Napoleonem a dostal od něj dopis pro Noirtiera. O dopisu se nesměl nikomu zmínit. Edmond Dantès měl před svatbou s dívkou Mercedes a měl se stát kapitánem na lodi Faraón. Stal se tak terčem závisti lodního účetního jménem Danglars. Ten se spojil s mladým Kataláncem Fernandem Mondegem, kterému se zase líbila Mercedes, a společně napsali udavačský dopis, ve kterém označili Dantèse za bonapartistu. Edmond byl v den svých zásnub zatčen a vyslýchán návladním Villefortem. Ten byl zprvu vstřícný, ale jakmile uslyšel jméno Noirtier, nechal Edmonda odvést do pevnosti If. Pan Noirtier byl totiž Villefortův otec, a dopis by mohl zhoršit Villefortovo profesionální postavení.

Edmonda Dantès, ilustrace k románu
Ilustrace z roku 1848

Edmond Dantès strávil ve vězení bez soudu čtrnáct let. Ze začátku věznění ho sžírala samota a pokoušel se o sebevraždu, ale jednou se k němu ze sousední vězeňské cely prokopal Abbé Faria. Doufal, že jím vykopaná chodba povede k moři, ale zmýlil se. Edmond v něm našel přítele a učitele. Pomohl mu odhalit zradu, které se na něm dopustili jeho proradní přátelé. Kopali další chodbu, která jim měla přinést svobodu, ale abbé trpěl dědičnou chorobou a pomalu umíral. Naučil Edmota jazyky, ekonomii, právo a jiné. Než abbé zemřel, svěřil Edmondovi tajemství o ztraceném pokladu kardinála Spady. Když Abbé zemřel, Edmond jeho tělo ukryl ve své cele a sám se ukryl do jeho pohřebního rubáše, v němž chtěli strážní abbého pohřbít a nechal se vhodit do moře. Ve vodě se z pohřebního pytle za pomoci nože vysvobodil a uplaval. Jako trosečníkovi mu pomohla posádka pašerácké lodě a na jeho přání byl vysazen na malém ostrově Monte Cristo, kde posléze opravdu našel obrovský poklad.

Po nějaké době se Edmond vrátil (pod jménem lord Wilmore) do Marseille. Zjistil, že jeho otec zemřel hladem, protože ze smutku, že ztratil syna odmítal jíst. Od přítele Caderousse, jehož navštívil jako abbé Busoni, který nyní vlastnil hostinec U Gardského mostu, se dozvěděl, co se stalo s ostatními. Fernando se stal hrabětem Morcerftem a oženil se s Mercedes, manželé spolu měli syna Alberta. Danglars se stal baronem a vlastnil banku. Morrelově společnosti hrozil bankrot. Edmond daroval Caderoussovi za tyto informace diamant. Caderousse se ho pokusil prodat, přičemž zavraždil klenotníka, získal tak peníze a diamant mu zůstal. Svědkem této události se stal podvodník Bertuccio, který byl za tuto vraždu zatčen. Zachránil ho abbé Busoni a později jej najal do svých služeb, tentokrát se již Edmont stal hrabětem Monte Cristo. Obratně se odměnil příteli Morrelovi a začal spřádat plány své pomsty.

Prvním na řadě byl Danglars, kterého Dantès chtěl s pomocí lupiče Luigiho Vampy utýrat hladem, ale nakonec jej jen obratnou manipulací přivedl k bankrotu. Pak se postaral o zveřejnění Villefortova tajemství, kterým bylo odložení jeho nemanželského syna, z něhož vyrostl bezskrupulózní zloděj a vrah. Poslední zaplatil Mondego, když Dantès odhalil jeho hanebný zločin vojenské zrady. Fernando také odhalil pravou identitu hraběte, a tak Fernand po odsouzení veřejností i vlastní rodinou spáchal sebevraždu. Dantès se smiloval jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádat sama Mercedes. Jejich láska byla však již navždy ztracena a Dantès odplul začít nový život s mladou otrokyní Haydée.

Hrabě Monte-Christo jako inspirace[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Monte-Christo se řadí k nejproslulejším románům 19. století a jako takový se stal inspirací pro mnoho dalších autorů. Dočkal se nesčetných filmových, divadelních a muzikálových adaptací a inspiroval řadu dalších spisovatelů.

Již roku 1853 napsal Portugalec Alfredo Possolo Hogan (18301865) román A Mão do Finado přímo navazující na Hraběte Monte-Christo. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem ve francouzském překladu pod názvem Le main de défunt (Mrtvá ruka).

Jiné pokračování, také ještě za Dumasova života, vytvořil roku 1856 německý spisovatel dobrodružných románů Adolf Mützelburg (18311882) pod názvem Herr der Welt (Pán světa).

K velmi známým Dumasovým epigonům pak patří především Francouz Jules Lermina (18311882), autor románů Le Fils de Monte-Cristo (1881, Syn Hraběte Monte-Christo) a Le Trésor de Monte-Cristo (1881, Poklad Hraběte Monte-Christo).

Silná inspirace románem je patrná i v díle Julese Verna Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Christo) z roku 1885.

Francouz Paul Mahalin (18381899) napsal román Mademoiselle Monte Cristo (1896, Slečna Monte-Christo).

Mimo jiné byl román zpracován také jako japonský animovaný seriál Gankutsuou.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Román Hrabě Monte Cristo byl mnohokrát zfilmován. K nejznámějším filmovým adaptacím patří:

České verze[editovat | editovat zdroj]

Český název románu[editovat | editovat zdroj]

V českých překladech názvu románu se vyskytují v podstatě čtyři varianty:

  • Hrabě Monte Cristo (nebo Monte Kristo)
  • Hrabě Monte-Cristo
  • Hrabě Monte Christo
  • Hrabě Monte-Christo

V České národní bibliografii[1] je 37 x uvedeno Cristo a 45 x Christo.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Vydání Dumasových pokračovatelů[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nkp.cz/