Chlorid rtuťnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chlorid rtuťnatý
Obecné
Systematický název	Chlorid rtuťnatý
Triviální název	Sublimát
Anglický název	Mercury(II) chloride
Německý název	Quecksilber(II)-chlorid
Sumární vzorec	HgCl2
Vzhled	Bílá krystalická nebo práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7487-94-7
Číslo EC	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	271,5 g/mol
Teplota tání	276 °C
Teplota varu	302°C (sublimuje)
Hustota	5,44 g/cm³ (25 °C) 4,44 g/cm³ (280 °C)
Rozpustnost ve vodě	4,66 g/100 ml (0 °C) 5,43 g/100 ml (10 °C) 6,59 g/100 ml (20 °C) 7,3 g/100 ml (25 °C) 8,14 g/100 ml (30 °C) 10,2 g/100 ml (40 °C) 13,52 g/100 ml (50 °C) 17,77 g/100 ml (60 °C) 31,13 g/100 ml (80 °C) 55,41 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	Methanol 25,2 g/100 ml (0 °C) 51,5 g/100 ml (20 °C) 141,6 g/100 ml (40 °C) 166,7 g/100 ml (60 °C) Ethanol 42,5 g/100 ml (0 °C) 47,1 g/100 ml (20 °C) 55,3 g/100 ml (40 °C) Pyridin 15,1 g/100 ml (0 °C) 25,2 g/100 ml (20 °C) dále rozpustný v acetonu, kyselině octové a dioxanu
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	Rozpustný v benzenu, sirouhlíku
Relativní permitivita	6,52 (20 °C)
Měrná vodivost	- 3,798 42 Sm-1
Struktura
Krystalová struktura	Kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky	a= 593,3 pm, b= 1 275,3 pm, c= 432,5 pm
Koordinační geometrie	Lineární
Tvar molekuly	Lineární
Dipólový moment	0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	-230,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	70,7 J/g
Entalpie varu ΔHv	213 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	249 J/g
Standardní molární entropie S°	140,02 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	-182,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,273 J K-1 g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický (T+) Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty	R28, R34, R48/24/25, R50/53
S-věty	S1/2, S36/37/39, S45, S60, S61
NFPA 704
Teplota vznícení	Není vznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid rtuťnatý, triviální název sublimát je bezbarvá krystalická a nebo práškovitá látka, sloučeninou chloru a rtuti, ve které je oxidační číslo rtuti II. Připravuje se zahříváním síranu rtuťnatého s chloridem sodným, při čemž vzniklý chlorid rtuťnatý z reakční směsi sublimuje:

HgSO₄ + 2NaCl → HgCl₂ + Na₂SO₄

Průmyslově se vyrábí většinou přímou reakcí plynného chloru s kovovou rtutí za zvýšené teploty:

Hg + Cl₂ → HgCl₂,

nebo působením chloru na chlorid rtuťný:

Hg₂Cl₂ + Cl₂ → 2HgCl₂.

Ve vodném roztoku tvoří s chloridy komplexní soli, např.

HgCl₂.+ 2NaCl → Na₂[HgCl₄].

Chlorid rtuťnatý snadno těká. Jak v parách, tak v kystalické mřížce nacházime tříatomové molekuly, ve kterých jsou na jeden atom rtuti vázány kovalentními vazbami dva atomy chloru. Proto ve vodném roztoku se jen velice málo disociuje.

Chlorid rtuťnatý je rozpustný ve vodě, zejména horké, ale ještě lépe je rozpustný v organických rozpouštědlech: v methanolu, ethanolu, glycerolu, diethyletheru, benzenu aj.

Je to velmi prudký jed, který zasahuje především játra a ledviny. Může se vstřebávat i kůží. Minimální smrtelná dávka LDLo je u člověka přibližně 20 mg/kg. Byla prokázána i jeho teratogenicita. Je nebezpečný i pro životní prostředí, především vodní, kde velmi dlouho přetrvává a velice obtížně se likviduje. Podobně jako jiné sloučeniny rtuti se hromadí v zasažených organismech a vstupuje tak do potravního řetězce, čímž se může dostávat až do lidské potravy a způsobovat chronické otravy.

[editovat] Použití

Dříve se používal se jako desinfekční prostředek v případech, kdy nešlo o přímý kontakt s člověkem nebo zvířaty, dnes vzhledem k značnému riziku pro člověka i životní prostředí se jeho použití omezuje. V lékařství se používá jeho složka fixačních činidel v histologii (např. Zenkerovo činidlo). Používal se také jako impregnační činidlo dřeva proti hnilobě (např. u železničních pražců). Byl pravděpodobně použit jako jed při domnělé vraždě astronoma Tycho Brahe 24.října 1601 v Praze.

[editovat] Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.