Hodina vlků
| Hodina vlků | |
|---|---|
| Původní název | Vargtimmen |
| Země původu |  Švédsko |
| Jazyk | švédština |
| Délka | 87 minut |
| Scénář a režie | Ingmar Bergman |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Max von Sydow Liv Ullmannová Gertrud Fridh Georg Rydeberg Erland Josephson Ingrid Thulin |
| Produkce | Lars-Owe Carlberg |
| Hudba | Lars Johan Werle |
| Kamera | Sven Nykvist |
| Střih | Ulla Ryghe |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 19. února 1968 |
| Distribuce | Svensk Filmindustri |
| Hodina vlků na ČSFD Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horor Hodina vlků (švédsky Vargtimmen) z roku 1968 je první snímek tvůrčího období režiséra Ingmara Bergmana označovaného jako ostrovní trilogie. Ve filmech z této trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost) obecně dominuje téma partnerských vztahů. Konflikt v partnerském soužití hlavních postav malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné manželky Almy (Liv Ullmannová) je analogický obdobným konfliktům v Hostech večeře Páně (existenciální otázky zde nahrazuje Johanova psychiatrická porucha a dodatečná přítomnost archetypu mateřství).
Experimentálnost filmu
[editovat | editovat zdroj]Film má neobvyklou strukturu založenou na dlouhém prologu následovaným výrazným předělem uprostřed filmu tvořeným znělkou s titulky. Neobvyklé časové struktury je dosaženo retrospektivní narací Almy. Ve vyprávění se postupně zajímavě stírá hranice mezi realitou a změnami vnímání a prožívání u zjevně nemocného Jonase.
Neobvyklé postupy sdílí i vynikající novátorský způsob práce s kamerou. Kromě neobvyklých kompozic upoutá i místy velmi experimentální charakter volby expozice a citlivosti filmu s výsledným efektem "rozzrnění" (podobný efekt je znám například z Aranofského filmu Pí).
Název
[editovat | editovat zdroj]Profesorka Birgitty Steene odvozuje název filmu ze švédského folklóru, kde podle ní hodina vlků označuje dobu mezi 3. a 5. hodinou - mezi nocí a dnem, kdy se má rodit i umírat nejvíce lidí.[1] Oproti tomu folklorista Bengt af Klintberg v roce 1964 nezjistil, že by tento termín měl nějaké kořeny ve švédském folklóru. Nalezl pouze podobnou hodinu duchů, která nastává mezi půlnocí a jednou hodinou.[2] Profesor Frank Gado i švédský spisovatel a novinář Mattias Hagberg věří, že Bergman si termín vymyslel, možná pod inspirací knihy Stepní vlk (1927) od H. Hesse, kde hlavní hrdina navštěvuje Magické divadlo.[3]
Nejdramatičtější scény filmu spadají právě do hodiny vlků, jejíž průběh je v něm také důrazně výslovně připomínán a díky čemuž se tento termín dostal do širšího povědomí.
Děj
[editovat | editovat zdroj]Děj se zakládá na kriminální zápletce Johanesova záhadného zmizení, jehož okolnosti zpětně popisuje Alma. Atmosféru filmu od počátku výrazně dotváří izolace a rázovitá scenérie ostrova Fårö. Manželé Jonas a Alma jsou pozváni na večírek vyšší společnosti na místní zámek. Atmosféra slavnosti je velmi tíživá a celkově typická pro vrcholného Bergmana. Přítomní (včetně bývalé Jonasovy milenky) se snaží s párem manipulovat a vyvolat partnerský konflikt. Alma odolává a brání se, Jonasovo chování je však již poznamenáno chorobou. Postupně různé děsy a představy začnou Jonase paralyzovat. Jonas ztrácí kontakt s realitou. Tvrdí například, že jej pokousal malý chlapec (vlkodlak), kterého pak zabil a hodil do moře. Jonas začíná trpět poriománií, vrací se do zámku a v závěru Alma utíká za Jonasem v noci do lesa, ale ten se jí nadobro ztrácí.
Další možná interpretace spočívá ve skutečné lykantropii.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ STEENE, Birgitta. Ingmar Bergman: A Reference Guide. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9053564063. S. 276.
- ↑ KLINTBERG, Bengt af. Timmen då ångesten härjar fritt. Svenska Dagbladet [online]. 2013-09-08 [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Låt nattens dämoner komma!. Sveriges Radio [online]. 2017-04-04 [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.