Fenakit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fenakit
Fenakit
Fenakit
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecBe2SiO4
Identifikace
Barvabezbarvý, žlutý ...
Vzhled krystaluromboedr
Soustavaklencová
Tvrdost7,5 – 8
Leskskelný
Štěpnostnedokonalá
Index lomunω = 1,650 – 1,656
nε = 1,667 – 1,670
Vrypbílý
Hustota2,96 – 3 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách nerozpustný

Fenakit (Nordenskjöld, 1833), chemický vzorec Be2SiO4, je klencový minerál. Název je odvozen z řeckého phenakos = lhář, protože jeho bezbarvá varieta se snadno zamění za křemen.

Původ[editovat | editovat zdroj]

V žulových pegmatitech, také hydrotermální původ a v žílách alpského typu.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly romboedrické, hojnoploché, buď tlustěji až štíhle sloupcovité a zakončené jedním nebo více klenci. Také krystaly čočkovité (u uralských fenakitů) nebo s nízkými klenci (jako u brazilských), často silně rýhované. Méně často krystaly až jehlicovité, do 20 cm délky. Zrnité a radiálně paprsčité agregáty. Penetrační dvojčata vzniklá rotací podle [0001].

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5 – 8, křehký, hustota 2,96 – 3 g/cm³, štěpnost zřetelná podle {1120}, špatná podle {1011}, lom lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, bílá, žlutá, narůžovělá, růžová, může být i skvrnitý. Lesk skelný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Be 6,37 %, Si 25,51 %, O 58,12 %, obsahuje malé příměsi hořčíku, vápníku, hliníku a sodíku. V kyselinách nerozpustný, před dmuchavkou se netaví.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Někdy jako ruda Be, jako drahý kámen v klenotnictví — fasetové brusy, kabošony.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Řídce se vyskytující minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dana, E.S. (1892) Dana's system of mineralogy, (6th edition), 462–463
  • American Mineralogist (1978): 63: 664
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Anorganické soli berylnaté
Halogenidy a pseudohalogenidy
Soli kyslíkatých kyselin

(neuvedeny soli
se záměnou kyslíku za jiný prvek,

složené a „zásadité“)
Fluornan berylnatý (Be(OF)2) • Chloristan berylnatý (Be(ClO4)2) • Dijodistan triberylnatý (Be3I2O10) • Siřičitan berylnatý (BeSO3) • Síran berylnatý (BeSO4) • Seleničitan berylnatý (BeSeO3) • Selenan berylnatý (BeSeO4) • Telluričitan berylnatý (BeTeO3) • Dusičnan berylnatý (Be(NO3)2) • Dihydrogenfosfornan berylnatý (Be(H2PO2)2) • Hydrogenfosforitan berylnatý (BeHPO3) • Metafosforečnan berylnatý (Be(PO3)2) • Fosforečnan berylnatý (Be3(PO4)2) • Hydrogenfosforečnan berylnatý (BeHPO4) • Difosforečnan berylnatý (Be2P2O7) • Arseničnan berylnatý (Be3(AsO4)2) • Antimoničnan berylnatý (Be(SbO3)2) • Uhličitan berylnatý (BeCO3) • Šťavelan berylnatý (Be(CO2)2) • Křemičitan berylnatý (Be2SiO4, Fenakit) • Metakřemičitan berylnatý (BeSiO3) • Bornatan berylnatý (BeBO2) • Dioxidoboran berylnatý (BeHBO2) • Hlinitan berylnatý (Be(AlO2)2) • Železitan berylnatý (Be(FeO2)2) • Chromitan berylnatý (Be(CrO2)2) • Chroman berylnatý (BeCrO4) • Molybdenan berylnatý (BeMoO4) • Metavanadičnan berylnatý (Be(VO3)2)
Soli tvořené záměnou vodíku
ze sloučenin typu prvekx – vodíky
Jiné
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fenakit&oldid=23000662“