Antonín Svěcený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Svěcený
Antonín Svěcený
Antonín Svěcený
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Stranická příslušnost
Členstvíčs. soc. dem.

Narození1. ledna 1871
Hlušice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1941 (ve věku 70 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profesespisovatel, novinář, politik, vydavatel a redaktor
CommonsAntonín Svěcený
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Svěcený (1. ledna 1871 Hlušice[1][2][3]12. prosince 1941[4] Praha[5]) byl český a československý vydavatel a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původní profesí byl knihkupcem. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Od mládí se angažoval v sociálně demokratickém hnutí a odborech. V období let 1897–1907 byl redaktorem odborářského listu Oděvník, v letech 1906–1908 listu Smíchovský věstník. Roku 1907 založil a následně dlouhodobě vedl Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství. V roce 1908 potom spoluzakládal Všeobecnou dělnickou záložnu, v níž se stal místopředsedou představenstva.[2]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 049. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6]

Po vzniku Československa zasedal v Revolučním národním shromáždění.[7] Byl profesí ředitelem.[8] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do roku 1925.[9]

V období let 1925–1939 působil jako vrchní kurátor České spořitelny v Praze. Byl aktivní i v komunální politice na Smíchově.[2]

Citát[editovat | editovat zdroj]

...jeho zjev byl reprezentativní: vysoký, štíhlý, s prošedivělými vlasy, šedým knírem a krátce zastřiženou bradkou; s širokým černým kloboukem měl všechny znaky, které ho spojovaly s Františkem Soukupem a Rudolfem Bechyně. Já jsem byl příliš mladý a nezkušený na to, abych mohl cokoliv nezaujatě, a tudíž spravedlivě soudit: mé vztahy k lidem se vytvářely jen a jen citově, a tak se stalo, že vztah k řediteli Svěcenému byl jediný upřímný lidský vztah, který jsem v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství navázal...Ředitel Svěcený byl také jediný, komu jsem radostně oznámil, že jsem úspěšně složil zkoušky na konzervatoři. Blahopřál mi a zeptal se, kdy končí má výuční lhůta.
— Ota Ornest[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1842-1882 v Hlušicích, sign.40-4849, ukn.2330, str.141. Dostupné online
  2. a b c Svěcený Antonín [online]. historiecssd.cz [cit. 2015-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-05. 
  3. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 150. 
  4. SEVERNÍ POLABÍ MĚSTA, OBCE A OSADY... od A do Ž NA ÚSTECKU [online]. severnipolabi.cz [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. 
  5. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny na Smíchově, sign. MGSM Z4, s. 69
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Antonín Svěcený [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. 
  10. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 144, ISBN 80-85625-19-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]