Volyně

Volyně
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Volyně
Obec s rozšířenou působností	Strakonice (správní obvod)
Okres	Strakonice
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°9′57″ s. š., 13°53′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 988 (2024)
Rozloha	20,58 km²
Nadmořská výška	461 m n. m.
PSČ	387 01
Počet domů	860 (2021)
Počet částí obce	5
Počet k. ú.	5
Počet ZSJ	5
Kontakt
Adresa městského úřadu	Náměstí Svobody 41 387 01 Volyně info@mu.volyne.cz
Starosta	Ing. Martin Červený
Oficiální web: www.volyne.eu
Volyně
Další údaje
Ocenění	Fairtradové město
Kód obce	551970
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volyně (německy Wolin) je české město ležící v severozápadní části Jihočeského kraje, v okrese Strakonice, na řece Volyňce zhruba 10 km jižně od Strakonic a 15 km severovýchodně od Vimperka. Jeho historické jádro je od roku 1990 městskou památkovou zónou.

Místní části Zechovice a Starov jsou vesnice, které přiléhají k centrální místní části Volyně na západní straně, leží při silnici III/1706, vedoucí do Nahořan. Místní části Černětice a Račí leží jižně od vlastní Volyně a společně tvoří exklávu města, od něhož jsou odděleny obcí Nišovice.

Ve městě žije v současné době přibližně 3 000 obyvatel.

Historie

Historie obce

Hrádek ve Volyni založen u brodu přes řeku Volyňku, na důležité obchodní stezce. První písemná zmínka je z roku 1271 – v té době byla majetkem pražské kapituly. V letech 1330–1336 bylo založeno město, obehnané hradbou se třemi branami. V téže době založen kostel, po roce 1460 zaklenutý a do roku 1509 rozšířený o jižní loď. V letech 1501-1529 postavena renesanční radnice a nově postavena i obdélná tvrz. V polovině 19. století město vyhořelo a při obnově se setřel historický ráz domů. V roce 1900 bylo ve Volyni 264 domů a 3080 českých obyvatel, němečtí 4.

Historie židovské obce ve Volyni

Židovský hřbitov

Lze doložit, že první židovští jednotlivci žili ve Volyni již před rokem 1500. Po roce 1520 se Židé začali usazovat v části města Hradčany, v témže století byla založena i židovská obec. Na Hradčanech byl založen i židovský hřbitov. Hradčany byly v té době mimo obvod města, Židé totiž nesměli být přes noc ve městě spolu s křesťanskými obyvateli. Byli nuceni žít pohromadě v ohraničených místech jim vykázaných, v ghettech.

S rozrůstáním židovského osídlení ve Volyni vyvstala potřeba přemístění celého ghetta. Proto volyňští Židé koupili místo pro nové ghetto, uprostřed něhož postavili v letech 1838–1840 synagogu, která byla roku 1890 renovována. Dodnes se v těchto místech říká V židovnech. Proti synagoze jsou dva židovské domy, stavebně jen málo změněné. Vlastní synagoga je jedna z mála synagog empírového typu, stavebně velmi vzácná.

Židovské obce v Čechách vzkvétaly nejvíce v 18. a v první polovině 19. století. Židovská obec ve Volyni čítala roku 1862 158 osob. V roce 1849 byly zrušeny zákony omezující počet židovských sňatků (dříve se směl oženit jen nejstarší syn) a zákon omezující právo volného pohybu a usídlování Židů v libovolných místech. V této době, kdy se průmysl začal bouřlivě rozvíjet, hledali Židé, většinou obchodníci, uplatnění ve velkých městech. Po roce 1890 venkov opustili téměř všichni Židé produktivního věku se svými rodinami a židovské obce na venkově začaly silně upadat.

V důsledků toho docházelo na venkově ke slučování upadajících obcí. Tímto způsobem zanikly obce např. v Hošticích, Vlachově Březí nebo v Dubu u Prachatic. Majetek obcí byl většinou rozprodán s podmínkou, že pokud budou synagoga nebo hřbitov rozbořeny, na jejich půdorysu bude zřízena zahrada, aby místo nebylo nijak znesvěceno. Ve 30. letech 20. století odliv Židů do Prahy nebo zahraničí nadále pokračoval a v důsledku nacistické perzekuce se dějiny židovského osídlení v Československu staly již uzavřenou epochou.

Židovský hřbitov ve Volyni (rozloha 1357 m²) pochází z doby založení ghetta na Hradčanech, protože se tu nalézají pomníky 300 let staré. Nejstarší náhrobky jsou z bílého mramoru, barokní a je na nich patrný vliv lidového umění. Jsou zdobeny většinou poměrně velkými a neumělými rostlinnými ornamenty. Jsou zvláštním typem, který se z Volyně rozšířil na celkem asi patnáct židovských hřbitovů v širokém okolí. Náhrobky jsou na první pohled neuměle provedené, písmo je velkých rozměrů, neforemné, provedené s menším profesionálním umem. Od poloviny 19. století mají všechny náhrobky standardní řemeslnickou úroveň a jsou dílem zkušených kameníků. Písmo je kultivované, náhrobky leštěné.

V roce 1912 byla provedena důkladná oprava hřbitovní zdi i pomníků. V téže době byl postaven domek pro správce hřbitova. Oprava zdi byla znovu provedena v roce 1988.

Části města

• Černětice
• Račí
• Starov
• Volyně
• Zechovice

Od 1. dubna 1974 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Nišovice.

Hospodářství

Mezi nejvýznamnější zaměstnavatele patří:

• Agrochemický podnik Volyně
• Aldast

Doprava

Centrum města leží nad levým břehem Volyňky, po jejím pravém břehu (tedy východním okrajem města) prochází železniční trať 198 (Strakonice – Vimperk – Volary), na níž leží železniční stanice Volyně. U místní části Račí, ve volyňském katastrálním území Račí u Nišovic poblíž trojmezí s Černěticemi a Nišovicemi, se nachází zastávka Nišovice.

Skrze centrum města probíhá silnice I/4 (Praha – Strakonice – Strážný/Philippsreut). Z náměstí Svobody vede severovýchodním směrem jako Palackého ulice na náměstí Hrdinů a dále po mostě přes Volyňku a jako Nádražní ulice údolím Volyňky souběžně s železniční tratí na Strakonice a pak dále na Prahu, směrem jihozápadním vede jako Vimperská ulice na Vimperk. Od Nádražní ulice vede východním směrem jako Wolkerova ulice silnice II/142 (Volyně – Bavorov – Netolice). Na jihovýchod, směrem na Nišovice a Černětice, vede jako Husova ulice silnice II/144 (Volyně – Vlachovo Březí – Husinec). Račí je se silnicí II/144 spojenou krátkou silnicí III. třídy, Černětice silnicí III/1442 vedoucí do Malenic. Z centra Volyně na severozápad ulicemi Lidickou a Školní vede silnice III/1704 směrem na Doubravici u Volyně, a z ní se na obvodě města oddělují Chomutovskou ulicí silnice III/1703 na sever do Nihošovic a západojihozápadním směrem silnice III/1706 na Zechovice, Starov a Nahořany. Za Zechovicemi se ze silnice III/1706 odděluje silnice III/17016 do Nuzína.

Páteří autobusové dopravy je silnice I/4 a nejdůležitějším uzlem zastávky na hlavním volyňském náměstí, náměstí Svobody. U železničního nádraží v dolní části města aktuálně (2013) žádná dálková ani místní autobusová linka nezastavuje (zastávka je však uvedena v jízdním řádu linek 370190 a 370560). Na hlavním náměstí zastavuje několik dálkových linek různých dopravců (PROBO BUS (137441 a 137443), ČSAD AUTOBUSY České Budějovice (370001 a 370002), Stanislav Jirásek (137444)) spojujících Prahu se Šumavou a jedna linka COMETT PLUS (390210) a jedna linka ČSAD AUTOBUSY České Budějovice (370220) z Tábora na Šumavu a jedna linka ČSAD AUTOBUSY České Budějovice (370190) ze Strakonic do Vimperka. Přes Volyni dále jedou dvě linky strakonického dopravce ČSAD STTRANS ze Strakonic, jedna z nich (380200) pokračuje pos silnici 1706 přes zastávky „Volyně, MŠ“, „Volyně, Hradčany“, „Volyně, Zechovice, ACHP“, „Volyně, Zechovice“ a „Volyně, Starov“ směrem na Vacovice a Čestice, druhá (380230) vede do Volyně přes Hoštice a z Volyně směrem po silnici 142 na Litochovice a dále na Kakovice. Regionální linka ČSAD AUTOBUSY České Budějovice 370560 rovněž vede ze Strakonic, z volyňského náměstí pak pokračuje po silnici 144 přes zastávky „Volyně, Dobřanovec“, „Nišovice“, „Volyně, Černětice, žel. st. Nišovice“ a „Volyně, Černětice“ směrem na Vlachovo Březí a Prachatice. Jednotlivé spoje linek 370190 a 380200 zajíždějí do Malenic.

Společnost

Školství

Veřejné školy:

• Mateřská škola Volyně
• Základní škola Volyně
• Dětský domov, Základní škola, Školní jídelna a Školní družina Volyně
• Střední škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Volyně
• Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Volyně
• Základní umělecká škola Volyně

Soukromé školy:

• Základní škola Volyňka, z. s. (ZŠ a dětské skupiny)

Kultura

• Městské muzeum a kulturní centrum
• Kino

Sport

• T.J.Sokol
• SK Slavoj Volyně - fotbal
• Bikerz Volyně

Festivaly

• Divadelní Piknik - Celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla, s přímou nominací na Jiráskův Hronov
• Koupák Smack Fest
• Volyňská pouť
• Summer punk party

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Volyni.

Letecký pohled

• Volyňská tvrz vznikla nejspíše již na konci třináctého století, ale dochovaná hlavní budova pochází ze čtrnáctého a opevnění až z počátku šestnáctého století.
• Radnice s věží, ozdobným průčelím a podloubím postavena v letech 1501–1629, přestavěna po roce 1560
• Kostel Všech svatých, původně sv. Václava, založen po roce 1300 (zachován jižní portálek) a přestavěn v letech 1327–1350. Klenba lodi z let 1460–1470, jižní loď přistavěna do roku 1509. Věž je z roku 1817. Nepravidelné síňové dvoulodí na obdélném půdorysu, jižní loď podstatně užší. Zařízení z 19. století, pozdně gotická kamenná křtitelnice.
• Hřbitovní kostel Proměnění Páně na Malsičce, prostá renesanční stavba z let 1580-1619 s věží v průčelí z roku 1877. Barokní zařízení z 18. století, na zrušeném hřbitově cenné náhrobky.
• Empírová bývalá synagoga z roku 1840, roku 1890 obnovená a později přeměněná na kino.
• Dnes původnímu účelu nesloužící rozsáhlý areál tehdejší Školy v přírodě Volyně, který je po ukončení provozu areálu (2002) a po rozhodnutí původního vlastníka, Ústeckého kraje, o prodeji, od července 2005 v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti.

Galerie

• 
  Renesanční radnice
• 
  Tvrz
• 
  Kostel Všech svatých
• 
  Bývalá synagoga
• 
  Mariánský sloup na náměstí
• 
  Památník světové války

Osobnosti

• Antonín Lhota (1812–1905), malíř, rektor AVU v Praze (zemřel ve Volyni)
• Josef Niklas (1817–1877), architekt období historismu
• Jindřich Záhoř (1845–1927), lékař, pražský městský hygienik a politik
• Josef Kaizl (1854–1901), politik, ekonom a vysokoškolský pedagog, ministr financí v předlitavské vládě Franze Thun-Hohensteina (úřad vykonával od 5. března 1898 do 2. října 1899), historicky nejvýše postavený Čech v dějinách Rakousko-Uherska
• František Blahovec (1864–1942), katolický kněz, politik a regionální aktivista
• Jindřich Svoboda (1884–1941), profesor základů vyšší matematiky a sférické astronomie na Českém vysokém učení technickém v Praze; v akademickém roce 1935–1936 jeho rektor
• Alois Boháč (1885–1945), malíř a pedagog
• Josef Boháč (1890–1978), sochař
• Alžběta Birnbaumová (1898–1967), historička umění
• Maxmilián Boháč (1898–1957), malíř
• Jaroslav Hůlka (1899–1924), básník a prozaik
• Antonín Matěj Píša (1902–1966), novinář, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla
• Hynek Němec (1902 – 1942), důstojník československé armády, odbojář popravený nacisty
• Rudolf Haering (1915–1976), účastník Bitvy o Británii, válečný pilot v 311. československé bombardovací peruti RAF
• Irena Skružná (1918–2003), překladatelka a dabingová režisérka
• Jan Rubeš (1920–2009), operní zpěvák a herec
• Josef Hrubý (1932– 2017), spisovatel, básník, překladatel, výtvarník a knihovník
• Karel Klos (1945–2016), karikaturista
• Roman Kubička (1947–2020), akademický malíř, grafik, ilustrátor, autor knih o výtvarné technice, pedagog
• Vladimír T. Gottwald (* 1954), herec, spisovatel, dramatik, kreslíř a publicista

Literatura

• TEPLÝ, František: Dějiny města Volyně. Písek 1933, dostupné online [1]
• Ottův slovník naučný, heslo Volyně. Sv. 26, str. 957.
• POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Volyně, s. 261–262. 
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Prácheňsko. Svazek XI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 283 s. Kapitola Volyně tvrz, s. 272–275. 
• Birnbaumová, Alžběta: Volyně, Češtice, Dobrš. Edice Poklady národního umění, sv. 83. Praha-Litomyšl 1947
• Neumitka, Miroslav - Polanský, Zdeněk: Volyně na starých pohlednicích. Díl první, Proměny města na prahu moderní doby. Vydal Roman Karpaš Liberec 2014. 192 s., ISBN 978-80-87100-25-7

Související články

• Židovský hřbitov ve Volyni
• Synagoga ve Volyni

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Volyně na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Volyně ve Wikislovníku
• Volyně v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky města

Autoritní data	Biblio: 49719c89-ad27-43ca-bec3-cc624635a646, 211a0f58-63db-45e2-b17a-3fb03847ba8e NKC: ge131325 GND: 4674074-0 NLI: 987007560081105171 VIAF: 137262056

Portály: Česko | Geografie