Kondor krocanovitý: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
zal
(Žádný rozdíl)

Verze z 10. 4. 2016, 08:04

Jak číst taxoboxKondor krocanovitý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďkondorovití (Cathartidae)
RodCathartes
Binomické jméno
Cathartes aura
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Catharactes aura
  • Catharista aura
  • Vultur aura[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kondor krocanovitý (Cathartes aura), nesprávně též nazýván kánětem,[3] je dravec z čeledi kondorovití (Cathartidae) a rodu kondor (Cathartes). Druh popsal Carl Linné roku 1758 ve svém díle Systema naturae pod jménem Vultur aura, blíže pak jako V. fuscogriseus, remigibus nigris, rostro albo (šedohnědý sup s černými křídly a zobákem). Taxonomické zařazení tohoto druhu je nejasné, dle některých patří do čeledi kondorovití, dle jiných zase do čeledi společně se supy, se kterými však není příbuzný a vzájemná podobnost s nimi je dána konvergenční fylogenezí.

Celkem 6 poddruhů obývá rozsáhlý areál téměř celé Ameriky od Kanady až po Ohňovou zemi (vyjma nejsevernějších oblastí) o celkové rozloze 21 800 000 km2. Populace žijící na severu na podzim táhnou ve velkých hejnech, které v některých oblastech dosahují počtu až 10 000 jedinců, do teplejších oblastí. Kondor krocanovitý váží 0,85 až 2 kg, délka těla činí 64−81 cm a rozpětí křídel obvykle 170-178 cm, může však dosáhnou i 2 m. Černohnědé peří silně kontrastuje s rudým zabarvením hlavy, jež je holá, aby se peří na ní neušpinilo krví od mršin, které tvoří hlavní část jídelníčku kondora krocanovitého. Vyhledává je svým dobrým čichem a dovede je odhalit i pod vrstvou vegetace. Rozmnožování nastává jednou ročně a jeho doba závisí na zeměpisné šířce. Druh je monogamní, samice do jeskyň, opuštěných budov nebo nor po savcích naklade průměrně 2 vejce, na kterých sedí průměrně 6 týdnů.

Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je kondor krocanovití díky vysoké populaci a rozsáhlému areálu výskytu hodnocen jako málo dotčený druh, pronásledují ho však farmáři kvůli mylné představě, že zabíjí dobytek a přenáší na něj choroby. Někteří kondoři jsou také omylem přejížděni auty, v neposlední řadě se chytají do železných pastí nastražených na savce.

Nomenklatura

Etymologie

Rodové jméno Cathartes pochází z řeckého καθαρτης, což znamená „čistič”[4] a poukazuje na důležitou roli mrchožrouta v ekologii. Druhové jméno aura znamená „mexický rodák připomínající krocana”.[5] Celé odborné jméno v překladu znamená „očistný vánek” nebo „zlatý čistič”.[6] Druh poprvé popsal Carl Linné v roce 1758 v díle Systema naturae jako Vultur aura, blíže jej charakterizoval jako V. fuscogriseus, remigibus nigris, rostro albo (šedohnědý sup s černými křídly a zobákem).[7] Anglické jméno Turkey Vulture pochází od barvy jeho hlavy, která lidem dříve připomínala krocaní. [8] Někdy je nazýván také nesprávně kánětem.[3] Toto označení je však výhradně používáno pro evropské a africké dravce a jak byl tento název přiřazen zrovna k němu je nejasné.[9]

Taxonomie

Zařazení kondora krocanovitého a jeho šest příbuzných z rodu Cathartes do systému organismů není jednoznačné.[10] Starosvětští supi a novosvětští kondoři jsou si podobní a mají i stejné místo v ekologii, avšak vyvinuli se z jiných předků na různých částech světa. Charles Sibley a Burt Monroe v roce 1990 ve starších studiích uvedli, že je kondor krocanovitý blízký příbuzný čápům.[11] Novější výzkumy kondora krocanovitého zařadily společně se supy do jedné čeledi,[12] zatímco jiní ho řadí do čeledi kondorovití (Cathartidae).[13] South American Classification Committee ho vyřadil z brodivých a označil jej jako incertae sedis.[14] V roce 2008 byla celá čeleď kondorovití Hackettem a kol. zařazena do řádu dravci.[15]

Je známo celkem 6 poddruhů:[16][17]

Výskyt

Kondor krocanovitý je ptákem nearktické a neotropické oblasti.[16][22] Má velký areál rozšíření o rozloze až 21 800 000 km2,[23] je považován za nejrozšířenějšího ptáka celé Ameriky a patří také mezi nejčastěji viditelné ptáky oblasti.[24] Lze ho najít v celé Americe mimo jejího severu,[25] kde se dá spatřit pouze výjimečně.[26] Severní populace jsou tažné.[22] Směrem na jih se vyskytuje až po Ohňovou zemi.[22][16] Během posledních desetiletí se tento pták začal rozšiřovat do dalších zeměpisných pásem směrem na sever, za což patrně mohou zákony, díky kterým je omezen lov druhu.[16] Je nepůvodním ptákem například Bermud a Panenských ostrovů.[23] Čím dál častěji se objevuje také v New Yorku. [27] Kondoři krocanovití dovedou žít v různých typech životního prostředí od suchých oblastí, až po deštné lesy nebo hory,[2] žijí především tam, kde se mohou snadno dostat k mršině.[16] Obecně je lze najít v otevřených oblastech blízko lesa, zde je pro ně ideální místo k hnízdění (suchý les, skály[28]); hustě zalesněným oblastem se spíše vyhýbají.[29] Zvykli si i na přítomnost lidí,[16] mnohdy se vyskytují i ve městech, vesnicích a na farmách.[24]

Popis

Kondor krocanovitý; na fotce jsou vidět nosní dírky nerozdělené přepážkou

Kondor krocanovitý váží 0,85 kg až 2 kg, hmotnost při tom závisí na poddruhu.[16] Délka těla činí 64−81 cm.[16] Rozpětí křídel u tohoto druhu má obvykle 170-178 cm,[30] může však dosáhnout i 2 m.[22] U tohoto ptáka není znám výrazný pohlavní dimorfismus,[16] zbarvení zůstává po celý rok u samců i samic stejné,[31] samice mohou být trochu větší než samci.[32] Ocas je poměrně dlouhý.[33] Peří má u samců i samic po celém tělo mimo hlavy černohnědé zbarvení,[22] letky vypadají stříbřitě.[34] Hlava není opeřená až na někdy se vyskytující černé štětiny[17] a zbarvená od růžové až po jasně rudou.[16] Mladí ptáci mají kůži na hlavě šedivou a pokrytou krátkým jemným prachovým peřím.[17] Lysá hlava je pro kondory důležitou adaptací a umožňuje jim, aby si příliš neumazali hlavu krví při zabořování hlavy do mršiny.[3] S rudou hlavou silně kontrastuje zobák slonovinové barvy.[17] Přepeřování probíhá od konce zimy do jara.[35]

Hlas

Dle pitvy průdušnice kondorovi krocanovitému chybí syrinx, díky tomu nemůže zpívat, ale pouze syčí,[36] především při vyhrožování ostatním,[33] například u bitky o mrtvé tělo.[37] Spodní oční víčko chrání dvě řady řas, horní pouze jedna neúplná řada.[38] Nosní dírky nejsou rozděleny přepážkou, ale spíše perforované; z boku je vidět skrze zobák.[39]

Tmavé peří kondora krocanovitého pohlcuje teplo, proto se tento pták ochlazuje létáním do vyšších výšek, kde je chladněji, nebo močením na nohy.[40] To může mít dle vědeckých studií také hygienický význam, protože kyseliny v jeho moči mohou sloužit jako ochrana před nebezpečnými mikroorganismy, když ptáci stojí zabořeni do mršiny.[41] Růžové nohy pokrývá většinou bílé peří. Jsou ploché, slabé a neschopné úchopu, podobně jako tupé pařáty.[42]

Na svou velikost kondor krocanovitý není příliš těžký, což mu umožňuje lépe využívat stoupavé proudy než jeho ostatní příbuzní a více plachtit než létat, čímž šetří energii.[16] Ve vzduchu jeho tělo připomíná písmeno V.[17] Může bez zastavení zůstat ve vzduchu až po dobu 6 h,[37] za jeden den je schopen urazit až 320 km.[6] Jeho krouživý let někdy působí až lenivě,[8] při střemhlavém letu však kondor krocanovitý vyvine rychlost až 100 km/h.[6] Dovede také prudce vzlétnout do vzduchu, ale odlepení od země mu dá velké úsilí. Při vzletu se pohybuje ze strany na stranu,[43] mává křídly a skáče.[44]

Záměna

Kondor krocanovitý nahoře, kondor havranovitý dole

Možná je záměna s kondorem havranovitým, zvláště pravděpodobná je u mladých jedinců a jedinců v letu. Tyto dva druhy lze však od sebe poměrně jednoduše rozlišit díky větší velikosti kondora krocanovitého, barvě hlavy, jež má kondor krocanovitý červenou, drobnými rozdíly barev a tvaru křídel (kondor havranovitý má kratší, ale širší křídla na dolní straně s bílými skvrnami[33]) a též tvarem ocasu, který má kondor havranovitý širší a také méně zakulacený.[37] Kondor krocanovitý také na rozdíl od něj nepobývá tak často na předměstích.[37] Od káněte černého a orla bělohlavého, kteří létají podobně jako kondor krocanovitý, jej odlišuje opeřená hlava a odlišné tvary křídel.[33] Na dálku může kondor připomínat krocana.[33]

Chování

S roztaženými křídly

Velikost teritoria kondora krocanovitého závisí na dostupnosti potravy, pokud je to nutné, cestuje za potravou i na velké vzdálenosti, nebo se přesune do jiného stanoviště.[16] Své území si před ostatními nebrání,[45] je společenským druhem.[9] Obvykle žije ve velkých hejnech, v nichž někdy pobývají i kondoři havranovití.[16] Kondoři krocanovití odpočívají ve skupinkách se svěšenou hlavou.[46] Tomuto postavení se přezdívá „smuteční shromáždění”, neboť připomíná truchlící lidi.[6] Druh je denní,[17] ráno obvykle vstává mírně podchlazený, protože přes noc svou tělesnou teplotu sníží až o 6 °C.[47] Často ho lze najít ráno posazeného směrem ke Slunci s roztaženými křídly.[17] Důvod tohoto chování není objasněn, avšak možná to dělá kvůli tomu, že paprsky ze Slunce pomáhají obnovovat tvar letek působením na kreatin obsažený v peří,[48] je však také možné, že si tímto způsobem vysouší peří před odletem.[17][20] Během dne se hejno dělí na menší skupiny, které sedávají na vysokých větvích.[9] Přestože v období rozmnožování sídlí kondoři krocanovití v jeskyních, během zbytku roku se v nich nevyskytují.[35] Dorozumívají se syčivými zvuky, v období rozmnožování též vizuálními vjemy.[16]

Potrava

Kondor krocanovitý pojídající mrtvého racka západního (Larus occidentalis)

Kondor krocanovitý se živí mršinami,[16][17] někdy také odpadky rostlinného původu.[26] Občasně požírá též malé živočichy, například hmyz a drobné ptáky,[16] ve vyschlých jezerech loví ještě živé ryby.[49] Byl pozorován i při žraní zdechliny kojota nebo výkalů hospodářských zvířat,[16][50] z Jižní Ameriky existuje fotografie, na které žere semena olejnic (Elaeis).[51] Na rozdíl od některých jeho větších příbuzných loví zřídka a zabíjí pouze slabá a nemocná zvířata.[17] Při pátrání po potravě létá nízko,[22] svým ostrým zrakem však dovede zpozorovat mrtvá zvířata i ve velké výšce.[3] Mršiny však nejčastěji kondoři krocanovití vyhledávají po čichu jako jediní dravci na světě[6] (mrtvá zvířata ze sebe vydávají plyn ethylmerkaptan, jenž tento pták dovede zachytit díky části jeho mozku sloužící k rozpoznávání pachů, která je extrémně vyvinutá ve srovnání s ostatními zvířaty[52]), který mají dobře vyvinutý a umožní jim odhalit uhynulé zvíře i skryté pod vegetací,[17] díky čemuž se obvykle dostanou k potravě první.[17][52] Mimo toho u cest často číhají na přejetá zvířata.[22][3] Pokud však potravu nenajdou, dovedou bez ní přežít i 15 dní.[37] Skladba potravy se liší prostředím, ve kterém se vyskytují.[16] Kondoři žijící v blízkosti farem se živí uhynulými hospodářskými zvířaty, dle studií v Jižní Karolíně v nezemědělských oblastí požírají zdechliny divokých zvířat.[16] Také ve třech částech severního Mexika byly prováděny studie na třech populacích kondorů v různých oblastech.[53] V oblastech osídlených lidmi kondoři krocanovití pojídali obvykle malé mršiny, kdežto v pouštích a na horách převážně zdechliny kopytníků.[53] Tento rozdíl ve skladbě potravy je patrně způsoben absencí konkurenčních kondorů havranovitých, jenž se v těchto oblastech nevyskytují.[53] Na Falklandech se živí kondoři krocanovití obvykle ovcemi.[54] Série pokusů, které probíhaly ukrytím masa do nádob a přikrytím jej listím, případně ukrytím do krabice s otvory, ukázaly, že opakovaně sežrali stejný druh mršiny (čerstvě zabité kuře), dovedou se tedy také rozmýšlet nad měnící se situací a vybírat si.[55]

Dávají přednost čerstvým mrtvým zvířatům, avšak nedovedou prorazit kůži větších zvířat.[16] S kondory krocanovitými obvykle k mrtvole přiletí i jiní kondoři, jenž nedovedou najít potravu po čichu.[52] První obvykle tělo otevřou a nakrmí se kondoři královští (Sarcoramphus papa), poté se na zdechlinu vrhnou kondoři menší (Cathartes burrovianus) a kondoři krocanovití,[52] kteří díky větší velikosti kondory menší obvykle oberou o potravu,[56] sami jsou vytlačováni kondory havranovitými, po jejich nasycení se však většinou vrátí zpět k tělu a dožerou zbytek.[37] Jedná se o příklad vzájemné závislosti na sobě mezi několika druhy.[57]

Rozmnožování

Mládě s vejci

Rozmnožování nastává jednou za rok[16] a jeho doba záleží na zeměpisné šířce.[58] V mírných oblastech Severní Ameriky snáší kondor krocanovitý vejce mezi květnem a červnem, zatímco ve Střední mezi únorem až dubnem.[17][59] Doba kladení vajec v Jižní Americe není známá,[59] ale v Chile byla zaznamenána v období od srpna do ledna.[17] Rozmnožovací rituál nastává tak, že několik kondorů slétne na zem a začne poskakovat do kruhu s roztaženými křídly.[16] Páry, které se již spářily, tráví obvykle většinu času společně[16] posedáváním u hnízdiště a vzdušnými námluvami, při kterých pár koordinovaně létá a jeden jedinec napodobuje přesně pohybu druhého.[43] Druh je monogamní,[43] dle některých studií spolu samec a samice zůstávají až do smrti jednoho z nich.[43] Kondor krocanovitý si nestaví hnízdo, vejce velká 62−83 mm × 43−50 mm[2] klade do opuštěných nor po savcích, jeskyň nebo nepoužívaných budov.[43] Hnízdiště je obvykle dobře skryto a dá úsilí ho vypátrat.[46] Mezi zajímavá zdokumentovaná hnízda patří například pod upuštěnou stodolou nebo v mrtvém stromě 14 stop pod zemí.[46] Průměrně[16] dvě skrvnitá vejce,[22] zbarvená hnědými až levandulovými skvrnami,[16] samice neumisťuje na podestýlku,[16] místo toho je ukryje do štěrbin v hnízdě[16] a zamaskuje větvemi keřů.[22] Sedí na nich sama.[26] Po inkubační době, jež trvá 30−40 dnů (průměrně 6 týdnů[22]),[16] se vyklubou mláďata, o která se oba rodiče starají nepřetržitě prvních 5 dnů[28] až do 10−11 týdnů.[22]. Krmí je buď podáváním potravy přímo do zobáku nebo jejím položením k hnízdu.[43] Mláďata se opeří po 70−80 dnech a nezávislá se stávají po dnech 80−90.[16] Vzlétnosti dosahují ve dvou měsících života,[2] délka letu přičemž závisí na postavení hnízda.[28] Mláďata vyklubaná v nižších polohách před dlouhým letem trénují několika krátkými lety, z vyvýšených míst takovou možnost nemají, protože je pro ně příliš riskantní.[28] Po prvním letu tráví mláďata ještě 1−3 a více týdnů s rodiči a využívají nabízené potravy.[28] Stejné hnízdiště po vychování mláďat pár využije příští rok.[43]

Migrace

Kondoři krocanovití žijící v Jižní Americe, Střední Americe a Mexiku jsou stálí.[60] Ve zbytku Severní Ameriky hejna žijí a vychovávají mladé jenom v teplých obdobích, na podzim migrují jižněji.[60] Délka uražené cesty při migraci záleží na populaci. Jednotlivé populace lze od sebe poměrně snadno rozlišit, protože ptáci žijící severněji jsou větší a obvykle i agresivnější.[9] Kondoři krocanovití ze severozápadních Spojených států amerických a jižní Kanady na podzim migrují podél Appalačských hor[61] přes úžinu Juan de Fuca, Washington a Kalifornii dále přes Kolumbii[60] až do nejjižnějších části Jižní Ameriky.[24] Ptáci vyskytující se na severovýchodě USA provádějí kratší migrace na Floridu nebo do Texasu.[9] Zpět se vrátí až na jaře, kdy je optimální doba zahnízdit.[60] Putují po velkých hejnech až o několika stovkách jedinců (v Mexiku a Střední Americe velikost hejna často přesahuje 10 000 ptáků[43]), shromažďují se při tom u Panamské šíje.[37] Za jeden den migrace obvykle urazí vzdálenost až 200 mil,[46] brzy ráno, v noci[9] nebo navečer jsou však v klidu.[43] V tuto dobu se totiž stoupavé proudy, díky kterým se mohou kondoři bez větší námahy vznášet, teprve vytvářejí.[60] Kvůli absenci stoupavých proudů se také vyhýbají otevřené vodě, nad kterou stoupavé proudy také obtížně vznikají.[60] Při stěhování pojídají potravu pouze zřídka a využívají tukové zásoby, pokud je při migraci zaujme mršina, je to naprostá náhoda.[60] Noc tráví v osamocených úkrytech.[9]

Predátoři a parazité

Chlamydophila psittaci, mikroorganismus parazitující na kondorovi krocanovitém

Kondor krocanovitý se dožívá poměrně vysokého věku: může se maximálně vyšplhat až k 45 letům,[62] průměrná délka života ve volné přírodě je však kratší a činí přibližně 10 let.[16] Mezi přirozené nepřátele mimo člověka kondora krocanovitého patří výr virginský (Bubo virginianus) a mýval severní (Procyon lotor) (mývalové především vybírají vejce z hnízd),[16] na dospělé jedince někdy mohou zaútočit i lišky.[63] Z roku 1994 je znám případ, kdy na mládě v Isla Espiritu Santo (Mexiko) útočil racek kalifornský (Larus livens).[64] Většinu predátorů však od útoku na kondora krocanovitého odradí jeho hnilobný zápach,[16] v případě nebezpečí na narušitele navíc kondor krocanovitý vyvrhne silné žaludeční šťávy.[33] Tuto schopnost již mají mláďata.[46] Na kondorovi pak parazitují například organismy Haematosiphon inodorus, Olfersia bisulcata a Chlamydophila psittaci.[16]

Ohrožení a vztah k lidem

Kondor krocanovitý v zajetí

Nejsou známy žádné významné hrozby pro tento druh.[17] Díky velkému rozsahu, který se neblíží prahové hodnotě pro zranitelné druhy (pod 20 000 km2 s ubývající populací)[23] společně s vysokou a stabilní populací (více než 5 milionů jedinců[43]), jež taktéž nedosahuje hodnot zranitelných druhů (méně než 10 000 jedinců s poklesem o 30 % během 10 let nebo tří generací)[23] Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí kondora krocanovitého mezi málo dotčené druhy (LC).[23] Zhodnocen jako vzácný druh není ani v US Migratory Bird Act, US Federal List, State of Michigan List a Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[16] Je však chráněn Migratory Bird Treaty Act vydanou v roce 1918 ve Spojených státech amerických,[65] Protection of Migratory Birds and Game Mammals v Mexiku[66] a kanadskou Convention for the Protection of Migratory Birds.[66] Ulovení nebo neoprávněné vlastnění kondora krocanovitého je ve Spojených státech amerických potrestáno pokutou v hodnotě 15 000 dolarů a 6 měsíců odnětí svobody.[67]

V některých oblastech jsou kondoři krocanovití stále pronásledováni,[17] i přes to, že jsou užiteční odklízením mršin, jež by mohly přenést choroby na zvířata a lidi,[16] dříve byli tito ptáci stříleni farmáři a zemědělci kvůli mylné obavě ze šíření chorob na hospodářská zvířata,[43] především anthraxu a prasečího moru.[68] Pravdou je, že dle výzkumu bylo ve střevech 20 zdánlivě zdravých kondorů nalezeno několik mikroorganismů, například Edwardsiella tarda a Salmonella arizonae,[69] avšak při průchodu trávícím traktem se některé patogeny, konkrétně klasický mor prasat,[44] zlikvidují.[9] Zabíjeni byli také mylně za ztráty hospodářských zvířat.[43] Za zabíjení dobytka mohou ale kondoři havranovití (Coragyps atratus), chyceni například ve Virginii při útocích na hospodářská zvířata nebo dokonce na domácí mazlíčky,[16] různé pokusy na zahnání tohoto druhu (odklízení mršin, strašení ptáků pyrotechnikou) jsou obvykle neúčinné.[16] Naopak kondor krocanovitý větší zvířata nezabíjí.[70] Úbytky způsobují také toxické látky, jako je rtuť nebo olovo (především z kulek[9]).[43] Od ledna do července roku 1988 byl proveden výzkum kvůli úbytku kondorů kalifornských (Gymnogyps californianus), příbuzným kondorům krocanovitým, následkem otravy olovem, při kterém kondoři krocanovití orálně dostávali malé olověné broky a sledovaly se jejich fyziologické změny. 4 z testovaných ptáků nakonec pokus nepřežili, ale zdá se, že druh je přece jen částečně imunní vůči otravě olovem.[71] Éru insekticidu DDT v letech 1940−1970 populace přežily stabilní, avšak kvůli kontaminaci došlo v několika oblastech ke snížení reprodukce,[43] protože insekticid ničí odolnost skořápky vajec.[9] Další nebezpečí představuje srážka s auty a též kolize s letadly:[43] mezi léty 1989 až 1992 tito ptáci způsobili v United States Army Air Forces tři letecké neštěstí spojená s dvěma úmrtími lidí a škodu za celkem 21 milionů dolarů.[43] Někteří kondoři krocanovití také umírají v železných pastech nastražených na savce.[43]

Kvůli dobře vyvinutému čichu kondora krocanovitého se uvažuje v Německu od roku 2010 o jeho používání u policie, kde by vyhledával těla. Není však jasné, jestli by se nenechal při hledání oběti zlákat vůní jiné mršiny, což se stávalo při trénincích, proto je tento nápad teprve zkušební.[72]

Chov v zajetí

Kondoři krocanovití jsou obvykle chování v páru ve voliérách, na zimu se přemisťují do zateplených zimovišť.[73] V těch musí teplota dosahovat minimálně 16 až 18 stupňů, přestože lépe snášejí chlad než jejich příbuzní.[73] Nesmějí také dostávat zmrzlou potravu, po jejím pozření mohou hrozit zažívací potíže.[73] V Česku chová tohoto ptáka několik zoologických zahrad. V Zoologické zahradě Praha žije jeden samec kondora krocanovitého.[74][pozn. 1] Poslední přeživší ze zásilky pro pražskou zoologickou zahradu ze Zooologické zahrady Havana z roku 1964, 44 let stará samice, byla 7. 1. 2009 utracena.[74][75] Kondora krocanovitého dále chová Zoologická zahrada Zlín, která vlastní celkem 7 exemplářů,[48][pozn. 2] Zoologická a botanická zahrada města Plzně[76][77] a Zoologická zahrada Olomouc.[78] V Zoologické zahradě Olomouc a Zoologické zahradě Praha se také podařilo tento druh úspěšně rozmnožit, přestože je to v zajetí obtížné, především proto, že hnízdní pár svá mláďata krmí jídlem, které vyvrhují mláďatům rovnou do krku.[73]

Zajímavosti

Galerie

  • Kresba
    Kresba
  • Při letu nad Floridou
    Při letu nad Floridou
  • Hlava
    Hlava
  • Ve Wisconsinu
    Ve Wisconsinu
  • Kondor krocanovitý s neobvyklým zbarvením hlavy
    Kondor krocanovitý s neobvyklým zbarvením hlavy

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ K lednu 2009
  2. ↑ K roku 2014

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Turkey vulture na anglické Wikipedii a Urubu à tête rouge na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b c d KOŘÍNEK, Milan; POŘÍZ, Jindřich. kondor krocanovitý [online]. Biolib.cz [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e KOLEKTIV AUTORŮ. Zvířata a ostatní živočichové - Velká obrazová encyklopedie. 1.. vyd. Praha 3: Svojtka & Co., 2011. 320 s. ISBN 978-80-256-0717-6. S. 178. 
  4. ↑ LIDDELL, Henry George. Greek-English Lexicon. Oxford: Oxford University Press, 1980. ISBN 0-19-910207-4. (anglicky) 
  5. ↑ HOLLOWAY, Joel Ellis. Dictionary of Birds of the United States: Scientific and Common Names. Portland: Timber press, 2003. ISBN 0881926000. S. 59. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e HROTEK, Jiří. Kondor krocanovitý [online]. zayferus.cz, 27.04.2010 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ LINNÉ, Carl. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. [s.l.]: [s.n.], 1758. S. 59. (latinsky) 
  8. ↑ a b LATIMER, Jonathan P.; STRAY, Karen. Birds of Prey. [s.l.]: Houghton Mifflin, 2000. 48 s. Dostupné online. ISBN 0395952115, 978-0395952115. S. 12-13. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e f g h i j Common Name: Turkey Vulture [online]. Pennsylvania State University, 2002 [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ KOLEKTIV. A classification of the bird species of South America [online]. South American Classification Committee, 7.6.2002 [cit. 2016-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SIBLEY, Charles Gald; MONROE, Burt L. Distribution and Taxonomy of the Birds of the World. Connecticut: Yale University Press, 1990. ISBN 0-300-04969-2. (anglicky) 
  12. ↑ SIBLEY, Charles Gald; AHLQUIST, Jon E. Phylogeny and Classification of Birds: A Study in Molecular Evolution. New Haven: Yale University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0-300-04085-7. (anglicky) 
  13. ↑ ERICSON, Per, & kol. Diversification of Neoaves: integration of molecular sequence data and fossils. Biology Letters. Prosinec 2006. Dostupné online. DOI 10.1098/rsbl.2006.0523. (anglicky) 
  14. ↑ J.V. Remsen, Jr., C.D. Cadena, A. Jaramillo, M. Nores, J.F. Pacheco, M.B. Robbins, T.S. Schulenberg, F.G. Stiles, D.F. Stotz, K.J. Zimmer, A classification of the bird species of South America, South American Classification Committee,‎ 2007
  15. ↑ HACKETT, Shannon J. A Phylogenomic Study of Birds Reveals Their Evolutionary History. Science. Červen 2008, s. 1763-1768. DOI 10.1126/science.1157704. (anglicky) 
  16. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak FARMER, Adam. Cathartes aura [online]. Animal Diversity Web, 2008 [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Turkey vulture (Cathartes aura) [online]. Arkive.org. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b AMADON, Dean. Notes on the Taxonomy of Vultures. The Condor. 1977, s. 413-416. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b BLAKE, Emmet Reid. Birds of Mexico: A Guide for Field Identification. Chicago: University of Chicago Press, 1953. 724 s. Dostupné online. ISBN 0226056414. S. 267. (anglicky) 
  20. ↑ a b FERGUSON-LEES, J.; CHRISTIE, D. A. Raptors of the World. Londýn: Helm Identification Guides, A & C Black Publishers, 2001. (anglicky) 
  21. ↑ PETERS, J. L.; MAYR, E.; COTTRELL, W. Check-list of Birds of the World. [s.l.]: Museum of Comparative Zoology, 1979. Dostupné online. S. 276. (anglicky) 
  22. ↑ a b c d e f g h i j k BEJČEK, Vladimír; ŠŤASTNÝ, Karel; VERHOEF, Esther. Ptáci - velký obrazový průvodce. Překlad Martina Vojtová. 1.. vyd. Čestlice: REBO, 2009. 599 s. Dostupné online. ISBN 978-80-255-0286-0. Kapitola Dravci, s. 85. 
  23. ↑ a b c d e Cathartes aura [online]. Iucn Red List of Threatened Species, duben 2015 [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ a b c Cathartes aura [online]. neotropical.birds.cornell.edu [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Turkey vulture [online]. Encyklopedia Britannica [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b c VERHOEF, Esther. Encyklopedie volně žijících zvířat. Čestlice: REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. Kapitola Ptáci, s. 97. [dále jen Verhoef 2001]. 
  27. ↑ ROBERT, F. A.; CARROLL, J. R. The Atlas of Breeding Birds in New York State. [s.l.]: Cornell University Press, 1988. 576 s. ISBN 0801416914, 978-0801416910. (anglicky) 
  28. ↑ a b c d e Turkey vulture [online]. BirdWeb [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ HILTY, Steven. A Guide to the Birds of Colombia. [s.l.]: Princeton University Press, 1986. 836 s. Dostupné online. ISBN 0-691-08372-X. S. 87. (anglicky) 
  30. ↑ Turkey Vulture [online]. The CornellLab of Orhnithology [cit. 2016-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Cathartes aura [online]. Encyklopedia of Life [cit. 2016-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ HILL, Norman. Sexual dimorphism in the Falconiformes. The Auk. Duben 1944, s. 228–234. Dostupné online. DOI 10,2307/4079366. (anglicky) 
  33. ↑ a b c d e f Turkey Vulture [online]. National Geographic [cit. 2016-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ STEPHEN, Hilty. A Guide to the Birds of Colombia. [s.l.]: Princeton University Press, 1977. ISBN 0-691-08372-X. S. 87. (anglicky) 
  35. ↑ a b FERGUS, Charles. Wildlife of Virginia and Maryland. Washington, D.C.: Stackpole Books, 2003. ISBN 0-8117-2821-8. S. 171. (anglicky) 
  36. ↑ MISKIMEN, Mildred. Absence of Syrinx in the Turkey Vulture (Cathartes Aura). The Auk. Leden 1957, s. 104-105. Dostupné online. DOI 10,2307/4082043. (anglicky) 
  37. ↑ a b c d e f g Cathartes aura - Turkey Vulture [online]. oiseaux.net [cit. 2016-04-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  38. ↑ FISHER, Harvey. The Pterylosis of the Andean Condor. Condor. Únor 1942, s. 30-32. DOI 10,2307/1364195. (anglicky) 
  39. ↑ ALLABY, Michael. The Concise Oxford Dictionary of Zoology. Oxford: Oxford University Press, 1992. ISBN 0-19-286093-3. S. 348. (anglicy) 
  40. ↑ FARNDON, John. Atlas zvířat. 2005. vyd. Praha: Columbus, 2005. 128 s. ISBN 80-7249-205-5. Kapitola Pouště, s. 52. 
  41. ↑ DAVIES, Tím Ella. Seven surprising facts about vultures [online]. BBC, 31.1.2014 [cit. 2016-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Turkey vulture [online]. Encyklopedia Britannica [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Turkey Vulture [online]. Hawk Mountain, 2016 [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ a b TERRES, John Kennet. Audubon Society Encyclopedia of North American Birds. New York: Knopf ISBN 0-394-46651-9. S. 959. (anglicky) 
  45. ↑ WALLACE, M. New World vul­tu­res. 2.. vyd. Detroit: Gale, 2004. S. 275-285. (anglicky) 
  46. ↑ a b c d e TURKEY VULTURE [online]. kern.audubon.org [cit. 2016-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ FEDUCCIA, Alan. The Origin and Evolution of Birds. [s.l.]: Yale University Press, 1999. ISBN 0-226-05641-4. S. 116. (anglicky) 
  48. ↑ a b Kondor krocanovitý [online]. ZOO Zlín, 2014 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. 
  49. ↑ KAUFMAN, Kenn. Turkey Vulture [online]. audubon.org [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ KELLY, N. & kol. Diet of Black and Tur­key vul­tu­res in a fo­res­ted land­s­ca­pe. The Wil­son Jour­nal of Or­ni­tho­lo­gy. Červenec 2007, s. 267-271. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ PINTO, O. M. O. Dos frutos da palmeira Elaeis guineensis na dieta de Cathartes aura ruficollis. Hornero. 1965, s. 276-277. (anglicky) 
  52. ↑ a b c d SNYDER, N. F. R; SNYDER, H. Raptors of North America: natural history and conservation. Osceola: Voyageur Press, 2006. ISBN 0-7603-2582-0. (anglicky) 
  53. ↑ a b c HIRALDO, Fernando; DELIBES, Miguel; DONAZAR, Jose A. Comparison of Diets of Turkey Vultures in Three Regions of Northern Mexico (Comparación de la Dieta de Cathartes aura en Tres Regiones del Norte de Mexico). Journal of Field Ornithology. Léto 1991, čís. 3, s. 319-324. (anglicky) 
  54. ↑ ROBIN, Woods; ANNE, Woods. Atlas of Breeding Birds of the Falkland Islands. Shorpshire: Anthony Nelson, 1997. ISBN 0-904614-60-3. S. 100-101. (anglicky) 
  55. ↑ OWRE, O. T.; NORTHINGTON, P. O. Indication of the Sense of Smell in the Turkey Vulture, Cathartes aura (Linnaeus), from Feeding Tests. The American Midland Naturalist. Červenec 1961, čís. 1, s. 200-205. DOI 10.2307/2422877. (anglicky) 
  56. ↑ GOMEZ, L. G. & kol. The role of greater yellow-headed vultures Cathartes melambrotus as scavengers in neotropical forest. Ibis. 1994, s. 193-196. DOI 10.1111/j.1474-919X.1994.tb01084.x. (anglicky) 
  57. ↑ MULLER-SCHWARZE, Dietland. Chemical Ecology of Vertebrates. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. ISBN 0-521-36377-2. S. 350. (anglicky) 
  58. ↑ BURTON, Robert. The International Wildlife Encyclopedia. 3.. vyd. [s.l.]: Marshall Cavendish, 2002. ISBN 0-7614-7286-X. S. 2788. (anglicky) 
  59. ↑ a b HOYO, J.; ELLIOTT, A.; SARGATAL, J. Handbook of the Birds of the World. 2.. vyd. Barcelona: Lynx Edicions, 1994. (anglicky) 
  60. ↑ a b c d e f g MILLBURN, Naomi. Turkey Vulture Migration From Canada [online]. mom.me [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Velký atlas živočichů jedinečný obraz života na zemi. 1. originální vydání 1973, české vydání 2005. vyd. Bratislava: Príroda, 2005. 208 s. ISBN 80-07-01395-4. 
  62. ↑ Verhoef 2004, s. 98
  63. ↑ JACKSON, J. A. Nesting phenology, nest site selection, and reproductive success of the Black and Turkey vulture. Berkeley: Univ. of California Press, 1983. S. 245-270. (anglicky) 
  64. ↑ RODRÍGUEZ-ESTRELLA, R. & kol. Yellow-Footed Gulls Attack Turkey Vultures on Isla Espiritu Santo. Colonial Waterbirds. Mexiko: 1995, s. 100-101. (anglicky) 
  65. ↑ BIRDS PROTECTED BY THE MIGRATORY BIRD TREATY ACT [online]. web.archive.org [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ 16 U.S. Code Subchapter II - MIGRATORY BIRD TREATY [online]. Legal Information Institute [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ KIRK, D. A.; MOSSMAN, M. J. Turkey Vulture (Cathartes aura). The Birds of North America. Filadelfie: 1998. (anglicky) 
  68. ↑ WINSOR, D. K.; BLOEBAUM, A. P.; MATHEWSON, J. J. Gram-negative, aerobic, enteric pathogens among intestinal microflora of wild turkey vultures (Cathartes aura) in west central Texas. Appl. Environ. Microbiol.. Prosinec 1981, s. 1123-1124. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ LOWNEY, M. Damage by black and turkey vultures in Virginia, 1990-1996. Wildlife Society Bullein. 1999, čís. 2, s. 715-719. (anglicky) 
  70. ↑ KOLEKTIV. EXPERIMENTAL LEAD POISONING IN TURKEY VULTURES (CATHARTES AURA). Journal of Wildlife Diseases. 2003, s. 96-104. DOI 10.7589/0090-3558-39.1.96. (anglicky) 
  71. ↑ SELZER, Christina. Wenn Truthahngeier tote Menschen suchen [online]. deutschlandradiokultur.de, 12.05.2011 [cit. 2016-04-03]. Dostupné online. (německy) 
  72. ↑ a b c d Kondor krocanovitý [online]. web.quick.cz [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Jeden z nejstarších obyvatel pražské zoo uhynul [online]. ZOO Praha, 9.1.2009 [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  74. ↑ Jedna z nejstarších obyvatelek pražské zoo umřela [online]. Týden.cz, 9.1.2009 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. 
  75. ↑ Nová voliéra pro kondory - 6 kondorů tří druhů [online]. ZOO Plzeň, 11. 10. 2012 [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. 
  76. ↑ Kondor krocanovitý [online]. AtlasZvířat.cz [cit. 2016-04-09]. Dostupné online. 
  77. ↑ Ptáci [online]. ZOO Olomouc [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  78. ↑ ¡Misterios del Olimar! ... "La Quebrada de los Cuervos" [online]. ceibal.edu.uy [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura

  • VERHOEF, Esther. Encyklopedie volně žijících zvířat. Čestlice: REBO, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4. Kapitola Ptáci, s. 97-98. 
  • BEJČEK, Vladimír; ŠŤASTNÝ, Karel; VERHOEF, Esther. Ptáci - velký obrazový průvodce. Překlad Martina Vojtová. 1.. vyd. Čestlice: REBO, 2009. 599 s. Dostupné online. ISBN 978-80-255-0286-0. Kapitola Dravci, s. 85. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kondor_krocanovitý&oldid=13543126“