Přeskočit na obsah

Vladimír Brabec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Vladimír Brabec (rozcestník).
Vladimír Brabec
Narození15. května 1934
Praha
Úmrtí1. září 2017 (ve věku 83 let)
Nová Ves pod Pleší
Alma materAkademie múzických umění v Praze
ChoťNaděžda Znamínková
DětiPavel Brabec
Helena Brabcová
PříbuzníLéna Brauner (vnučka z dceřiny strany)[1]
Léna Brauner[1] (vnučka)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Brabec (15. května 1934 Praha – 1. září 2017 Nová Ves pod Pleší) byl český herec.

Život

[editovat | editovat zdroj]

K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové[2] – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU[3] u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou.

V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.[4]

V roce 1973 obdržel ocenění Zasloužilý člen ND,[2] v roce 1980 titul zasloužilý umělec[5] a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu.[6] Díky jeho roli majora Zemana (televizní seriál 30 případů majora Zemana) si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou.[zdroj?] O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil.[7]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny Gustava Brabce (1899–1986), vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové (1899–1985). Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího (1924–1980) a dceru Vlastu (* 1927).

Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou (1932–2016), mají spolu dvě děti. Starší Pavel (* 1957) vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana (* 1993). Mladší Helena (* 1964) je herečkou, s prvním manželem má dceru Annu (* 1984), se současným dceru Lénu (* 1991), která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána (* 2008) a Filipa (* 2011), od vnučky Lény pravnučku Jasmínu (* 2013). Celkem mají manželé Brabcovi k roku 2014 dvě děti, tři vnoučata a tři pravnoučata.[8]

V závěru života měl Vladimír Brabec zdravotní potíže. Roku 2015 prodělal srdeční příhodu. Zemřel 1. září 2017 v sanatoriu Na Pleši na Příbramsku.[9]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Divadlo

[editovat | editovat zdroj]

Po škole působil v letech 1953–1954 v Mostě, v letech 1954–1959 v Divadle E. F. Buriana. Od roku 1959 působil v Národním divadle v Praze.[10] Hrál v dramatech, například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu. Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana postihl infarkt (druhý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se v roce 1980 vrátil na částečný úvazek na prkna Národního divadla. Od 1. září 1981 byl řádným členem činohry. V divadle setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Od té doby byl na volné noze. Deset let například hostoval v Hudebním divadle Karlín (například muzikály My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posledních letech účinkoval v muzikálech pražského divadla Broadway Kleopatra a Tři mušketýři.

Film

[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu si zahrál poprvé již ve čtrnácti letech, a to v Gajerově snímku Křížová trojka (1948). Ještě za studií dostal role mladíků ve filmech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dobrodružství (1952). Později přišlo několik malých rolí výsadkářů a vojáků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý střelec, Probuzení, Ztracená stopa a Zářijové noci).

Film mu vcelku nedal žádnou roli, která by se vyrovnala jeho divadelním rolím – většinou to byly role neodpovídající jeho talentu. Větších rolí vlastně bylo jen několik: František Adam z Valdštejna ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966), který se dostane do sporu s mazaným hrabětem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osamělého výpravčího Kordy v dětském filmu Kapitán Korda (1970), kancléře císaře Rudolfa II. v historické komedii Svatby pana Voka (1970) a vévody z Orléansu v životopisném filmu Tajemství velkého vypravěče. V komediálním žánru se uplatnil například jako bezcharakterní král v obou dílech pohádky Z pekla štěstí. Ve filmu už dostával jen malé role.

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Větší uplatnění mu přinesla televize, například v televizních inscenacích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člověk. Zajímavá byla role v inscenaci Jestli jednou odejdu (1985), kde si zahrál stárnoucího manžela, který s dětmi využívá svoji ženu (Iva Janžurová) jako služebnou, ta se nakonec rozhodne odejít. Dobrý výkon také podal v inscenaci Generál Eliáš (1995).

Největší slávu však získal v seriálech. Hned po prvním infarktu dostal titulní i životní roli policisty a komunisty Jana Zemana v dnes už legendárním, avšak kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana (1974–1979), což mu přineslo popularitu u mnoha diváků. Nepřehlédnutelnou rolí byl rozvedený otec Richard Jokl v seriálu My všichni školou povinní (1984). K roli majora Zemana se měl ještě jednou vrátit, a to v připravovaném filmu Major Zeman se vrací!, k jeho natáčení však nedošlo. O majoru Zemanovi napsal také knihu Major Zeman – Jak to vidím dnes.

Dabing

[editovat | editovat zdroj]

Samostatnou kapitolu v jeho kariéře tvořil dabing. Byl dabérem slavných zahraničních herců, například Jacka Lemmona (daboval jej v komedii Někdo to rád horké), Harryho Morgana (v seriálu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech velkofilmu Pán prstenů). Daboval také herce Rogera Moora v roli Jamese Bonda.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1959 Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího, Happy, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1959 William Shakespeare: Hamlet, Bernardo, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1960 Karel Čapek: Bílá nemoc, Syn, Národní divadlo, režie František Salzer
  • 1960 N. V. Gogol: Revizor, Číšník, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1960 Molière: Zdravý nemocný, Kleant, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1961 William Shakespeare: Král Lear, Král francouzský, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
  • 1963 William Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový, Fabiano, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1963 William Shakespeare: Romeo a Julie, Benvolio, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1964 Josef Topol: Konec masopustu, Mladík/husar/, Tylovo divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1965 Molière: Tartuffe, Damis, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
  • 1966 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Herec, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1968 Alois Jirásek: Jan Roháč, Hrdinka, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
  • 1969 William Shakespeare: Macbeth, Banquo, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1971 William Shakespeare: Král Jindřich V., Macmorris, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1972 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Soběslav, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1972 William Shakespeare: Othello, Cassio, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1973 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Petruccio, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titulní role, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1982 William Shakespeare: Hamlet, Polonius, Smetanovo divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1983 Alois Jirásek: Lucerna, Dvořan, Národní divadlo, režie František Laurin
  • 1985 Karel Čapek: Věc Makropulos, Jaroslav Prus, Nová scéna, režie Václav Hudeček
  • 1986 Thornton Wilder: Naše městečko, Redaktor Webb, Nová scéna, režie Ladislav Vymětal
  • 1988 William Shakespeare: Král Jindřich IV., Arcibiskup Scroop, Národní divadlo, režie Alois Hajda
  • 1989 Georg Büchner: Dantonova smrt, Fouquir-Tinville, Národní divadlo, režie Vladimír Strnisko
  • 1990 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Viktor, Národní divadlo, režie Miroslav Krobot
  • 1991 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Vévoda, Nová scéna, režie Ivan Rajmont
  • 1992 Jaroslav Hilbert: Falkenštejn, Hynek z Dubé, Národní divadlo, režie Ivan Rajmont
  • 1992 G. B. Shaw: Pygmalion, Plukovník Pickering, Národní divadlo, režie Rudolf Hrušínský
  • 2008 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, D'Artagnan (j. h.), Národní divadlo, režie Michal Dočekal

Rozhlasové role

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Novinky.cz. Borgis, Seznam.cz. 26. ledna 2018. Dostupné online. [cit. 2020-05-09].
  2. ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 42
  3. ↑ Absolventi DAMU 1949–2017, vyd. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2018, str. 18
  4. ↑ HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 127. 
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 42
  6. ↑ Nejlepší dabéři - držitelé ocenění Františka Filipovského v letech 1995-2017 [online]. Přelouč: Sdružení k vyhlašování a organizaci cen za nejlepší herecké výkony filmového a televizního dabingu., 2018-03-19 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOCIÁNOVÁ, Martina. Zemřel herec Vladimír Brabec. V minulosti přežil pád letadla a dva infarkty. V posledním rozhovoru se vyznal i z role majora Zemana. [online]. Praha: Český rozhlas Dvojka, 2017-09-02 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ BRABEC, Vladimír; KAZDA, Jaromír. Vladimír Brabec - měl jsem štěstí. 1. vyd. Praha: Brána, 2014. 207 s. ISBN 978-80-7243-740-5. S. 5–6, 125–130, 137, 139, 145. 
  9. ↑ Zemřel Vladimír Brabec. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-09-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vladimír Brabec v databázi Archivu Národního divadla
  11. ↑ Molière: Lakomec. Nesmrtelná komedie o lakomci, který nade vše na světě miluje svoji kasičku. Vltava [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ HALAS, Jan. Robert Louis Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. [online]. Český rozhlas, 2020-11-11 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ [1]
  14. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Carey Harrison: To by se psychiatrovi stát nemělo. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 77–78. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 56. 
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 42–3
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 68. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 129–130. 
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vyd. Praha : Libri, 2006. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 98–99.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Brabec&oldid=24132981“