Droužkovice
| Droužkovice | |
|---|---|
 Celkový pohled od Březenského tunelu (v pozadí Chomutov) | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Chomutov |
| Obec s rozšířenou působností | Chomutov (správní obvod) |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°25′51″ s. š., 13°25′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 863 (2023)[1] |
| Rozloha | 10,68 km²[2] |
| Katastrální území | Droužkovice |
| Nadmořská výška | 300 m n. m. |
| Počet domů | 267 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Rudé armády 80 43144 Droužkovice ou |
| Starosta | Milan Živný |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Droužkovice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 563056 |
| Kód části obce | 32590 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Droužkovice (německy Trauschkowitz) jsou obec v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Stojí podél potoka Hačka asi 3,5 kilometru jižně od Chomutova v nadmořské výšce 300 metrů. Žije zde 863[1] obyvatel. V historických pramenech se poprvé objevují v první čtvrtině čtrnáctého století, ale okolní krajina byla osídlena již v pravěku. Většinu historie se obyvatelé živili převážně zemědělstvím, ale v devatenáctém století bylo v okolí otevřeno několik malých hnědouhelných dolů. Ve druhé polovině dvacátého století měla vesnice ustoupit postupující povrchové těžbě uhlí, ale tyto plány byly v roce 1998 definitivně zrušeny.
Název
Název Droužkovice vznikl ze slovanského mužského osobního jména Drúžek přidáním přípony -ice. Znamená tedy ves lidí Droužkových (Drúžkových), přičemž slovo drúžek bývalo zdrobnělinou slova druh. V historických pramenech se vyskytuje ve tvarech Traušgewitz, Druskewics, Drusscouicz, Druscowicz, Trausskowicz, Drausskowicze, Družkovice nebo Draužkovice.[4]
Historie
Do třicetileté války
Krajina v okolí Droužkovic je osídlena už od mladší doby kamenné. V 80. letech 20. století zde proběhl archeologický výzkum laténského opevněného dvorce o rozloze 1 ha, který odkryl stopy po palisádě, několik obytných staveb, zbytky kovárny a kuchyňské pece. V největší polozemnici byla nalezena plastika psa s beraní hlavou, zlatý prsten a zlomky attických keramických nádob, které dokládají obchodní propojení zdejší krajiny s antickým Středomořím.[5]
Záchranný archeologický výzkum při stavbě rychlostní silnice R7 (od roku 2016 značné jako dálnice D7) zachytil osídlení knovízské kultury, laténské kultury (mimo jiné nález vertikální hrnčířské pece) a ze starší doby římské odkryl zemnici s nálezy kovových a kostěných nástrojů. Další zemnice pochází z doby stěhování národů a raného středověku. V 11. století se v nivě Hačky těžila hlína a na pravém břehu se nacházel hutnický areál s deseti pecemi.[6]
První písemná zmínka pochází z roku 1314, kdy Droužkovice koupil řád německých rytířů a připojil je k chomutovskému panství. Vesnice zde tedy existovala již před tímto datem. Droužkovice zůstaly součástí chomutovského panství i po roce 1410, kdy o něj řád přišel a panství přešlo do správy královské komory. Během 15. století se v držení Droužkovic vystřídalo několik zástavních majitelů.
Posledním ze zástavních majitelů byl Beneš z Veitmile, který roku 1488 vyplatil přetrvávající nároky německých rytířů a sám byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Jan vesnici prodal Václavu z Lobkovic, který ji však už roku 1562 předal Ferdinandu Tyrolskému a ten ji znovu připojil k chomutovskému panství.
Dalším majitelem panství se stal roku 1571 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Během jeho vlády přijali Droužkovičtí protestanství augsburského vyznání. V té době směli v Droužkovicích pracovat krejčí a kovář, obec mohla pást dobytek mezi vsí a Březnem a lovit v potoce. Pivo obec kupovala v Chomutově a právo šenkovat měl místní rychtář. Za 2 250 kop míšeňských získali Droužkovičtí od Bohuslava Felixe z Lobkovic svobodné dědické právo a právo se svobodně vystěhovat. Tato práva obci potvrdil císař Maxmilián II. a později také Bohuslav Jáchym z Lobkovic, který Droužkovice zdědil.
Roku 1588 však Bohuslav Jáchym vyměnil svůj majetek s Jiřím Popelem z Lobkovic, který jako katolík ihned zahájil rekatolizaci panství. Když Jiří Popel ztratil po veřejné kritice císaře Rudolfa II. veškerý majetek, ocitlo se chomutovské panství i s Droužkovicemi znovu ve správě královské komory. Teprve roku 1605 vesnici koupil Adam Hrzán z Harasova a potvrdil její práva.
Po třicetileté válce
Třicetiletá válka Droužkovice těžce postihla a podle pozemkové knihy z roku 1651 byla většina usedlostí opuštěna nebo zničena. Berní rula z roku 1654 však zachytila obec v lepším stavu a uvádí sedmnáct sedláků, 36 chalupníků a další tři rodiny závislé na obci. Celkem měli 82 potahů, 80 krav a další hospodářská zvířata. Pěstovali pšenici a žito. Od roku 1672 tu fungoval poplužní dvůr, ve kterém pracovalo 40–50 lidí. Na konci 17. století se začala zvyšovat robotní povinnost vůči vrchnosti. Tereziánský katastr v Droužkovicích uvádí učitele, kováře, tři nádeníky a dva mlynáře v mlýnech o jednom a dvou kolech. V důsledku válek, které vedla Marie Terezie, se obec zadlužila. Roku 1771 dluh činil 11 615 zlatých. Od roku 1771 vesnici vlastnil rod Rottenhanů, kteří zavedli pěstování brambor, aby předešli opakování hladomoru z let 1771–1772. Požadovali další zvýšení roboty, na což si Droužkovičtí opakovaně neúspěšně stěžovali. Roku 1850 se Droužkovice staly samostatnou obcí se 495 obyvateli.
Ve 30. letech 19. století u vesnice vznikla čtveřice hnědouhelných dolů: Antonín, Ignác, Filip a František Josef. V provozu zůstaly po dobu dvaceti až třiceti let. Celková produkce těchto malých dolů se odhaduje (včetně spořického dolu Pomoc boží) maximálně na 80 000 tun uhlí. V roce 1863 nechal jihozápadně od vesnice J. Stoll otevřít a hned ve stejném desetiletí uzavřít důl Barbora. V období 1890–1901 byl obnoven a potom bylo jeho dolové pole připojeno k březenskému dolu Sirius. Nekvalitní uhlí ze dvou slojí obsahovalo až 30 % popela a těžili ho pouze dva až tři horníci. Produkce dolu se odhaduje na 30 000 tun uhlí. Přibližně ve stejné době, kdy byla otevřena Barbora, byl u Droužkovic otevřen ještě důl František.[7] Plánovaná železnice se obci vyhnula. Koncem 19. století zde pracovaly dvě cihlárny. V roce 1873 byl založen Spolek dobrovolných hasičů. Původní jednotřídní škola se roku 1881 rozšířila na dvoutřídní. Od roku 1926 měly Droužkovice českou mateřskou školu.
Obě světové války se obce přímo nedotkly. Během druhé světové války v největším statku fungoval zajatecký tábor pro totálně nasazené dělníky a válečné zajatce z Ruska, Francie a Belgie. Po válce ve vesnici vzniklo JZD a později také státní statek zaměřený na chov prasat a drůbeže.
V roce 1987 bylo zbouráno třináct domů na tzv. Rafandě, protože se očekávalo rozšíření současného lomu Nástup až k okraji Droužkovic. Teprve roku 1991, kdy byly stanoveny limity těžby, byla zrušena stavební uzávěra obce. Plány, které předpokládaly demolici Droužkovic a částí Března, Černovic a Spořic, byly definitivně zrušeny až roku 1998.
Přírodní poměry
Geologická stavba, reliéf a půdy
Geologicky Droužkovice leží na území Českého masivu. Podloží zde tvoří neogénní sedimenty složené z písků, štěrků, jílů a uhelných slojí původem ze středního až spodního miocénu. Pouze na severovýchodním úbočí vrchu Farářky (přibližně nad železniční tratí ) se nachází mladší sedimenty pliocénního stáří.
Okolí Droužkovic patří k plochým krajinám a pahorkatinám. Výškový rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem je asi 60 m. Vesnice leží v nejnižší části katastru v nadmořské výšce 300 m n. m. Nejvyšším bodem katastru je vrch Farářka (359 m n. m.) protažený ve směru severozápad–jihovýchod. V geomorfologickém členění Droužkovice spadají do Krušnohorské subprovincie, konkrétně do Podkrušnohorské oblasti, celek Mostecká pánev a podcelek Chomutovsko-teplická pánev. Pro ni jsou charakteristické široce rozevřená údolí s mírnými svahy a reliéf náplavových kuželů, údolních niv a sprašových pokryvů.[8] Vesnice leží v okrsku Údlická kotlina, která na jihu přechází do Březenské pánve. Hranice mezi okrsky probíhá přibližně podél železnice.[9]
Z půdních typů převažují kambizemě na terasových štěrcích, ale v pásu podél Hačky a jihovýchodně od vesnice se na sprašovém substrátu vyskytuje černozem.
Vodstvo a podnebí
Jediným vodním tokem, který protéká katastrem obce, je malý potok Hačka s průměrným průtokem 0,1 m³/s. Významné vodní plochy se nacházejí v poddolovaném území severně od Droužkovic, kde vzniklo několik oprámů. S výjimkou jednoho oprámu v nejsevernější části katastru se však nacházejí v katastrálním území Chomutov I.
Klimaticky obec spadá do mírně teplé oblasti. Výjimku tvoří jen jižní cíp katastru, který náleží do teplé oblasti.[9]
Flora a fauna
Potenciální přirozená vegetace by tvořila v celém území černýšovou dubohabřinu nebo mochnovou doubravu.[9] Z fytogeografického členění je území součástí okrsku Žatecké Poohří v podoblasti Českého termofitika.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 981 obyvatel (z toho 478 mužů). Čechů bylo 24, sedmnáct cizinců a ostatní byli německé národnosti. Naprostá většina jich patřila k římskokatolické církvi, pouze 24 k evangelické a jeden byl bez vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 ve vesnici žilo 1346 Němců, 44 Čechoslováků a čtrnáct cizinců. V náboženském vyznání stále výrazně převažovala římskokatolická církev, ale 22 lidí patřilo k evengelické cirkvi a bez vyznání jich bylo 66.[11]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 577 | 559 | 625 | 768 | 832 | 981 | 1 404 | 858 | 805 | 683 | 542 | 427 | 516 | 734 |
| Domy | 91 | 93 | 96 | 128 | 136 | 144 | 226 | 232 | 190 | 186 | 179 | 178 | 178 | 233 |
Doprava
Samotná obec leží podél místní komunikace, která se na obou koncích napojuje na silnici II/568 z Chomutova do Března a Kadaně s možností napojení na dálnici D7, která obec z obchází. Souběžně s ní vede železniční trať 124, která u Droužkovic vstupuje do Březenského tunelu dlouhého 1 758 m. Na trati je zastávka Droužkovice, ale vlaky zde od roku 2011 nezastavují.[14] Dopravní obslužnost zajišťuje Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova. Hlavní ulicí vede cyklotrasa 3080 z Vikletic do Celné.
Pamětihodnosti
Ve středu vesnice se nachází kostel svatého Mikuláše písemně doložený k roku 1357. Dochovaná podoba pochází z opravy roku 1882. Ve výklenkové kapli u domu čp. 21 je umístěna socha Jana Nepomuckého z konce osmnáctého století. U cesty k železniční zastávce stojí kaple Panny Marie z roku 1819, ve které bývala dřevěná barokní soška Piety z poloviny osmnáctého století. Před dům čp. 59 byl přestěhován pískovcový kříž se sochou Krista z roku 1738.[15] Jeho vrchol tvoří kamenný kříž s ukřižovaným Kristem, který má pod nohama lebku. Střední část podstavce nese v přední části desku s reliéfem Panny Marie.[16]
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice stojí na pískovcovém soklu na malé předzahrádce domu čp. 26. Je čtverhranný a obtočený plastickým pásem s hlavami andělů. Na vrcholu sloupu se nachází deska se sochami Boha Otce a Syna.[16]
Severozápadně od obce, na tzv. Pražském poli, stála do roku 1996 dvojice kamenů, nazývaných Generalsteine (Generálské kameny) a považovaných za menhiry. Kameny byly zničeny při rekultivaci černé skládky v jejich těsné blízkosti. V roce 2007 bylo rozhodnuto umístit na původní místo alespoň kopie těchto kamenů, k čemuž došlo v červnu roku 2008.
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 423–424.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Droužkovice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 48 s. S. 5.
- ↑ RANDÁK, Vojtěch. Výstavba úseku stavby R7 MÚK Vysočany – MÚK Droužkovice [online]. Ostrava: KONSTRUKCE Media, 2014-04-25 [cit. 2014-10-27]. Dostupné online.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 129.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR – Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 584 s. Kapitola Chomutovsko‑teplická pánev, s. 228.
- ↑ a b c CENIA. Soubor tematických map [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- ↑ Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.
- ↑ Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289.
- ↑ Droužkovice - Příjezdy a odjezdy vlaků 2011 [online]. ŽelPage, 2014 [cit. 2014-11-12]. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Droužkovice, s. 325.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11, čís. 1, s. 13–15.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Droužkovice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 48 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Droužkovice na Wikimedia Commons - Droužkovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
