Chlorid barnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid barnatý
Prášková formaKrystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid barnatý
Anglický název Barium chloride
Německý název Bariumchlorid
Sumární vzorec BaCl2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Číslo RTECS CQ8750000
CQ8751000 (dihydrát)
Vlastnosti
Molární hmotnost 208,24 g/mol
244,27 g/mol (dihydrát)
Molární koncentrace cM 1,597 mol/dm3 (30% roztok dihydrátu)
Teplota tání 963 °C
Teplota varu 1 560 °C
Teplota změny krystalové modifikace 925 °C (α → β)
Hustota 3,917 g/cm3 (α)
3,856 g/cm3 (β)
3,106 g/cm3 (dihydrát)
1,279 3 g/cm3 (30% roztok dihydrátu)
Dynamický viskozitní koeficient 4,60 cP (997 °C)
3,61 cP (1 037 °C)
1,503 cP (20 °C, 30% roztok dihydrátu)
Kinematický viskozitní koeficient 1,175 cS (20 °C, 30% roztok dihydrátu)
Index lomu nDa= 1,730 3 (20 °C)
nDb= 1,736 7 (20 °C)
nDc= 1,742 0 (20 °C)
30% roztok dihydrátu
nD= 1,378 1 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě 31,6 g/100 ml (0 °C)
33,7 g/100 ml (10 °C)
36,2 g/100 ml (20 °C)
37,4 g/100 ml (25 °C)
38,7 g/100 ml (30 °C)
41,2 g/100 ml (40 °C)
43,7 g/100 ml (50 °C)
46,4 g/100 ml (60 °C)
52,2 g/100 ml (80 °C)
58,2 g/100 ml (100 °C)
dihydrát
30,62 g/100 ml (0 °C)
44,68 g/100 ml (20 °C)
59,01 g/100 ml (60 °C)
67,44 g/100 ml (80 °C)
76,81 g/100 ml (100 °C)
Relativní permitivita εr 8,42 (20 °C)
9,4 (20 °C, dihydrát)
Měrná magnetická susceptibilita -4,65·10-6 cm3g-1
4,65·10-6 cm3g-1 (dihydrát)
Povrchové napětí 165,0 mN/m (970 °C)
159,4 mN/m (1 040 °C)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná (α)
krychlová (β)
jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky α modifikace
a= 470 pm
b= 782 pm
c= 933 pm
β modifikace
a= 734 pm
dihydrát
a= 673,8 pm
b= 1 086 pm
c= 713,6 pm
β= 90° 57´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -860,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 110,3 J/g
Entalpie varu ΔHv 1 159 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -49,0 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S° 126 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -808,9 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,361 6 JK-1g-1
0,468 6 JK-1g-1 (dihydrát)
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R20, R25
S-věty (S1/2), S45

GHS06 – toxické látky
GHS06

H-věty H301 H332
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid barnatý je iontová anorganická sloučenina chloru a barya se vzorcem BaCl2. Je to jedna z nejdůležitějších rozpustných solí barya. Podobně jako jiné takové soli je toxický a zbarvuje plamen do žlutozelena. Vykazuje hygroskopické vlastnosti.

Struktura a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

BaCl2 tvoří krystaly jak fluoritového charakteru, tak charakteru chloridu olovnatého. V obou případech jde o projev preference velkého iontu Ba2+ pro koordinační čísla větší než šest.[1] Ve vodném roztoku se chlorid barnatý chová jako obyčejná sůl – jedná se o elektrolyt 1:2, roztok má neutrální pH.

BaCl2 reaguje se síranovým iontem za vzniku bílé sraženiny síranu barnatého.

Ba2+(aq) + SO42-(aq) → BaSO4(s)

Podobně reaguje i šťavelan (oxalát):

Ba2+(aq) + C2O42-(aq) → BaC2O4(s)

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Chlorid barnatý lze připravovat z hydroxidu nebo uhličitanu barnatého; uhličitan se vyskytuje v přírodě jako minerál witherit. Tyto zásadité soli reagují s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku hydratovaného chloridu barnatého. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovým procesem z barytu (síranu barnatého):[2]

BaSO4 + 4 C → BaS + 4 CO

První krok musí probíhat za vysoké teploty.

BaS + CaCl2 → BaCl2 + CaS

Ve druhém kroku je třeba roztavit reaktanty. BaCl2 se z výsledné směsi vyplaví vodou.

Z vodných roztoků krystalizuje chlorid barnatý do podoby bílých krystalů dihydrátu: BaCl2·2H2O.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Jakožto levná, rozpustná sůl barya má chlorid barnatý široké spektrum aplikací v laboratoři. Běžně se používá pro testování na přítomnost síranového iontu (princip – viz výše). V průmyslu se využívá hlavně k čištění solanky a při výrobě solí pro tepelné zpracování, cementování ocelí, při výrobě pigmentů a pro výrobu dalších solí barya. BaCl2 lze použít i v zábavní pyrotechnice pro tvorbu jasně zelené barvy. Použitelnost je však limitována toxicitou BaCl2.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Chlorid barnatý, stejně jako další ve vodě rozpustné soli barya, je velmi toxický. Potenciálními antidoty jsou síran sodný a hořečnatý, protože mohou převést chlorid na nerozpustný (a tedy netoxický) síran barnatý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium chloride na anglické Wikipedii.

  • Greenwood, N. N.; & Earnshaw, A. (1997). Chemistry of the Elements (2nd Edn.), Oxford: Butterworth-Heinemann. ISBN 0-7506-3365-4.
  • Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
  • The Merck Index, 7th edition, Merck & Co., Rahway, New Jersey, 1960.
  1. Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
  2. H. Nechamkin, The Chemistry of the Element, McGraw-Hill, New York, 1968.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Barium chloride ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.