Chlorid kademnatý
| Chlorid kademnatý | |
|---|---|
 |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid kademnatý |
| Anglický název | Cadmium chloride |
| Německý název | Cadmiumchlorid |
| Sumární vzorec | CdCl2 |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| UN kód | 2570 |
| Číslo RTECS | EV0175000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 183,32 g/mol 228,35 g/mol (hemipentahydrát) |
| Teplota tání | 568 °C |
| Teplota varu | 964 °C |
| Hustota | 4,048 g/cm³ 3,327 g/cm³ (hemipentahydrát) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 2,31 cP (597 °C) 1,87 cP (687 °C) |
| Index lomu | hemipentahydrát nD= 1,651 3 |
| Rozpustnost ve vodě | 89,8 g/100 ml (0 °C) 101,2 g/100 ml (10 °C) 114,1 g/100 ml (20 °C) 120,7 g/100 ml (25 °C) 128,3 g/100 ml (30 °C) 134,7 g/100 ml (40 °C) 136,4 g/100 ml (60 °C) 140,4 g/100 ml (80 °C) 146,9 g/100 ml (100 °C) 264 g/100 ml (200 °C) hemipentahydrát 168,4 g/100 ml (0 °C) 170,2 g/100 ml (20 °C) 178,6 g/100 ml (60 °C) 188,68 g/100 ml (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
methanol 1,7 g/100 ml (15 °C) ethanol 1,52 g/100 ml (15 °C) |
| Relativní permitivita εr | 6,73 |
| Měrná magnetická susceptibilita | -4,71·10-6 cm3g-1 -5,65·10-6 cm3g-1 (hemipentahydrát) |
| Povrchové napětí | 84,2 mN/m (580 °C) 74,7 mN/m (920 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | klencová (α) šesterečná (β) jednoklonná (hemipentahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | α - modifikace a= 623 pm α= 36°02´ β - modifikace a= 385 pm c= 1 746 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -390,8 kJ/mol -1 130 kJ/mol (18 °C, hemipentahydrát) |
| Entalpie tání ΔHt | 173,2 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 659,5 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | -102 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 115,27 J K-1 mol-1 232,8 J K-1 mol-1 (hemipentahydrát) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -343,2 kJ/mol -944 kJ/mol (hemipentahydrát) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,418 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Vysoce toxický (T+)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) |
|
| R-věty | R45, R46, R60, R61, R25, R26, R48/23/25, R50/53 |
| S-věty | S53, S45, S60, S61 |
|
|
|
| H-věty | H350 H340 H360FD H330 H301 H372 H410 |
| NFPA 704 |
 1
3
0
|
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Chlorid kademnatý je anorganická sloučenina chloru a kadmia se vzorcem CdCl2. Za běžných podmínek se jedná o bílou krystalickou látku, hygroskopickou, velmi dobře rozpustnou ve vodě a mírně rozpustnou v ethanolu. Přestože se považuje za iontovou sloučeninu, jeho vazby mají významný kovalentní charakter. Krystalová struktura chloridu kademnatého, složená z dvourozměrných vrstev iontů, je referenční pro popis jiných krystalových struktur. Chlorid kademnatý se vyskytuje také ve formě dihydrátu (CdCl2.H2O) a pentahydrátu (CdCl2.5H2O).[1]
Obsah |
Struktura [editovat]
Chlorid kademnatý tvoří krystaly s romboedrální symetrií. Jodid kademnatý (CdI2) má krystalovou strukturu velmi podobnou. Jednotlivé vrstvy v těchto dvou strukturách jsou identické, avšak v CdCl2 jsou chloridové ionty jsou rozmístěny v těsně uspořádané krychlové mřížce (CCP), zatímco v CdI2 v mřížce těsně uspořádané šesterečné (HCP).[2][3]
Chemické vlastnosti [editovat]
Chlorid kademnatý se dobře rozpouští ve vodě a dalších polárních rozpouštědlech. Ve vodě je vysoká rozpustnost dána částečně tvorbou komplexních iontů, například [CdCl4]2−. Díky tomuto chování je CdCl2 slabou Lewisovou kyselinou.[2]
- CdCl2 + 2 Cl− → [CdCl4]2−
Pomocí velkých kationtů lze izolovat trojúhelníkový bipyramidální iont [CdCl5]3−.[4]
Příprava [editovat]
Bezvodý chlorid kademnatý lze připravit působením bezvodého chloru nebo chlorovodíku na zahřáté kovové kadmium:
- Cd + 2 HCl → CdCl2 + H2
Pomocí kyseliny chlorovodíkové lze získat hydratovaný CdCl2, a to z kadmia nebo oxidu či uhličitanu kademnatého.
Použití [editovat]
Chlorid kademnatý lze využít pro přípravu sulfidu kademnatého, používaného jako kadmiová žluť, ostře žlutý stabilní anorganický pigment:
V laboratoři se bezvodý CdCl2 používá pro přípravu organokademnatých sloučenin typu R2Cd, kde R je aryl nebo primární alkyl. Dříve se takto syntetizovaly ketony z acylchloridů:[5]
- CdCl2 + 2 RMgX → R2Cd + MgCl2 + MgX2
- R2Cd + R'COCl → R'COR + CdCl2
Taková reagencia byla z většiny vytlačena organickými sloučeninami mědi, které jsou mnohem méně toxické.
Chlorid kademnatý se používá také pro fotokopírování, barvení a galvanické pokovování.
Toxicita [editovat]
Chlorid kademnatý je velmi toxický, karcinogenní, mutagenní a teratogenní. IARC ho řadí do skupiny 1, tedy „prokázaný karcinogen pro člověka“.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ Lide, David R.(1998),(87 ed.), Boca Raton, FL: CRC Press, pp. 4–67; 1363, ISBN 0-8493-0594-2
- ↑ a b N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
- ↑ A. F. Wells, "Structural Inorganic Chemistry", 5th ed., Oxford University Press, Oxford, UK, 1984.
- ↑ D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
- ↑ J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.
Externí odkazy [editovat]
- International Chemical Safety Card 0116
- IARC Monograph "Cadmium and Cadmium Compounds"
- National Pollutant Inventory – Cadmium and compounds
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
