Max von Sydow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Max von Sydow
Rodné jméno Max Carl Adolf von Sydow
Narození 10. dubna 1929 (89 let)
Lund, Skåne, Švédsko
Manžel(ka) Christina Olin (1951-1996)
Catherine Brelet (1997-)
Děti Cedric Brelet von Sydow
Oscar
Nominace za nejlepší herec
1988 - Pelle Dobyvatel
2011 - Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně daleko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

zvuk Max von Sydow, rodným jménem Carl Adolf von Sydow, (* 10. dubna 1929, Lund, Skåne, Švédsko) je švédský herec (také francouzský, francouzské státní občanství získal v roce 2002), známý zejména pro spolupráci s filmařem Ingmarem Bergmanem. Byl nominován na Oscara, cenu Emmy, Zlatý glóbus, vyhrál Pasinetti Award, Honorary Cannes Award.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do bohaté rodiny v Lundu ve Skåne ve Švédsku. Jeho otec, Carl Wilhelm von Sydow, byl etnolog a profesor irské, skandinávské a příbuzných kultur na univerzitě v Lundu. Jeho matka, baronka Greta (Rappeová), byla učitelka. Vyrostl jako luterán a později se stal agnostikem. O jeho dětství není mnoho známo, kromě toho, že zjevně byl plachý a tichý jedináček.

Navštěvoval Katedralskolan v Lundu a od devíti let se učil německy a anglicky. Ve škole založil s několika kamarády amatérskou divadelní společnost, kde začal svou hereckou kariéru. Základní vojenskou službu absolvoval předtím, než šel studovat na Královské dramatické divadlo ("Dramaten") ve Stockholmu, kde studoval v letech 19481951 s herci jako Lars Ekborg, Margaretha Krook a Ingrid Thulin. Během doby, kdy pobýval v Dramaten, odbyl si svůj první filmový debut ve filmu Alfa Sjöberga Jen matka (Bara en mor, 1949), a Slečna Julie (Fröken Julie, 1951), filmovou verzi divadelní hry známého švédského dramatika Augusta Strindberga.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 se přestěhoval do Malmö, kde potkal svého učitele Ingmara Bergmana. Jeho první práce s ním proběhla v Městském divadle v Malmö. Později s ním spolupracoval na filmech jako Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957) a Pramen panny (Jungfrukällan, 1960). V Sedmé pečeti hraje rytíře, který hraje šachy se smrtí, aby získal čas pro své přátele - tato scéna a film byly pro režiséra stěžejní.

V těchto filmech se naplno projevil jeho obrovský herecký talent, který rozvíjel v průběhu více než 50 let trvající kariéry. Začal dominovat jak na filmovém plátně, tak v divadle, stal se z něj idol mezinárodního uměleckého filmu. Kritikové si ho všimli již na počátku, a proto také v roce 1954 obdržel cenu Královské kulturní nadace. Pracoval hodně v divadle i ve filmu ve Skandinávii a odolával zvyšujícímu se zájmu ze Spojených států, aby šel pracovat do Hollywoodu. Poté, co účinkoval v Bergmanově filmu oceněném Oscarem, padla na něj volba pro hlavní roli ve filmu Dr. No. Poté již odešel do USA a souhlasil s rolí Ježíše v epickém filmu George Stevense Největší příběh všech dob (1965). Protože jeho herectví bylo žádáno i jinými americkými produkcemi, rozhodl se přestěhovat s celou rodinou do Los Angeles.

Von Sydow v roce 1992

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

1. srpna 1951 si vzal za manželku herečku Kerstin Olin. Z jejich manželství se narodili dva synové, Clas S. von Sydow a Henrik von Sydow. Jeho děti s ním hrály ve filmu Hawaii, a to roli syna jím ztvárněné postavy v různém věku.

S Kerstin Olin se rozvedl v roce 1996. Následujícího roku 30. dubna 1997 se v Provence ve Francii oženil znovu, a to s francouzskou filmařkou Catherine Brelet. Má s ní rovněž dva syny, Yvana a Cedrica. Nyní žije se svou ženou v Paříži, kde čte, poslouchá hudbu a zahradničí. Nechal se slyšet, že nemá úmysly jít do důchodu, avšak bere už jen malé role.

Francouzské státní občanství obdržel v roce 2002.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max von Sydow na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]