Výr virginský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Výr virginský

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: sovy (Strigiformes)
Čeleď: puštíkovití (Strigidae)
Rod: výr (Bubo)
Binomické jméno
Bubo virginianus
(Gmelin, 1788)
Rozšíření výra virginského
Rozšíření výra virginského

Výr virginský (Bubo virginianus) je statný a velký pták, jeden z mnoha zástupců rodu Bubo. Obývá severní, střední i jižní Ameriku. Je to velice přizpůsobivý pták s velkým rozsahem rozšíření, ačkoli není v Americe tak rozšířený, jako sova pálená.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Většinu času tráví výr virginský na stromech v jehličnatých, listnatých i ve smíšených lesech, tropických deštných lesech, v prériích, pampách, hornatých oblastech, subarktických tundrách, pouštích, u skalnatých pobřeží a v některých městských oblastech. Ačkoli je jeho výskyt méně obvyklý ve více extrémních oblastech (tj. „srdce“ pouští, příliš husté deštné lesy, vysoké oblasti v arktických tundrách), obývá většinu lokalit v Americe.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Výr virginský dosahuje 46 až 68 cm na výšku, rozpětí křídel 101 až 153 cm a hmotnosti zhruba 1400 g. Obecně jsou největší sovy nejblíže u polárních oblastí a nejmenší sovy poblíž rovníku. Samice jsou o něco větší než samci. Dospělé sovy mají velké ušní chvostky, rudohnědou tvář a bílou skvrnu na hrdle. Vrchní část těla je kropenatá, spodek těla tvoří žlutohnědé svislé vlnkování. Ušní „chvostky“ tvoří pouze pera a nijak nesouvisí se sluchovým ústrojím. Mají skvělý sluch, který jim umožňuje nalézt přesné umístění jejich kořisti.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Výr virginský na svou kořist číhá na vysokých stromech. Potrava tohoto výra je velice různorodá, ale žere převážně malé až střední savce, např. krysy, veverky, myši, krtci, skunci, rejsci, netopýry, lasice, ale také ptáky, hmyz, korýše, obojživelníky, plazy nebo ryby. Na vybraných území se stávají jeho důležitou součástí potravy i zajíci nebo králíci.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Dospělci vydávají čtyřslabičné, někdy pětislabičné „ho-ho-hoo hoo hoo“, mláďata většinou vydávají syčivé a prskavé zvuky.

Období páření se liší spolu s areálem rozšíření, může začínat už v lednu a únoru. Páry většinou využívají opuštěných hnízd od jiných druhů ptáků, někdy hnízdí v dutinách či na skalních útesech. Samice snese nejčastěji bílá 2-3 vejce, je-li dostatek potravy tak i 6, oba rodiče na nich sedí zhruba 35 dní.

Rozlišujeme u něj několik poddruhů:

  • B. v. virginianus (Gmelin, 1788)
  • B. v. nacurutu (Vieillot, 1817)
  • B. v. subarcticus Hoy, 1852
  • B. v. pacificus Cassin, 1854
  • B. v. saturatus Ridgway, 1877
  • B. v. nigrescens Berlepsch, 1884
  • B. v. pallescens Stone, 1897
  • B. v. mayensis (Nelson, 1901)
  • B. v. elachistus Brewster, 1902
  • B. v. heterocnemis (Oberholser, 1904)
  • B. v. lagophonus (Oberholser, 1904)
  • B. v. mesembrinus (Oberholser, 1904)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]