Chlorid rtuťnatý
| Chlorid rtuťnatý | |
|---|---|
 chloride.png){kind=small} |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid rtuťnatý |
| Triviální název | Sublimát |
| Anglický název | Mercury(II) chloride |
| Německý název | Quecksilber(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | HgCl2 |
| Vzhled | Bílá krystalická nebo práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 271,5 g/mol |
| Teplota tání | 276 °C |
| Teplota varu | 302 °C (sublimuje) |
| Hustota | 5,44 g/cm³ (25 °C) 4,44 g/cm³ (280 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 4,66 g/100 ml (0 °C) 5,43 g/100 ml (10 °C) 6,59 g/100 ml (20 °C) 7,3 g/100 ml (25 °C) 8,14 g/100 ml (30 °C) 10,2 g/100 ml (40 °C) 13,52 g/100 ml (50 °C) 17,77 g/100 ml (60 °C) 31,13 g/100 ml (80 °C) 55,41 g/100 ml (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
Methanol 25,2 g/100 ml (0 °C) 51,5 g/100 ml (20 °C) 141,6 g/100 ml (40 °C) 166,7 g/100 ml (60 °C) Ethanol 42,5 g/100 ml (0 °C) 47,1 g/100 ml (20 °C) 55,3 g/100 ml (40 °C) Pyridin 15,1 g/100 ml (0 °C) 25,2 g/100 ml (20 °C) dále rozpustný v acetonu, kyselině octové a dioxanu |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
Rozpustný v benzenu, sirouhlíku |
| Relativní permitivita εr | 6,52 (20 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | - 3,798 42 10-6 cm3 g-1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Kosočtverečná |
| Hrana krystalové mřížky | a= 593,3 pm, b= 1 275,3 pm, c= 432,5 pm |
| Koordinační geometrie | Lineární |
| Tvar molekuly | Lineární |
| Dipólový moment | 0 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -230,1 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 70,7 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 213 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 249 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 140,02 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -182,2 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,273 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Vysoce toxický (T+)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) |
|
| R-věty | R28, R34, R48/24/25, R50/53 |
| S-věty | S1/2, S36/37/39, S45, S60, S61 |
|
|
|
| H-věty | H341 H361f H300 H372 H314 H410 |
| NFPA 704 | |
| Teplota vznícení | Není vznítitelný |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Chlorid rtuťnatý, triviální název sublimát je bezbarvá krystalická a nebo práškovitá látka, sloučeninou chloru a rtuti, ve které je oxidační číslo rtuti II. Připravuje se zahříváním síranu rtuťnatého s chloridem sodným, při čemž vzniklý chlorid rtuťnatý z reakční směsi sublimuje:
- HgSO4 + 2NaCl → HgCl2 + Na2SO4
Průmyslově se vyrábí většinou přímou reakcí plynného chloru s kovovou rtutí za zvýšené teploty:
- Hg + Cl2 → HgCl2,
nebo působením chloru na chlorid rtuťný:
- Hg2Cl2 + Cl2 → 2HgCl2.
Ve vodném roztoku tvoří s chloridy komplexní soli, např.
- HgCl2.+ 2NaCl → Na2[HgCl4].
Chlorid rtuťnatý snadno těká. Jak v parách, tak v kystalické mřížce nacházíme tříatomové molekuly, ve kterých jsou na jeden atom rtuti vázány kovalentními vazbami dva atomy chloru. Proto ve vodném roztoku se jen velice málo disociuje.
Chlorid rtuťnatý je rozpustný ve vodě, zejména horké, ale ještě lépe je rozpustný v organických rozpouštědlech: v methanolu, ethanolu, glycerolu, diethyletheru, benzenu aj.
Je to velmi prudký jed, který zasahuje především játra a ledviny. Může se vstřebávat i kůží. Minimální smrtná dávka LDLo je u člověka přibližně 20 mg/kg. Byla prokázána i jeho teratogenita. Je nebezpečný i pro životní prostředí, především vodní, kde velmi dlouho přetrvává a velice obtížně se likviduje. Podobně jako jiné sloučeniny rtuti se hromadí v zasažených organismech a vstupuje tak do potravního řetězce, čímž se může dostávat až do lidské potravy a způsobovat chronické otravy.
Použití [editovat]
Dříve se používal jako desinfekční prostředek v případech, kdy nešlo o přímý kontakt s člověkem nebo zvířaty, dnes vzhledem k značnému riziku pro člověka i životní prostředí se jeho použití omezuje. V lékařství se používá jeho složka fixačních činidel v histologii (např. Zenkerovo činidlo). Používal se také jako impregnační činidlo dřeva proti hnilobě (např. u železničních pražců). Byl pravděpodobně použit jako jed při domnělé vraždě astronoma Tycho Brahe 24. října 1601 v Praze.
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
