Chlorid kademnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid kademnatý
Krystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid kademnatý
Anglický název Cadmium chloride
Německý název Cadmiumchlorid
Sumární vzorec CdCl2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
UN kód 2570
Číslo RTECS EV0175000
Vlastnosti
Molární hmotnost 183,32 g/mol
228,35 g/mol (hemipentahydrát)
Teplota tání 568 °C
Teplota varu 964 °C
Hustota 4,048 g/cm3
3,327 g/cm3 (hemipentahydrát)
Dynamický viskozitní koeficient 2,31 cP (597 °C)
1,87 cP (687 °C)
Index lomu hemipentahydrát
nD= 1,651 3
Rozpustnost ve vodě 89,8 g/100 ml (0 °C)
101,2 g/100 ml (10 °C)
114,1 g/100 ml (20 °C)
120,7 g/100 ml (25 °C)
128,3 g/100 ml (30 °C)
134,7 g/100 ml (40 °C)
136,4 g/100 ml (60 °C)
140,4 g/100 ml (80 °C)
146,9 g/100 ml (100 °C)
264 g/100 ml (200 °C)
hemipentahydrát
168,4 g/100 ml (0 °C)
170,2 g/100 ml (20 °C)
178,6 g/100 ml (60 °C)
188,68 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
1,7 g/100 ml (15 °C)
ethanol
1,52 g/100 ml (15 °C)
Relativní permitivita εr 6,73
Měrná magnetická susceptibilita -4,71·10-6 cm3g-1
-5,65·10-6 cm3g-1 (hemipentahydrát)
Povrchové napětí 84,2 mN/m (580 °C)
74,7 mN/m (920 °C)
Struktura
Krystalová struktura klencová (α)
šesterečná (β)
jednoklonná (hemipentahydrát)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 623 pm
α= 36°02´
β - modifikace
a= 385 pm
c= 1 746 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -390,8 kJ/mol
-1 130 kJ/mol (18 °C, hemipentahydrát)
Entalpie tání ΔHt 173,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 659,5 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -102 J/g
Standardní molární entropie S° 115,27 J K-1 mol-1
232,8 J K-1 mol-1 (hemipentahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -343,2 kJ/mol
-944 kJ/mol (hemipentahydrát)
Izobarické měrné teplo cp 0,418 J K-1 g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R45, R46, R60, R61, R25, R26, R48/23/25, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09

H-věty H350 H340 H360FD H330 H301 H372 H410
NFPA 704
NFPA 704.svg
1
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid kademnatý je anorganická sloučenina chloru a kadmia se vzorcem CdCl2. Za běžných podmínek se jedná o bílou krystalickou látku, hygroskopickou, velmi dobře rozpustnou ve vodě a mírně rozpustnou v ethanolu. Přestože se považuje za iontovou sloučeninu, jeho vazby mají významný kovalentní charakter. Krystalová struktura chloridu kademnatého, složená z dvourozměrných vrstev iontů, je referenční pro popis jiných krystalových struktur. Chlorid kademnatý se vyskytuje také ve formě dihydrátu (CdCl2.H2O) a pentahydrátu (CdCl2.5H2O).[1]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý tvoří krystaly s romboedrální symetrií. Jodid kademnatý (CdI2) má krystalovou strukturu velmi podobnou. Jednotlivé vrstvy v těchto dvou strukturách jsou identické, avšak v CdCl2 jsou chloridové ionty rozmístěny v těsně uspořádané krychlové mřížce (CCP), zatímco v CdI2 v mřížce těsně uspořádané šesterečné (HCP).[2][3]

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý se dobře rozpouští ve vodě a dalších polárních rozpouštědlech. Ve vodě je vysoká rozpustnost dána částečně tvorbou komplexních iontů, například [CdCl4]2−. Díky tomuto chování je CdCl2 slabou Lewisovou kyselinou.[2]

CdCl2 + 2 Cl → [CdCl4]2−

Pomocí velkých kationtů lze izolovat trojúhelníkový bipyramidální iont [CdCl5]3−.[4]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid kademnatý lze připravit působením bezvodého chloru nebo chlorovodíku na zahřáté kovové kadmium:

Cd + 2 HCl → CdCl2 + H2

Pomocí kyseliny chlorovodíkové lze získat hydratovaný CdCl2, a to z kadmia nebo oxidu či uhličitanu kademnatého.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý lze využít pro přípravu sulfidu kademnatého, používaného jako kadmiová žluť, ostře žlutý stabilní anorganický pigment:

CdCl2 + H2S → CdS + 2 HCl

V laboratoři se bezvodý CdCl2 používá pro přípravu organokademnatých sloučenin typu R2Cd, kde R je aryl nebo primární alkyl. Dříve se takto syntetizovaly ketony z acylchloridů:[5]

CdCl2 + 2 RMgX → R2Cd + MgCl2 + MgX2
R2Cd + R'COCl → R'COR + CdCl2

Taková reagencia byla z většiny vytlačena organickými sloučeninami mědi, které jsou mnohem méně toxické.

Chlorid kademnatý se používá také pro fotokopírování, barvení a galvanické pokovování.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý je velmi toxický, karcinogenní, mutagenní a teratogenní. IARC ho řadí do skupiny 1, tedy „prokázaný karcinogen pro člověka“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium chloride na anglické Wikipedii.

  1. Lide, David R.(1998),(87 ed.), Boca Raton, FL: CRC Press, pp. 4–67; 1363, ISBN 0-8493-0594-2 
  2. a b N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  3. A. F. Wells, "Structural Inorganic Chemistry", 5th ed., Oxford University Press, Oxford, UK, 1984.
  4. D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
  5. J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.