Menhir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Menhir (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) je kamenný blok svisle zasazený do země. Vyskytují se po celém světě. Obvykle beze stop opracování, zřídka je naznačená lidská postava, případně oděv a zbraně. Menhirové sochy jsou známé ze severozápadní Francie, Španělska, Korsiky. Mívají falický charakter, ale jsou i místy s ženskými znaky [zdroj?]. Někdy tvoří řady alignement nebo kruhy (kromlech). Vznikají od pozdního neolitu do 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. [zdroj?].

Menhiry v ČR[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějším českým kamenem, považovaným za menhir, je tzv. Kamenný pastýř, stojící v poli nedaleko obce Klobuky na Slánsku. Je 330 cm dlouhý. Býval prý kdysi obklopen kruhem devíti kamenů - odtud snad pochází název „pastýř“ [zdroj?].

Mezi další předpokládané menhiry v ČR patří například kámen z Jemníků na Slánsku, který byl v roce 2003 znovu vztyčen. Měří asi 1 m a je tvořen slepencem. Další dva povalené menhiry se pak nachází na svazích Slánské hory. Jejich délka je 200 a 150 cm.

Další menhiry se nachází na Žatecku. Jeden severně od obce Drahomyšl (Zakletý mnich), další na zahradě žateckého muzea (původem z obce Březno). Další údajný menhir leží na kopci nad obcí Kluček a jiný žulový menhir se nachází asi 1 km jihozápadně od obce Líčkov; je na něm vytesán letopočet 1905.

Na Lounsku se pak vyskytují tyto památky: menhir v lounském muzeu (pochází od obce Selibice), Baba u obce Slavětín a menhir v Orasicích.

Známý je i dolnochaberský Zkamenělý slouha. Je to asi 160 cm vysoký menhir nacházející se u plotu rodinného domu v Ládevské ulici v Praze - Dolních Chabrech. V okolí se nacházejí ještě další kameny, které mohou být také menhiry.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Slovo menhir je novodobá umělá složenina, používající bretonská slova. V samotné bretonštině se pak pro menhir používá slovo peulvan. Je možné, že české slovo balvan a bretonské peulvan mají společný původ.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Publikace o českých megalitech (výběr z novějších publikací)

  • Milan Špůrek: Menhiry v Čechách. Památky a příroda, č. 1/1984.
  • Karel Sklenář: Ještě k otázce českých „menhirů“. Památky a příroda, č. 9/1984.
  • Milan Špůrek: Další menhiry v Čechách. Památky a příroda, č. 4/1987.
  • Milan Špůrek: Původ menhirů v Čechách. Památky a příroda, č. 7/1987.
  • Anna Bauerová: Zlatý věk země Bójů. Praha 1988.
  • Karel Svoboda: Tajemné megality. Praha 1990.
  • Milan Špůrek: Jehla v kupce sena (kapitola Vztyčené prsty krajiny). Praha 1990.
  • Jaroslav HelšusAntonín Hluštík: Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách. Praha 1991.
  • Milan Špůrek: Tajemné menhiry v Čechách. Příloha Technického magazínu č. 7/1995.
  • Karel Sklenář: Slepé uličky archeologie. 2. vydání, Hořovice 1995.
  • Anna Bauerová: Keltové v Čechách. Praha–Litomyšl 1996.
  • Radko Šarič – Petr Štěpánek: České megality. (rok vydání neuveden)
  • Karel Sklenář: Hromové klíny a hrnce trpaslíků. Praha 1999.
  • Otomar Dvořák: Kamenné otazníky české historie. Praha 2003.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]