Močení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Močení, též zvané urinace[1] nebo mikce[1], je proces zbavování se moči z močového měchýře přes močovou trubici ven z těla. Proces močení je obvykle ovládán vůlí. Pokud člověk nad močením ztrácí kontrolu, označuje se stav jako inkontinence. Hovorově se moči též říká chcánky.

Historie močení[editovat | editovat zdroj]

Z historie je známé její všestranné použití, používala se jako dezinfekce na rány, či omrzliny. Za první světové války i oficiální směrnice doporučovala jako ochranu proti jedovatým plynům napustit s ní kapesník a přiložit ho na obličej - v případě, že nebyla k dispozici maska. Laponci, Sámové (my jim říkáme nepřesně Eskymáci) mají rituál, kdy jeden močí druhému přes rameno - možná i díky tomu vzniklo úsloví, že někdo někoho přečural. Existuje také tzv. urinoterapie, kdy pití vlastní moči (či jiné způsoby aplikace) údajně napomáhá při léčbě bércových vředů, zánětech kůže a křečových žil, při léčení plísní a u dalších chorob. "Patří mezi způsoby alternativní léčby, o jejichž účincích lze určitě vést diskuze, ale je fakt, že zdravému lidskému organismu konzumace moči určitě neškodí. Stejné je to i s přikládáním obkladů či zábalů na tělo, na elasticitu či jiné vlastnosti pokožky nemá sebemenší vliv," tvrdí urolog MUDr. Martin Jandák. Je čirá, obvykle světle žlutá (v zimě bývá o něco tmavší), když je čerstvá, tak téměř nepáchne, může být slaná i trpká, hodně záleží na složení stravy.

Močový systém[editovat | editovat zdroj]

Reflex močení je aktivován, když je stěna močového měchýře napnuta, což se projeví močením. Tento reflex se vyskytuje v míše, specificky v sakrální oblasti (u křížové kosti). Poté je modifikován vyššími centry v mozku: mostem (pons) a velkým mozkem (cerebrum). Přítomnost moči v měchýři stimuluje mechanoreceptory napnutí, což produkuje akční potenciál.

Akční potenciály jsou přenášeny senzorickými neurony do sakrálních segmentů míchy přes pánevní nervy. Parasympatická vlákna přenášejí akční potenciály do močového měchýře v pánevních nervech. To způsobuje kontrakci (stažení) stěn měchýře. Snížené somatické motorické akční potenciály navíc způsobují uvolnění externího močového svěrače, který sestává ze skeletního (kosterního) svalu. Je-li externí močový svěrač uvolněn, moč proudí z močového měchýře, jen když je tlak dost velký na vytlačení moče. Reflex močení obvykle produkuje sérii kontrakcí (stahů) močového měchýře.

Akční potenciály přenášené senzorickými neurony z receptorů napnutí ve stěně močového měchýře též postupují míchou do center močení v mostu (pons) a velkém mozku (cerebrum)[zdroj?]. Sestupující potenciály jsou z těchto oblastí mozku posílány do sakrální oblasti míchy, kde modifikují aktivitu reflexu močení v míše. Reflex močení integrovaný v míše převládá u kojenců. Schopnost zadržet močení vůlí se vyvíjí ve věku 2-3 let a následně převládá vliv nervového mostu a velkého mozku nad míšním reflexem močení. Reflex močení integrovaný v míše je automatický, ale je stimulován nebo potlačován sestupujícími akčními potenciály. Vyšší mozková centra zamezují močení vysíláním akčních potenciálů z velkého mozku a mostu míšními dráhami k potlačení míšního reflexu močení. Následně je potlačena parasympatická stimulace močového měchýře a somatické motorické neurony udržující externí močový svěrač ve stavu sevření jsou stimulovány.

Tlak v močovém měchýři rychle roste, přesáhne-li jeho objem asi 400-500 ml, a vzrůstá frekvence akčních potenciálů přenášených senzorickými neurony. Zvýšená frekvence akčních potenciálů vedených stoupajícími míšními dráhami do mostu a velkého mozku se projevuje zvýšenou potřebou močit.

Spuštění močení vůlí zahrnuje zvýšení akčních potenciálů vysílaných z velkého mozku ke zprostředkování reflexu močení a k uvolnění vůlí externího močového svěrače. Oproti podpůrnému reflexu močení je tu i zvýšená kontrakce vůlí abdominálních (břišních) svalů, která způsobuje růst abdominálního tlaku. To posílí reflex močení zvýšeným tlakem vyvíjeným na stěnu močového měchýře.

Spuštění močení je způsobeno napnutím stěny měchýře. Ale i záněty, jako např. bakteriální infekce močového měchýře nebo močové trubice, či jiné podmínky mohou způsobit potřebu močit, i když močový měchýř je téměř prázdný.

Během močení se svaly v stěně měchýře stahují, vytlačujíce moč ven do močové trubice. Současně se svaly svěrače kolem močové trubice uvolňují, pouštějíce moč ven z těla. Močová inkontinence nastane, když se svaly měchýře náhle stáhnou nebo svaly kolem močové trubice náhle uvolní.

Chuťové buňky[editovat | editovat zdroj]

Její vylučování patří k nejstarším i nejzákladnějším lidským potřebám, je zcela běžné i skupinové, kdy několik mužů stojí vedle sebe ( stačí se podívat kolem silnice) a ulevuje si. Nikoho ani nenapadne se za takové chování stydět. Proč je tedy při milostném aktu vnímána vyloženě negativně? Vždyť kdybychom ji měli po chuťové stránce srovnat se spermatem, dopadlo by to asi tak nastejno - pokud by z toho nevyšla dokonce lépe -, přitom jeho polykání, případně stříkání na tělo i obličej je běžné a určitě nikoho nepobuřuje. Pissing má univerzální použití, je bezpečný především z venerologického hlediska, nehrozí při něm přímé nakažení sexuálně přenosnými chorobami, ať už jde o virus HIV, kapavku, syfilis, mohou ho téměř totožným způsobem praktikovat příslušníci obou pohlaví - i vzájemně - což se o většině sexuálních praktik říci nedá, glosuje opět MUDr. Jandák. Většinou jsou role rozděleny na dárce a příjemce - lépe řečeno na aktivního a pasivního.

Aktivní regulace[editovat | editovat zdroj]

Tím prvým bývá obvykle žena. Buď reguluje odtok moči z trubice tím, že penis střídavě stiskává a uvolňuje, načež proud usměrňuje na určité místo podle předchozí domluvy či kam se jí zachce, například do prostoru - i proto ho hodně párů praktikuje ve volné přírodě - nebo na vybrané tělesné partie jak své, tak partnerovy. Pokud není zadržování přehnaně silné či bolestivé, provázejí naopak jeho druhou fázi příjemné pocity. Ostatně každý muž ví, jak se mu po vyprázdnění močového měchýře uleví, pokud z nějakých důvodů nemůže okamžitě vykonat malou potřebu. Další velmi oblíbený způsob vyžadující ale už koordinaci a určitou sehranost aktérů se odehrává už přímo při souloži, obvykle v poloze koníček. Muž přeruší kopulační pohyby a začne masturbovat, žena si sedne na bobek těsně před jeho obličej. V momentě, kdy cítí, že je těsně před výstřikem, jí dá pokyn, aby ho současně s ním pomočila. Oblíbené je i vzájemné očurávání před stykem (on ji na - a do - vagíny, ona jemu na penis či tělo).

Techniky močení[editovat | editovat zdroj]

Močící žena

Kvůli rozdílům v zakončení močové trubice ženy a muže používají obě pohlaví různé techniky močení.

Močení žen[editovat | editovat zdroj]

Močící muž

U žen se močová trubice otevírá přímo do vulvy. Proto moč vychází blízko těla a její dráha není kontrolována. Kvůli povrchovému napětí v moči je nejsnazší spolehnout se na gravitaci, která moč po jejím vypuštění odvede. To je snadné, sedí-li žena během močení; i když některé ženy raději nad toaletní mísou stojí v dřepu nebo předklonu. Zejména v případě, že jsou toalety hygienicky nevyhovující. V přírodě ženy řeší malou potřebu především prostřednictvím dřepu či podřepu,který je méně pohodlný. Pokud mají sukni, většinou ji vyhrnou a stáhnou spodní prádlo, v případě dlouhých kalhot se většinou stahují na úroveň kolen. Pro lepší orientaci proudu moči mají ženy tendenci se při močení v dřepu předklánět a směrovat ho pod sebe, přičemž chodidla nechávají dále od sebe a kolena spíše sevřená.

Málo známá je skutečnost, že ženy mohou močit i ve stoje. Lze toho dosáhnout manipulací genitálií určitým způsobem – orientací pánve do úhlu a rychlým tlakem proudu moči ven.[2] Jiná možnost je použít pomocného nástroje.[3]

Močení mužů[editovat | editovat zdroj]

Protože penis je flexibilní a vyčnívá dopředu, muži proud moči snadno kontrolují. Pro muže je snadné močit ve stoje, což dělá většina z nich,[zdroj?] ale též je možné močit vsedě na toaletě.

Močení u zvířat[editovat | editovat zdroj]

Mnoho zvířat používá moče jako pachové značky svého teritoria; u některých druhů je moč využívána k mnoha důležitým projevům jejich sociálního chování. Označování teritoria je většinou projevem samců, kteří nemočí naráz, ale na mnoha zpravidla hraničních místech svého teritoria, pro takovéto chování se používá termín značkování.

Sociální faktory[editovat | editovat zdroj]

Trénink na toaletu[editovat | editovat zdroj]

Děti potřebují kontrolovat močení. Trénink na toaletu je proces, kterým se učí omezit močení na společensky přijatelnou dobu a situaci. Mnoho malých dětí trpí nočním pomočováním (enuréza nocturna), které je hodnoceno jako nemoc až tehdy, pokud se dítě starší pěti let pomočuje alespoň dvakrát měsíčně. Vyskytuje se zpravidla u dětí emočně labilnějších, u dospělých trpících epilepsií, oligofrenií [4], často i u dětí zneužívaných apod.

Toalety[editovat | editovat zdroj]

Je společensky akceptovanější a hygieničtější, močí-li dospělí a větší děti na toaletách (zvaných i WC, záchod, sociální zařízení atd.). Veřejné toalety jsou často oddělené pro ženy a muže.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Urination ve Wikimedia Commons

  1. a b Ústav pro jazyk český AV ČR Nový akademický slovník cizích slov. Redakce Petr Dvořáček. 1. vyd. Praha : Academia, 2006. 879 s. ISBN 80-200-1415-2.  
  2. [1]
  3. [2]
  4. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-303-X. S. 141.