Chlorid berylnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid berylnatý
Kuličkovo–tyčinkový model části krystalické struktury
Obecné
Systematický název Chlorid berylnatý
Anglický název Beryllium chloride
Beryllium(I) chloride
Německý název Berylliumchlorid
Sumární vzorec BeCl2
Vzhled Bezbarvá, bílá nebo žlutá krystalická látka
Identifikace
SMILES [Be+2].[Cl-].[Cl-]
InChI 1S/Be.2ClH/h;2*1H/q+2;;/p-2
Číslo RTECS DS2625000
Vlastnosti
Molární hmotnost 79,918 2 g/mol
Teplota tání 399 °C, 672 K, 750 °F
Teplota varu 482 °C, 755 K, 900 °F
Hustota 1,899 g/cm3
1,835 g/cm3 (dihydrát)
1,712 g/cm³ (pevná látka)
Rozpustnost ve vodě 15,1 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Rozpustný v alkoholu a etheru
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
Rozpustný v pyridinu
Struktura
Tvar molekuly polymerní
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -490,4 kJ/mol
Bezpečnost
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BeCl2. Jedná se o bezbarvou až bílou či žlutou krystalickou a hygroskopickou látku dobře rozpustnou v mnoha polárních rozpouštědlech.
Jeho vlastnosti jsou téměř stejné jako u chloridu hlinitého.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

BeCl2 se připravuje slučováním kovového beryllia s chlorem při vysoké teplotě[1]

Be + Cl2 → BeCl2.

Také je možné jej připravit redukcí oxidu berylnatého uhlíkem při vysoké teplotě za přítomnosti chloru[2] nebo

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Struktura BeCl2 Pevný BeCl2 je jednorozměrný polymer sestávající z tetraedrických struktur.[3]
Liší se tím od BeF2, který je trojrozměrným polymerem se strukturou podobnou struktuře křemenu.


Podobné sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beryllium chloride na anglické Wikipedii.

  1. Irving R. Tannenbaum "Beryllium Chloride" Inorganic Syntheses, 1957, vol. 5, p.22. DOI:10.1002/9780470132364.ch7
  2. Cotton, F.A.; Wilkinson, G. (1980) Advanced Inorganic Chemistry John Wiley and Sons, Inc: New York, ISBN 0-471-02775-8.
  3. Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.