Sulfid kademnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sulfid kademnatý
Cadmium sulfide.jpg
Obecné
Systematický název Sulfid kademnatý
Ostatní názvy kadmiová žluť
Anglický název Cadmium sulfide
Německý název Cadmiumsulfid
Sumární vzorec CdS
Vzhled žlutý prášek
Identifikace
UN kód 2570
Číslo RTECS EV3150000
Vlastnosti
Molární hmotnost 144,48 g/mol
Teplota varu 1 750 °C (10 MPa)
Teplota sublimace 980 °C (v dusíku)
Hustota 4,82 g/cm³ (20 °C)
Index lomu n= 2,506
nDm= 2,529
Tvrdost 3 - 3,5
Rozpustnost ve vodě 0,000 13 g/100 ml (18 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztok čpavku (málo)
Součin rozpustnosti 7,9•10-27 (α)
3,8•10-12 (β)
Měrná magnetická susceptibilita -4,31·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura šesterečná (α)
krychlová plošně centrovaná (β)
Hrana krystalové mřížky α-modifikace
a= 413,1 pm
c= 669,1 pm
β-modifikace
a= 582,5 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -161,9 kJ/mol (α)
-144,3 kJ/mol (α)
Standardní molární entropie S° 64,9 J K-1 mol-1 (α)
71,1 J K-1 mol-1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -156,5 kJ/mol (α)
Izobarické měrné teplo cp 0,302 9 J K-1 g-1 (α)
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R22, R45, R48/23/25, R50/53, R62, R63, R68
S-věty S45, S53, S61

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H350 H341 H361fd H372 H302 H413
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid kademnatý je anorganická sloučenina síry a kadmia se vzorcem CdS. Má podobu žluté tuhé látky.[1] Vyskytuje se v přírodě v podobě vzácných nerostů greenockitu a hawleyitu, mnohem rozšířenější je však jako příměs v podobně strukturovaných zinkových rudách sfaleritu a wurtzitu, které jsou hlavními zdroji kadmia. Protože lze sulfid kademnatý snadno izolovat a čistit, je základním zdrojem kadmia pro všechny komerční aplikace.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

CdS se používá hlavně jako pigment.[2]

Sulfid a selenid kademnatý se používají při výrobě fotorezistorů citlivých ve viditelné a krátkovlnné infračervené oblasti.

Ve formě tenkého filmu lze CdS kombinovat s jinými vrstvami pro použití v některých typech solárních článků.[3] Byl také jedním z prvních polovodičových materiálů použitých pro tenkovrstvé tranzistory (TFT).[4] Ovšem zájem o použití CdS pro TFT podstatně opadl po rozvoji technologie amorfního křemíku koncem 70. let 20. století.

Pigment[editovat | editovat zdroj]

CdS je znám jako kadmiová žluť[1] (CI pigmentová žluť 37[5]). Přidáním různých množství selenu v podobě selenidu kademnatého lze získat celou škálu barev, například CI pigmentovou oranž 20 nebo CI pigmentovou červeň 108.[5]

Syntetické kademnaté pigmenty založené na sulfidu kademnatém jsou cenné pro svou dobrou tepelnou stabilitu, odolnost vůči světlu, povětrnostním vlivům a působení chemikálií a pro vysokou opacitu.[6]

Všeobecná komerční dostupnost sulfidu kademnatého ve 40. letech 19. století vedla k jeho častému používání umělci, zejména Van Goghem, Monetem (v jeho londýnské sérii a dalších dílech) a Matissem (Bathers by a river 1916–1919).[7] Přítomnost kadmia v barvách se používá k odhalování padělků maleb, jejichž originály byly namalovány před 19. stoletím.[8] CdS se používá jako pigment i v plastech.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium sulfide na anglické Wikipedii.

  1. a b c Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
  2. Karl-Heinz Schulte-Schrepping, Magnus Piscator "Cadmium and Cadmium Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2007 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a04 499.
  3. H. Zhao et al, "The effect of impurities on the doping and VOC of CdTe/CdS thin film solar cells", Thin Solid Films, Vol. 517, No. 7 (2009) pp. 2365-2369, DOI:10.1016/j.tsf.2008.11.041
  4. P.K. Weimar, "The TFT a new thin-film transistor", Proc. IRE, Vol. 50, No. 6 (1962) pp. 1462-1469, DOI: 10.1109/JRPROC.1962.288190
  5. a b R. M. Christie 2001 Colour Chemistry, p. 155 Royal Society of Chemistry ISBN 0-85404-573-2
  6. a b Hugh MacDonald Smith(2002). High Performance Pigments.Wiley-VCH. ISBN 3527302042. 
  7. Sidney Perkowitz, 1998, Empire of Light: A History of Discovery in Science and Art Joseph Henry Press, ISBN 0-309-06556-9
  8. W. Stanley Taft, James W. Mayer, Richard Newman, Peter Kuniholm, Dusan Stulik (2000) The Science of Paintings, Springer, ISBN 0-387-98722-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.