Hodina vlků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hodina vlků
Původní názevVargtimmen
Země původuŠvédskoŠvédsko Švédsko
Jazykšvédština
Délka87 minut
Scénář a režieIngmar Bergman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleMax von Sydow
Liv Ullmannová
Gertrud Fridh
Georg Rydeberg
Erland Josephson
Ingrid Thulin
ProdukceLars-Owe Carlberg
HudbaLars Johan Werle
KameraSven Nykvist
StřihUlla Ryghe
Výroba a distribuce
Premiéra19. února 1968
DistribuceSvensk Filmindustri
Hodina vlků na ČSFD
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horor Hodina vlků (švédsky Vargtimmen) z roku 1968 je první snímek tvůrčího období režiséra Ingmara Bergmana označovaného jako ostrovní trilogie. Ve filmech z této trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost) obecně dominuje téma partnerských vztahů. Konflikt v partnerském soužití hlavních postav malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné manželky Almy (Liv Ullmannová) je analogický obdobným konfliktům v Hostech večeře Páně (existenciální otázky zde nahrazuje Johanova psychiatrická porucha a dodatečná přítomnost archetypu mateřství).

Experimentálnost filmu[editovat | editovat zdroj]

Film má neobvyklou strukturu založenou na dlouhém prologu následovaným výrazným předělem uprostřed filmu tvořeným znělkou s titulky. Neobvyklé časové struktury je dosaženo retrospektivní narací Almy. Ve vyprávění se postupně zajímavě stírá hranice mezi realitou a změnami vnímání a prožívání u zjevně nemocného Jonase.

Neobvyklé postupy sdílí i vynikající novátorský způsob práce s kamerou. Kromě neobvyklých kompozic upoutá i místy velmi experimentální charakter volby expozice a citlivosti filmu s výsledným efektem "rozzrnění" (podobný efekt je znám například z Aranofského filmu ).

Název[editovat | editovat zdroj]

Profesorka Birgitty Steene odvozuje název filmu ze švédského folklóru, kde podle ní hodina vlků označuje dobu mezi 3. a 5. hodinou - mezi nocí a dnem, kdy se má rodit i umírat nejvíce lidí.[1] Oproti tomu folklorista Bengt af Klintberg v roce 1964 nezjistil, že by tento termín měl nějaké kořeny ve švédském folklóru. Nalezl pouze podobnou hodinu duchů, která nastává mezi půlnocí a jednou hodinou.[2] Profesor Frank Gado i švédský spisovatel a novinář Mattias Hagberg věří, že Bergman si termín vymyslel, možná pod inspirací knihy Stepní vlk (1927) od H. Hesse, kde hlavní hrdina navštěvuje Magické divadlo.[3]

Nejdramatičtější scény filmu spadají právě do hodiny vlků, jejíž průběh je v něm také důrazně výslovně připomínán a díky čemuž se tento termín dostal do širšího povědomí.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj se zakládá na kriminální zápletce Johanesova záhadného zmizení, jehož okolnosti zpětně popisuje Alma. Atmosféru filmu od počátku výrazně dotváří izolace a rázovitá scenérie ostrova Fårö. Manželé Jonas a Alma jsou pozváni na večírek vyšší společnosti na místní zámek. Atmosféra slavnosti je velmi tíživá a celkově typická pro vrcholného Bergmana. Přítomní (včetně bývalé Jonasovy milenky) se snaží s párem manipulovat a vyvolat partnerský konflikt. Alma odolává a brání se, Jonasovo chování je však již poznamenáno chorobou. Postupně různé děsy a představy začnou Jonase paralyzovat. Jonas ztrácí kontakt s realitou. Tvrdí například, že jej pokousal malý chlapec (vlkodlak), kterého pak zabil a hodil do moře. Jonas začíná trpět poriománií, vrací se do zámku a v závěru Alma utíká za Jonasem v noci do lesa, ale ten se jí nadobro ztrácí.

Další možná interpretace spočívá ve skutečné lykantropii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STEENE, Birgitta. Ingmar Bergman: A Reference Guide. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2005. ISBN 9053564063. S. 276. 
  2. KLINTBERG, Bengt af. Timmen då ångesten härjar fritt. Svenska Dagbladet [online]. 2013-09-08 [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. 
  3. Låt nattens dämoner komma!. Sveriges Radio [online]. 2017-04-04 [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.