Přeskočit na obsah

Karel Steklý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Steklý
Narození9. října 1903
Praha
Úmrtí5. července 1987 (ve věku 83 let)
Praha
Povolánífilmový režisér, scenárista a herec
Oceněnínárodní umělec (1973)
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Steklý (9. října 1903 Praha5. července 1987 Praha) byl český filmový režisér a scenárista.

Začínal u různých kočovných divadelních společností. V letech 1928–1938 působil jako inspicient a rekvizitář v Osvobozeném divadle.[1] Roli inspicienta si pak zahrál i ve Voskovcově a Werichově filmu Pudr a benzín. Od roku 1933 začal také psát filmové scénáře, nejprve pro jiné režiséry (např. Václava Wassermana), později pouze pro své vlastní filmy. Umělecká kvalita těchto scénářů však měla velmi střídavou úroveň, mezi jeho scénáři lze nalézt jak filmy vynikající, tak i zcela podprůměrné. V Osvobozeném divadle upravoval na podnět Jana Wericha hry pro děti (např. Ostrov dynamit, Divotvorný klobouk) a psal sám i pohádky, jejichž ústřední postavou býval Kapitán Bublas (např. Alibaba a třicet devět loupežníků).

Režírovat začal po druhé světové válce v roce 1945. Celý život byl vždy plně konformní s vládnoucím režimem a točil i díla politicky značně tendenční a ideově velice problematická. Z tohoto důvodu je dnes celá jeho umělecká dráha považována za velice nevyrovnanou a společensky rozporuplnou. Vedle snímků velice kvalitních a divácky atraktivních natočil velké množství děl průměrných či vyloženě podprůměrných (zejména Hroch, pokládaný za jeden z nejhorších filmů v dějinách české kinematografie).[zdroj?]

Práce v KSČ

[editovat | editovat zdroj]

Před květnovými volbami v roce 1946 oznámil své členství v KSČ a svůj kladný postoj k této straně vyjádřil v propagační stranické publikaci Můj poměr ke KSČ.takto: „Ke komunistické straně přivedl mne prorocký duch marxistického učení...“[2] V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[3] Od 3. března 1948 byl členem kulturní komise Ústředního akčního výboru NF. V letech 1953–1953 byl členem Komise pro hodnocení práce herců ve filmu při Hlavní správě Československého státního filmu.[4] V roce 1977 podepsal Antichartu. Jako disciplinovaný člen KSČ byl za svůj politický postoj tehdejším vládnoucím komunistickým režimem velmi často oceňován, odměňován i umělecky protežován.

Jedná se dodnes o umělecky i společensky značně kontroverzní osobnost.

  • Život v inkognitu (v rukopise)[4]
Vedle funkce inspicienta pracoval také jako rekvizitář. Byl ovšem i jedním z předních dodavatelů znamenitých scénických gagů pro Jiřího Voskovce a Jana Wericha...."Co s tím, člověče?" ptal se ho Werich, když mu Steklý podal v "Baladě z hadrů" halapartnu a láhev. A nakonec z toho byla právě díky těmto rekvizitám nádherná scéna, plná vtipů, k nimž právě tyto rekvizity inspirovaly.
— František Filipovský[1]

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 113
  2. KOPECKÝ, Václav; HRAD, Josef. Můj poměr ke KSČ: projevy z řad pracující inteligence. 1. vyd. Praha: Komunistická strana Československa. Ústřední výbor. Kulturní a propagační oddělení., 1946. S. 73. 
  3. Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-21]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  4. a b c KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. Kapitola Karel Steklý, s. 222. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]